|
|
|
|
|
:: Na SASPI.cz je právě 29007 příspěvků, 4550 autorů a 303531 komentářů :: on-line: 8 ::
|
 |
|
:: Opilá chobotnice ::
 Šíma |
publikováno: 28.06.2010, 8:52
|
| Tato povídka je napsaná na motivy zadání poslední rychlovky na SASPI (témata měla něco společného s flaškami, tedy lahvemi vína a vinnou vinou). Omlouvám se za sprostá slova, ale použil jsem je pro vytvoření jisté atmosféry a autentičnosti. Jako vždy děkuji za přečtení (i kritiku) a loučím se se svým oblíbeným: "Šotkům zdar!" |
| |
|
|
Byl večer... Ne, byla již noc a ne mladá, nýbrž pokročilá. Nebe bylo zamračené a Měsíc... ten byl nejspíš někde na pivu. Z těžkých mračen padal drobný déšť a občas se zablesklo a hrom jen tak z plezíru otřásal nejen okenními tabulemi. Světla pouličního osvětlení vždy po každém zablesknutí poslušně zamrkala. Dva muži kráčeli šerou a vlhkou uličkou mezi domy a podepírali jeden druhého. Spíše než-li jako lidé, připomínali čtyřokou opilou chobotnici. Nohy se jim pletly a rukama rozhazovali do výše.
Jeden byl nižší a druhý vyšší. Prostě taková nesourodá dvojka, jako dvě postavičky z nějaké povídky, kterou napsal malinko alkoholem uondaný a na klávesnici šilhající autor. Jen jeden z nich (ten vyšší) měl v jedné ze svých pracek z poloviny vypitou láhev. Proč pracek? Ruce měl jako lopaty a byl to právě on, kdo podepíral při lopotné chůzi, která se podobala spíše pohybu jehly v šicím stroji – cyk cak – než chůzi v přímce z bodu „A“ do bodu „B“. Podle tvaru lahve a etikety šlo o víno. Tedy... Jeden by musel nejspíš hádat, protože v té uličce bylo světla poskrovnu a zdání může jako vždy klamat. Ono lidská představivost totiž mnohdy nezná mezí...
„Ku- ku- ku-“ začal jeden z mužů. Ten druhý se překvapením zastavil, div sebe a svého přítele neporazil a neupustil onu láhev na zem.
„Ty... Ty... Ty...“ zamračil se čahoun.
„Co?“ zeptal se jeho opilý kolega.
„Ty... Ty jsi...“ zamyslel se. „Ten pták?“
„Já? A pták?“ zeptal se jej menší muž bez lahve a hlasitě škytl. Chvíli balancoval okolo svého nejdražšího přítele jako nezkušená baletka, aby pak kolem něj chodil jako opilý Měsíc okolo planety Země. Kdesi zavřískala kočka. Zaštěkal pes a převrátila se poloprázdná popelnice. Pak vše rázem utichlo. Jen občas se zablesklo a zahřmělo. „Ku- Kukačka?“
„Jo... Kukačka...“ řekl mu čahoun s lahví a zhluboka se napil. „Chceš... ještě?“
„Já?“ zvedl ruce malý muž nad hlavu, div neztratil balanc. „Já?“
„Jo!“ škytl muž s lahví. „Ty pi-“
„Pi? Pi!? Nejsem píča!“ zamračil se opilec a chvíli si svého vysokého kamaráda prohlížel. Ale protože měl v lampce a v uličce bylo šero, mnoho toho z něj neviděl. „Co?“
„Ale...“ mávl rukou čahoun a zašplouchal alkoholem v lahvi. „Nejsi... Ale, škyt... Ale... Jsem... Chtěl... To... Aby ses... Napil!“
„Ne!“ zavrtěl prcek hlavou. „Moment, jdu se... Budu... Chcat!“
„Tady?“ zeptal se jej čahoun a znovu si přihnul. „Ty tu... Budeš... Močit?“
„Vždyť tu... Tu... Nikdo není!“ mávl rukou prcek a lekl se, když znovu zahřmělo. „Ku- Ku- Kurva! To jsem se... lekl! Skoro jsem se... Pochcal!“
„Tak...“ zarazil se čahoun. „Chčij na... zem a ne... Do gatí, vo- vole!“
„Ale...“ přehnul se muž s prázdnýma rukama tam i zpět. Vlastně už je prázdné neměl, protože v jedné z nich držel svého nejlepšího přítele a v druhé kus gatí. Mířil s ním jako s nějakou zbraní na zeď a vrtěl hlavou. „Tak... Tak... Kurva... Chčij už ko- ko- konečně!“
„Po- počkej!“ řekl mu čahoun.
„Ty- Ty mi ho... chceš podržet?“ rozesmál se opileckým hlasem muž s rozepnutými kaťaty. „Ses asi... posral, ne? Si- Si- Si ho podržím... sám!“
„Vo-le!“ mávl čahoun rukou a dopil obsah lahve a pak se na ni díval jako husa do flašky. „Ty... Ty jo! Vo- Vono tam nic... To! Ne-ní!“
„A co?“ zeptal se jej močící muž.
„Pra- pravda, vole!“ řekl čahoun překvapeně. „Kurva, kde je?“
„Pravda?“ zamyslel se prcek a podíval se na ruce, ve kterých držel svého ptáka. „Vo- Vole, nevíš, kde je?“
„Ten... Ten to tak bude vědět, vo- vocas jeden!“ mávl rukou čahoun. „Myslel jsem... Pro- Promiň!“
„Co?“ řekl muž s vlastním přirozením v ruce. „Ko- Konečně!“
„Už?“ uchechtl se čahoun. „Už? Teče?“
„Jo,“ vydechl slastně muž u zdi. „Te- Teče, vole!“
A na chvíli bylo trapné ticho. Oba muži poslouchali, jak se moč rozstřikuje po omítce a mísí se s deštěm. Občasný blesk nakrátko osvětlil oba muže. Vypadali víc než pitoreskně. Kdyby nebyli tak nadraní, bylo by to i k smíchu. Dva muži v úzké uličce, vrávorající jako stromy klátící se ve větru.
„U- Už?“ zeptal se čahoun a hned na to mrštil s prázdnou lahví do krátké pravoúhlé odbočky této úzké uličky, ve které stálo několik popelnic. Odněkud s vřískotem vyletěla kočka a zmizela v šeru na druhé straně uličky. Běžela, jako by jí za patami hořelo.
„Ku- Kurva, co to bylo?“ otřásl se močící muž. „Skoro jsem se... Posral!“
„Ko- Kočka, vole!“ usmál se jeho kolega a na okamžik se musel opřít o mokrou zeď. „Ko- Kolik je hodin?“
„Vím já?“ uchechtl se prcek, když si schovával nádobíčko tam, kam patří. „Ty... Ty, vole!“
„Proč mi na- nadáváš?“ zeptal se jej o stěnu opřený čahoun. Nestál však u té, kterou prcek skrápěl, nýbrž naproti a to ještě dost daleko, aby se necítil trapně. Vždy se cítil nesvůj, když někdo v jeho blízkosti vykonával potřebu. Připadal si jako blbec, ale nemohl za to. O to však raději s ostatními pil, radoval se a hrál karty. Co pil, přímo nasával jako houba!
„A ho- hotovo!“ řekl mu prcek. „Tak... Jdem?“
„Kam?“
„Do-“ zarazil se prcek. „Do prdele! Mám... Mám mokro v bo- botech!“
„Do prdele?“ zamyslel se čahoun. „Tak tam... Tam jsem ještě... nebyl...“
„Ne, vole, do- domů, asi!“ řekl mu prcek, nyní již s prázdným močovým měchýřem. „Si... Si ani nemůžu umýt ruce...“
„Se... Ser na to!“ mávl rukou čahoun. „Ser na hygi... hygi... hygienu! Jsme jako... Opice!“
„Jo a za vše... Za všechno může... To...“ promnul si prcek bradu a kýval se přitom na všechny strany jako stéblo trávy. „No...“
„Víno a chla- chlast!“ souhlasil čahoun uznale. „Ku- Ku-“
„To... To už jsou dvě?“ zamračil se prcek. „Fakt? To- To to letí...“
„Co já... Vím?“ pokrčil čahoun rameny. „Ne- Nemáme co pít a...“
„Jdeme... domů!“ navrhl mu prcek, přítel z mokré čtvrti a to doslova. Znovu se zablesklo a zdálo se, že déšť zhoustl. „Prší, vole! Leje...“
„Jo, chčije...“ souhlasil čahoun. „A co? Doma?“
„Mám tam... Mám tam... Mám... Tam...“
„Ještě nějakou... flašku?“ rozsvítily se čahounovi očička jako dva reflektory. „Fa- fakt?“
„Jo, ještě... Tři, tři flašky!“ řekl prcek tajemně. „Tři...“
„Tak... Tak na co... Čekáme?“ řekl mu čahoun a chytil jej kolem ramen. „Vy- Vykročme vstříc...“
„Novému... dobro- dobro- dobrodružství?“ pousmál se prcek bodře. Otřásl se v chladivém dešti a vydali se pomalu spolu jako jeden muž vrávoravým krokem skrze temnou uličku k ulici osvětlené pouličním osvětlením. Z dálky opravdu vypadali jako nějaká chobotnice, která se nedopatřením dostala k flašce alkoholu a nevěděla, co s ní a proto ji vypila...
Z nebe nepřestával padat déšť. Ulička osaměla. Moč smyl déšť a do převrácené popelnice se nastěhoval osamělý pes. Byl rád, že na něj neprší a ta kočka? Kdo ví, kde jí byl zrovna konec. Celou noc se blýskalo a někomu by se mohlo zdát, že té bouřky nebude konec, nebo to byl přeci jenom sen? Kdo ví... Škyt.
-- KONEC --
|
|
|
|
|
|
|
|
celkové hodnocení autora:
98.2 %
|
|
přidat autora k oblíbeným |
|
| hodnotilo celkem autorů: 7 |
komentovat příspěvek
|
|
| autorské hodnocení: 1.0 |
uložit příspěvek
|
|
| známka poroty:
1.0 |
tisk příspěvku |
|
| počet komentářů: 21 |
zaslat vzkaz autorovi
|
|
| počet shlédnutí od publikace: 40 |
výpis autorského hodnocení |
|
|
|
| |
|
|
|
|
|
 |
| Optimalizováno pro rozlišení 1024x768. Prohlžeče: IE 6.0, Opera, Firefox. |
|
| © 2005-2012 by Matěj Novotný & Filip Kotora | Všechna práva vyhrazena |
|
|
|
|
 |
 |
 |
 |
|
|
OprsklinaPlott
|
|
| (24.5.2012, 18:02) |
|
|
Jay
|
|
| (23.5.2012, 16:28) |
|
|
Kostka
|
|
| (22.5.2012, 19:55) |
|
|
mikhal
|
|
| (22.5.2012, 18:14) |
|
|
 |
 |
 |
 |
 |
|
 |
 |
 |
 |
 |
|
 |
 |
 |
 |
 |
|
 |
 |
 |
 |
 |
|
| Kde nejčastěji hledáte zatoulanou inspiraci? |
|
|
|
|
 |
 |
 |
 |
|
