tahle umouněná okna
ve vlacích co jsou cítit po kilometrech
nebo mílích nebo po světelných letech
mínus záchodky mínus upocená těla
tahle umouněná okna
přes ně můžu sledovat jak ubíhají roční doby
sledovat pole a lesy a louky a řeky a nebe
někdy je duha
to když leje a puchejř svítí
to se i otočím
abych ji viděla
tahle umouněná okna
chybíte mi už teď
jako ta doba přes kterou jsme tadam tadam
zrovna přejeli
až pojedu příště
nebude stejná
chybíte mi už teď
ještě se otáčím
až nezaprší
bude hůř
chybíte mi už teď
vy doby co jsem projela neprojela
oblečená neoblečená
vy které jsem prodoufala
plus mínus dvě stě let
za oknama
stýská se mi
a puchejř nesvítí mám ho na patě
vrátit se na louku
záda na trávu
vrátit se na louku
co je tadam tadam z dohledu
hned po poli a po řece a po lese
co když se příště neotočím
má umouněná okna
chybíte mi už teď