| Tohle muselo ven. Vsuvky mezi slokami by měly navodit atmosféru uplakaného dne, z něhož číhá očekávání |
| |
|
|
Připadám si jak ve filmu.
Sedl jsem na kolo, po pátý zkontroloval mapu
a nemohl se zbavit dojmu,
že schválně v ulicích tápu.
Mrholí…
Významně prohlížím čísla domů.
Některejm starejm lidem budu podezřelej.
V hlavě zní koncert sta zvonů:
„co když tam nebude?“ -“to bych byl namydlenej!“
Jen se jedu podívat kde bydlí
a přece jsem nervózní jak prase.
Pán leze z auta na kolečkovou židli,
to asi nebude on, zdá se.
Smrdí kanály…
Mám celkem obavu,
že se s ním srazím ve vchodě.
Nejsem připraven na nějakou rozmluvu
a taky nechci věřit náhodě.
Zírám z kola na zvonky
a proud myšlenek stojí jak spadlá trolej.
Úřad co přihlašuje potomky,
zapíše opět další trofej.
Na kraji města…
Tak, teď je to jistý, jsem borec!
Udělal jsem první krok.
Na zvonku visí můj bio-otec
a já, nahý kůl, před ním zmok.
|
|
|
|
|
|
|
|
celkové hodnocení autora:
96.0 %
|
|
přidat autora k oblíbeným |
|
| hodnotilo celkem autorů: 8 |
komentovat příspěvek
|
|
| autorské hodnocení: 1.0 |
uložit příspěvek
|
|
| známka poroty:
1.0 |
tisk příspěvku |
|
| počet komentářů: 11 |
zaslat vzkaz autorovi
|
|
| počet shlédnutí od publikace: 36 |
výpis autorského hodnocení |
|
|
|
| |
|
|
