| Psáno ve škole z jakéhosi pohnutí mysli :) |
| |
|
|
Když tělo dopadá na zem tvrdou,
svíčky zapalovat znovu se budou.
Do pusy voda a nad hlavou vlak,
poslední myšlenka - Ryba či rak.
Smrtí smrdí myšlenky mé Lenky,
vodou omyté krvavé halenky.
Bungee bez lana, bez gumy, bez hlavy,
Nebudou už nikdy narozek oslavy.
Stál jsem na kolejích, koukal jak padá,
ruku jsem nepodal, nevinná zrada.
Ležela ve vodě, nehybná tak,
netuše smutku přejel za mnou vlak.
Smrtí smrdí prsteny mé Jany,
smutku v ní nezbylo, bez bázně, bez hany,
skončila svůj život na mostě nad splavem,
polibek, objetí, není žádné sbohem.
Rodina plakala, svou dceru hledala.
Mou vinnu neznala, proto mne přijala.
Já však zmizel do tmy nocí,
A nikdy nic neřekl, ach tihle cvoci.
|
|
|
|
|
|
|
|
celkové hodnocení autora:
84.2 %
|
|
přidat autora k oblíbeným |
|
| hodnotilo celkem autorů: 0 |
komentovat příspěvek
|
|
| autorské hodnocení: 0.0 |
uložit příspěvek
|
|
| známka poroty:
2.5 |
tisk příspěvku |
|
| počet komentářů: 4 |
zaslat vzkaz autorovi
|
|
| počet shlédnutí od publikace: 40 |
výpis autorského hodnocení |
|
|
|
| |
|
|
