» Novinky
» Právě vyšlo
» TOP 20 díla
» Články
» Literární almanach
» MTP 2009

» Próza
» Poezie
» Výstřely do tmy
» Příručka publikování
» TOP 20 autoři
» Vyhledávání

» Workshopy
» Fórum
» SASPI Chat! (1)
» FAQ

» Knihovna autorů SASPI
» Redaktoři on-line
» Technická podpora
» SASPI team
» Odkazy
» Spolupráce
» Knihkupectví

"Je jen jediné štěstí v životě: milovat a být milován."

George Sandová

počet přístupů: 2141618

obr

:: Na SASPI.cz je právě 29007 příspěvků, 4550 autorů a 303531 komentářů :: on-line: 8 ::

:: Příběh mezi kapkami krve - IX.kapitola ::

Příspěvek je součásti sbírky / knihy: Příběh mezi kapkami krve

Radmila Kalousková	publikováno: 24.06.2010, 7:29

V minulé kapitole se Magalena vloupala do krevní banky a konečně se začala cítit opravdu dobře.
Policie našla mrtvého barmana Stama a detektiv Reiner navštíví Magdalenu.
Edmond si chce Magdalenu udobřit a přijde za ní domů ...


	IX. Policie nalezla tělo mrtvého muže. „Komisaři,“ vletěl Reiner bez klepání do kanceláře „už se našel ten barman…,“ „Kde ho mají? Už ho někdo vyslýchal?“ vyskočil postarší komisař ze židle, až se převrhla „Bohužel,“ zarazil se Reiner „leží na pitevně, byl zastřelen,“ „To snad není pravda,“ bouchl komisař pěstí do stolu „ukažte mi to,“ natáhl ruku po hlášení, které držel Reiner v ruce. „Jo, tady, promiňte,“ koktal Reiner „To je špatné. Víte co? Sežeňte tu Collemanovou, jestli je už dobrá a dejte jí ho identifikovat. Třeba si na něco vzpomene,“ přešel k oknu a zadíval se do dáli „musím ten případ dotáhnout do konce,“ zamumla spíš pro sebe. „Tak já za ní zajdu sám po službě, dřív prý není k sehnání, tak ať to zbytečně neprotahujeme,“ navrhl detektiv „Dobře, udělejte to“ souhlasil komisař a detektiv odešel. Večer okolo sedmé hodiny zazvonil detektiv Reiner u dveří bytu starého domu. Magdalena byla hned u dveří. „Dobrý den, detektive. Stalo se něco?“ přivítala ho. Reiner na ni zůstal chvíli koukat s otevřenou pusou. Dívka ve dveřích vypadala úplně jinak, než jak ji poznal. Tmavé vlasy měla načesané, jemně nalíčené oči a rudé rty dodávaly jejímu zevnějšku špetku smyslnosti. Sukně ke kolenům z černobílé látky a černým lemováním byla hravým protějškem černého trička s výstřihem, které dokonale kopírovalo její oblé ženské tvary. „Do-dobrý večer, slečno,“ vzpamatoval se „máme ještě nějaké otázky.“ „Tak pojďte dál,“ pozvala ho vesele „Vypadáte skvěle,“ poznamenal detektiv „tedy chci říct, že už je Vám určitě lépe,“ zamotával se „Ano, děkuji. Posaďte se, udělám Vám kávu,“ odešla do malé kuchyňky a postavila vodu na kávu. Detektiv neprotestoval. Sama si nalila do velké sklenice červenou tekutinu, kterou vypila téměř naráz. Přinesla detektivovi připravenou kávu a posadila se naproti němu do křesla. Květina na polici byla již úplně uschlá, za to Magdalena přímo kvetla. „Slečno, Collemanová,“ začal detektiv „Magdaleno,“ opravila ho s úsměvem „tak, Magdaleno… musím vám ukázat pár fotek, ale nebude to příjemný pohled,“ varoval ji „Poznáte tohoto muže?“ vyskládal na skleněný stolek několik fotek Magdalena vzala jednu z nich a pořádně se na mrtvého muže zadívala „Ale to je přece ten barman?“ podivila se „On je mrtvý?“ „Ano, bohužel, našli jsme ho dnes ráno.“ „A co se mu stalo?“ „Byl zastřelen.“ „Aha,“ přemýšlela „Takže někdo se snaží zbavit svědků?“ uvažovala nahlas „Jste velice chytrá žena,“ zareagoval detektiv „Kdybych byla chytrá, seděla bych tu noc doma a nic z toho by se bývalo nestalo,“ „To nesmíte takhle brát, můžete jít nakoupit a přejede Vás auto,“ utěšoval ji detektiv „život je samé překvapení“ „To máte pravdu, je samé překvapení. A není Kristina …..“ rychle se opravila „tedy mi obě v nebezpečí?“ zeptala se přímo „Zatím se nemusíte znepokojovat. Policie na tomto případě usilovně pracuje a kolem vašich domů chodí pravidelně hlídky. Nemáte se čeho bát. Postaráme se o Vás.“ „Vy se o mě postaráte?“ prohodila vyzývavě „ to bude vyžadovat těsnou spolupráci, že?“ zaflirtovala „No ano,“ znervózněl detektiv a začal chvatně sklízet fotky. „To je konec výslechu? Nebudete mi dávat nějaké otázky přímo na tělo?“ zeptala se hravě. Detektiv se slabě usmál. Nedostal se do takovéto situace už hezkou řádku let, tak se necítil nejlépe. „Nevzpomněla jste si na něco? Na cokoli, každá maličkost, co Vás napadne nám může pomoci.“ Magdalena jen zavrtěla hlavou. „Mohu se na něco zeptat?“ pokračovala Magdalena „Samozřejmě,“ odvětil detektiv rychle a snažil se vypít hrnek ještě horké kávy, přičemž si popálil horní ret. Byl na něho úsměvný pohled, Magdalena se skutečně bavila. „Máte tušení, kdo za tím vším stojí?“ „No,“ odkašlal si detektiv a byl rád, že její otázka byla pracovního charakteru. „já Vám nemůžu podávat takovéto informace,“ zavrtěl se na pohovce. Magdalena nijak nenaléhala, jen se na něho dívala. „Dobrá,“ polevil detektiv „že jste to Vy. Nějakou představu samozřejmě máme, ale nic určitého. Máme tip na jednu skupinu, která se motala právě okolo tohohle barmana, možná to budou právě ti, co se Vás pokusili unést, ale jakoby se po nich země slehla. Informátoři nic nevědí nebo se bojí, ale my na to přijdem. Máme tušení, že to povede až k nějaké velké rybě, jak se u nás říká.“ „A budete mě informovat?“ „Uvidíme,“ odpověděl neurčitě. Dopil kávu a začal se chystat k odchodu. „Dáte mi svoje číslo, ať Vám můžu zavolat, kdyby se něco dělo nebo mě něco napadlo? Prosím!“ zazubila se. Detektiv vytáhl z kasy vizitku, podal ji Magdaleně a letmo na ní pohlédl. Připomínal ji vyplašeného školáka. „Děkuji, detektive. Doprovodím Vás.“ Zvedla se a následovala Reinera do malé předsíňky. „Tak brzo naviděnou,“ otevřela dveře jen na půl, aby byl nucený se protáhnout těsně kolem ní. „Nashledanou,“ rozloučil se a co nejrychleji odešel. Magdalena zavřela dveře a usmívala se. Najednou zpozorněla a otočila se k obývacímu pokoji. Zastavila se mezi futry a řekla: „Proč mi tohle děláš? Nemůžeš zazvonit jako normální člověk!“ Z ložnice vyšel Edmond oblečený ve svém oblíbeném dlouhém koženém kabátě. „Ne,“ odpověděl s úsměvem. „Vypadáš dobře,“ řekl uznale. „Ale určitě ne tvojí zásluhou,“ odvětila jedovatě „Pořád se zlobíš?“ „Měla bych? Ty víš sám, co si myslím nebo ne?“ „Teď zrovna ne, nejde to vždy. Chceš někam vyrazit?“ zeptal se „S tebou ne. Neber to špatně, ale si jediný, kterýho z tohohle světa znám a nechci být svědkem tvých hladových orgií.“ Byla tak nenucená a jista sama sebou. „Každý upír má nějaké zvláštní schopnosti?“ zeptala se „Řekl bych, že ano. Proč?“ „Co mám já za schopnosti? Myslím, že umím číst v lidech, ale k čemu mi to je?“ Edmond se lehce zachmuřil a přemýšlel, zda jí má prozradit její zbraň. „Nemusí to být přece vždy k užitku. Víš, na to si ale musíš přijít sama.“ Dodal nakonec Přistoupila k němu, stoupla si na špičky a konečně mu opětovala tu blízkost, jakou jí už tolikrát poctil, ale tentokrát se ona cítila jako na koni. „Myslím, že mi to prostě jen nechceš říct,“ zvedla ruku a prstem mu obkreslila tvář. Edmondem projelo mrazení jako v poslední době už tolikrát, když byl v její blízkosti. „Myslím,“ pokračovala „že se něčeho bojíš. Z čeho máš strach? Ty jsi mě přece stvořil.“ Edmond ustoupil a otočil se k ní zády. „Nechci ti to říct, protože si nejsem jistý, zda takhle můžeš působit na všechny,“ zašeptal. Magdalena k němu přistoupila. Objala ho a hlavu přitiskla na jeho lopatky. „Myslím, že se taky někdy cítíš sám, že ti chybí obětí a teplo, takové to lidské teplo.“ Edmondovi klesla hlava na prsa. „tohle nesmíš dělat,“ zašeptal „Ne?“ zeptala se rozpustile. „A co uděláš, zabiješ mě?“ zasmála se a pustila ho. Sedla si do křesla a vyzývavě se dala nohu přes nohu. Bavila se tím. Velký zlý upír stál před ní a připadal jí tak malinký! Díval se na ni a cítil z ní tu suverenitu a jistotu. Ta by byla upír až k pláči! Jak by se mohli spolu každou noc bavit a řádit. Zmasakrovali by celá města, jako se to dělávalo dříve. Pro ni by to nebyl problém. Kdo by jí odolal! Stačilo jen, aby byla trošinku zvrácená. Mohli se stát i legendou. Ale takhle… Mrzelo ho to víc než před tím, že je tak jiná, když viděl, jaký má v sobě potenciál. Zakroutil hlavou a chtěl odejít. „Počkej přece,“ zastavila ho. „Myslela jsem, že máš rád hry, ne? Víš, co si doopravdy myslím? Myslím, že proklínáš ten den, cos mě poznal stejně jako já, protože ti beru tvůj klid.“ Nikdy by nevěřila, že bude s mužem takhle mluvit, ale prostě to tak cítila. Bylo to tak jednoduché. „Ty jsi spojený se mnou a já s tebou, jak si sám řekl. Tak si na to budeš muset zvyknout. Nechci být tvůj nepřítel. Jsi přeci jediný, koho takhle znám a to mi stačí.“ Přistoupila k němu a chytila ho za ruku. „Neutíkej přede mnou a postav se tomu, čemu se snažíš uniknout.“ Stál tam, nechal se držet za ruku a nechal do sebe proudit všechny ty lidské city a pocity, které kolovaly v Magdaleně. Bolelo to. Topil se v jejích očích a věděl, že je to začátek konce.


celkové hodnocení autora: 97.2 %		přidat autora k oblíbeným

hodnotilo celkem autorů: 2		komentovat příspěvek

autorské hodnocení: 1.0		uložit příspěvek

známka poroty: 2.0		tisk příspěvku

počet komentářů: 4		zaslat vzkaz autorovi

počet shlédnutí od publikace: 16		výpis autorského hodnocení

:: Komentáře k příspěvku ::

Solitaire	30.07.2011, 7:10:06

Koukám, že si Edmond stvořil pěknou potvůrku :-)


ze dne 30.07.2011, 9:57:42
Radmila Kalousková: Díky za výdrž i za známečky! :-) (a to ještě nevíš, že v té nové verzi jsem udělala s Kristi malou alkoholičku a vzpomínky Edmonda na jeho předchozí činy a na to, jak se stal upírem také nejou k zahození...aspoň doufám). Ještě jednou díky, vždy potěší, když člověk získá nového čtenáře. :-) RK

čuk	24.06.2010, 7:28:29

Z Magdaleny se nám stává číslo. Text je pořád zajímavý, ale to i díky nechtěnému humoru, a dá se říci: i vynalézavosti autorky. Šotek si hraje s tečkami a čárkami. Vám s velkým V? mi obě? detektiv polevil? Psáno dost nepozorně.


ze dne 25.06.2010, 7:34:56
Radmila Kalousková: Děkuji za komentík, snad si to další kapitolou nepokazím ... Ach ty šotci! Drží se mě jako klíšťata :-) RK