|
|
|
|
|
:: Na SASPI.cz je právě 29007 příspěvků, 4550 autorů a 303531 komentářů :: on-line: 8 ::
|
 |
|
:: Temná delegace ::
Inu... zase pro změnu skromný prozaický počin.
Moc děkuji Anně za korekturu a vůbec ochotu shlédnout tento podivný textík.
A Mírovi, který měl čest to číst jako první.
A mámě, která to jako úplně první slyšela před mnoha lety, když jsem si to jen tak z legrace pro sebe vyprávěla.
(podle skutečné události) |
| |
|
|
Jednou v červenci, když byla opravdu krásná teplá noc, v podkroví zněla popová hudba. Viděl děvče, jak otvírá pusu přesně podle slov té anglické písně a hýbe se do rytmu. Blázni, ti lidé, pomyslel si. Zní to hůř, než když se moje žena snaží hrát na vlasec. A ty pohyby! To já bývám alespoň mrštný a rychlý. Zkrátka to děvče mu připadalo jako nějaké individuum, velké a nemotorné.
Rozhodl se, že poputuje raději ve stínu nábytku. Musel splnit své poslání - zjistit co nejbezpečnější cestu z tohoto domu až ke Skalce, kde je spoustu úkrytů a za den i v noci se tam dá ulovit hodně zajímavých kousků. Kdyby se dnes necítil nehorázně ztuhlý z včerejšího vysedávání a nočního číhání, musel by se potměšile pousmát. Ale všechno ho bolelo. A nadával, že nedal na radu své ženy a nevzal si spíš hnědý oblek. Lépe by zapadl do tohoto prostředí, kde byly samé palubky a temné přítmí. Ovšem nedalo se nic dělat a tak si dál vážnými kroky vykračoval směrem k oknu, ve svém půvabném černém smokingu.
Chtěl chodit jako elegán, když se nedávno oženil. Jeho parťáci z okolních koutů na něj sice koukali jako na blázna, že má z ženění takovou radost, ale on se nad tím raději nezamýšlel, ani si nebral jejich nechápavost k srdci. Měli z jeho ženy strach, nepochybně. Aby taky ne, byla třikrát větší než on, měla dlouhé tenké nohy a vždy tak mlsně zamlaskala, když kolem ní kdokoli z nich prošel. Také se o ní povídalo, že je neuvěřitelně trpělivá, než někomu uštědří životní ránu. Jenže všichni ti jeho kolegové byli již staří otrapové a určitě mu akorát záviděli šťastný vztah a také jejich brzké nové bydlení.
Vždyť bydlet ve Skalce je největší čest. Krásný výhled, dost místa, chládek pod kamennými úseky i za horkého dne a výborná příležitost chytat motýly. To byla jeho velká záliba. Ve sklepě jich měl schován celý tucet. A jak si tak přemýšlel, najednou se zarazil. Došlo mu, že bude muset zpomalit, aby nebyl tolik nápadný. Ovšem pravděpodobnost, že ho děvče zahlédne v té změti stínů a skvrn na palubkách, byla stále velmi malá, ačkoliv síla světla malé lampy zde byla největší. Zanadával, že si nevybral vhodnější cestu přes šachtu. Tady ho žádný stín nekryl.
Děvče naštěstí zatím bojovalo s přehrávačem, nejspíš se zase nějaký čudlík zasekl. To byla jeho příležitost. Vyrazil tryskem ke skříni, prolétl temnou chodbou a byl u okna. A v tu chvíli slyšel ohlušující zakřupání, jak pod tíhou děvčete zapraskala dřevěná podlaha. Ohlédl se. Přehrávač začal hrát a tak se děvče dalo do pohybu přesně v té době, kdy vylézal zpoza skříně. Mělo hrůzu v očích a ihned utíkalo někam do výklenku.
Uf, nejspíš se mě jen lekla a utekla, pomyslel si. A tak si dál vykračoval, jenže těsně před dalším úkrytem byl nucen se zastavit. Podlaha začala opět dunět a děvče se blížilo znova, s velikou knížkou v ruce. Sakra, ta holka si nedá pokoj. Otrapa jedna…, říkal si a dál se posouval. Ale najednou se mu zatmělo před očima. Něco ho uhodilo vší silou do celého těla. Ani nestačil pocítit bolest. Jeho malá dušička vylétla ven. Děvče se vystrašeně rozhlíželo, jestli někde nebude další vetřelec. Pak, opatrně položilo knížku a zhnuseně se dívalo na tělo, které zabilo.
Vědělo, že dnes opět nebude v klidu spát, ani kdyby mu k tomu hrála rajská hudba.
*
Přerovnala vajíčka a začala vyhlížet manžela. Měla hlad. Dnes žádní drobní tvorové. Měla chuť jen a jen na něho. Chtěla cítit pod sebou jeho slábnoucí tělo, chtěla vnímat, jak veškerá energie z něj odtéká a cítit tu žlutou tekutinu, která vytéká zpod jejích kusadel.
Někdo zaťukal na stěnu vedle jejího síťovaného příbytku.
„Čau Gertrudo, promiň mi to, ale tvůj manžel je mrtvý. Leží tam na stěně rozpláclej jako kdysi Rupert na lednici. Víš, nechtěl jsem tě naštvat, ale říct jsem ti to musel…“ Začínal se mu ztenčovat hlásek, když se k němu otočila její obří zlostná kukadla.
„Mám hlad.“ Zachraptěla.
„Ehm, jistě Gertrudo, nebudu tě rušit při nočním rabování spíže. Já… no, musím ještě něco zařídit.“
Začal couvat, ale Gertruda byla třemi skoky u něj. Lehla si na jeho drobné tělo a zakousla se. Hekl a ještě několikrát zaškubal nožkami. Gertruda zlostně hltala a pak se divoce odtrhla. Podívala se na mrtvé tělo. Takové malé tintítko, odfrkla si. Nu, je na čase si hledat nového manžela.
Pokolikáté už?
Rázným krokem zamířila ven. Hudbu slyšela. Moc dobře věděla, kdo jí zabil chutné sousto. I do člověka se dá s chutí kousat. A moc dobře věděla, že pomsta bude sladká, protože každý by se rád skryl před jejími osmi dlouhými nohami.
A temným tělem pavoučím.
|
|
|
|
|
|
|
|
celkové hodnocení autora:
98.6 %
|
|
přidat autora k oblíbeným |
|
| hodnotilo celkem autorů: 8 |
komentovat příspěvek
|
|
| autorské hodnocení: 1.0 |
uložit příspěvek
|
|
| známka poroty:
2.0 |
tisk příspěvku |
|
| počet komentářů: 17 |
zaslat vzkaz autorovi
|
|
| počet shlédnutí od publikace: 52 |
výpis autorského hodnocení |
|
|
|
| |
|
|
|
|
|
 |
| Optimalizováno pro rozlišení 1024x768. Prohlžeče: IE 6.0, Opera, Firefox. |
|
| © 2005-2012 by Matěj Novotný & Filip Kotora | Všechna práva vyhrazena |
|
|
|
|
 |
 |
 |
 |
|
|
OprsklinaPlott
|
|
| (24.5.2012, 18:02) |
|
|
Jay
|
|
| (23.5.2012, 16:28) |
|
|
Kostka
|
|
| (22.5.2012, 19:55) |
|
|
mikhal
|
|
| (22.5.2012, 18:14) |
|
|
 |
 |
 |
 |
 |
|
 |
 |
 |
 |
 |
|
 |
 |
 |
 |
 |
|
 |
 |
 |
 |
 |
|
| Kde nejčastěji hledáte zatoulanou inspiraci? |
|
|
|
|
 |
 |
 |
 |
|
