| Po jedné životní zkušenosti... |
| |
|
|
Spadla si tak kostka z nebe
do trávy, a ta ji zebe.
Na té trávě kapky byly,
ve slunci se zatřpytily!
Smutná panna sama sedí,
je jejich vina, oni vědí.
Sedí sama, mnoho pláče,
chtěla svobodu jak ptáče!!
Po ničem víc netoužila,
pak se kostka objevila!
Byla malá, modrá maličká,
dala červeň na líčka.
A tak panna kostku vzala,
usmála se, neplakala.
Nyní žije s kostkou svojí,
rány pomalu se hojí.
Ovšem přijdou těžké dny,
kdy se zhroutí všechny sny.
Vrátí se jí kdy ten klid
co měla ona dřív?!
|
|
|
|
|
|
|
|
celkové hodnocení autora:
86.0 %
|
|
přidat autora k oblíbeným |
|
| hodnotilo celkem autorů: 2 |
komentovat příspěvek
|
|
| autorské hodnocení: 1.5 |
uložit příspěvek
|
|
| známka poroty:
1.5 |
tisk příspěvku |
|
| počet komentářů: 4 |
zaslat vzkaz autorovi
|
|
| počet shlédnutí od publikace: 20 |
výpis autorského hodnocení |
|
|
|
| |
|
|
