» Novinky
» Právě vyšlo
» TOP 20 díla
» Články
» Literární almanach
» MTP 2009

» Próza
» Poezie
» Výstřely do tmy
» Příručka publikování
» TOP 20 autoři
» Vyhledávání

» Workshopy
» Fórum
» SASPI Chat! (1)
» FAQ

» Knihovna autorů SASPI
» Redaktoři on-line
» Technická podpora
» SASPI team
» Odkazy
» Spolupráce
» Knihkupectví

"Svolného osud vede, vzpurného vleče."

Seneca

počet přístupů: 2141608

obr

:: Na SASPI.cz je právě 29007 příspěvků, 4550 autorů a 303531 komentářů :: on-line: 8 ::

:: Jak čarodějnice Bimbula... ::

Miss Rebeka	publikováno: 14.06.2010, 7:51

Jak čarodějnice Bimbula doplatila na své dobré srdce

Pohádka o čarodějnici Bimbule, s níž jsem se zúčastnila literární soutěže, pořádané DDM Osek.
Umístila jsem se na 1. místě


	Malá čarodějnice Bimbula žila kousek za vesnicí, v chaloupce skrčené u paty lesa. V jejím domečku byl nepořádek. Po podlaze se povalovaly nejroztodivnější předměty od kuřích nožek přes psací brk po umatlané kotlíky, přes které Bimbula co chvíli klopýtla. U stropu zase visely závoje pavučin, v nichž pobývala utěšeně se rozrůstající rodinka křižáků, kteří malou čarodějku zpytavě pozorovali. Dalším obyvatelem byl krysák Pepin, na němž si Bimbula zkoušela svá kouzla, takže Pepin co chvíli měnil jak barvu, tak podobu. Bimbula brala krysáka na rameno a každého jitra s ním vyrážela do lesa vonícího jarem. Chodívala až daleko za Ďáblova skaliska, kam se vesničané z pověrčivosti nikdy neodvážili, protože se báli vládce pekel. Bimbula však věděla, že ďábel se odtud odstěhoval už před sto třiceti osmi lety, protože mu z místních chladných zim nastydla kolena, a proto odešel do teploučkého pekla. Zanechal tu však množství kouzelných bylin, které nerostly na žádném jiném místě. Právě je naše malá čarodějka sbírala, poté sušila a připravovala z nich podivuhodné lektvary, které léčily všechny neduhy. Odvary pak dávala všem lidem, kteří je potřebovali, a ti jí za to byli vděční. Ale žádný z nich se neodvážil přiblížet se k jejímu domku na méně než dvacet kroků. Přestože jim Bimbula pomáhala a nikdy nikomu neublížila, báli se jí a stranili. Připadala jim divná, nerozuměli jí a nedokázali se shodnout, proč jim vlastně pomáhá. Často si o ní špitali, dohadovali se, co asi dělá ve své tajemné chaloupce, proč pořád nosí na rameni tu opelichanou krysu a proč se v okolí jejího příbytku za nocí objevuje přízračná jasně fialová záře. Jelikož za svou pomoc nikdy nic nežádala na oplátku, říkali jí mezi sebou Bambula, ale před ní klonili hlavy a svíral je nedefinovatelný strach z drobné čarodějky s rozcuchanými havraními vlasy, očima temnýma jako sama noc a oblečením zazáplatovaným a snad starším než košatá lípa na návsi. Jejich poklidné soužití trvalo léta a nikomu nic nescházelo. Pak však přišel špatný rok. Vládla úmorná vedra, po dešti ani památky. Všechna úroda zaschla, řeky ztrácely vodu, na dvou statcích vzplál požár a zvířata začínala umírat žízní. I lidé strádali, neměli co jíst ani pít. Tak hrozné období ještě nezažil žádný z vesničanů. A když se situace nelepšila, začali hledat viníka všeho toho zlého. A brzy ho mezi sebou našli. Bimbulu. „Ona za všechno může, kvůli ní umíráme. Zatímco vařila ty své lektvary, vymýšlela, jak nás zničit. Spojila se s ďáblem, kterého navštěvuje v lesích. Žádná čarodějka nemůže být dobrá, všechny jsou zlé, zlomyslné, pomstychtivé, všechny nenávidí lidi. I ona je zlá, jen se přetvařovala.“ Takhle se mezi sebou dohadovali a náhle Bimbulu viděli v úplně jiném světle – jako zlověstnou černokněžnici, která přišla, aby je všechny zničila a vše jim vzala. Vesnici ovládal strach, ženy se bály o své děti a po soumraku nikdo nevycházel ven. Lidé jen s hrůzou pozorovali, jak se kolem Bimbuliny chaloupky šíří tu nafialovělá, tu nazelenalá světélkující záře, která vesničany k smrti děsila a která je utvrzovala v přesvědčení, že Bimbula proti nim svolává temné síly. A tak se jednoho rána shromáždili, vzali klacky, cepy, vidle i sekery a vydali se na čarodějku. Vyštvali ji z chaloupky a pronásledovali ji a hnali lesem, kudy vystrašeně utíkala, krysáka na rameni. Nechápala, proč na ni útočí, proč se mírumilovní lidé proměnili v krvežíznivé saně toužící po její hlavě. Když se jich z bezpečné vzdálenosti zkoušela zeptat, zahrnuli ji nadávkami a jí nezbylo než opět vzít nohy na ramena. Běžela a běžela, zmatená a s bušícím srdcem. Bezpečný úkryt našla až mezi Ďáblovými skalisky, kde se schoulila, naslouchala výhrůžkám rozlícených pronásledovatelů a hladila krysáka. „Proč nás vyhnali, proč se najednou tak změnili?“ ptala se ho rozechvěle. „Potřebovali najít viníka svého strádání. A udělali ho z tebe. Proč? Neznají tě a vzbuzuješ v nich strach, neboť nejsi jako oni - proto tě podezřívají, i když nemají důkazy,“ odpověděl. Bimbula, zarmoucená nespravedlností a krátkozrakostí lidí, už se k vesničanům nikdy nevrátila. Zůstala s Pepinem ve skalách, skryta lidským zrakům. Spokojeně si kouzlila a nic jí nescházelo. A jestli neumřela, tak tam žije dodnes.


celkové hodnocení autora: 93.8 %		přidat autora k oblíbeným

hodnotilo celkem autorů: 2		komentovat příspěvek

autorské hodnocení: 2.0		uložit příspěvek

známka poroty: 1.5		tisk příspěvku

počet komentářů: 7		zaslat vzkaz autorovi

počet shlédnutí od publikace: 12		výpis autorského hodnocení

:: Komentáře k příspěvku ::

fantom	15.06.2010, 0:24:43

Bezduché schéma. Opravdu, což - poměrně dobře sepsané, čte se to rychle a jednoduše. Ale k čemu je to vlastně dobré? Jako děj je převzatý schématický scénář středověkých honů na čarodejnice nebo třeba Židy, kdy se za oběť vybrala osoba (skupina osob) pro společnost neznámá a tudíž snadno obvinitelná ze všech neštěstí. Spolu s dalšími tvými povídkami má tak i tahle vadu v naprosté absenci originality. Mrháš čas na sepisování obecně mravoučných příběhu, které postrádají neotřelost, inovaci nebo nové, autorem vložené myšlenky. Samozřejmě, pokud se snažíš sestavit novodobý sborník morálně a eticky poučného čtiva pro děti mladšího školního věku - jiná řeč. I tak bys ale měla zapracovat na lepší příkladnosti, obávám se, že neposkytuješ případným malým čtenářům moc prostoru pro fantazii.

Dagobert	14.06.2010, 15:23:06

Je to pohádka, která na můj vkus postrádá některé pohádkové rysy, třeba poutavý příběh. Spíš mi přišlo, že se jedná o jakýsi příběh s ponaučením, který je mě osobně docela vzdálený, protože dobrotivý člověk obvykle vychází s ostatními dobře, respektive vždy v někom na "druhé straně barikády" najde oporu (jestli ne v reálném životě, tak v pohádce určitě, podle mě to platí i v reálném životě). Dále zde pranýřuješ lidi, co nemají někoho rádi z pouhé neznalosti. Kolikrát se nejednomu z nich stalo, že důvěřovali někomu, koho neznali a vymstilo se jim to. Uvidíme, jako občané ČR dopadnou s důvěrou vloženou do pana Johna při letošních volbách, nikdo ho nezná, na první pohled rozdává samé "podivuhodné lektvary", ale jak to dopadne nikdo z nás neví. Tímto chci říct, že lidská reakce v povídce je naprosto přirozená a nehodná pranýřování. Čarodějnice zkrátka nesložila zkoušku z mezilidských vztahů. Sloh byl jinak si myslím dobrý, četlo se to bez potíží, známka 3.


ze dne 14.06.2010, 21:22:48
Miss Rebeka: Zdravím. Jsem ráda za tvůj komentář i názor. Pokud jde o pana Johna, víc bych se obávala Víta Bárty.

Šíma	14.06.2010, 13:37:02

Zdravím! ;-) Příběh je klasicky pohádkový a svým čtenářům (případně i posluchačům, bude-li čten) pěkně vysvětluje, že není na světě spravedlnosti a každý dobrý skutek musí být po zásluze potrestán! (Nečiň dobře druhým, nebude ti zle...) Textík se dobře četl, držel jsem malé čarodějce palec a jsem zvědavý, zda tam ještě mezi skalami straší náhodné pocestné svými kouzly a čáry. Líbil se mi čert s nastydlými koleny! ;-))) Někdo bude mít možná výtky, že se "chválíš" dobrým umístěním, které jsi s touto povídkou získala, já říkám, že je někdy dobré, když se dotyčný sám pochválí, protože se mnohdy žádné pochvaly nedočká! ;-))) Mám-li se pozastavit nad práci šotků, pak musím napsat, že jsem si ničeho nevšiml (buď to také utekli před čarodějkou, nebo mají někde jinde důležitější práci). Co se formy a stylu týče jde o klasický "pohádkový text" s odpovídajícími postavami a dějem, který se však nečte špatně! Hihihi... Tož tak a když dám Jedničku, tak se možná také nic nestane...


ze dne 14.06.2010, 13:46:35
Miss Rebeka: Ahoj. Díky za přečtení i za známku. Nemám, co víc odpovídat, protože jestli se nepletu, nic jsi mi nevytkl ;-) Jsem ráda, že ti se pohádka líbila.

čuk	14.06.2010, 7:51:15

Pohádka je pěkná, s vylíčením podivností čarodějnických. Čarodějnice je hodná a sympatická.Pak se text změní v popis reality, připomínající hony na čarodějnice a komentující lidskou povahu, davový efekt, v němž se nespokojenému davu předhazují fámy o nepříteli. Strach daný odlišností je také běžný fenomén. Próza je poučná až moralistická,čerpá z obrazů historie. A na pohádku drsná. Zpočátku jsem byl naladěn na větší porci humoru a trochu víc recesistího kouzlení. V pohádce by větší čarodějnice vesničany umravnila a ztrestala ( ale to už bývá také klišé)- takže klíč je v tom, že čarodějnice je víc reálná a jen "menší".


ze dne 14.06.2010, 13:44:19
Miss Rebeka: Zdravím a děkuji za publikaci i "rozbor" textu, který vcelku odpovídá mému záměru, i když z historie jsem nečerpala.