obr obr obr
obr
uživatel 
heslo 
» Registrace autora
» Zapomněli jste heslo?
obr
obr obr obr
obr
» Novinky
» Právě vyšlo
» TOP 20 díla
» Články
» Literární almanach
obr
obr obr obr
obr
» Próza
» Poezie
» Výstřely do tmy
» Příručka publikování
» TOP 20 autoři
» Vyhledávání
obr
obr obr obr
obr
» Workshopy 
» Fórum 
» SASPI Chat! (1)
» FAQ
obr
obr obr obr
obr
» Knihovna autorů SASPI
» Redaktoři on-line
» Technická podpora
» SASPI team
» Odkazy
» Spolupráce
» Knihkupectví
"Kvalitní kniha je klíčem k nekonečné říši čtenářovy vlastní fantazie."
Pavel Sečkář
obr
obr počet přístupů: 2915689 obr

Adresa SAS E-mail © SAS Obecně platná pravidla Nápověda obr

:: Na SASPI.cz je právě 39806 příspěvků, 5808 autorů a 392460 komentářů :: on-line: 4 ::
obr

:: Istrie - Osten žárlivosti ::

 autor Trenz publikováno: 11.06.2010, 22:11  
 

Kapitola devátá
Osten žárlivosti

Alan a Sonya kolem sebe pomalu kroužili. Alan opět polonahý. Říkal, že mu to umožňuje víc pohybu, ale Sonya ho podezírala, že mu pozornost Květinových žen dělá dobře. V rukou drželi meče. Alan udělal výpad a Sonya ho vykryla.
„Musíš ten meč cítit. Není to jen zbraň, ale též tvá prodloužená ruka. V této zemi je meč nejvyužívanější zbraní. Soustřeď se. Jsi jen ty a meč, a když dosáhneš souznění, můžeš se učit, jak bojovat proti svým nepřátelům. Naučíš se rozpoznat jejich pohyby, chvíle, kdy zaútočí. Někdy stačí sledovat jen oči. Řeknou ti nejvíc. Spousta lidí mhouří oči, když se chystá zaútočit. Ty mezi ně patříš taky. Důležité ale je, abys nepřítelův výpad čekala kdykoliv,“ ukončil Alan svůj výklad a několika výpady Sonyu odzbrojil a přiložil ji čepel meče ke krku.
„Kde ses to naučil?“ zeptala se, když Alan meč sklonil k zemi.
„Chci říct. V armádě se přece šerm neučí, ne?“
„To je dlouhý příběh.“
„Hodila by se mi pauza. Zahrady?“
Alan s úsměvem kývl, oblékl se a vydali se tam.
„Jak začít. Nejspíš tak, že jsem do armády nešel tak docela o vlastní vůli, jak jsem kdysi řekl Gabrielovi. Vlastně armáda se zdála být jedinou přijatelnou možností. Druhá se mi nezamlouvala ani trochu.“
„Druhá?“
„Pasťák.“
„Protože jsi neměl rodiče?“
„Protože jsem kradl v obchodě, abych se uživil, ale především proto, abych rebeloval. Po smrti rodičů jsem neměl nikoho. Žádné příbuzné, kteří by se mě ujali. Měsíc jsem žil na ulici, schovával se a kradl jídlo. Jednou mě přistihli. Okamžitě mě chtěli strčit do pasťáku, nebýt generála Molotova, tenkrát ještě kapitána. V mých očích viděl jiskru a houževnatost tolik potřebnou pro dobrého vojáka a vzal si mě pod svá ochranná křídla. Jeho bratr se věnoval šermu, a tak mě učil každou volnou chvilku. Po jeho smrti jsem se šermu věnoval i nadále, nicméně už spíš rekreačně, ale je to jako jízda na kole nebo na koni. Nezapomeneš to.“
„Někdy mám pocit, že umíš používat každou zbraň.“
„Jsem voják. Musím se umět přizpůsobovat. Svůj podíl na tom jistě má i fakt, že jsem Ochránce, i když je Isabel mrtvá,“ Sonya v jeho hlase zaslechla hořkost.
„Mluvils o ní s někým?“
„Nebylo s kým.“
„Teď je,“ nabídla se Sonya.
Alan se na ni podíval.
„Chci ti oplatit tvou laskavost. Můžeme si o Isabel promluvit, jestli chceš.“
„Je mrtvá. Co k tomu říct?“ pokrčil rameny Alan.
„A tvé city? Určitě jsi k ní něco cítil,“ nevzdávala se Sonya.
Posadil se na lavičku a Sonya vedle něj.
„Ačkoliv se snažím, aby mě ženy nemilovali, stejně se zamilují. S Isabel to bylo stejné. Nikterak jsem o ni nejevil zájem a ona se stejně zamilovala. Nakonec jsem ji začal mít rád. Ostatně jsi mi to doporučila,“ pousmál se smutně Alan.
„Vyčítáš si, žes ji neochránil? Nezabránil jí vydat se Argonovi?“
„Byla to má povinnost a ani jsem neměl příležitost ji pohřbít.“
„Isabel ti to jistě vysvětlila.“
„To ovšem neznamená, že si nemyslím, že jsem neselhal,“ povzdechl si Alan.
„Možná jsi dostal druhou šanci, Alane. Možná Lily je královna, kterou musíš chránit a dosadit na trůn.“
Alan pokýval hlavou. Sonya chtěla ještě něco říct, ale pak uviděla, jak se zahradou prochází Lily s Eris zaklíněné do sebe a vzedmula se v ní vlna zklamání i žárlivosti.
Alanovi nemohl uniknout její pohled.
„Nech to být.“
„Tam jsem měla být já!“
„Žárlivá scéna je poslední, co ti pomůže získat její srdce. Chce to klid.“
„Jak můžu být klidná?! Co když se Eris zamiluje do Lily?! Vždyť ani nevíme, jak je Lily orientovaná.“
„Sonyo. Uklidni se.“
Sonya vyskočila na nohy. Alan též vstal.
„Musím si s Eris promluvit! Hned!“
„Začínáš hysterčit!“
Sonya chtěla jít k Eris a Lily, ale Alan ji chytil za ruky. Otočila se, aby Alana udeřila, avšak nenechal ji.
„Přestaň!“
Pokoušela se mu vytrhnout. Alan ji pustil, ale jen na tak dlouho, aby jí dal facku. Sonye se rozšířily oči a ruku si přiložila na tvář. Zdálo se však, že se uklidnila.
„Nevím, co do tebe vjelo, Sonyo, ale přestaň s tím. V opačném případě budu muset náš trénink ukončit. Nebudu tě trénovat, abys pak své zbylé šance zahodila jednou nesmyslnou žárlivou scénou!“ zlobil se Alan a odešel, aby o tom nechal Sonyu přemýšlet.

Andy hledal Mac, aby se jí omluvil za své včerejší chování. Musela se na něj hodně zlobit, když ani nepřišla do pokoje. Vešel do síně, kde se starali o raněné a zůstal zaraženě stát, když viděl, jak Mac při povídání s vévodou září obličej štěstím. Viděl, jak vévoda zvedl ruku a pohladil ji po tváři. Nechala ho. Andy u srdce ucítil malé ostré bodnutí, ale otočil se na patě a odešel. Teď nebyla ta nejvhodnější chvíle, aby se jí omlouval.

Mac od vévody stočila hlavu ke dveřím, ale nikoho neviděla. Přesto měla pocit, že ji před chvílí někdo upřeně pozoroval. Věděla, že by neměla nechat Maxe, aby se jí takhle dotýkal, ale cítila se s ním dobře a jeho dotyky jí byly příjemné a přitom neměla s Andym problémy v posteli. Max ji však nějakým způsobem okouzloval, ale ona věděla, že nesmí překročit hranici. Byla vdaná a na to musela pamatovat, i kdyby jí srdce nebo tělo svádělo ke hříchu.

Argon otevřel oči a hleděl do tmavě hnědých očí Corry. Musela ho pozorovat, zatímco spal. Usmála se na něj. Úsměv jí neoplatil, ale zvedl ruku a jemně ji pohladil po tváři. Posadil se a deka mu klesla k bokům.
„Někam jdeš, můj pane?“
„Potřebuju se projít,“ odvětil jí, vstal a začal se oblékat. Corra ho mlčky pozorovala.
„Odpusť, můj pane, jestli jsem nesplnila všechna tvá očekávání. Jsem ještě nezkušená, ale…“ nenechal ji domluvit. Přitáhl si ji k sobě a políbil.
„Bylas dokonalá. Potřebuju přemýšlet,“ políbil ji ještě jednou, velmi majetnicky, a odešel. Corra si přiložila prsty na rty. Cítila ten polibek a cítila ten hřejivý pocit, rozlévajíc se jí po těle. Pamatovala na jeho ruce. Pohybovaly se po celém jejím těle. Rychle a hladově a zároveň jemně a pomalu. Corra si přála, aby mu to mohla oplatit, ale byla tak nezkušená. Nicméně měli celou noc a Argon věděl, co ho těší. Doufala, že splnila jeho tužby, ale teď se choval tak zvláštně. Měl snad starosti? Jeho oči jí připadaly smutné. Ztratil snad někoho, na kom mu záleželo? Existoval vůbec někdo, na kom mu záleželo?

Stál u okna ve svém sále a vyhlížel ven. Hlavou se mu honila spousta myšlenek, ale žádná nebyla natolik silná, aby strhla jeho pozornost. Nechal je volně toulat a oddal se vzpomínkám na Deima a Phoba. Vychoval je. Naučil je vše, co uměl a chránil před magií a Phoba zabije meč. Kdyby to tušil, nikdy by je tam neposlal. Nebo jenom Deima. Už když byli mladí, vypozoroval, že je Phobos horkokrevnějšího, do všeho se žene rychleji a bezhlavěji a snažil se zkrotit jeho temperament. Domníval se, že se mu to podařilo a teď o něj přišel. A vlastně i o Deima. Truchlil nad jejich ztrátou. Lepší bojovníky najít nemohl.

Šener se chystala do postele, kde už na ni čekal Atlantis, když se k ní připlazil rarach.
„Co chceš?!“ zeptala se zlostně. Zuřila, že nikde nenašla Argona. Zrovna dnes s ním chtěla strávit noc, avšak nebyl k nalezení.
„Hledal jsem lorda Argona, jak jste přikázala,“ odvětil jí a poníženě se klanil.
„A?!“ vyštěkla.
„Je ve svém sálu.“
Šener tam zamířila.
„A paní?“
„Co ještě?!“
„Celou noc strávil s vaší věštkyní.“
Šener si zamyšleně přejela prstem po spodním rtu a poté se vydala do Argonova sálu, přičemž cestou přikázala dvěma statným strážcům: „Přiveďte Corru do Argonova sálu.“
„Ano, paní!“ uklonili se a odešli vykonat její rozkaz.

Argon se otočil, když slyšel někoho vejít do sálu.
„Ty nespíš?“ podivil se Argon upřímně.
„Ty taky ne,“ podotkla Šener. Neodpověděl a pak dovnitř viděl vejít dva strážné, kteří vedli Corru.
„Proč ji sem taháš?!“
„Strávil jsi s ní celou noc a už ji nechceš vidět? To je příliš krutá i na tebe, ne?“
„Ne, ani ne,“ odpověděl chladně a čekal, s čím Šener přijde.
„Takže ti nebude vadit, když ji zabiju, že ne?“ a dřív, než stačil odpovědět, vyslala na Corru kouzlo a ta s bolestivým vzdechem klesla mrtvá k zemi.
„Cos to udělala?!“ obořil se na ni Argon. Šener kývla na dva strážce a ti k Argonovi přiskočili, avšak než se ho chopili, zabil je hozenými dýkami.
Šener se k němu otočila.
„Dýky? Žádná kouzla?“
„Radši dýky!“ odsekl jí Argon.
„A já zase radši kouzla!“ vykřikla a mávla rukou. Argon přistál na stěně zdi.
„Připravils mě o věštkyni!“ nechala ho spadnout na zem. Argonovi náraz vyrazil dech. Pokusil se o obranné kouzlo, ale nedostávalo se mu sil.
„Co? Náš velký a mocný čaroděj zvaný Argon nemá dostatek sil? Copak se stalo s tvou magií? Kdes ji ztratil, Simone?“ vysmívala se mu. V Argonovi rostl vztek. Pokusil se zvednout, ale srazila ho kouzlem k zemi. Dalším a dalším, kdy se pokoušel zvednout. Nakonec zůstal vyčerpaný ležet na boku. Šener k němu pomalu přistoupila a špičkou boty ho povalila na záda. Pak k němu přidřepla.
„Tentokrát tvůj život ušetřím, miláčku, ale opovaž se mě ještě jednou podvést a bude to tvůj konec. Rozumíš?!“
Argon neodpověděl. Šener ho chytila pod krkem.
„Rozumíš?!“
Stále mlčel a vzdorovitě s nenávistí v očích se jí díval do tváře. Zesílila svůj stisk a Argon cítil, jak se začíná dusit.
„Rozumíš?!“ zopakovala a svůj stisk ještě zesílila. Musel se rozhodnout rychle. Buď se nechá zabít, nebo ponížit a najde způsob, jak jí to oplatit. Vybral si druhý.
„Rozumím,“ zachraptěl.
Šener svůj stisk povolila, ale nepustila ho úplně. Stále nemohl volně dýchat.
„Má paní, ti chybí.“
„Má paní,“ zašeptal.
„Celé a hlasitěji, drahý.“
„Rozumím, má paní,“ dostal ze sebe přiškrceně doufaje, že to Šener postačí. Šener ho pustila a vstala. Argon se rozkašlal. Šener na něj shlížela shora a pak ho vší silou kopla do břicha. Argon, který to nečekal, zakřičel bolestí.
„To, aby sis to pamatoval, zlatíčko,“ potom odešla, nechávajíc ho tam ležet zpola udušeného a zcela poníženého.


 celkové hodnocení autora: 93.4 %

výborné chvalitebné dobré dostatečné nedostatečné Ohodnoťte příspěvek!

přidat autora k oblíbeným 
 hodnotilo celkem autorů: 3 komentovat příspěvek 
 autorské hodnocení: 2.3 uložit příspěvek 
 známka poroty: 3.0 tisk příspěvku 
 počet komentářů: 5 zaslat vzkaz autorovi 
 počet shlédnutí od publikace: 17 výpis autorského hodnocení 
 
:: Komentáře k příspěvku ::
 Kaileen 13.06.2010, 11:30:41 Odpovědět 
   Tak jsem dneska dočetla až sem, ještě se vrhnu na první sérii. Musím říct, že v tomto díle jsem si připadala ošizená o kouzla, když Šener "vyučovala" Argona. Vůbec nevím, jak jsem si to měla představit, já se vyžívám v popisech bojů, kouzla jako taková ve svých textech téměř nepoužívám, takže jsem v této pasáži měla trochu nevýhodu.

Jinak když shrnu všechny dosavadní díly, tak mi pořád vadí zaměňování ji/jí, opakování slov a taky ty překlepy z nepozornosti. Někdy mi to připadá, jako bys sloučila dvě krátké věty, ale koncovky slov nechala v původním stavu. Stane se, jasně, ale měla by ses na to zaměřit, protože u tebe se počet takových zbytečných chybek ani s postupem kapitol nezmenšuje.

Se stylem vyprávění nemám problém, to se mi líbí, je to svižné a čtivé; co do děje, tam si taky nestěžuju.
 lotty 12.06.2010, 13:07:10 Odpovědět 
   Ahoj,
přečetla jsem jen několik pár odstavců. Může za to to, že mi dialog připadal, jak se to říká, neuspořádaný a chvílemi jsem se v něm i ztrácela. Avšak chtěla jsem číst dál. O tomhle textu si myslím, že je to ten text, kdy se ním člověk musí pomalu prokousávat a pokud mu nerozumí, přečíst ho znovu a znovu, dokud neporozumí. Také mi přijde nelogické, že téměř na začátku cvičení Alan žádá o pauzu a jdou do zahrady. Muži se přece jen tak rychle neunaví.
Další podivnosti na mě dolehly přitom, když chtěla jít Sonya za Lily a za její družkou. Proč by muže měla udeřit? Vždyť se stačí vytrhnout z vsevření. Nevím. Text mě nějak neoslovil, nezaujal. Je mi líto. Celkem za tři.
 Šíma 11.06.2010, 23:06:21 Odpovědět 
   Zdravím!

Kouzlení ani soubojům nerozumím, žánr fantasy jen čtu, avšak nepíšu! Istrie mne zaujala už od samotného prvního dílu. Takže... Dám dobrou dvojku a počkám si na pokračování... Zdá se mi, že první série byla o stupeň lepší, ale děkuji i za pokračování!

Brou noc a tak! ;-)
 Ekyelka 11.06.2010, 22:10:55 Odpovědět 
   Zdravím.
Mno... Tentokrát budu hodně zlá. Jedna se objevily chyby, které by jednoduché přečtení odhalilo (za ruky?!), navíc souboj Argona a Šener byl skvělou ukázkou, jak souboje nepopisovat.
Kouzlíš jako prvňáček - doslova. Magii používáš jako něco povšechného: "hodila po něm kouzlem". Jak? Co to bylo za kouzlo, jaké povahy a síly, co Argonovi způsobovalo?
Jako čtenář jsem v tu chvíli pocítila strašlivé zklamání. Další tuctový příběh, kde se háže kouzly, magická moc se čerpá jen tak odnikud a bez následků pro toho, kdo s ní manipuluje atd. Přitom máš za sebou už kus cesty a souboj, či spíš potřestání Argona se dalo tak skvěle vygradovat!
Ten konec se mi zvlášť s porovnáním s předchozími díly i se začátkem tototo jeví jako vysloveně zmršený. Chybí mu všechno - rozměr času, atmosféra, napětí, charakter, akce. Jako bys to ani nepsala ty.
 ze dne 23.06.2010, 19:37:08  
   Trenz: Jako já to po sobě čtu, ale asi ne moc pozorně:( A přiznávám, že mám docela problém uvědomit si, že mi čtenáři nevidí do hlavy a neví, co si představuju, když píšu:/ Pokusím se zlepšit, i když mám pocit, že v tomhle příběhu už to asi nebude. I tak děkuju za trpělivost, kterou se máš ty i ostatní:-)
obr
© 2005-2016 by Matěj Novotný & Filip Kotora | Všechna práva vyhrazena
 
 
Va?e literatura MFantasy Literární.cz - Server s českou literaturou Art & Design - Roman K?bus
 
Partneři: Gastrokritik, Antikvariát Kačur
 
St?hnout SASPI.cz toolbar! RSS zdroj
obr obr obr
obr
Filion
(14.10.2020, 22:49)
Koala
(14.10.2020, 20:43)
Barbuch S. D.
(14.10.2020, 07:48)
Burik
(12.10.2020, 18:11)
obr
obr obr obr
obr
Technická srdeč...
dita k.
Znuděná
Herr
Vypadni!
Beduín
obr
obr obr obr
obr

Silvestr
Dědek
obr
obr obr obr
obr
Liter?rn? almanach SASPI
Aktuální číslo LA...
obr
obr obr obr