» Novinky
» Právě vyšlo
» TOP 20 díla
» Články
» Literární almanach
» MTP 2009

» Próza
» Poezie
» Výstřely do tmy
» Příručka publikování
» TOP 20 autoři
» Vyhledávání

» Workshopy
» Fórum
» SASPI Chat! (1)
» FAQ

» Knihovna autorů SASPI
» Redaktoři on-line
» Technická podpora
» SASPI team
» Odkazy
» Spolupráce
» Knihkupectví

"Mír je jen nemocná válka, čekající na své uzdravení."

Gandalf

počet přístupů: 2075069

obr

:: Na SASPI.cz je právě 28115 příspěvků, 4451 autorů a 296077 komentářů :: on-line: 3 ::

:: Chlapec na okně a dívka v protějším domě ::

Crow	publikováno: 17.06.2010, 8:00

Jak se dvaživoty mohou narás spojit se smrtí apsolutně nezávisle jeden na druhém.


	Chlapec sedí na okením parapetu a hledí na prázdnou ulici spoře osvětlenou pouličními lampami. Okno je otevřené a dovnitř proudí teplý červnoví vzduch, který mu čechrá vlasy. Chlapec sedí bez pohnutí. V rukou drží zapálenou cigaretu a její žhnoucí konec září do temtoty jeho pokoje. Chlapcova duše jep rázdná jako nejhlubší a nejtemnější dno studny ve které není ani kapka vody. Najednou se v protějším domě rosvítí světlo. Okno je přesně naproti chlapcovu pokoji, ale výhled mu kazí zatažený závěs. Jen pohybující se stín prozrazuje něčí přítomnost. Chlapec však ví komu patří pokoj ve kterém se svítí. Patří dívce, která může být stejně tak stará jako on. Má záplavu zlatých vlasů, které se jí lesknou a třpytí na slunci, když kráčí cestou do školy nebo do obchodu. A ty její oči. Modré a průzračné až se v nich člověk ztrácí. Ale chlapec ví, že ta dívka nikdy nebude jeho. Dnes v noci totiž všechno zkončí. Tátův opilecký křik a nesmyslné žvásty. Tvrdé rány, modřiny a podlitiny, které zdobí jeho tělo. To všechno už bude zítra minulost. Típne cigaretu a ze stolu sebere žiletku, kterou vyndal s tátova holícího strojku. Jka přízračné je zabít se něčím co patří tomu kvůli komu se rozhodl se vším zkoncovat. Drží žíletku v rukou, obrací jí a pak jí ujemně a něžně uchopí mezi palec a ukazováček jako svojí věrnou milenku. Přiloží si jí na zápěstí pravé ruky, přitlačí a řízne. Z rány začne prýštit krev, která je hustá a tmavá. Chvíli se dívá jak kape na psací stůl a pak se řízne znovu. A znovu. Tři hluboké řezy na pravé ruce silně krvácejí a přinášejí chladný závan Smrti. Jeho osvoboditelky. Dívá se na ty tři vodorovné čáry na své ruce a pak ty samé udělá i na levé. Začíná se mu točit hlava. Je mu chladno. A pak už necítí nic. Hlava mu klesne na levé rameno. Krev tiše okapává na stůl a z něho na parkety na podlaze. S těch šesti řezů spolu s krví uniká i chlapcův život. Nikdo mu nepříde na pomoc. Nikomu na něm nezáleží. Chlapec umírá ve ztemnělém pokoji zatímco jeho otec sedí v hospodě a se svými kamárady do seve lije jedno piva za druhým. Na svého syna si ani nevzpomene. Ve stejné chvíli, kdy chlapúec umírá se dívka z protějšího domu líčí před zrcadlem. Na sobě má hedvábnou noční košily s drobnými kraječkami. Chce vypadat aspoň trochu hezky až jí ráno najdou její rodiče. To už bude mrtvá a oni si konečně uvědomí jak se asi musela cítit, po tom co se jí stalo. Nikdo jí tehdy nepohladil po vůlasech a neřekl jí, že čas všechny rány zahojí. Nebyl tu nikdo kdo by jí konejšil a seděl u ní na postely, když se v noci budila z nošních můr a znovu na sobvě cítila slizké doteky svého učitele tělocviku. Znovu cítí jeho doteky na svém těle, jeho rty a............... Nechce na to už myslet. Stalo se to před čtvrt rokem. To j dlouhá doba. Jeho zavřeli za znásilnění a zneužívání nezletilé. Ale kdo zacelý ránu na její duši? REodiče se na ní dívají jako na chudinku, ale neslyší od nich jediné slovo útěchy. Kammáradi se na dí zase dívají zkrz prsty. Ano oni jí neřčeknou nic co by jí pomohlo se s tím vyrovnat. Ale všechno to už brzy zončí. Je pevně rozhodnutá to ukončit. Nesnese na sobě už žádný dotek. Jak by mohla s někým chodit, když na sebe nenechá sáhnout ani doktorkou, která jí vyšetřovala po tom co se to stalo? Jak? Na stole vedle líčidel leží jehla s dostatečnou dávkou drog na to aby jí už nikdo neprobral. I kdyby jí našli dřív než ráno. Sehnala si je od jednoho kluka ze školy a dala za ně celé svoje kapesné. Ale to už teď nevadí. Nebude už žádné peníze potřebovat. Sedne si na postel, ruku ztáhne obynadlem a zarazí jehlu hluboko di žíli. Stuskne píst s umělé hmoty a průzračná tekutina se jí vlije do žil a proudí do celého těla až k srdci. To přestane v okamžení tlouc. A už nikdy nenaskočí. Dívka se s lehkým úsměvem na tváři svalí do měkkých peřin. Necítí ani chlad jako chlapec, který teď sedí v okně naproti a je mrtví. Stejně jako ona. Konečně oba došli tolik vytouženého klidu a míru ve svých roztrhaných s rozdrásaných duších. Našli mír a klid. Teď už jim nikdo neublíží. Jsou šťastni tam kde jsou teď. A dost možná tam jsou spolu. Konečně snad každý našel to po čem toužil. Zpřízněnou duši, která jechápe. Která jim rozumí. Toužili po někom druhém, který by je pochopil a vyslech. Ale až Smrt jim dala jejich druhou polovinu. Snad jsou teď zkutečně šťastní.


celkové hodnocení autora: 50.0 %		přidat autora k oblíbeným

hodnotilo celkem autorů: 2		komentovat příspěvek

autorské hodnocení: 5.0		uložit příspěvek

známka poroty: 5.0		tisk příspěvku

počet komentářů: 3		zaslat vzkaz autorovi

počet shlédnutí od publikace: 37		výpis autorského hodnocení

:: Komentáře k příspěvku ::

Šíma	17.06.2010, 12:19:28

Zdravím! Co je poetického na sebevraždě? Když dotyčný člověk je na dně a ode dna se odrazit nedovede? Když je chycený jako krysa do kouta? Umírá snad z pocitem, že konečně těm lidem, kteří mu ubližují také ublíží? Se vším skoncuje, navždy? Text je dost naivně laděný, nehledě na fakt, že lidé dobrovolně odcházejí ze života každý den na celém světě, ale mnoho z nich bojuje dál, třeba i do posledního dechu. Co se týče práce šotků Překlepníčků, zdá se mi, jako by i text byl na okraji "propasti". Vždyť si stačí textík několikrát přečíst a vychytat mu všechny mouchy. Je krátký, takže by to nemělo trvat dlouho. Všiml jsem si moře chybějících čárek a ohromného množství překlepů: -- na okením parapetu -- na okenním parapetu -- teplý červnoví vzduch -- teplý červnový vzduch -- duše jep rázdná -- duše je prázdná -- rosvítí světlo - rozsvítí světlo -- chlapcovu pokoji -- chlapcova pokoje -- Jka přízračné je zabít se -- Jak přízračné je zabít se -- ujemně a něžně uchopí -- jemně a něžně uchopí -- nepříde na pomoc -- nepřijde na pomoc -- do seve lije -- do sebe lije -- kdy chlapúec umírá -- kdy chlapec umírá -- až jí ráno -- až ji ráno -- Nikdo jí tehdy nepohladil po vůlasech -- Nikdo ji tehdy nepohladil po vlasech -- a seděl u ní na postely -- a seděl u ní na posteli -- jeho rty a............... -- jeho rty a... -- To j dlouhá doba. -- To je dlouhá doba. -- REodiče se na ní dívají -- rodiče se na ni dívají -- Kammáradi se na dí zase dívají zkrz prsty. -- Kamarádi se na ni zase dívají skrze prsty. -- Ano oni jí neřčeknou nic -- Ano, oni jí neřeknou nic -- Ale všechno to už brzy zončí. -- ale všechno to už brzy skončí. -- sáhnout ani doktorkou -- sáhnout ani doktorku -- která jí vyšetřovala -- která ji vyšetřovala -- I kdyby jí našli -- I kdyby ji našli -- ruku ztáhne obynadlem -- ruku stáhne obimadlem (nemůžu si vzpomenout, jak se tomu říká, tady je i ším krátký, ale jedeme dál) -- hluboko di žíli -- hluboko do žíly -- Stuskne píst -- Stiskne píst -- a je mrtví -- a je mrtvý -- která jechápe -- která je chápe Stylistika: Také je dobré se zamyslet nad tím, co chce autor prostřednictvím své práce říci svým čtenářům. Napsat něco umí i dítě z prvního stupně základní školy, ale napsat to tak, aby měl text určitou výpovědní hodnotu a čtenář se nad ním zamyslel, to je už o něčem jiném. Textík vyznívá dost klišátkově a uměle (zejména na jeho konci), protože nikdo z nás netuší, co nás čeká "na druhé straně" a zda nebudeme "spravedlivě souzeni" za své činy (dobré, nebo ty špatné). Pozor na opakování slov a motivů... Netuším, zda se na tento komentář vůbec podíváš. S mnohými chybkami a překlepy šlo zatočit i prostřednictvím "kontroly pravopisu", pokud píšeš ve Wordu, nebo jiném "lepším" editoru. Takto se text jeví jako značně zanedbaný, v ničem není nový a také nepřekvapí, ani nezaujme... Psaní zdar!

Karhu	17.06.2010, 9:05:19

jak je uz psano, ta gramatika je fakt udesna a bez toho to proste nejde..co vic, ta umelost a otrepana skoro pointa..sebevrazda jako vykoupeni a nalezeni radoby smyslu?nic vic? pro me -zbytecna snaha navodit slohove prostredi naukor myslenky, zajimavosti, ctivosti a vseho podstatneho

čuk	17.06.2010, 7:58:57

Deprivace a deprese vyjádřená pateticky jako by se za textem skrývaly potlačené emoce. Ovšem způsob napsání! Děláš si z nás legraci? Nejen obrovské množství gramatických chyb, ale i obrovská nepozornost v překlepech, jako bys po napsání po sobě nepřečetla. Rada: uč se gramatiku, čti po sobě a čti knihy. Texty tady nejsou pro srandu králíkům ani ventilem. Ale cítíš-li vnitřní potřebu psát tak piš. Ale současně čti a studuj gramatiku a buď k sobě kritická a neodflakuj napsané. narás? absolutně?červnoví?temptoty ? jep? studny ve?rosvítí zkončí? s tátova? Dál už text neopravuji Chybí čárky v souvětí.