» Novinky
» Právě vyšlo
» TOP 20 díla
» Články
» Literární almanach
» MTP 2009

» Próza
» Poezie
» Výstřely do tmy
» Příručka publikování
» TOP 20 autoři
» Vyhledávání

» Workshopy
» Fórum
» SASPI Chat! (1)
» FAQ

» Knihovna autorů SASPI
» Redaktoři on-line
» Technická podpora
» SASPI team
» Odkazy
» Spolupráce
» Knihkupectví

"Na lásku není jiný lék než ještě víc lásky."

Ludovico Ariosto

počet přístupů: 2141619

obr

:: Na SASPI.cz je právě 29007 příspěvků, 4550 autorů a 303531 komentářů :: on-line: 8 ::

:: We are the greatest III., Prolog ::

Příspěvek je součásti sbírky / knihy: We are the greatest

Nancy Lottinger	publikováno: 30.06.2010, 12:26

We are the greatest III., Prolog: Retger

Vím, že to pro vás asi neznamená tolik, co pro mě, ale je 16. května 2010, 23:21, a dnes je tomu přesně rok, co jsem publikovala poslední kapitolu WATG druhé série. Vzhledem k tomu, že jsem loni po dopsání tohoto dílka řekla, že si chci vychutnat ten pocit zdárného dokončení, vážně jsem na to rok nesáhla. Pokusy byly, samozřejmě, ale většina se odehrávala jen v mé hlavě, nebo se dostala jen na kus papíru, což je způsob psaní, který já prostě neovládám. Od té doby, co píšu (a kravinky jsem psala už hodně dávno, možná už v osmi letech), musí všechno projít přes klávesnici…

Je to neuvěřitelně intenzivní popis, jak řekla Charlote Cole. Vím, že jsem tak trochu tvrdohlavá, sice si nechám hodně kecat do svých textů, ale některé věci prostě musím nechat, jak jsou, ačkoliv nevypadají perfektně. Děkuji předem za pochopení. Už zas začne to děkování za opravy, žejo. :-) Popravdě mi to hodně chybělo. Nevěřila bych, že strach z maturity mě totálně odstřihne od psaní, takže na mě buďte prosím shovívavější, pokud narazíte na něco, co jsem přehlédla! :-)

A teď přijde na řadu asi samotná anotace, že? Budiž, řeknu vám jen jedno, můžete si být jistí, že nějakou chvilku nejspíš budete zase tápat, ale na to už jste si zvykli. Děkuji všem, kdo se k tomuhle dílku vrátí, protože sami jistě víte, co pro vás psaní znamená. A tohle dílo pro mě znamená hodně moc. Anotace nebude, jen se snažte plavat a neutopit se u toho :-D Na prolog je to ale poněkud dlouhé.

Enjoy, my sweethearts!

Btw. můj tip je, že to za rok a půl nejpozději dopíšu. Neuvěřitelné! Ale zvládnu to rychleji, věřím si!


	We are the greatest III., Prolog: Retger Vysoký muž s delšími hnědými vlasy a pronikavě zelenýma očima stál u okna a pozoroval okolní krajinu. Už dlouho se mu nenaskytla podobná příležitost, příliš ho zaneprázdňoval chod Řádu, proto si ten okamžik, byť měl trvat jen chvíli, náležitě užíval. Černé kalhoty, přiléhavé tričko stejné barvy, pod kterým se rýsovala vypracovaná postava, a dlouhý, ke kotníkům sahající plášť se třemi červenými pruhy na lemu z něj dělaly opravdu přitažlivého muže, čehož si za jeho život všimlo mnoho žen. Jeho pohled byl chladný jako ocel. V dříve přívětivých očích se odráželo opovržení a jiskřičky vlídnosti dokázaly za tak krátkou dobu zcela vyhasnout. Zůstala jen pronikavost, kterou uměl odhadnout druhé a uhranout nepřátele. Ve chvíli, kdy se přenesla do jeho kanceláře, ho ani nenapadlo se otočit a věnovat jí pozornost. Na ten moment už nějakou dobu čekal, proto chtěl vědět, jak se zachová. Patřila mezi několik málo lidí, kteří dokázali odolat jeho specifickým schopnostem. Dovedla se ovládnout natolik, aby z ní nedokázal vyčíst jakkoliv předvídatelné záměry. I když v téhle situaci se raději připravil na vše. „Tak jsi mě konečně našla,“ otočil se a bez zjevného zájmu k ní o pár kroků přistoupil. Měl boty s pevnou podrážkou, takže se jeho kroky ozývaly v celé místnosti. Věnoval mladé dívce dlouhý pohled a s chutí si ji prohlédl. Vypadala jinak, než si pamatoval. Ačkoliv se dostal do styku s její složkou, která čítala mnoho fotek z poslední doby, osobní setkání ho usvědčilo, že zase dospěla. Tělesné proporce zůstaly stejné, drobnou postavu zvýrazňovaly jen širší boky. K nim téměř dosahovaly rozpuštěné plavé vlasy, které vynikaly na typicky černém oblečení. Obličej vypadal bledší a unavenější než obvykle. Přesně tak, jak to vídal u všech členů. Také oči se změnily, přestože jejich světle modrá barva zůstala na rozdíl od jiných lidí disponujících přebytečnou energií neměnná. Staly se divočejší a pronikavější. Kdysi z nich dokázal snadno vyčíst, v jakém se nacházela rozpoložení, lehce odhadl její náladu a dokázal s ní manipulovat, i když to dělat nechtěl. Teď se zdálo, že s touto schopností příliš neuspěje. „Evidentně,“ odvětila lhostejně, i když cítila narůstající vzrušení. „Dostat se sem přes ochranku, aniž bys na sebe zbytečně upozornila ostatní zaměstnance, se ti ale, musím uznat, povedlo. Přišel jsem ale o půlku personálu a na tenhle post si zrovna nemůžu dát inzerát do novin.“ „Není to poprvé, co jsem někoho zabila, abych se k tobě dostala,“ řekla bez ztráty sebejistoty v hlase. „O tom nepochybuji,“ podotkl jakoby mimochodem. Potom si všiml ještě dvou věcí, o kterých sice věděl, ale vidět je zase na vlastní oči v něm vyvolalo nepříjemný pocit. Dvě jizvy hyzdily její tělo jako nelibé připomínky uplynulých událostí. První z nich, asi centimetr široká, zdobila její levé stehno v místě stehenní tepny. Druhá se táhla přes její krk z pravé části a bylo zřejmé, že se ji útočník snažil zabít podříznutím krční tepny. Sám z toho útoku sepsal zprávu, protože v něm sehrál určitou roli. Jen nevěděl, zda měla tušení, co přesně se odehrálo. „Přišla jsi mě zabít?“ zeptal se s chladným úšklebkem. „Musím odpovídat na tak zbytečnou otázku, když odpověď je zjevná?“ Ani ji nenapadlo o krok ustoupit, když se k ní opět přiblížil. Kancelář nabízela dostatečně velký prostor a vzdálenost mezi nimi je stále dělila několika metry. Ani nastalá situace je nepřiměla držet si od sebe odstup, přestože nejzákladnějším principem jakéhokoliv boje bylo nepustit si protivníka k tělu. „Je slušnost odpovědět na položenou otázku,“ poučil ji muž a s naprostou přirozeností se k ní zase o kousek přiblížil. Teď už se mohl bez problémů podívat do jejích očí. „Ano, Retgere, přišla jsem, abych tě zabila,“ roztáhla rty do širokého úsměvu. Cítila, jak se v ní mísí strach a vzrušení, a oba tyto pocity jí do těla vyplavovaly adrenalin. „Na co ty formálnosti? Přece jsi mi vždycky říkala Tomáši, pokud se nepletu.“ „Říkala, minulý čas.“ „Myslíš si, že máš proti mně nějakou šanci?“ „Kdybych si to nemyslela, tak tu teď nestojím,“ odsekla jako malé dítě. „Doopravdy? Nebo tě jen pohltila touha mě najít, a ta ti dodala falešnou naději a odvahu to se mnou skoncovat?“ Teď už od ní stál na dosah ruky. Stačilo ji jen natáhnout a dotknout se té jemné kůže. Dech se mu nepatrně zrychlil, jak se mu před očima promítala v dávných vzpomínkách. Možná udělal chybu, měl zůstat u okna a teď by v sobě nemusel svádět vnitřní boj. Ona pro něj znamenala drogu, na které se stal závislý, a dlouho se té posedlosti zbavoval. S každým nádechem do plic vdechoval jedinečnou vůni, v níž se utápělo jeho uvažování. Zaregistroval jen, jak její ruka vystřelila k jeho krku, ale zareagoval dostatečně rychle. Chytil ruku v půlce cesty a pevně ji sevřel, aniž by se přestal dívat přímo do rozvířených modrých očí. „Jano, tenhle boj nemůžeš vyhrát, pokud to já nedovolím. Věř mi, nemám jediný důvod ti ublížit, tak to pochop a odejdi. V opačném případě se budu muset bránit.“ „Tak přestaň kecat a braň se,“ vyzvala ho klidným hlasem, protože ten jeho se změnil v přístupnější, ale pořád si oba zachovávali odstup. „Pokud vím, tak jsme se nějakou dobu neviděli, takže nemůžeš vědět, jak na tom jsem.“ Sama si uvědomila, jak naivně to vyznělo. Samozřejmě že to věděl, měl teď přístup k profilům všech svých podřízených, což byli de facto všichni lidé v Řádu včetně Jany. A jak správně odhadla, její naditou složku Retger otevíral častěji než jiných zaměstnanců. „Obávám se, že to není pravda,“ zvedl volnou ruku a pomalu, aby Janu nevystrašil, zamířil k jejímu krku. Konečně od ní odtrhl oči a jedním prstem přejel po dlouhé, půl centimetru široké jizvě. „Jak sis teď sama právě uvědomila, vím o tobě víc, než si dokážeš jen představit.“ „A opět se nám naskýtá názorná ukázka hierarchie v Řádu,“ trhla hlavou, aby se přestal krku dotýkat studeným prstem. „V poslední době jsem nezaznamenal z tvé strany žádné stížnosti,“ podotkl ironicky. Nevědomky mezi nimi znovu prohloubil propast, třebaže už se jí fyzicky dotkl. Podařilo se jim překročit hranice a teď se oba raději stáhli. „Tak to bys řekl špatně. Nemůžu pochopit, jak jsi o tomhle postu vůbec mohl byť jen na pouhý okamžik zauvažovat.“ „Očividně mě neznáš tak, jak jsem si původně myslel.“ „Očividně neznám!“ zopakovala Jana zvýšeným hlasem, čímž se vymanila z rámce klidného chování a nechala se ovládnout emocemi. „Po tom všem si všichni mysleli, bůhvíjak špatně na tom nejsi, nebo to většina z nich alespoň bravurně předstírala. Dělat z vašich pěšáčků tupce se vám totiž zatím dařilo ze všeho nejvíc,“ zasmála se odevzdaně. „Nikdo po nějakou dobu nic předstírat nemusel, špatně jsem na tom byl, to není velké tajemství,“ reagoval na Janin výčet křivd. „Tak proč potom nikdo nic oficiálně neohlásil? Vážně jsem nejdřív nechtěla věřit ničemu, co se povídalo. Ale máš pravdu, jenom díky svému strachu se zeptat nahlas jsem automaticky do toho stáda zapadla.“ Jana začala ztrácet svůj jistý postoj díky rozhořčenosti ovládající její vystupování. Nechala se unést událostmi, které se jí živě promítaly před očima. Zastavila se akorát na tak dlouho, aby se stihla nadechnout. „Já jsem o tobě totiž nepochybovala, nikdy. Kdybych nebyla tak naivní a bezmezně ti nevěřila, mohls dávno zemřít a ten tvůj skvělý nápad by se nikdy neuskutečnil. Zasloužíš si chcípnout, Retgere, a nic z toho, co teď řekneš, nedokáže ospravedlnit tvoje jednání. Jdeš ve stopách svých předchůdců naprosto dokonale, je ti jedno, koho sebou strhneš, neohlížíš se kolem, protože ve všem hledáš především prospěch pro sebe.“ Retgerův obličej zkameněl. Sevřel Janinu ruku o něco silněji, předklonil se a chladným hlasem jí do ucha zašeptal: „Kdybys nebyla, jak ty říkáš, tak naivní, sama bys dávno zemřela, a věř mi, že tentokrát by ti nepomohl ani Kay.“ Ze všech sil se mu vytrhla a o krok ustoupila. Polil ji studený pot. „Už začínám chápat souvislosti.“ „Myslíš, že snad nevím, kdo zabil mého předchůdce a z jakého důvodu?“ „Alespoň před jedním z nás tuhle informaci neutajili!“ „Kdo se postaral o to, abys dostala druhou příležitost stejně jako Mirka?“ pokračoval, jako by Jana nic neřekla. „Ty nemáš právo o ní mluvit!“ zařvala na něj z plných plic a vztekem jí zrudla tvář. „Kdo mě nechal naživu?“ popustil i Retger uzdu emocím, když se ji snažil přehlušit. „Abychom si ujasnili pár věcí, jenom mně můžeš děkovat za svůj život. Kdybych poslechla Kaye, což jsem díky svojí víře v tebe neudělala, Nick by tehdy ucítil tvou smrt, ale tentokrát by při kontrole tvého pulzu žádný nenahmatal! Mám totiž dojem, že ti tahle maličkost stále utíká!“ Jana netoužila slyšet další zbytečný protiargument, teď nastal nejlepší okamžik na útok. Retger se nechal ovládnout cítěním, které ho byť jen na drahocennou vteřinu oslabilo. I přesto si jí Jana vážila, protože si uvědomovala Retgerovu energetickou převahu. Chtěla ho na místě mrtvého a nehodlala se s ním dál vybavovat, jestli je její rozhodnutí správné či nikoliv. O svých záměrech se bezmezně přesvědčila už dávno i s přihlédnutím na minulost, která je spojovala. Jediná událost v časové ose stačila k tomu, aby ji poštvala proti němu, přestože on jí nijak ublížit nechtěl, právě naopak. Chytla ho za zápěstí podobným způsobem, jako ji před chvílí držel on. Vší silou ho kopla do kolene a ruku mu přitlačila směrem k zemi, čímž ho dostala na kolena. To svoje mu přitiskla ke tváři a silou ho dorazila k zemi, aniž by mu ruku pustila, takže ji zkroutila do nepřirozeného úhlu. Z jeho úst se nevydral výkřik, spíš překvapené zasyčení. Rozhodně nečekal fyzický útok, aniž by se ho nejprve nepokusila elektrickým výbojem oslabit, ačkoliv se její počínání zdálo logické. Disponovala menší energetickou kapacitou, takže každý její útok mohl hravě odrazit, zmírnit nebo vstřebat. Kdežto fyzicky na tom lépe byla - zkoušky, které musela podstoupit, aby si získala status člena, si žádaly permanentní trénink a výdrž. Jana odkudsi zhmotnila dýku s oboustrannou čepelí, přiložila ji Retgerovi z pravé strany pod krk a přitlačila, čímž ho pořezala, ale způsobila mu jen povrchové zranění. Chtěla ukázat, kam až je ochotná zajít. Ostří se mocně zalesklo. „Tak už vím, u koho ta dýka skončila,“ věnoval artefaktu soustředěný pohled. Perfektně propracovaná rukojeť vypadala jako drak a záštita jako jeho rozpjatá křídla. Artefakt potřebný k aktivaci portálu. Nebo k nasání cizí energie. „Jen by mě zajímalo jak, když jsem ji u tebe hledal několikrát.“ „O tom nic nevím,“ odsekla. „Zapomněl jsem, že jsi upadla do bezvědomí, když jsem vytvářel portál do alternativní reality, abych ti zachránil život, a když jsem se o něj následně bojoval, přišel jsem o ten svůj,“ přešel na citové vydírání. „Díky mně jsi stále naživu, tak buď zticha,“ poradila mu Jana a váhu svého tělo přenesla dopředu, čímž ještě víc přitlačila na dýku a zároveň mu kolenem bránila v pohybu. „Víš, co se stane, když tě tímhle podřežu?“ „Kdybych nevěděl, neměl bych v takovýhle situaci tak debilní komentáře. Doopravdy mě chceš zabít, Jano? Myslelas na všechny následky? Úplně na všechny?“ Zaznamenala snad v jeho hlasu stopu strachu? „Rozhodně jsem je zvážila důkladněji než ty při svém jednání,“ přikývla. „Chceš z mé dcery udělat sirotka?“ zašeptal. Jana v jeho hlase doopravdy zaslechla stopy starosti, ale nakonec se rozhodla vysmát se mu do obličeje. „Sirotka jsi z ní udělal ty sám už dávno, Retgere. Pavlínku vychovává tvoje matka a Daniel, pokud vím. Vzdal ses celé rodiny, abys mohl ovládnout Řád. V podstatě jsem měla pravdu. Všichni jste stejně zkažení, vaše úsudky jsou zastíněné touhou po moci a s tím je třeba něco udělat. Vzal sis moc velké sousto.“ „Stejně jako ty. Po mně přijdou další, Jano. Tuhle organizaci nedokáže zničit jeden člověk. I kdyby se ti to povedlo, ničeho tím nedocílíš. Akorát umožníš rozmach jiným skupinám a všechno se bude opakovat. Koloběh dějin tě doslova semele, jako semlel jiné naivní jedince. Celé je to o spolupráci-“ Jana ho rozhořčeně přerušila. „Byls to ty, kdo nechtěl spolupracovat s Elitou, díky čemuž jsem stále naživu. Nebo jsi na to už také zapomněl?“ „Nezapomněl.“ „To tys mi ukázal, za co bojovat, a teď to skoro vypadá, že jsi na straně nepřítele. I když oba moc dobře víme, jaký je pravý důvod mé dnešní návštěvy.“ „Samozřejmě,“ přitakal Retger, „ale už to moc protahuješ.“ Naprosto neočekávaně chytil Janu za ruku, v níž křečovitě držela dýku, a přitáhl ji k sobě. Ostří se zakouslo do jeho krku o něco hlouběji, tepnu ale nezasáhlo. Jana instinktivně rozevřela dlaň, ve které svírala rukojeť, a povolila stisk kolene. Retger ji proti své přirozenosti uhodil do obličeje, shodil ze sebe na zem a obkročmo se na ni posadil, čímž se jejich pozice obrátily. Obě zápěstí jí přirazil k zemi nad hlavu a sklonil se k ní. Dýka s řinkotem spadla na dlážděnou podlahu. Z rány mu kapala krev Janě přímo na obličej. „Když mě nedokážeš zabít, tak se o to ani nesnaž, rozumíš?“ Konečně se stala svědkem něčeho, co bylo pravým důvodem její honby za Retgerovým zabitím. Jeho rána se sama začala zacelovat. Trvalo to jen okamžik. Krev z rány přestala téct a po zranění zůstala jen tenká světlá jizva.


celkové hodnocení autora: 97.6 %		přidat autora k oblíbeným

hodnotilo celkem autorů: 6		komentovat příspěvek

autorské hodnocení: 1.0		uložit příspěvek

známka poroty: 1.5		tisk příspěvku

počet komentářů: 17		zaslat vzkaz autorovi

počet shlédnutí od publikace: 41		výpis autorského hodnocení

:: Komentáře k příspěvku ::

Lotrinka	27.07.2010, 22:50:10

Jůůů, další kapitola? Bude nějaká další postava, kterou bych si rychle zamilovala? Však už mám dcerušku Janu a za dva měsíce rodím další, jen ještě nevím, zdali to bude kluk nebo holka.. Vůbec se mi nelíbí, proč jde Jana proti retgerovy??? Super jinak.


ze dne 28.07.2010, 11:31:53
Nancy Lottinger: No, novejch postav bude hodně, ale s tempem vydávání se myslím nedočkáš :-) Třeba Richard. Nebo Věra, ale to prosím nee :-) Zbytek se dozvíš v textu - časem samozřejmě. Díky moc za přečtení.

Charlotte Cole	07.07.2010, 1:48:59

Mně to Janino okecávání přijde logický. Přišla, aby ho zabila, samozřejmě. Ale nejdřív ze sebe potřebovala dostat několik věcí, který ji užíraly, a potřebovala se znovu ujistit, že to, co chce udělat, je to správný řešení. Co se týče konce - nedokážu si představit jinej. Podvědomě ho nechtěla zabít, ne? Mam pocit, že do něj byla i zamilovaná... A i kdyby ho zabila... výsledkem by byla naprosto zničená Jana. A to přece nechceme, že? :)


ze dne 07.07.2010, 11:40:11
Nancy Lottinger: Nechceme :-D Pěkně logicky uvažuješ, pořád je to přece jen člověk, že :-) Btw. děkuju moc za betareading :-)

Petr.6.Suchy	06.07.2010, 18:10:31

Tak symbolicky po roce další řada a vypadá to na upgrade. Zajímavě napsáno, k tomu okecávání to beru jako charakterizační vlastnost a tak trochu nezbytnost, pokud je to konec, musíme se k němu nejprve dohrabat, že. Chyby jsem tam nenašel, snad jen u mě chyba v Matrixu, protože zatím fakt nechápu, proč by Jana chtěla zabíjet jedinýho člověka, kterej se v tom Řádu choval normálně. 1


ze dne 06.07.2010, 18:45:41
Nancy Lottinger: Ahoj Petře, díky za návrat a za vzpomenutí, co byl Tomáš zač. K tomu onci je doopravdy třeba se dohrabat :-)

lotty	03.07.2010, 23:01:31

Zdravím, nevím, jestli je to tím, že dobře píšeš nebo tím, že už je toli hodin, ale dobře se mi to četlo. Vypadá to na zajímavý příběh s dávkou nadpřirozených schopností - viz ono Janino přivolání dýky a zmínka o jakémsi portálu do alternativní reality. Série před tím jsem nečetla, takže nevím, o čem to celé je, ale tenhle námět se mi zamlouvá, tudíž je známka jasná. Vskutku to bude jednička a půjde do oblíbených.


ze dne 04.07.2010, 1:05:36
Nancy Lottinger: Ahoj lotty, dovolím si tvrdit, že za těch pár let už jsem se trošku ve psaní zlepšila, takže asi možná i maličko je mojí zásluhou, že se ti to líbilo :-)) A ten čas ale určitě také sehrál svou roli.. Děkuju moc za čas, přečtení a známku, zrdaví Nancy (Lottinger :-))

Svetla	01.07.2010, 11:37:13

Tak je pravda, že jsem nečetla všechno. Dobře napsáno, ale ten konec nechápu. Proč ho nezabila? Vždyť byla tak blízko...


ze dne 01.07.2010, 23:27:16
Nancy Lottinger: Ahoj :-) jak jsem psala někde níže, začíná to koncem, takže nemůžu odpovědět, ale tos asi čekala, viď..

Šíma	30.06.2010, 17:40:40

Ahoj! To je doba, co jsem četl obě série... Tedy, jsem o tom pevně přesvědčen! ;-))) Takže třetí série je na spadnutí? Pěkné (mrk). Dialogy. Také posouvám děj ve svých příbězích hlavně dialogy a popisy trochu šidím, ale snažím se to dát do rovnováhy (tak padesát na padesát), přestože se mi to jako "ukecanému šímovi" příliš nedaří. Popisy jsou také důležité, protože dialogy vše nevychytají! Takže možná máme podobný styl! ;-))) Vypadá to, že na sebe čekali. Tedy alespoň on na ni, jen netušil, kdy se objeví. Ona ukecanost při samotném pokusu o akt vraždy... Tak trochu mi to připadá jako "anime příběh", kde spolu jednotiví hrdinové nejen bojují, ale i komunikují, jako by se nic nedělo a o nic nešlo... (mrk) Nakonec, on ji zabít nechtěl a pouze se bránil (nedal ji možnost, aby ona zabila jeho, možná to ani sama nechtěla). Jeden se v těch ženských nevyzná... ;-))) Jednička? P.S. Moc jsem o tomto díle (prologu) neuvažoval, popravdě už ani netuším, jak skončila druhá série (rok je dlouhá doba), ale třeba se budeš k událostem v minulých sériích i vracet, kdo ví?


ze dne 30.06.2010, 17:47:01
Nancy Lottinger: Ahoj Šímo, budu se řídit tvou radou a nebát se Eky :-P Máš pravdu, rok je hrozně dlouhá doba, když si vezmu, že jsem tu za ten rok ani nenechala moc komenřátů k ostatním autorům, tak deset nanejvýš. Díky za rady, budu nad tím o to víc přemýšlet a myslet na to, až budu tvořit další. A ženský? Ty jsou složitý

Šíma	30.06.2010, 17:24:35

Odpověď na příspěvek od uživatele: Ekyelka* ze dne 30.06.2010, 12:24:58* Ahoj, neboj! Eky nekouše, jen občas sekne drápkem! ;-)))

Ekyelka	30.06.2010, 12:24:58

Zdravím. Třetí série začíná zajímavě. Trocha napětí, hodně odkazů na minulost - a hodně ukecaný dialog. Nejsem z těch, co si libují v mnohoslovném "obkecávání" situace, navíc v takto vypjatých momentech. Pokud chci někoho zabít, udělám to a nemám kolem toho tisíce komentářů. Z toho důvodu se mi zdál Janin a Tomášův rozhovor celkem nevyrovnaný. Chvílemi jsem se totiž vracela pro ujasnění, kdo kterou řeč pronáší, jinde jsem marně hledala detaily, které by dovytvořily momentální atmosféru. Částečně se tahle moje nespokojenost samozřejmě odvíjí od mého vlastního způsobu nazírání na text, dialog, souboj. Když se tohle subjektivní vidění pokusím odfiltrovat, zůstane mi celkem čtivý začátek se spoustou odkazů na předešlé díly (vhodně schovaná reklama a možnost, jak čtenáře přivést i k prvnímu a druhému dílu celého korpusu) a jasně nastíněné pokračování. Mohlo by být lepší, ovšem to přeci každý text.


ze dne 01.07.2010, 23:32:55
Nancy Lottinger: Děkuju, Eky, za cenné rady. Po dnešku jsem vzteklá, ale z jiného důvodu :-) Mně rejpání nevadí, když se jedná o duchaplné kritizování nebo rady, takže není co ke vzteku. Neumím ještě text ovládnout tak, aby byl perfektní, ale alespoň už nejsem ovládána textem. Poprvé v životě se mi podařilo vymyslet zápletku celé řady dřív, než jsem se doopravdy pustila do samotného psaní, tak jsem maximálně chtěla rgumentovat, proč je to kecání na místě.. Předtím jsem se většinou při psaní nechala unášet do neznáma nebo jsem jen zhruba věděla, co bude následovat, a strašně mě to bavilo. Teď už to beru nějak víc vážně a potřebuju znát zápletku předem, což je pro mě trochu škoda, nebudu tolik překvapená :-P


ze dne 30.06.2010, 18:55:52
Ekyelka: Nevadí, že čtenář ze začátku tápe. Naopak tahle nejistota ho ponuká k přečtení dalších dílů (což je plus pro autora). Asi bych se měla naučit jasněji formulovat své myšlenky, protože z tvé odpovědi je jasné, žes moje slova pochopila jinak, než jsem chtěla, aby byla pochopena. Nejasnosti v tom, kdo mluví, se týkají stylu promluvy. Chvílemi totiž oba používají stejnou míru, slovosled i afekt - a přitom jsou to dva odlišné charaktery. Navíc ses i sama přiznala, že jsou oba cvičení. Tudíž nechápu právě tu spoustu keců, když on ví, že ona ví a naopak. Tady se spíš střetávají naše (můj a tvůj) způsoby nazírání na svět a charaktery. Dovedu si představit dialog, během něhož je proneseno jen velmi málo slov, ale přesto je řečeno vše důležité. Navíc popis, to není jen bezduché "tady vidíte stůl, támhle židli", ale také krátké věty, vyjadřující změny v atmosféře místnosti, mimické pohyby, záškuby těla, které často vydají víc než samotná slova. Ječet na sebe - to sice dělají milenci, ale ne dva lidé, kteří se navzájem snaží ne/zabít. Právě ono dotvoření textu, kdy vyvoláš iluzi filmu, případně okamžiku, že se čtenář vnoří do příběhu a dýchá spolu s postavami - to mi zatím chybí. Stopu jistoty už vidím v okamžicích, kdy používáš Tomovo dvojí jméno - Tomáš pro chvíle, kdy se to týká minulosti a intimního vztahu té dvojice, Retger ve chvílích, kdy je to nejvyšší představitel Řádu a atmosféra se vrací do současnosti příběhu. To je jeden z detailů, které už směřují k lepšímu textu. Na stejné bázi fungují i právě ony "popisy", či spíše poznámky a detaily k atmosféře. Čtenář vždycky vnímá text jinak než autor. Někdy se stane, že text čtenáře pohltí, tehdy si autor může gratulovat. Jindy sice text zaujme, ale stále si čtenář zachová nadhled - a pak rejpe. A já jsem naneštěstí a ke vzteku mnoha autorů zcela nenormální čtenář, takže nejspíš budu rýpat hodně dlouho.


ze dne 30.06.2010, 16:49:36
Nancy Lottinger: Ahoj Eky, děkuju za publikaci. Moje napětí bohužel během těch dvou týdnu čekání odeznělo, takže ani nevím, co přesně odpovědět. Spíše podám vysvětlení, protože předpokládám, že ses s první a druhou řadou nesetkala. Ono je z textu poznat, že se odehrává rok a půl po předchozí části, jsou tam narážky ne na to, co se stalo ve dvojce, ale co se bude dít ve trojce. Jinak řečeno, tato řada začíná koncem, na čemž vždycky WATG vystavuju - člověk ze začátku vůbec neví, o co jde, a proč se to děje. Ale nemůžu s tebou souhlasit, že pokud chci někoho zabít, tak to udělám. Z textu by mělo být čitelné, že ho hledala dlouho a celou tu dobu ho neviděla. Především tato situace není vypjatá, ale jak uvádím, oba na ni velice dlouho čekali. Oba jsou vycvičeni k tomu, aby všechny situace řešili v klidu. Jana a Tomáš (Retger) spolu měli kdysi jistý vztah, takže si oba potřebovali pár věcí také vyříkat. Jediné momenty, kdy se oba přestali ovládat, bylo u Jany, když Retger mluvil o jisté Mirce, a u Retgera, když se k Janě moc přiblížil ("zfetovanej její vůní). Jinak řečeno, zabilas někdy někoho, kohos milovala? Asi ne. Ale to mi přišlo z psychologického hlediska pochopitelné, že v lidské přirozenosti není někoho prostě zabít a nechci z Jany dělat superhrdinku, která to bez mrknutí oka udělá, ale holku s jistým umem, která se teprve učí, co se jak dělá. Ona je jen člověk, který Tomáše miluje, nechce ho v hloubi duše zaít, i když ví, že z nějakého důvodu - a čtenáč zatím neví z jakého - musí, a potřebuje si tak svůj čin ospravedlnit. Proto rozhovor nepovažuju za vatu, ale za nastínení toho, o čem celá řada bude. Jak říkám, tentokrát začínám koncem. V druhé řadě se mi střídaly dvě reality a v první pohledy různých lidí, které se různě mísily, prolínaly.. No ale přesto mám pár otázek. Znovu jsem si - po dvou týdnech odležení - text přečetla a nechápu, kde ses ztrácela. Téměř u každé přímé řeči mám napsáno, jestli to řekla Jana nebo Retger (Tomáš je jeho pravé jméno) a pokud ne, tak je to z toho jasné, protože se v dialogu oba střídají. Např "Nezapomněl." logicky řekl on, ne ona apod. Co se týče detailů, asi máš na mysli popis okolí, nebo nevím. Nejsem autor, který by text vystavoval na popisu okolí, ale - jak už kdysi řekli dva redaktoři, kteří mě publikovali - vystavuju děj především na dialozích. Co mi ale doopravdy nejde a potřebuju se to naučit, je popis pokojů, domů, míst apod. Nějaké návrhy, jak popsat kancelář? V tomhle tápu. Zakomponovala jsem tam popis obou postav spojený trochu s jejich historií (jinak řečeno to jsou odkazy na to, co se dělo, a na to, co bude důležité pro tuhle řadu, protože první řadu nelze pochopit bez druhé ani třetí, od začátku jsem plánovala z toho udělat něco jako trilogii, proto ty odkazy), popis jejich pohybů, výrazů, pocitů, boje... Eky, nemysli si, že nejsem schopná přijmout kritiku. Já text vždycky posílám na korekturu Charlotte a občas i amazonit (tento ne) a jsem zvyklá na všechno Většinou rad se řídím, ale potřebuju je víc rozepsat. Já se prostě chci zdokonalit, samozřejmě, když se srovnám s tím, jak jsem psala kdysi, musím se smát. Ale říct víc, než že chybí popisy, přitom mám pocit, že jich tam mám přehršeně, a nebo žeten rozhovor ti přijde nevyrovnaný, když každý slovo tam má svý opostatnění. To je těžký, když všichni moji redaktoři jsou v tahu a na tebe nejsem zvyklá a pomalu se tě bojím =o) :-) (-: (o= (Btw. nemám ráda knížky, který neutíkaj rychle, jinak řečeno zdlouhavé popisy, za to bych vraždila :-) a reklamu si nedělám, jen navazuju na plánovanou trilogii - v první řadě jsou odkazy na něco, co se bude dít až teď a naopak)