» Novinky
» Právě vyšlo
» TOP 20 díla
» Články
» Literární almanach
» MTP 2009

» Próza
» Poezie
» Výstřely do tmy
» Příručka publikování
» TOP 20 autoři
» Vyhledávání

» Workshopy
» Fórum
» SASPI Chat! (1)
» FAQ

» Knihovna autorů SASPI
» Redaktoři on-line
» Technická podpora
» SASPI team
» Odkazy
» Spolupráce
» Knihkupectví

"Hlad a láska určují veškeré lidské dějiny."

Buddha

počet přístupů: 2141602

obr

:: Na SASPI.cz je právě 29007 příspěvků, 4550 autorů a 303531 komentářů :: on-line: 8 ::

:: Moje poslední půlnoc ::

MinnieMoony	publikováno: 12.06.2010, 7:16

(Inspirováno dnešní cestou domů. Moje představivost opustila realitu, když se za námi objevilo to auto.)


	Jeli jsme s kamarádkou a jejím chlapcem autem, vezli mě po oslavě domů. Ona řídila a tiše si prozpěvovala blues, které jsme měli puštěné. Byla temná děsivá noc. Stíny stromů na silnici tvořily tajuplné obrazce. Začínali jsme se bát. Náhle se za námi vyřítilo auto. Ohlédla jsem se. Drželo se těsně za námi. Jeho ostrá světla se odrážela ve zpětných zrcátkách a má kamarádka začínala být zoufalá z toho, jak ji oslepovala. Přesto dál statečně vybírala zatáčky. Jela pomalu a řidiče auta za námi to asi vytáčelo… Jel ještě blíž než předtím, jeho jízda se zdála být mírně agresivní. Náš strach se stupňoval. Najednou do nás to auto začalo najíždět! Při prvním nárazu jsme všichni zaječeli a já, která jsem seděla vzadu, jsem se praštila o přední sedadlo. Kamarádka se snažila zrychlit a ujet mu, narazil však do nás znova. Hrozně mi bušilo srdce. Přišel další náraz. A další. Naše auto vyletělo z vozovky, obrátilo se na střechu a spadlo do příkopu. Všichni jsme řvali a pak najednou nastalo ticho… Cítila jsem v ústech krev. Otevřela jsem oči. Všechno se mi před očima točilo. Kamarádka tiše vzlykala a jejího přítele jsem neslyšela vůbec. Snažila jsem se rozepnout pás a když se mi to povedlo, překulila jsem se a uvědomila si, jak mě strašně bolí levá noha. Pokoušela jsem se otevřít dveře a vtom jsem uslyšela něco děsivého. Nejdřív bouchnutí dveří od auta a pak vrčivý zvuk, známý z hororových filmů. Zvuk motorové pily. Srdce se mi rozbušilo víc než předtím, rozklepaly se mi ruce a slyšela jsem kamarádku jak oslovuje svého hocha a tiše sténá „Ne…“. Podařilo se mi otevřít dveře. Vysoukala jsem se ven a kromě zraněné nohy jsem začala vnímat také strašlivou bolest v zápěstí a nepříjemný tlak v hlavě. Zvuk toho děsivého nástroje se přibližoval. Slyšela jsem šustění kroků v trávě. Dokulhala jsem ke dveřím u řidiče a snažila se je otevřít. Pokoušela jsem se skrz rozbité okénko uklidnit kamarádku, hleděla jsem do jejích vykulených očí plných slz, když vtom mě někdo chytil za kapuci a odhodil stranou. Dopadla jsem hlavou na kámen a na chvíli jsem měla před očima bílo. Pohmatem ruky jsem na zátylku cítila krev. Když jsem se rozkoukala, spatřila jsem ve svitu úplňku, který prosvětloval kouř stoupající z vozidla, obrys mohutné postavy. Skláněl se ke kamarádce, vytahoval ji za ruku z auta a ona jen křičela a prosila o milost. Pak jsem znovu zaslechla zvuk motorové pily. Ta stvůra jí začala řezat nohy. Stříkající krev, zvířecí řev… Nemohla jsem se dívat… Obrátil se mi žaludek, zvracela jsem… Najednou jsem zaslechla tupý úder a skučení pily přestalo. Otřela jsem si oči od slz a krve a snažila jsem se zaostřit. Kamarádčin chlapec se zřejmě zezadu přikradl k tomu muži, něčím ho praštil do hlavy a srazil k zemi. Skláněl se ke své dívce, která stále řvala bolestí. Ten člověk se začal zvedat. Chtěla jsem zakřičet „Pozor!“, ale nemohla jsem vydat ani hlásku… Jako v noční můře… Začala jsem se plazit k nim, když v tom ta zrůda znova zapnula svůj nástroj a jedním hladkým a rychlým řezem setnula kamarádčině příteli hlavu. Z krční tepny stříkala krev, ruce se mu třásly, jen pár vteřin, než jeho trup dopadl na kamarádku… Zavalila ji jeho krev a ona už ani nemohla ječet, upadala do bezvědomí… Následoval zvuk pily řezající kosti. Zamotala se mi hlava, do pusy se mi znovu hnaly zvratky, cítila jsem blížící se smrt, přicházející konec, chtěla jsem si zachránit život… Pokusila jsem se vstát, běžet, nešlo to… Strašná bolest v noze… Upadla jsem… Po čtyřech to nešlo, podlomilo se mi zápěstí… Plazila jsem se, nehty druhé ruky zarývala do hlíny, zdravou nohou jsem se odrážela, šlo to hrozně pomalu, bylo mi zle, tekly mi slzy, pramínky krve stékaly po obličeji… Pila ztichla. Zastavila jsem se a slyšela jen své srdce. Odvážila jsem se otočit a vzhlédnout k obloze. Výhled na měsíc mi zakrývala vysoká postava. Poslední, co jsem spatřila, byly zuby motorové pily, které se začaly pohybovat a mířily k mým očím… Nedaleký kostel zrovna odbíjel půlnoc.


celkové hodnocení autora: 85.6 %		přidat autora k oblíbeným

hodnotilo celkem autorů: 2		komentovat příspěvek

autorské hodnocení: 2.5		uložit příspěvek

známka poroty: 3.5		tisk příspěvku

počet komentářů: 10		zaslat vzkaz autorovi

počet shlédnutí od publikace: 15		výpis autorského hodnocení

:: Komentáře k příspěvku ::

Radmila Kalousková	15.06.2010, 7:35:23

Přiznám se, že tohle není zrovna moje parketa a téma se mě nezdá zrovna originální. Ale to je jen můj názor ... RK

Fallen angel	13.06.2010, 10:11:07

Už jsem to četla na ksichtknize... A víc se mi teda líbily ty dvě další, s tím kruhem a s tou dírou. Ale tohle je taky vcelku pěkný :) Jen to ohrané téma... Ale zase zajímavé asociace :D

Kaileen	12.06.2010, 16:53:46

Odpověď na příspěvek od uživatele: Kaileen* ze dne 12.06.2010, 15:47:23* No právě že tam ta přímá řeč nebyla. Copak ty bys ji neoslovila? Ani v myšlence by tě nenapadlo její nebo jeho jméno? Nekecej... :-) Ta přímá řeč kdyby byla kurzívou, tak právě by nahrazovala myšlenku, tu vnitřní potřebu něco zvolat, byť by to mělo být prachobyčejné "Ne".


ze dne 12.06.2010, 20:39:22
MinnieMoony: No ale tam právě neměla být ta jména :D Ale jak je tam třeba tohl: "Pokoušela jsem se skrz rozbité okénko uklidnit kamarádku, ..." - tak tam jsem na ni jakoby mluvila.

Kaileen	12.06.2010, 15:47:23

Ahoj, taky přispěju skromným názorem :) a raději jsem přečetla komenty pod sebou, abych zbytečně neopakovala. Jako první mě napadlo, proč ani jednou neoslovíš kamarádku jménem, její přítel taky přece nějaké má a když se blízkým osobám děje něco zlého, rozhodně tě nenapadne: "Kamaráde!" ale třeba: "Petře!" (volání na rodiče je samořejmě jiná kategorie). Co dál? Docela mi vadí ty nešťastné obraty se slovem "začal". Začala jsem se plazit k nim, ten člověk se začal zvedat... Mimochodem, zrovna u toho maniaka by bylo dobré trochu ho popsat. Ne že měl černé vlasy a modré oči, ale třeba: chlap se pohnul, mohutný stín se pomalu zvedal... Co já vím, něco takového. Na druhou stranu by ti nikdo nevěřil, žes za úplňku viděla jen stín, za úplňku je docela dobře vidět a právě to čtenář očekával a byl o to ošizen. Možná by příběh líp vyzněl, kdybys tam vložila nějakou vnitřní myšlenku - psala jsi, že křičet hrdinka nemohla, ale něco jí přece probíhalo hlavou už když se snažila vyprostit kamarádku a potom, když maniak útočil by to mělo gradovat, ale tady není nic vnitřního, jen suchý popis. Spousta krve je pro procítění hrůzy a děsu opravdu trochu málo, pokud tomu nepomůžeš nějakým detailem nebo osobním prožitkem oběti či hrdiny.


ze dne 12.06.2010, 16:48:44
MinnieMoony: Ahoj a děkuju za kritiku! K tý anonymitě postav - to byl právě účel. A není tam nikde přímá řeč s oslovením "Kamarádko" nebo "Můj hochu", ale třeba tohle: "... slyšela jsem kamarádku jak oslovuje svého hocha a tiše sténá „Ne…“." - to jsem myslela tak, že ho oslovila jménem, ale nechtěla jsem to tam tak napsat.

Šíma	12.06.2010, 12:44:27

Text se sice tváří jako horor, ale vyznívá dost neuvěřitelně, možná až snově. Jako taková noční můra by možná i šel, ale chybí mu větší atmosféra, více strachu a obav (i reakcí hlavních postav). Pokud se příběh odehrál v noci, tím více by měl být naplněn temnotou, bezmocí a dezorientací. Napadlo mě, že v něm nebyla vůbec popsaná ona postava s motorovou pilou, která vytlačila auto našich hrdinů ze silnice! Kdyby šlo o zfilmovaný scénář, šlo by o docela béčkový (možná i céčkový) horor, nebo spíše jeho část. Schází tomu i více podrobností a popisů (jak vypadaly osoby jedoucí v autě, jak vypadalo auto a v jakém bylo stavu, silnice i její okolí a pokud jde o toho "maniaka", určitě jej k jeho činu něco vybízelo a pudilo, jak se na správného "řezníka" sluší a patří). Nic nového pod slunce, bez invence, napětí a gradace. Prostě takový popis toho, co se stalo jedné noci na opuštěné silnici. Ale je možné, že si příběh najde své čtenáře! ;-) Taková dobrá Trojka, snad neurazí!


ze dne 12.06.2010, 13:05:09
MinnieMoony: Dík za komentář! Známka je v pořádku. Měl to bejt právě jen takovej stručnej popis jako z béčkovýho hororu! :D Detailní popisy postav nebyly podstatný...

čuk	12.06.2010, 7:15:39

Expresivně psané, dramaticky. Představivost autorky jako by byla směrována k různým variantám smrti a negace. Tady ovšem spíš popisuje scény z filmů: typická honička, masakr motorovou pilou. Přidat k obrazu hrůzné procítění není zase až tak těžké. Přesun do fantazie toho příliš nemění, jen přidává otázku: proč je příběh tak morbidní. Vcelku nic nového nebo s podtextem.


ze dne 12.06.2010, 13:01:31
MinnieMoony: Děkuju za komentář! Měl to bejt právě jen takovej popis hororový scény, právě že nic novýho... A proč je to morbidní... Těžko říct, už jsem taková :D