» Novinky
» Právě vyšlo
» TOP 20 díla
» Články
» Literární almanach
» MTP 2009

» Próza
» Poezie
» Výstřely do tmy
» Příručka publikování
» TOP 20 autoři
» Vyhledávání

» Workshopy
» Fórum
» SASPI Chat! (1)
» FAQ

» Knihovna autorů SASPI
» Redaktoři on-line
» Technická podpora
» SASPI team
» Odkazy
» Spolupráce
» Knihkupectví

"Múzy přejí těm, kteří je prohánějí po lesích, lukách a kopcích. Ne těm, co na ně čekají se založenýma rukama."

Gandalf

počet přístupů: 2141610

obr

:: Na SASPI.cz je právě 29007 příspěvků, 4550 autorů a 303531 komentářů :: on-line: 8 ::

:: Malé surreálno ::

Gilbert Cunninghamm	publikováno: 18.06.2010, 8:57

Minipróza na variace náhlých popudů


	Tmavá červená lehátka z matného skla válejí se na zemi jako dva vampýři, kteří už dlouho nezakusili krev starého námořníka. Krev jim vždy stékala do pohárku ze zlata, avšak ze samotné podstaty svého vampyrismu již zapomněli na to, že námořník má krev modrou. Zcela zmateni dobelhali se k umrlčí kotvě, která zpívala serenádu řetězu, na kterém byla uvázána již po dlouhé mořeplavecké věky. I tu na ně kotva natolik zapůsobila, že jeden si urval ruku a trhajíc ji vesele se smál. Copak by to bylo za vampýra, kdyby nebyl odhodlán z dosti podezřelého úmyslu prozřít skrze takto útrpný prožitek? Prožitek smrtelné slasti, kdy jeho nevlastní krev dopadá na šat a ten pak zbrocený krví zanechává na uhrančivé kotvě. Druhý, nejspíš jeho známý, který je natolik unešen okamžikem, jež právě skýtá loď, se zkrouceně vrhá po malém zlatém prstenu. Tento prsten vyplivla malá panna, které místo nohou narostl rybí ocas a místo rukou měla dvě naprosto zvláštní dřevěná kola od vozu. Prsten neměl, nemá a mít nebude žádnou magickou moc, avšak dychtivý vampíři jsou zkrátka jediným, co stojí za zmínku. Přístavní zmatek, který vyvolal povyk vampírů měl za následek nemálo utržených bodných traumat, které na sebe ne vždy zcela navazovaly, a ne všechny se nutně týkaly nesnášenlivosti k česneku. Tím to také však všechno skončilo, protože v podstatě ničeho nikdo nedosáhl, a tak je vlastně zcela zbytečné o tom psát.


celkové hodnocení autora: 93.6 %		přidat autora k oblíbeným

hodnotilo celkem autorů: 5		komentovat příspěvek

autorské hodnocení: 1.8		uložit příspěvek

známka poroty: 1.0		tisk příspěvku

počet komentářů: 22		zaslat vzkaz autorovi

počet shlédnutí od publikace: 48		výpis autorského hodnocení

:: Komentáře k příspěvku ::

Peter Stumpf	13.01.2012, 23:58:02

Jo, ještě jsem si všiml: "nezakusit krev" zní divně, "neokusit" bych považoval za lepší.

Peter Stumpf	13.01.2012, 22:16:33

Tím, že tady text vyvolal tolik kontroverzí, prokázal, že v sobě nějakou sílu má. Když totiž něco půlka lidí zhltne a druhá tomu nemůže přijít na jméno, je to pro autora obvykle větší pocta, než když 99% kývne hlavou a utrousí něco jako "jo, slušná práce." K samotnému dílku: Je na můj vkus a) příliš krátké na to, aby se v jeho rámci dalo rozvinout něco zvlášť zajímavého, b) mi vadí "odlehčený" konec, který se do vší té pošmournosti zkrátka nehodí. Přechodníky a další pravopisné chyby vezmi čert, to si člověk zkrátka někdy neuvědomí a i profesionální autoři kvůli tomuhle spolupracují s profesionálními korektory. Ačkoliv špatná shoda přísutku s podmětem je něco, co udělá každý text v negativním slova smyslu kostrbatým. Jsou tam dobré nápady, zajímavá slovní spojení, zároveň to ale působí poněkud nedotaženě a já mám rád věci, které jsou domyšlené do konce, byť těch smyslů může být několik a všechny skryté. Tohle mi připadá jako takový nástřel. Jakkoliv ale lze textu vytknout nenaplněný potenciál, zdaleka mu nehrozí, že by hrál roli největšího faux pas, který v souvislosti s ním a s autorem vznikl. Skutečným přešlapem (hodně mírně řečeno) jsou komentáře Estel, která: a) staví na pochybném předpokladu, že umění (potažmu kultura obecně) se vyvíjí podle nějaké "evoluční řady." Takové předpoklady existují, někdy na začátkku 20. století byly rozšířené (aplikujeme-li je obecně na kulturní jevy) třeba v antropologii, řeknu-li o nich ale, že jsou neopodstatněné, bude to ještě poměrně vstřícná kritika. Ony totiž nejsou podložené ničím jiným, než vágním převáděním poznatků biologie na jakoukoliv oblast lidské činnosti. Jenže, chceme-li takový převod provést, pak musíme konstatovat, že lidský mozek se příliš nezměnil ne za posledním sto, ale minimálně několik tisíc let a mávat ve vzduchu staletími je tedy skoro až směšné. b) S výše uvedeným Esteliným světonázorem souvisí i další předpoklad, totiž, že určité formy umění jsou "mrtvé." Takový předpoklad vůbec nereflektuje skutečnost, že všechny žánry a kategorie jsou škatulemi, do kterých se snažíme napasovat konkrétní díla - a o díle nemůžeme apriori prohlásit, že je mrtvé. Může být sice nepříliš zdařilou vykrádačkou toho či onoho, pak je ale na místě kritika z tohoto pole (autor kopíruje postupy toho a toho svého předchůdce, aniž by k nim přidal něco vlastního), ne kritika vedená tvrzením, že je text zařaditelný do škatule, do které se dnes moc textů neřadí. Takové kritice je totiž možné podrobit cokoliv, stačí najít správnou kategorii, dílo do ní nějakým způsobem napasovat a říct, že tato kategorie je přece dávno mrtvá. A naopak reagovat na takovou kritiku se dá přidáním obligádní předložky "post-": ejhle, v hudbě máme post-rock, post-metal, post-jazz... to jsou prosím uměle vytvořená zařazení pro rock, metal, jazz..., který se autoři nebo kritika snaží bránit právě před nařčením, že rock, metal, jazz... jsou mrtvé žánry. c) Samotný pojem avantgarda: slovní spojení avant-garde znamená cosi jako předvoj, čelo (vojenského) útvaru. Už z podstaty slova tedy plyne, že avantgarda je něco, co se neustále vyvíjí a "předznamenává" hlavní proud. Znovu příklady z hudby: Avantgarda v metalu na konci 90. let spojovala metal s prvky vážné hudby, jazzu, jemné elektroniky. Dnes je toto běžné a pod pojmem "avantgardní metal" se myslí třeba koketování metalu s noisem nebo tvrdým technem. Z významu slova "avantgarda" je zkrátka hovadina říct, že avantgarda pro 21. století je mrtvá. d) Popírá Estel, že má dnes co říct třeba Goethe? Nebo ho čte jen z úcty a proto, že to patří do "klasiky?" Jestli dnes Goethe má někomu co říct, znamená to zkrátka, že dobré umění není poplatné době, myšleno třeba ve smyslu použitého jazyka. e) Začít kritiku výčtem gramatických chyb a odkazy na pravidla českého pravopisu je sice možná dobré při opravování školní slohové práce, u kritiky textu vystaveného na internetu by ale snad bylo přeci jen lepší říct si, že autor asi neměl čas na důslednou korekturu, a soustředit se hlavně na obsah.

Maruška	13.01.2012, 21:20:22

Ahoj, jsem na Saspi nová, tudíž jsem na Tvoje dílko narazila teprve nyní. Mně se to prostě líbí. Posílám jedna.

soror	21.07.2010, 12:01:26

Já tedy nejsem žádný mistr spisovatel, ale po přečtení tvého "díla" mě napadla jediná myšlenka a to, že je to blbost. Estel a m2m už řekli proč. Nezlob se...


ze dne 23.07.2010, 7:51:52
Gilbert Cunninghamm: Ach, Vy lidé byste pořád chtěli hledat smysly.... s tím už nic nenadělám, krásný den. A jsem rád, že jste si nečetli jiné mé povídky, protože pak byste možná mysleli, že jsem se úlpně zbláznil :D

m2m	21.07.2010, 11:24:57

Dám jen svůj názor, za který mě klidně ukamenuj. Prvoplán. Napsal jsi prvoplán, i takový se píšou, je jich třeba, ale podle mě jsi vyhnal tenhle prvoplán do extrému snahou přesvědčit ostatní, že se jedná o surrealismus. Už si z něj prd pamatuju, ale tohle není zcela očividně "psychický automatismus". Jsem si tím téměř jistý a bohužel neexistuje důkaz, kterým bys mi to mohl vyvrátit. Tak mě klidně ukamenuj. Podle mě jsi napsal jen zbytečnou pózu a já subjektivně nemám rád takové pózy. To i ten brak, jak tomu říkáš Ty, co dnes vychází, má podle mě větší uměleckou hodnotu. A že v tom velkém braku nacházím často skutečná umělecká díla. A žádný prvoplán a pózu. Tedy sorry, ale mně se to (právem) nelíbí.

estel	25.06.2010, 17:21:32

Hele, Michale, měli bychom to tu zabalit, než se pohádáme do krve :-) Musím jen na okraj a na začátek vyjádřit odpor k Tvému tvrzení, že dnes vychází z krásné literatury jen brak. Vůbec netuším, co se prodává ve vašem knihkupectví, já v tom svém pořizuji skvosty, vydané letos, loni, předloni… A pak chci ještě uvést poznámku k Tvým autorským čtením. Také jsem měla několik autorských čtení. Vím, co znamená autorské čtení. Autorské čtení, Michale, je situace, kdy lidem, kteří od tebe nic neznají (a tudíž se nemohli rozhodnout, zda to chtějí slyšet) čteš své texty. Ok? Dokazuje to jenom to, že umíš číst. Kdybys napsal: „jo, měl jsem několik autorských čtení a po nich za mnou přišlo několik lidí a koupilo si ode mě výtisk mých deseti povídek“, super! Ale pokud si od tebe nikdo nic koupit nechtěl, znamená to buď, že nemáš žádné skutečné čtenáře, nebo že je máš, ale někde jinde a ty jsi četl jen lidem, kterým připadalo nezdvořilé odejít. To je smutná statistika a umělce z Tebe nedělá. Jsem asi hnusný materialista, který nechápe tvé létající já, ale prostě vím, že úsměv, pochvala, jednička nic nestojí. Ale tečka, tohle Ti asi nevysvětlím. Za několik desítek let, až budeš stále „nepochopeným umělcem“, mi třeba uvěříš, třeba ne, třeba se uzavřeš se svém vlastním světě a po večerech budeš kreslit nákresy na podstavec pro svou sochu, o jejíž realizaci za několik let budeš přesvědčen… Užij si to – pro mě jsi v tuto chvíli jen komická postavička a ztrácí pro mě smysl nadále s Tebou diskutovat o čemkoliv. Jdi si, Michale, povyprávět se svým jaksi jazykovým citem, já mířím do supermarketu koupit kapesníky, neb jsem přízemní člověk a ke svému životu je nutně potřebuju. Pája


ze dne 25.06.2010, 17:49:07
Gilbert Cunninghamm: Děkuji Ti, alespoň jsem si potvrdil, že i nepochopení a odpor je vztah. Bez vztahu by to absolutně nešlo. Na zbytek už nebudu reagovat, musel bych se opakovat...

estel	21.06.2010, 20:33:16

Odpověď na příspěvek od uživatele: Tlouie* ze dne 21.06.2010, 20:17:31* Ahoj Kláro, já to nemyslela zle, promiň mi to. A s umělci máš jistě pravdu, tu větu je třeba aplikovat na tuhle příležitost. Přiznávám, že takhle zní hloupě. Zdravím. Pája


ze dne 22.06.2010, 11:01:48
Gilbert Cunninghamm: Volíš opravdu pozoruhodná slova. A docela mě Tvé rozhořčení překvapuje. Patrně jsi slovo "jaksi" úplně vypustila. Podle mě přijít s něčím novým nakonec opravdu rozloží jazyk do fragmentů nebo bude spojovat idiomatické fráze v nehorázných klišé. Mám rád starou literaturu, antikvariáty. Z té novější kupuji převážně literaturu naučnou nikoli krásnou, protože braky, které se mají líbit všem... A propos, když přijdeš s něčím novým, tím tuplem Ti to žádný vydavatel nevydá. Tlouie měla pravdu, a Tobě se hluboce omlouvám, cítím se jako umělec. Snad už proto, že mám za sebou několikero autorských čtení. Picasso i Dalí začínali jako realisté. Prosím - i já tak začínal - a ano, nevyhovuje mi pustá realita, protože rád žiju ve světě fantazie. Surrealismus neberu jako reakci na Freuda, na sny, na pokračování Dada, ale jako hru. Hru s asociacemi, představami... A ještě něco. Malé Surreálno je jen název. Nelze z něj usuzovat vůbec nic. Asi tak, jako když by se mýdlo jmenovalo Hnis. Bylo by to úplně na stejné úrovni. Znáš prózy D. I. Charmse? Nebo právě I. Wernische? Jsou si nápadně podobné, ale s rozdílem téměř sta let, a přesto se líbí. Nu, děkuji za debatu :D

Tlouie	21.06.2010, 20:17:31

Odpověď na příspěvek od uživatele: estel* ze dne 21.06.2010, 19:06:28* Zaslechla jsem své jméno, dovol mi malou poznámku. Nejsem žádný znalec surrealismu, já ani můj komentář nic takového nepředstíráme a mrzí mě, že to tak na tebe zapůsobilo. Soudě podle tvých komentářů se v surrealismu a literatuře vyznáš mnohem víc než já, čili v tomto ohledu debata nemá smysl. Já ale Michalův text hodnotila z jiného pohledu, bez nějakých hlubších znalostí mě prostě zaujal. Toť vše, hodnotím tak většinu věcí, nestydím se za to a o žádnou pózu mi nejde. Surrealismus je mi sympatický v jeho myšlence, obecnosti (nebo jak bych se správně vyjádřila-ano, možná i teď zním pozérsky, co já vím), konkrétně ho zatím příliš neznám, proto jsem "prohlásila" to, co jsem prohlásila. Jestli to působí jako póza - škoda. Mimochodem dovol abych se vyjádřila ještě k jedné věci - "Umělec jsi, až ti někdo něco vydá." - s tím musím silně nesouhlasit. Podle mého názoru může být umělec i ten, kdo v životě nenapsal ani čárku. Je to především o myšlenkách, vnitřním pocitu, pohledu na věc,ne? Nebo snad tuto úlohu přebírá vydavatel? Jde pouze o můj názor. Omlouvám se Michalovi, že mu tady spamuju k dílu, potřebovala jsem se jenom vyjádřit k pár věcem. Děkuju. :-)

estel	21.06.2010, 19:06:28

Odpověď na příspěvek od uživatele: estel* ze dne 20.06.2010, 0:54:44* Drahý Michale, nejsem typ člověka, který by se v Tvém textu pokusil najít vzorec pro výpočet objemu pravidelného dvanáctistěnu a dal Ti pětku jen proto, že tam není. Četla jsem Havla, Ionesca i Ferlinghettiho a všechny tři mám ráda. Četla jsem navíc Bretona a Apollineira, Becketta a Dürrenmatta, Morgensterna a další a nepředpokládám, že jsem povinna Ti předkládat seznam své přečtené literatury. „Je to jaksi o jazykovém citu…“ Fajn, nemám jazykový cit. Jazykový cit je zřejmě výsada úzkého kroužku lidí na saspi a nikde jinde po světě se nešíří. Je jedno, že Ti Tvůj skvělý jazykový cit nestačí ani na to, abys správně použil přechodník, jde přece o vyšší věc, jakousi vybroušenou absurditu, kterou nižší druh lidí nechápe, že? Zeptej se své chytré kamarádky, jestli uměl Picasso nakreslit realistický portrét (nebo se na ni vykašli a použij Google). Jestli to uměl Dalí. „Je to jaksi o jazykovém citu…“ Panebože, tohle tě učil kdo? „Je to jaksi o jazykovém citu…“ Uber na strhující póze nesvázaného umělce, svými texty se pasuješ akorát na vykradače jmen, kterými se potom oháníš na svoji obranu. Vykrást surrealismus neznamená být surrealista. Je to stejné, jako by sis jednou zahrál Člověče, nezlob se a začal si nárokovat autorská práva na hru. „Chyb je tam jistě mnoho, to si uvědomuji…“ Víš, já to dělám tak, že po sobě chyby opravím. To je slušnost. „Proč nerozbít tyto konvence?“ Vzpamatuj se, „tyto konvence“ rozbil někdo minimálně sto let před Tebou. „ Mnoho lidí v tom nevidí přínos.“ V tom není přínos. V tom byl přínos v první polovině minulého století. Je asi hloupé s Tebou polemizovat, protože to míří směr nikam, ale zkus si třeba ponořit obličej do studené vody a říkej si: nejsem umělec, nejsem umělec… Protože nejsi umělec, tady na saspi jsme všichni jenom nuly. Umělec budeš, až Ti to někdo vydá, a tohle Ti rozhodně nikdo nevydá. „Je to jaksi o jazykovém citu…“ :-D Měj se, ó veliký nespoutaný duchu přeplněný jazykovým citem, obře mezi námi nicotkami, velikáne, měj se, ačkoliv musíš snášet nepochopení od hovínek na svých podrážkách. (Mimochodem, jíš třeba? Piješ? Spíš?)

estel	20.06.2010, 0:54:44

Ahoj Michale, omlouvám se, ale nerozumím Tobě ani Tvým čtenářům níže. Jednak si myslím, že Tvůj text je prostě hovadina, což objasním později. Jednak i po zcela objektivní stránce je v textu několik nedostatků, které zmíním hned. - „…jeden si urval ruku a trhajíc ji…“ Špatně. Použil jsi koncovku pro ženský přechodník, správně je v Tvém případě „trhaje“. Doporučuji Stručnou mluvnici českou §111. - „…okamžikem, jež právě skýtá…“ Špatně. Jenž. Stručná mluvnice česká §88. - „…traumat, které na sebe ne vždy zcela navazovaly, a ne všechny se nutně týkaly…“ Špatně. Traumata jsou středního rodu, tedy „která“, „navazovala“, „všechna“ a „týkala“. - „…zmatek, který vyvolal povyk vampírů měl…“ Špatně a špatně. Jednak je vampýr s ypsilon, jednak se věta vedlejší vložená odděluje čárkami z obou stran. Viz Pravidla českého pravopisu. - „…dychtivý vampýři…“ Špatně a špatně. Opět vampýři, navíc dychtiví. - „…kotvě, která zpívala serenádu řetězu, na kterém…“ Která, kterém? „…zmatek, který vyvolal povyk vampýrů, měl za následek nemálo utržených bodných traumat, která…“ Který, která? „…po malém zlatém prstenu. Tento prsten vyplivla malá…“ Malém, malá? Kdyby to nebylo zřejmé: chtělo by to poněkud rozšířit slovní zásobu a přestat opakovat stejná slova na tak krátkých intervalech. Také se mi hodně nelíbí nesmyslné přívlastky za každou cenu (umrlčí kotva, mořeplavecké věky, uhrančivá kotva, naprosto zvláštní kola), leč je mi jasné, že by se daly uhájit v rámci „pojetí“. A o tom až za chvíli. Přesto jeden extrém zmínit musím. „Tmavá červená lehátka z matného skla“, tvou uvítací znělku. Barvu lehátek vyjadřuješ dvakrát, jednou jako tmavou, podruhé jako červenou, čímž chceš pravděpodobně sdělit, že lehátka byla tmavě červená (tj. rudá), navíc dodáváš informaci o matném skle, čili vlastně říkáš, že lehátka byla z matného tmavě červeného (rudého) skla. Jasně nejsem nejchytřejší člověk na světě, ale lehátka z matného tmavě červeného skla i lehátka z matného rudého skla si představím okamžitě, nad tmavými červenými lehátky z matného skla musím přemýšlet o zlomek sekundy déle, než se na tak druhořadou informaci hodí. Také spojení „…z dosti podezřelého úmyslu prozřít skrze takto útrpný prožitek…“ by si zasloužilo kolonku ve Slovníku kostrbatosti. Místo „tím to také však všechno skončilo“ „však tím to také všechno skončilo“, popřípadě ještě něco jiného. Smysl „i tu“, jak jej používáš, mi uniká. Teď tedy ono pojetí. Názvem, stylem, obsahem i odpovědí na komentář se hlásíš k avantgardě. Nebudu předstírat, že nejsem takový znalec surrealismu jako Tlouie, takže skutečnost, že si nemyslím, že jde o surrealismus, poznamenám jen takto. Ráda bych Tě ale upozornila na to, že psát ve stylu jakéhokoliv avantgardního směru na konci první dekády jednadvacátého století nutně znamená být více než šedesát let pozadu. Haló, avantgarda je pryč! Vezměme si dadaismus. Dadaistická báseň je prostě blbost. Otázkou je, jestli byly produktem dadaistických básníků dadaistické básně, nebo dadaismus jako takový. Dadaismus totiž taková blbost není: byla to úžasná parodie na všechny bezduché a prázdné verše, které vznikaly (vznikají a budou vznikat). Blábol dotažený do konce, nadsázka. A v tom je přece duše dadaismu, ne? Mně se takhle dadaismus líbí, ale jestli rozstříháš noviny, poslepuješ a text přepíšeš sem, dám ti pětku. Existovali lidé, kteří stvořili dadaismus, lidé, kteří stvořili surrealismu, lidé, kteří stvořili futurismus, kubismus atd., ale co jsi, sakra, stvořil Ty? Omlouvám se, jestli jsem nezdvořilá, ale znovu opakuji: nerozumím Tobě ani Tvým čtenářům níže. Pochválit na něčem, že je to surrealistické, popřípadě přidat nějakou fantastikou pózu ve tvaru „já prostě zbožňuju surrealismus“ je z mého úhlu pohledu kec. Surrealismus z jednadvacátého století je z mého úhlu pohledu kec. Věnuji Ti tento dlouhý komentář, chtěla jsem jím jen říci, že tudy cesta nevede… zkus svou energii směřovat jinam. Buď vymysli něco vlastního a skvělého, nebo bych doporučila postmodernismus, jenž, zdá se, stojí zatím na konci evoluční řady. Anebo nejlépe: vykašli se na to na všechno a piš hlavně o něčem. Nebo věř těm níže. Toť můj pozdrav na mé cestě saspi. Pája


ze dne 21.06.2010, 8:23:36
Gilbert Cunninghamm: Milá Estel - Pájo, děkuji za předlouhý komentář, text je starší, takže chyb je tam jistě mnoho, to si uvědomuji. Chápu, že nechápeš. Tohle chápe málokdo, ale věř, že když už to někdo chápe, tak to stojí za to. Je to jaksi o jazykovém citu, citu pro absurditu. Kdysi jsem se například obrazy S. Dalího, E. Maxe, a jiných snažil pochopit. Kamarádka mne však poučila: "Surrealismus nemůžeš chápat. Surrealismus ani nelze pochopit. Nejlepší je, nechat jej na sebe působit." A měla pravdu. V dnešní době člověk chce a je nucen používat rozum, je závislý na dokonale matematické logice soudů, úsudků a pojmů. Proč ta striktní racionalita? Proč nerozbít tyto konvence? Roztříštit logiku do prvků absolutní nejasnosti. Nač logika? K čemu je tak potřebná? Podle mě je kulatá krychle mnohem krásnější než hranatá. Proto chápu, že nechápeš. Mnoho lidí v tom nevidí přínos. Neříkám však, že do literatury něco přináším. Jsou to výtrysky náhlých asociací z duše. Střepy inspirace slepené dohromady. Zkrátka a dobře, každý je nějaký. A propos, má próza - a zvláště pak má poezie - jsou úplně jiné, ještě zastřenější a nejasnější. Jistě by se Ti nelíbil třeba I. Wernisch, dramata V. Havla, E. Ionesca, básně L. Ferlinghettiho a podobně, ni? Je mi líto, že jsi další z těch kdo mě nepochopil, ale s tím asi nic neudělám. Jen mě tak napdalo - open your mind - otevři svou mysl... :D :) Krásný den, M.

animovaný medvídekPú	18.06.2010, 23:16:57

Líbilo se mi to celý, surreálno v průběhu i odlehčení nakonec,jak bylo řečeno přede mnou.


ze dne 21.06.2010, 8:24:32
Gilbert Cunninghamm: Přemnoho děkuji za komentář, je to velmi milé. Jsem rád, že se líbí :D

Šíma	18.06.2010, 22:30:36

Četl jsem povícero a co napsat, netuším... Snad postačí, že líbilo a že je textík řádně "surrealistický"! ;-))) Šíma má svou definici: "Je řádně šílený a cáklý!" ;-)))


ze dne 21.06.2010, 8:25:06
Gilbert Cunninghamm: Šímovu definici přijímám za vlastní - Haf haf! Ga ga!

Tlouie	18.06.2010, 22:05:59

Já surrealismus ráda, tichý obdiv. Zaujalo mě, tvůj styl se mi líbí, to jakési absurdno, určitá ironie, pošklebek mě baví. Proto jsem zticha.


ze dne 21.06.2010, 8:10:30
Gilbert Cunninghamm: Děkuji za komentář :) Je to velmi milé. Jsem rád, že se líbí...

čuk	18.06.2010, 8:56:17

Je to surreaálno jako hrom. Přitom dynamické. Co může z vampýra udělat modrá krev! (Před chvílí jsem jedné autorce popisující upíry nadhodil otázku, zde upíři rozlišují kvalitu krve). V textu je kromě absurdity i humor a ironie. I pointa se mi líbí: neb všechno je jen jako "jako". Seriózní autoři mohou být známkou pobouřeni, ale ve své kategorii je text dobrý.


ze dne 18.06.2010, 9:16:12
Gilbert Cunninghamm: Ach, ano. Přemnoho děkuji za komentář. Jsem rád, že tato postarší prózička našla svého uplatnění a ještě se takto líbila. Je to velmi milé. Má milá dada je zkrátka tak trochu nerozlišitelná od surrealismu.