| Svět je jedna velká skvrna barev z níž vytváříme detailní obrazy, každý sám pro sebe. |
| |
|
|
Vem barvy a uchop člověka
a zkoumej jeho děj.
Červený stud zakryj bělobou závisti,
bílý strach uschovej do růžového snění
a růžovou polož do zelené trávy kam přijdou milenci,
aby je mohla zahřát než pozmění se v temně rudou
Jakže? Že nemůžeš strávit ten modrofialový svět?
Zelení milenci, modř ponořená do obilí...
Kde zůstala obloha pro tuhle chvíli?
Jenom duše, jen stíny; Mezi nimi malíř se prochází;
dívá se do tváří všedních dní , ne lidí kolem sebe:
To milence spadl stud do klína,
milenec právě ho zapíná zlatou nití,
třpytí se v očích nebe: Bílý strach zakryli studem
uprostřed růžové trávy: dva zelení milenci třpytivých očí.
Svět vírem barev protáčí se na míse Zem.
Až odtud půjdeme, snad budeme jiní
prostorem, který si odnesl naše stíny.
A přeci už tu zůstanem.......
|
|
|
|
|
|
|
|
celkové hodnocení autora:
97.0 %
|
|
přidat autora k oblíbeným |
|
| hodnotilo celkem autorů: 3 |
komentovat příspěvek
|
|
| autorské hodnocení: 1.0 |
uložit příspěvek
|
|
| známka poroty:
1.0 |
tisk příspěvku |
|
| počet komentářů: 5 |
zaslat vzkaz autorovi
|
|
| počet shlédnutí od publikace: 27 |
výpis autorského hodnocení |
|
|
|
| |
|
|
