|
|
|
|
|
:: Na SASPI.cz je právě 29007 příspěvků, 4550 autorů a 303531 komentářů :: on-line: 8 ::
|
 |
|
:: Loučení se školou ::
| Hele, taky si sem vyleju city, (a uvidím, jestli zas píšu o něco líp) :)) |
| |
|
|
30. dubna, 14:50
Během vyklízení šaten na mě po delší době padl sentiment, tak jsem si řekl, že ho využiju a napíšu pár řádek.
Nyní, když stojím před maturitou, zdá se mi, jako by mé začátky na této škole byly velmi daleko, případně se ztrácely do prázdných děr v paměti, do mrtvých zón, jako puzzle na stole, do kterého kdosi udeřil.
Je lehké těch pár vzpomínek vyškrábnout z uliček rušné mysli dneška a dobrat se k momentu, kdy jsem stál s máti na nádraží plného pestrobarevně oděných tříd, rozlišených podle barev duhy a poprvé viděl jednoho ze svých spolužáků, u kterého jsem věděl, že život bere o hodně jinak, než já.
Vidím oděvnice ve žlutém, jak se rozhlížejí po okolí, seznamují a slyším svoji máti: „Vidíš, už se koukaj, kterej kluk by se jim zamlouval“, dodávaje se smíchem.
Nyní, když sedím na chodbě opuštěné školy a spolužáci si instalují pc na praktickou, já dumám, co bude dál.
< Z psaní mě ruší okolo procházející třídní; “Co děláte na chodbě, pane Beer?!“ >
7. května, 13:00
Teď, po praktické maturitě píšu svůj testament. Před čtyřmi hodinami skončilo poslední zvonění, kde účinkovala i naše třída. Jako by skrz sklo reality a odrazem toho, čím jsem se stal, byla celá třída náhle zajedno.
Tento akt, nad kterým jsem přemýšlel a který jsem vizualizoval čtyři roky se náhle jeví daleko zpátky, jako by se nikdy nestal a nebyl víc než snem.
Náhle sedím v restauraci v 7:00; potkávám své spolužáky, radíme se, kdo si co vzal a jak to zase “po.ereme“; v dalším momentu už běžím spolu s ostatními a “žebrám“ pro chudé studenty. Vidím kolegu z vedlejší třídy v kompletním ohozu záporáka ze Saw a zalituji, že nejdu ve svém hábitu Apolla Creeda; nakonec však přijde jiná myšlenka, kterou ještě cítím na konci prstů – ta, která vyčnívá nad ostatní jako slo-mo efekt ve filmu.
V ruchu na chodníku ke škole
< Á, hleďme. Oběd. Jistě se k tomu ještě vrátím.>
7. května, 19:30
Po dobu mého pobytu na střední škole jsme se s nejlepším přítelem ze základky dohodli na sérii testů, po kterých bychom byli skutečně muži. Nazvali jsme to paktem. A tak zatímco můj kamarád dosáhl “mužství“ už ve druháku, já jsem pakt nesplnil. Byl to pakt do maturity, která mě čeká za týden.
Ale objevil jsem něco jiného. Pokud série úkolů v našem paktu byla pouze mužství v uvozovkách, možná, že jsem našel mužství opravdové. Našel jsem sám sebe a že mohu být svým nejlepším já.
Škola končí a naposledy pamatuji, jaké to bylo na vyučování. Při prvním zápisu jsem seděl na chodbě a psal. Jedna z vyučujících poznamenala cosi o “rozpadu mužstva“.
A toto je ono.
Nemohu říct, že by mi moji spolužáci v životě chyběli. Věřím, že to jsou docela fajn lidé. A nemohu říct ani nashledanou, protože si jsem jistý, že se už nikdy nepotkáme.
Stále cítím její parfém na koncích prstů a ramenou, přestože je ode mě desítky kilometrů...
Asociace...
Přes ty roky mi bylo prezentováno mnoho verzí, jaký být muž. Mohl jsem být průměrný a šedý, hlásající názor davu, že “život je blbej“.
Mohl jsem být “alfa samec“, bytost založená na sobectví a lži. A kdesi vzadu, v harampádí všech sociálních typů a subtypů se krčilo reálné já.
Bude mi chybět. Ne, nesmí. Muž, kterým jsem se stal, není citově labilní; ta bariéra tu je, a přirozená, ale přemoci charakter lze jen obtížně; jde to
Na střední jsem přišel jako citově labilní pesimista. Mohl jsem vyrůst do člověka bez perspektivy, snů, ovládaného systémem. Hledal jsem pomoc a pochopení, ale nyní si uvědomuji, že spřízněná duše není berle; není to základ mrakodrapu a ani být nemůže.
Je to něco jako chata, co si postavím, květina, co vypěstuji; která může zaniknout bez důvodu.
Koneckonců mě muž učí, že omyly v myšlení a jejich náprava je “poplatek za vzdělání“. A já souhlasím.
Začal jsem kráčet po cestě úspěchu, tím, čím chci být.
<Á, Smíchovské nádraží. Založím to do knížky a někdy zas doplním.>
28. května, 20:02
Vrátil jsem se ke svým spisům; a není toho mnoho, co zbývá do konce. Dnes jsem byl opět ve škole. Tentokrát na mě padl neobvyklý pocit, jako bych věděl, že tam jsem naposled.
Je to zvláštní, cítit a dívat se na ty místa, kde byste čekali, že se vynoří třída HTT. Nebo kde zpravidla sedávala třída N4. Nebo čekat, že se vynoří ti, kteří tam zůstali.
Tyto místa obcházím rychle a mířím za svým cílem. A, co to? Vypalovačka na počítači s fotografiemi nejde? Má je Michal? Aha.
Náhle, vše je prázdné. A je na mně, čím to vyplním.
Nechci to říkat, ale chybí mi. Chybí.
|
|
|
|
|
|
|
|
celkové hodnocení autora:
93.4 %
|
|
přidat autora k oblíbeným |
|
| hodnotilo celkem autorů: 2 |
komentovat příspěvek
|
|
| autorské hodnocení: 1.5 |
uložit příspěvek
|
|
| známka poroty:
1.5 |
tisk příspěvku |
|
| počet komentářů: 8 |
zaslat vzkaz autorovi
|
|
| počet shlédnutí od publikace: 17 |
výpis autorského hodnocení |
|
|
|
| |
|
|
|
|
|
 |
| Optimalizováno pro rozlišení 1024x768. Prohlžeče: IE 6.0, Opera, Firefox. |
|
| © 2005-2012 by Matěj Novotný & Filip Kotora | Všechna práva vyhrazena |
|
|
|
|
 |
 |
 |
 |
|
|
OprsklinaPlott
|
|
| (24.5.2012, 18:02) |
|
|
Jay
|
|
| (23.5.2012, 16:28) |
|
|
Kostka
|
|
| (22.5.2012, 19:55) |
|
|
mikhal
|
|
| (22.5.2012, 18:14) |
|
|
 |
 |
 |
 |
 |
|
 |
 |
 |
 |
 |
|
 |
 |
 |
 |
 |
|
 |
 |
 |
 |
 |
|
| Kde nejčastěji hledáte zatoulanou inspiraci? |
|
|
|
|
 |
 |
 |
 |
|
