|
|
|
|
|
:: Na SASPI.cz je právě 29007 příspěvků, 4550 autorů a 303531 komentářů :: on-line: 8 ::
|
 |
|
:: Othelo - díl 10. ::
Příspěvek je součásti sbírky / knihy: Othelo
| Snad jiskra štěstí? |
| |
|
|
Brzy jsem se s novým prostředím sžil. Svět mě začal bavit a necítil jsem potřebu odmítat práci s lidmi. Naopak, chtěl jsem s nimi být, chtěl jsem s nimi pracovat. Byl jsem nadšený pokaždé, když jsme si měli jít hrát. Tihle lidé byli naprosto jiní než ti, které jsem doposud poznal.
Všichni chodili ve stejných oblecích, poslouchali své pány, hráli si s námi a chodili s námi na dlouhé procházky městy. Dostávali jsme zvláštní obleky, stejné jako měli naši pánové a chodili jsme s nimi do práce.
Všichni lidé totiž nebyli tak hodní jako tito. Pomáhali jsme jim chytat ty darebáky, co ubližovali jiným lidem a zvířatům, nebo rozbíjeli věci. Někdy to bylo opravdu nebezpečné a často se stalo, že nás ti zlí lidé napadli. Jeden z nich mě chtěl dokonce praštit čímsi kovovým.
Jednoho dne nás šlo na takovou divnou procházku hodně. Nejprve jsme byli cvičit u překážek jestli opravdu umíme poslouchat. Já už jsem veliký a chytrý a některé lidi mám dokonce i rád, jako třeba mého společníka, který se mnou chodí stále ven. Poté jsme vyrazili do ulic města, jeli jsme autem - to je taková divná věc na kolech, jezdí hodně rychle - do města, což se stávalo velmi zřídka kdy. Jeli jsme hodně daleko a mě se v autě nelíbilo, ale neprotestoval jsem, mám svého společníka rád a on by se určitě zlobil, to nechci. Hraju si s ním rád.
Dojeli jsme k jakési malé budově u silnice. Šíleně to tam čímsi zapáchalo. Stály tam jakési kovové krabice v řadě, vedly od nich dlouhé hadice zakončené čímsi odstrašujícím, co jsem častokráte videl zasouvat do nějakého otvoru v autě. Zastavili jsme a můj společník mne společně s mým psím kamarádem a spolužákem pustil z auta a vzal nás projít se, zatímco společník mého kamaráda cpal tu hadici do auta, jako pokaždé.
Zašli jsme na louku a běhali, očichávali celé okolí, hašteřili se a trošku se i prali. Samozřejmě jen my psi, ne lidé. Klid a ticho najednou přehlušil křik. Můj společník se otočil, a se zděšením v hlase nás volal zpět. Přiběhli jsme k němu a můj starší druh po mně jen štěkl:
"Je to tady!"
Nechápal jsem, co tím má na mysli. Můj společník se rozběhl směrem k té budově a já běžel s ním. Max - můj druh, se rozběhl za svým pánem do budovy. Ozvala se veliká rána a po ní jen Maxovo zavytí a pak už jen ticho. Srdcervoucí ticho v němž můj společník zastavil a jen koukal. I já jsem zastavil, nastražil uši a poslouchal, ale nebylo slyšet nic přes zvuk motoru jakéhosi auta.
"Vpřed, Othelo! Vpřed!" křikl na mě můj společník a já oknem proskočil do budovy. Jakási osoba zahalená celá v obleku ohrožovala všechny ostatní lidi v místnosti. Věděl jsem, že je jiná než ty opilé v parcích, nebezpečnější, dával jsem si na ni větší pozor. Na podlaze se choulil do krvavého klubka Max a lízal si nohu. Moc naříkal a nemohl vstát, přitom se ale stále otáčel k tomu zahalenému člověku a vrčel. Poznal jsem i Maxova společníka, seděl na podlaze a vůbec se nehýbal.
Věděl jsem, že nesmím váhat. Rozběhl jsem se k tomu člověku skočil a... Uhodil mě něčím tvrdým do čenichu a do čelisti. Bolelo to, hodně to bolelo. Zvedla se ve mě vlna nenávisti, zahryzl jsem se tomu člověku do ruky a strhl ho na zem. Nejraději bych ho zardousil, zakousl se mu do krku ale nesměl jsem, věděl jsem , že nesmím.
Můj společník za mnou doběhl. Člověk pode mnou křičel a snažil se mě bít druhou rukou. Pán mi rozkázal abych ho pustil, ale mě se nechtělo. Ublížil Maxovi i tomu druhému pánovi. Chtěl ublížit i dalším lidem. Nemám takové lidi rád, ubližovali mi taky.
"Otho! Pusť!" zakřičel na mě pán znovu.
Musel jsem tu stvůru pustit, nebylo nic naplat. Pán jí dal jakési kovové věci na ruce, sebral jí tu kovovou věc, kterou mě praštila a nechal mě jí hlídat. Šel si prohlédnout ostatní lidi. Rychle zvedl telefon a kamsi volal. Zanedlouho potom jsem slyšel známý zvuk, přijížděli další a s nimi veliká auta co zachraňují lidi.
Max klidně ležel natažený na zemi. Těžce oddechoval a teklo mu spousta krve. Jeho pána odvezli tím autem co zachraňuje lidi. Můj pán k němu přišel a díval se na něj. Hladil ho a konejšil. Poté ho zvedl ze země, zabalil do jakéhosi pláště a odnášel do auta. Max při tom kničel bolestí. Rychle jsem běžel za nimi...
|
|
|
|
|
|
|
|
celkové hodnocení autora:
94.2 %
|
|
přidat autora k oblíbeným |
|
| hodnotilo celkem autorů: 2 |
komentovat příspěvek
|
|
| autorské hodnocení: 1.0 |
uložit příspěvek
|
|
| známka poroty:
2.5 |
tisk příspěvku |
|
| počet komentářů: 2 |
zaslat vzkaz autorovi
|
|
| počet shlédnutí od publikace: 6 |
výpis autorského hodnocení |
|
|
|
| |
|
|
|
|
|
 |
| Optimalizováno pro rozlišení 1024x768. Prohlžeče: IE 6.0, Opera, Firefox. |
|
| © 2005-2012 by Matěj Novotný & Filip Kotora | Všechna práva vyhrazena |
|
|
|
|
 |
 |
 |
 |
|
|
OprsklinaPlott
|
|
| (24.5.2012, 18:02) |
|
|
Jay
|
|
| (23.5.2012, 16:28) |
|
|
Kostka
|
|
| (22.5.2012, 19:55) |
|
|
mikhal
|
|
| (22.5.2012, 18:14) |
|
|
 |
 |
 |
 |
 |
|
 |
 |
 |
 |
 |
|
 |
 |
 |
 |
 |
|
 |
 |
 |
 |
 |
|
| Kde nejčastěji hledáte zatoulanou inspiraci? |
|
|
|
|
 |
 |
 |
 |
|
