|
|
|
|
|
:: Na SASPI.cz je právě 29007 příspěvků, 4550 autorů a 303531 komentářů :: on-line: 8 ::
|
 |
|
:: Obyčejné setkání ::
 Lišče |
publikováno: 15.06.2010, 13:51
|
| Hraní se slovy, situací a zadáním. Nic extra, jen prostě takové obyčejné setkání. |
| |
|
|
Jana vstoupila do recepce v přízemí a pozorně si přečetla orientační tabuli zavěšenou pod stropem. Už, už chtěla přistoupit k pultu a zeptat se, když si všimla hledaného názvu společnosti téměř na konci seznamu. Zatvářila se nespokojeně. Ach jo, deváté patro. Nesnášela tyhle věžáky a hlavně když měla jet výtahem do takových výšek. Rozhlédla se po hale a zamířila k nejbližšímu výtahu. S povděkem si v duchu kvitovala, že není prosklený.
Tomáš stál před zavřenými dveřmi výtahu a čekal až sjede dolů. Vedle něj se postavil postarší pán v tmavě hnědém obleku a nedočkavě si poklepával botou o podlahu. Kam se cpeš dědulo, já tu byl první. Trochu se rozkročil, aby zabral více místa. Vedle stojící muž raději ukročil do strany a uvolnil celý prostor dveří pro toho robustního mladého muže. Očima přitom stále sledoval snižující se čísla na ukazateli vedle dveří.
Jana k nim dorazila ve chvíli kdy se výtah otevřel. Na tváři se ji objevil úsměv. Z výtahu vystoupila slečna a před sebou tlačila červený golf kočárek, v němž seděla malá holčička s kudrnatými vlásky. Ta si všimla, že ji pozoruje a spontánně k ní vztáhla ručku s roztaženými prstíky.
„Ahoj,“ pozdravila ji s úsměvem Jana.
Holčička se zářivě rozesmála a zvědavě pootočila hlavu, aby zjistila co na to máma. Ta měla očividně hlavu plnou starostí, hrabala se jednou rukou v kabelce, druhou tlačila kočárek před sebou a dění okolo si moc nevšímala. Projela kolem Jany, která se bezděky otočila a zamávala. Pozpátku v couvala do výtahu k oběma mužům, zatímco stále pohledem sledovala odjíždějící holčičku, jenž se vzpírala popruhům a nakláněla se na bok tak, aby na ni mohla ještě mávat ručkou.
Dveře se zavřely a výtah se rozjel. Podívala se na ovládací panel. Označena svítila čísla tři a devět. Bezva, pomyslela si a ohlédla se na své spolucestující. Hned za ní stál prošedivělý pán a zdvořile se na ni usmál, čímž ji trochu uvedl do rozpaků. Nechtěla ne sebe moc upozorňovat. Na toho dalšího muže přes něj neviděla a tak se otočila zpět ke dveřím. Otevřela si kabelku a začala se v ní přehrabovat.
„P r v n í p a t r o,“ zahlásil elektronický hlas, když se výtah náhle zastavil a otevřely se dveře. Do vnitř vstoupila robustní dáma a postavila se vedle Jany. Kabinku prosytil silný nesoulad směsi vůní k nelibosti všech tří cestujících z přízemí. Pán v obleku jen nakrčil nos a zdržel se jakékoliv reakce. Janu z toho zašimralo v nose a hlasitě kýchla, čímž zase pohoršila onu dámu. Ta na ovládacím panelu zmáčkla číslo čtyři.
„Omlouvám se,“ hlesla tiše Jana, když se výtah zase rozjel.
Dáma si jen s opovrhujícím výrazem hlasitě odfoukla a nevěnovala ji žádný pohled.
To je síla, další chodící reklama na drogérii. Jak já tyhle převoněné paničky nesnáším. Tohle mít doma, tak radši… Ne tohle bych nemohl mít doma. Fuj, to je hnus. Ulevoval si Tomáš v duchu a snažil se moc nedýchat a nějak přežít tu cestu nahoru. Naklonil se trochu do strany a uviděl jak druhá žena u dveří vytahuje z kabelky kapesní zrcátko a začíná se kontrolovat. Při tom pohledu obrátil Tomáš oči v sloup. Blondýna.
Výtah projel druhým patrem a přibrzdil, aby zastavil v patře následujícím.
„T ř e t í p a t r o,“ zahlásil opět elektronický hlas.
„Z dovolením dámy?“ promluvil pán v obleku. Ty se automaticky odtáhly do stran a on mezi nimi prošel ven. Zhluboka se nadechl, jakmile se za ním dveře výtahu zavřely.
Jana ještě jednou překontrolovala svůj make-up a v tom si v zrcátku všimla kdo za ní stojí. S úžasem rozšířila oči a otočila se.
„Tome, co ty tady děláš? No, ahoj.“
Ten se v první moment lekl, ale záhy ji taky poznal a tak odpověděl.
„Ahoj, Jano. Coby, jedu výtahem. Není to vidět?“ Nahodil svůj nejzářivější úsměv a podal ji ruku.
Jana se zasmála a potřásla si sním pravicí.
„Tebe bych tu fakt nečekala. Tak co, jak žiješ? Něco nového?“
„Kdepak, všechno při starým,“ odpověděl suverénně, ale na čele se mu začal perlit pot.
„Č t v r t é p a t r o,“ zahlásil opět elektronický hlas. Dveře se otevřely a navoněná dáma vystoupila.
„To byl odér,“ odfrkl si Tomáš, jakmile se výtah zase rozjel.
„To jo, asi ji odumřely všechny čichové buňky,“ souhlasila s ním a dodala. „Při tom co všechno na sobě musela mít nastříkané se tomu ani nedivím.“
Rozesmáli se.
„Ještě pořád zpíváš?“
„Ale jo, pořád mě to drží. To víš, zpěv je moje droga. Jen už si zpívám pouze pro radost a pak samozřejmě ve škole s dětma. Zrovna tento rok nám tam přišla mladá slečna se skvělým rozsahem hlasu. Neskutečný talent od pána Boha. Jen to zatím nevypadá, že by ji to fakt bralo, spíše je tam na přání rodičů.“
„No jo, to už tak bývá, ale třeba ji to chytne, co ty víš?“
„Kéž by,“ vzdychla. „A co ty, kde vůbec pracuješ?“
„Ále, nechme práci být aspoň ve volném čase o ni nechci slyšet.“
„V pohodě, jak chceš, Tome. Nechci tě trápit, ne každý dělá to co ho baví.“
„Trápit? Mě? Kde to žiješ, já jsem nejspokojenější člověk na týhle planetě. Teda pokud se nejedná zrovna o…“ zasekl se na moment, zrudl ve tváři a rychle změnil téma. „…o plasty. V téhle době je všude samý plast. To je hnus, víš jak je to neekologický?“
„Jasně, dal jsi mi přednášku při posledním třídním srazu.“
„Jo, vidíš. Na to bych zapomněl. Ono je potřeba lidem tohle hlásat, jinak skončíme zavaleni pitomými láhvemi od Coca-coly. Slunce uvidíme jen na fotkách.“
„To přeháníš,“ zakroutila nesouhlasně hlavou.
Zatvářil se na ni dotčeně, ale záhy se rozesmál. „Jako bys mě neznala.“
„Tak a co dovolená, kam letos razíš?“ zkusila Jana nahodit jiné téma.
„Cha, chá,“ zachechtal se a zaujal triumfální postoj. „Pojedu do Polynésie na Tahiti.“
„Wow, tak to zírám,“ kulila na něj překvapeně oči.
„To víš slunce, moře, palmy. Hotový ráj na zemi.“ V duchu si pro sebe dodal. A nádherné kočky s kaštanovými vlasy, širokými lícemi, snědou kůží a božský sex bez zábran.
„Já letos plánuju taky dovolenou na ostrově, ale o něco blíž.“
„Kampak máš namířeno?“
„Na Korfu.“
Tomáš se zamyslel a přehrabával v paměti, kam ten ostrov zařadit.
„Do Řecka,“ doplnila, když uviděla jeho zamyšlený výraz.
„A s kým?“
„Sama,“ odpověděla smutným hlasem a začaly se ji lesknout oči.
„Takže žádný vztah zatím nevyšel?“
„Nó, řekněme, že u nás asi princové vymřeli.“
Společně se zasmáli.
Jana trochu znerovózněla. Zkontrolovala pohledem světelný panel výtahu.
„Budeme vystupovat, teda pokud jedeš taky do devítky.“
„Když sem jdeme oba za stejným účelem, tak to tak nejspíše bude Jano.“ Mrkl na ni s vševědoucím výrazem ve tváři.
„D e v á t é p a t r o,“ zahlásil elektronický hlas. Dveře se otevřely a oni vystoupili.
„Hodně štěstí Tome a užij si tu dovolenou.“
„Ty taky Jano. Rád jsem tě potkal. Ahoj.“
„Ahoj, měj se.“
Podívali se na informační panely a rozešli se chodbou na odvrácené strany.
Tohle patro mělo pronajmuté několik cestovních kanceláří.
|
|
|
|
|
|
|
|
celkové hodnocení autora:
97.2 %
|
|
přidat autora k oblíbeným |
|
| hodnotilo celkem autorů: 5 |
komentovat příspěvek
|
|
| autorské hodnocení: 1.0 |
uložit příspěvek
|
|
| známka poroty:
[ - ] |
tisk příspěvku |
|
| počet komentářů: 14 |
zaslat vzkaz autorovi
|
|
| počet shlédnutí od publikace: 38 |
výpis autorského hodnocení |
|
|
|
| |
|
|
|
|
|
 |
| Optimalizováno pro rozlišení 1024x768. Prohlžeče: IE 6.0, Opera, Firefox. |
|
| © 2005-2012 by Matěj Novotný & Filip Kotora | Všechna práva vyhrazena |
|
|
|
|
 |
 |
 |
 |
|
|
OprsklinaPlott
|
|
| (24.5.2012, 18:02) |
|
|
Jay
|
|
| (23.5.2012, 16:28) |
|
|
Kostka
|
|
| (22.5.2012, 19:55) |
|
|
mikhal
|
|
| (22.5.2012, 18:14) |
|
|
 |
 |
 |
 |
 |
|
 |
 |
 |
 |
 |
|
 |
 |
 |
 |
 |
|
 |
 |
 |
 |
 |
|
| Kde nejčastěji hledáte zatoulanou inspiraci? |
|
|
|
|
 |
 |
 |
 |
|
