» Novinky
» Právě vyšlo
» TOP 20 díla
» Články
» Literární almanach
» MTP 2009

» Próza
» Poezie
» Výstřely do tmy
» Příručka publikování
» TOP 20 autoři
» Vyhledávání

» Workshopy
» Fórum
» SASPI Chat! (1)
» FAQ

» Knihovna autorů SASPI
» Redaktoři on-line
» Technická podpora
» SASPI team
» Odkazy
» Spolupráce
» Knihkupectví

"Láska je svátost, kterou je potřeba přijímat na kolenou."

Oscar Wilde

počet přístupů: 2141618

obr

:: Na SASPI.cz je právě 29007 příspěvků, 4550 autorů a 303531 komentářů :: on-line: 8 ::

:: Tamara Troska-Hlen na koni ::

Gilbert Cunninghamm	publikováno: 24.06.2010, 6:25

Tak nějak z aktuální nálady...


	Tamara seděla na svém malém koníčku a vesele se houpala. Nebyla hloupá, jen se houpala. Třicetiletá Tamara měla brzy prožít podzim své lásky. Chudák malá. Ovšem nebyla hloupá, jen se houpala. Jejím přítelem byl jistý pán, kterým byl úplně klasický a normální muž. Celý jeho život sice postrádal hlavu i patu, ale on tyto naštěstí měl. Jeho hlava i pata byly náramně sličné a jeho lepé paže - prostě k sežrání. Tamaře bylo v pátek smutno. A tak se houpala na svém koníčku. Vesele. Alespoň se to tedy takto zdálo. Jenže vše nebylo tak, jak by se mohlo zdát, děti, kdepak. Milé děti, nepadal sníh, ale padal mák. Padal mák a Janinka umírala - jedna za druhou. Tato ostentativní pravda byla natolik velkolepá, že i její přítel byl zahanben a zatlačen touto silnou myšlenkou do kouta. Tamara se stále houpala, ačkoli prorazila zeď do vedlejšího bytu. Bylo jí smutno a naříkala. Lkála tak hlasitě, až se manžel její sousedky, bratranec z třetího kolena otázal Tamary, zdali je v pořádku. Nic se z Tamary neozývalo a tak se soused pustil do vrtání, aby tak zastřel svou nápadnou otázku. Co to asi dělá? Pomyslel si a skonal. Bylo to nečekané, ale Tamara nebyla hloupá, jen se houpala. Najednou se ocitla před domem. Nečekaně. Viděla přicházet svého přítele, onoho pána s pažemi. Políbil ji snažíce se naznačit, že nechápe, co dělá před domem. Tamaře bylo smutno. Byl pátek. Houpala se, protože nebyla hloupá. Moc dobře věděla jak moc to jejího přítele štve. Kývala se. Obscénní pohyby jejího přirozeného těla vytvářely hypnotický synchron, který lákal jejího přítele stát se jejím manželem. Ale ona byla Tamara. Nenechala se. Chtěl si nasednout. A ona popojela. Spadl. Chudák Tamara. Chudák. Přejel ho okolo se prohánějící básník na motocyklu s rybou na hlavě. Nenápadně. Tamara nebyla hloupá, protože se houpala. Chytla se příležitosti. Nehloupá Tamara. Nemrtvá Tamara. Neživá ale také byla. Ztratila tak totiž smysl svého smutku. Houpala se. A opět se houpala.


celkové hodnocení autora: 93.6 %		přidat autora k oblíbeným

hodnotilo celkem autorů: 1		komentovat příspěvek

autorské hodnocení: 1.0		uložit příspěvek

známka poroty: 1.5		tisk příspěvku

počet komentářů: 6		zaslat vzkaz autorovi

počet shlédnutí od publikace: 13		výpis autorského hodnocení

:: Komentáře k příspěvku ::

Šíma	24.06.2010, 23:29:25

Zdravím! ;-) No... Tak mě napadlo (po přečtení)... Mám to "říci" na plné "kule"? Opravdu? Tedy, ne že bych chtěl urazit, nebo tak (málem si připadám jako postava v nějaké hře od J. Cimrmana)... Když jsem dočetl toto krátké dílko, řekl jsem si, že je to pěkná... No prostě šílená věc a že pokud autor něco takového dal k publikaci, tak musí být v textu něco mezi řádky zakleto, jinak tento výtvor snad ani nemá smysl a žádnou hodnotu (o čem že to vlastně je). ;-))) Nechám si to projít hlavou a možná se ještě ozvu! Mezi námi, také jsem se jako dítě rád houpal (měl jsem doma houpačku, ale ne koně, nýbrž dřevěného kohouta, na kterém jsem se jednou málem přizabil - houpal jsem se tak nezřízeně, že jsem se s ním převrátil na záda a rozbil si hlavu na zátylku o práh ode dveří). Naštěstí to nemělo žádné trvalé následky, alespoň myslím, nebo v to pevně doufám... ;-))) P.S. Možná je to o nepochopení, o určitém promarnění života, o pomíjivosti, nebo o bůh ví čom... Kdo chce, něco si za tím najde, kdo ne, ten určitě jen mávne rukou a pomyslí si své...


ze dne 25.06.2010, 8:44:39
Gilbert Cunninghamm: Zdravím Tě též, myslím, že máš tak trochu pravdu. Opravdu je to blbost. Nicméně podívejme se do Absurdistánu v němž žijeme... coapk se tu dá tvořit normálně? A i tak, já se v imaginativní realitě prostě vyžívám. Upřímě řečeno, drůběž je zákeřnější než kopytníci...

Tlouie	24.06.2010, 20:38:12

Ten houpající koník na mě působí trochu depresivně až strašidelně, jde z něj úzkost, ztuhlost, děs. A Tamara je blázen v šoku. Celý text má takovou napjatou, pro mě hororovou atmosféru. Už jsem to možná někde psala, ale z textů, které jsem od tebe zatím četla, na mě jde vždycky pocit takového nadhledu, chladného konstatování. Jako kdyby byl autor soudce, sledoval ty nejpodivnější a nejpokroucenější útržky a části pokroucené reality smichané z přismahnutou fantazií a se svým humorem komentoval co vidí. Aha. Toť můj skromný dojem. Kdy přijede básník s rybou na hlavě?


ze dne 24.06.2010, 21:18:42
Gilbert Cunninghamm: Drahá Tlouie, básník s rybou už tu přeci dávno je! Jakkoli to byla řečnická otázka, má osobní zvrhlost mi nedává, musím konstatovat, že básníkem s rybou může být kdokoliv a tím spíš já :D Převelice děkuji za komentář, jsem rád, že působí tak jak působí, protože tak vůbec působit nemá - a to je dobře. Převelice děkuji, rád dál budu psát tyto blbosti... :)

čuk	24.06.2010, 6:03:45

Jak jsi mě komentem inspiroval: surrealismus kombinovaný s dadaismem. Hra, humor a skrytá strašnost. Zvláštní druh absurdity, irracionalita, která působí sugestivně, že lze nabýt dojmu, že by mohla vzniknout nová realita. Ze zlého pohledu: blbost a naivita, z fantazijního pohledu: krása. Jestli teda se vůbec dají tyto úletové literární styly nějak hodnotit, obyčejnými slovy bez zašmodrchávání. I známka vlastně imaginární. A čtenář může trnout hrůzou i slastí, co si autor příště vymyslí. A redaktor hrůzou, co z něj příště musí vypadnout a vypadne.


ze dne 24.06.2010, 10:22:37
Gilbert Cunninghamm: Nová nereálná realita? Reálná neskutečnost? To zní jako výzva. Ovšem - cítíme z tohoto textu tu děsuplnou úzkost? To vnitřní napětí? Tu absurdní a vnitřní irrealitu? Mnohokrát děkuji, milý pane čuku, za povznášející komentáře :)