» Novinky
» Právě vyšlo
» TOP 20 díla
» Články
» Literární almanach
» MTP 2009

» Próza
» Poezie
» Výstřely do tmy
» Příručka publikování
» TOP 20 autoři
» Vyhledávání

» Workshopy
» Fórum
» SASPI Chat! (1)
» FAQ

» Knihovna autorů SASPI
» Redaktoři on-line
» Technická podpora
» SASPI team
» Odkazy
» Spolupráce
» Knihkupectví

"Přítel všech - přítel nikoho."

Aristoteles

počet přístupů: 2141597

obr

:: Na SASPI.cz je právě 29007 příspěvků, 4550 autorů a 303531 komentářů :: on-line: 8 ::

:: Výtah do nebe ::

Příspěvek je součásti workshopu: Setkali se ve výtahu

Příspěvek je součásti sbírky / knihy: Povídky z okurkové lahve

Šíma	publikováno: 15.06.2010, 13:51

No... Zkusil jsem dát dohromady další kratičký příběh na téma: "Setkali se ve výtahu!" a pevně doufám, že se mi to podařilo! Hihihi... Šotkům zdar!


	Starý činžovní dům na periferii. Ulice plná podobných činžáků s oprýskanou omítkou a špinavými okny. Kolem neupraveného trávníku, který pamatoval lepší časy, prošel po chodníku ke vchodu jednoho z domů v této čtvrti jakýsi muž středního věku. Ani se neotočil, když vešel do šerem vyplněné chodby a zamířil k výtahu. Chvíli bouchal do přivolávacího tlačítka a koukal střídavě na hodinky a na otevřenou výtahovou šachtu vyplněnou pletivem a ocelovými nosníky. Už se zdálo, že se vydá po špinavých schodech, když za nelidského skřípění zastavil výtah v přízemí. Kdesi něco bouchlo a zašumělo, jako lokomotiva v posledním tažení. Muž sebou trhl, jako by kolem něj projel kamion a div jej nestrhl do příkopu. Než vstoupil do výtahu, nakopl prázdnou PET láhev od Coca-Coly. Tento přeslazený nápoj neurčité barvy jej dovedl iritovat v kteroukoliv denní hodinu. Nesnášel jej a nesnášel reklamy na Colu v televizi, rádiu, či časopisech. Vlastně si říkal, co zde v této Bohem zapomenuté čtvrti vlastně pohledává. Vešel do oprýskané kabiny a už chtěl stlačit knoflík s nejvyšší číslicí, která se mu na panelu nabízela, když do výtahu vběhla jako velká voda zadýchaná dívka. Omluvně se na něj usmála. „Promiňte, jedete nahoru, nebo jste sjel právě dolů?“ zeptala se ho. Očima si jej přeměřila a na chvíli je přimhouřila, jako šelma připravená ke skoku. Chvíli si představovala, jak s ním pobývá sama na opuštěném ostrově, aby tuto myšlenku brzy zaplašila. „Jedu až nahoru!“ řekl s úsměvem. „Co posloucháte?“ zeptal se a ukázal na přístroj, který se jí houpal na krku zavěšený na řetízku zlatavé barvy. „Freddie Mercury, říká vám to něco?“ zasmála se a odhalila dvě řady bílých zubů. Byly jako malé blyštící se perličky. „There Must Be More To Life Than This, The Great Pretender, Barcelona, Made in Heaven, A Beautiful Day... Nic?“ „Eh... Ne, já ho neposlouchám,“ zavrtěl hlavou. „Já nejsem na muziku a moc jí nerozumím...“ „To neposloucháte ani rádio?“ zeptala se, když sledovala, jak nazlobeně buší do tlačítka na panelu výtahové kabiny. „Vypadá to... Asi půjdeme po schodech!“ „Po schodoch? Po schodoch?“ snažil se o vtip. Zabralo to. Zasmála se zvonivým smíchem. Málem by si ji představil nahou ve své posteli, ale bál se, že by se začervenal a že by přišla na to, o čem asi přemýšlí. „Takže přece jenom ve vás něco zůstalo...“ řekla mu s úsměvem. „Sice vypadáte jako takový macho, ale zdá se mi, že jste muž z té lepší sorty chlapů... Tedy... Já zase plácám... Tak... Co je s tím výtahem? Pojedem, nebo co?“ „Snad jo, ten výtah zlobí dost často!“ pokrčil rameny. „Nebo raději běháte po schodech?“ „Ano, po schodech, pro zdraví!“ vydechla a prohrábla si dlouhé vlasy. Chvíli ji pozoroval, jak si upravuje vlasy kolem uší, očima bloudí po kabině výtahu a nohou si přidupává do taktu. Pak někde něco cvaklo a výtah se vydal hlemýždím tempem do požadovaného patra. Zdálo se, že to trvá celou věčnost. Nevěděl co s rukama, tak si je strčil do kapes u saka. Několikrát se hluboce nadechl a zvrátil hlavu dozadu. Byli teprve v polovině cesty... „Vy se živíte hudbou?“ zeptal se, aby přetrhl trapné ticho. „Proč myslíte?“ zarazila se. „Vlastně ano, trochu fušuju do hudebního umění...“ „Aha,“ zamyslel se. „Takže... Skládáte? Nebo snad... Učíte?“ „Trochu z obojího!“ přikývla. „Proč se na mě pořád tak divně culíte?“ zarazil se. „Nepodělal mi nějaký pták sako? Nebo... Mám někde roztrhaný oblek?“ „Ne, ne,“ zavrtěla hlavou. Výtah v kolejnicích hlasitě zaskřípal, div se oba nechytili za uši. „Měli by to namazat!“ otřásl se. „Známe se? Já... Nepamatuju se, že by...“ „Jo, připadá mi, jako bychom kdysi chodili do stejné školy!“ řekla mu. „Ale to může být mýlka!“ „Ano, může... Jsem docela tuctový... Chlap!“ upravil si kravatu. „A co vůbec děláte?“ zeptala se zvědavě, když si sundala sluchátka z uší. „Na tuctového chlapa?“ „No... Já... Dělám účetního u jisté firmy!“ „A ta vám špatně platí?“ pousmála se a rozhodila ruce. „Když bydlíte tady?“ „Jen dočasně!“ přikývl. „A vy... Tady... Taky tu bydlíte?“ „Kdepak!“ zavrtěla hlavou. „Mám tu strýčka... chtěli jsme jej vzít do Centra, ale trval na tom, že zůstane tady... Staří lidé...“ „Já vím, neradi mění prostředí...“ přikývl. Výtah dorazil do patra, ve kterém měl muž byt. Zdálo se, že odmítne zastavit a vyveze je až na střechu, ale po chvíli váhání přeci jen se skřípotem a bouchnutím zůstal stát v nejvyšším patře. „Nepůjdete na kafe?“ „Já... A měla bych?“ zeptala se. „Strýček bydlí o dvě patra níž...“ „No, třeba bychom pokecali o starých časech a tak...“ pokrčil rameny. „Já vím, nějak mi to balení nejde...“ „A... Jste na lovu?“ zeptala se jej a podala mu ruku. „Jana... Jmenuju se: Jana!“ „Tomáš!“ pousmál se a podal jí neobratně ruku. Chvíli se drželi jeden druhého, jako by se odmítali pustit. Trvalo to jen vteřinu, ale zdálo se, že je to věčnost. „Pardon, omlouvám se!“ „Jo, někdy se lidi k sobě přilepí, ani neví jak...“ souhlasila. „Chodím ke strýci celkem pravidelně... Můžeme si někam zajít... Když budete... Budeš chtít, Tomáši!“ „Jasně,“ pousmál se. „Budu jen rád!“ Pustil ji galantně napřed z výtahové kabiny. Zastavila se na chodbě a čekala, až také vystoupí. Když Tomáš zavřel dveře, výtah se nejistě rozjel dolů do některého z nižších pater. Se slabým třeštěním a skřípěním jim zmizel z očí. „To je děs, ten výtah...“ otřásl se. „Jo, to je... A... Dáš mi číslo?“ „Bytu, nebo telefonu?“ zaváhal. „Třeba oboje!“ rozesmála se. Připadal jí milý a něco ji k němu přitahovalo. Jako by jí cosi uvnitř říkalo, že by nebyl špatnou partií... „Dobře,“ načmáral na kousek papíru nějaká čísla. „Potěšení bude na mé straně!“ „Tak jo,“ přikývla a strčila si papírek do peněženky. Znovu si podali ruce a on se díval, jak pomalu sestupuje po schodech do nižšího patra, aby další část schodiště seběhla jako lasička. Dokud byli jeden druhému v dohledu, nejistě po sobě pokukovali a usmívali se jeden na druhého. Kdo ví, kde na člověka čeká láska? Tomáš myslel na to, zda se Jana ozve, zda zavolá, nebo zazvoní... Když mu zmizela z očí, v duchu si vyhuboval, že si nevyžádal její telefonní číslo a nezeptal se, zda nejde o žert a zda už není zadaná. Zapadl do svého bytu. A ještě než se stačil vysvléci a hodit kufřík na gauč, zazvonil telefon...


celkové hodnocení autora: 98.2 %		přidat autora k oblíbeným

hodnotilo celkem autorů: 5		komentovat příspěvek

autorské hodnocení: 1.4		uložit příspěvek

známka poroty: [ - ]		tisk příspěvku

počet komentářů: 23		zaslat vzkaz autorovi

počet shlédnutí od publikace: 49		výpis autorského hodnocení

:: Komentáře k příspěvku ::

Kondrakar	04.11.2010, 10:22:55

Líbilo se mi to. Sice mi to děsně připomínalo už jeden tvuj příběh O dvou ve výtahu, i když tady to byo napsáno trošku jinak a i oni dva se k sobě dostali blíž než v předešlém. Souhlasím s Dani. Volá mu ona nebo ne?


ze dne 04.11.2010, 11:09:52
Šíma: Přesně, jde o druhý příběh napsaný na motivy zadání do WS-ka "Dva ve výtahu", či jak to bylo. A zavolala, nebo ne? Nechám to na čtenářově fantazii! ;-)))

Dani	11.07.2010, 17:25:30

Hezké, líbilo se mi. I ten konec, který v nás vyvolává otázku: Volá mu ONA?


ze dne 11.07.2010, 17:41:09
Šíma: Díííky za zastavení a komentík! ;-) Ano, kdopak mu to volal? ;-)

salvator	02.07.2010, 0:29:27

Zdravím Šímu. Jsem rád, že jsem se konečně dostal zase zpátky do "tohoto" světa. Prostředí, ve ktrém se tví aktéři pohybují také znám a myslím, že i přez avizované odchylky v zadání, mezi námi, mě osobně to svazování, někdy i k mé škodě, nevyhovuje a nedržím se jej záměrně, se ti příběh vydařil. Tedy, snad jen aby ten zvuk telefonu, co mi ještě stále zvoní v uších, patřil jí, a ne někomu z kanceláře.. Měj se.


ze dne 02.07.2010, 10:45:57
Šíma: Zdravím a děkuji za zastavení a komentík! A také plně doufám, že mu volala ONA a ne někdo z kanceláře! ;-)))

čuk	24.06.2010, 14:04:35

Četl jsem. Tedy já bych si toho chlapa nenabalil. Hihihi.


ze dne 24.06.2010, 14:13:35
Šíma: :-DDD Díky za zastavení, přečtení a komentík, čuku! Jo, možná byl ten chlap tak trochu tele a měl více štěstí nežli rozumu! ;-)))

Lyrie	19.06.2010, 14:15:58

Zdravím, i mně připomínala dívka spíše nějaké rozčepířené pískle, zvláště ta sluchátka v uších (jakoby znak mladé generace, i když já je tam nosím občas taky a nijak se za to nestydím:-)) a pak se ten dojem umocnil strýčkem, kterého jela navštívit. Tomáš mi zase připadal jako skoro důchodce, ale v podstatě by to ničemu nevadilo, nebýt toho zadání. Když si ho odmyslím, jde o docela povedený příběh, možná i pravděpodobný, protože se Ti povedlo postavám vtisknout (na tak malém prostoru) uvěřitelné charaktery. :-) P.S. Co se týče výtahů, tak přesně takový, jak jsi popsal, je v domě, kde bydlí moje maminka .-)


ze dne 19.06.2010, 15:34:07
Šíma: Ahoj, jsem rád, že se líbilo a aspoň jsem se trefil "do toho výtahu"! ;-)))

Aini	19.06.2010, 13:00:45

Hojky, čtu povícero a až na některé slovní obraty, kupř. ..."otevřenou výtahovou šachtu vyplněnou pletivem"... (ale po bitvě každý generál) mohu konečně vyjádřit vše slovem: líbilo 1 :-)


ze dne 19.06.2010, 13:05:31
Šíma: Ahojda, díky za zastavení a komentík! Jsem rád, že se lííííbilo! ;-))) P.S. Tou "otevřenou výtahovou šachtou" mám na mysli to, jak to vypadá někde v panelácích (na Slovensku jsem to viděl u sestřenice)... Udělali výtahovou šachtu z profilů, obalili ji pletivem a okolo postavili schodiště a odpočívadla, takže jeden vidí, jak si to ten výtah sviští tam a zpátky! ;-))) Není to prostě klasická uzavřená jádrová šachta výtahová, jak to jeden vidí ve filmech... :-DDD P.S.S. Ale aby nedošlo k mýlce, šíma není inženýr ani architekt! ;-)))

Amater	17.06.2010, 18:35:48

Líbilo se mi. I takhel se dá seznámit, ale fakt jsem měla pocit, že je mladší, ale potom mě zarazil Freddy Mercury, tu by dnešní mládež asi neposlouchala. že.... Díky. chacha


ze dne 17.06.2010, 18:37:47
Šíma: Jeee, ahoj! ;-) Jsem Tě tu už dlouho neviděl! Hihihi... Díky za přečtení i komentík a co říci k věku hrdinky? Sám nevím a možná jsem to trochu i "přepísk"! ;-)))

Bodlinka	16.06.2010, 18:37:48

Sice to ve mně vyvolalo pocit, že by mu mohla být dcerou a pak mě zarazilo, že spolu možná chodili do školy... ale celkově se mi to líbilo a bylo příjemné přečíst si něco odlehčeného:-)


ze dne 16.06.2010, 18:46:55
Šíma: Díky za zastavení a komentík a jsem rád, že se líbilo! ;-)

Sakora	15.06.2010, 19:44:10

Zdravím, mi se už v tvém prvním příspěvku do WS zdálo, že máš hrdiny o moc mladší, než je zadání, tady ta "mladá dívka" taky moc nesedí, resp. nějak tam vůbec nevidím motiv spolužáků. Dialogy jsou zábavné, extrovertně upovídané :-) hodně otevřené... nato, že na začátku je Tomáš docela "neruda". Optimismus textíku je jak rozjetý vlak, nedá se mu odolat :-)


ze dne 15.06.2010, 21:19:31
Šíma: Sakryš, že já tu holku dost "omladil"? ;-))) Ale jsem rád, že se aspoň trochu líbilo! Dík za zastavení a komentík!

Lišče	15.06.2010, 17:45:01

Zdravím, tak hned druhá věta mi přijde, nějak křečovitě natahovaná, že mě přinutila se zastavit ve čtení a zopakovat si to :) Každopádně je v tom znát tvá touha po humorném ladění mnoha tvých textů. Spousta přirovnání, které danou obyčejnou situaci uváději do absurdní roviny. A ten příběh tak nakonec i vcelku vyzní. Tedy alespoň můj pocit. Jinak pěkné, takové hravé, trochu nezáživné, což s ohledem na zadání je v pořádku, ale na tebe mi to přijde trošku slabší podání ;)


ze dne 15.06.2010, 21:18:44
Šíma: Děkuji! Zkus napsat dva příběhy na stejné téma (soutěžní a nesoutěžní)! ;-))) Ale to není omluva. No... Chtěl jsem, aby to bylo takové "komorní", no a ve výtahu (nikde jinde)... Prostě jsem chtěl dodržet zadání co to jde, i když, kdo ví? Tu školu (setkání po 19 letech jsem tam nevtlačil)! ;-)))

Miss Rebeka	15.06.2010, 15:16:53

Zdravím. Text se mi docela líbil; šotci, zdá se, neřádili. Pokud jde o zadání, mám dvě výtky - mělo to být v komerční budově a 19 let od maturity. Tím druhým chci říct, že jestli do výtahu nastoupila krásná dívka, bylo jí okolo čtyřiceti (na mě to působilo, jako by jí bylo 20). A čekala jsem trochu víc originality.


ze dne 15.06.2010, 15:22:22
Šíma: Ahoj, díky za zastavení a komentík! Pokud jde o zadání tohoto WS-ka, možná jsem se jej víc držel v nesoutěžním textu: "Dva ve výtahu", viz adresa: http://www.saspi.cz/dila/26885-dva-ve-vytahu-pracovni! Nemohl jsem napsat dva totožné texty, tak jsem "slepil" toto! ;-)))