obr obr obr
obr
uživatel 
heslo 
» Registrace autora
» Zapomněli jste heslo?
obr
obr obr obr
obr
» Novinky
» Právě vyšlo
» TOP 20 díla
» Články
» Literární almanach
obr
obr obr obr
obr
» Próza
» Poezie
» Výstřely do tmy
» Příručka publikování
» TOP 20 autoři
» Vyhledávání
obr
obr obr obr
obr
» Workshopy 
» Fórum 
» SASPI Chat! (1)
» FAQ
obr
obr obr obr
obr
» Knihovna autorů SASPI
» Redaktoři on-line
» Technická podpora
» SASPI team
» Odkazy
» Spolupráce
» Knihkupectví
"Láska je jako Opera. Člověk se tam nudí, ale vrací se tam."
Gustav Flaubert
obr
obr počet přístupů: 2915289 obr

Adresa SAS E-mail © SAS Obecně platná pravidla Nápověda obr

:: Na SASPI.cz je právě 39391 příspěvků, 5727 autorů a 389816 komentářů :: on-line: 1 ::
obr

:: Opilá chobotnice ::

Příspěvek je součásti sbírky / knihy: Z Rychlovek na SASPI
 redaktor Šíma publikováno: 28.06.2010, 8:52  
Tato povídka je napsaná na motivy zadání poslední rychlovky na SASPI (témata měla něco společného s flaškami, tedy lahvemi vína a vinnou vinou). Omlouvám se za sprostá slova, ale použil jsem je pro vytvoření jisté atmosféry a autentičnosti. Jako vždy děkuji za přečtení (i kritiku) a loučím se se svým oblíbeným: "Šotkům zdar!"
 

      Byl večer... Ne, byla již noc a ne mladá, nýbrž pokročilá. Nebe bylo zamračené a Měsíc... ten byl nejspíš někde na pivu. Z těžkých mračen padal drobný déšť a občas se zablesklo a hrom jen tak z plezíru otřásal nejen okenními tabulemi. Světla pouličního osvětlení vždy po každém zablesknutí poslušně zamrkala. Dva muži kráčeli šerou a vlhkou uličkou mezi domy a podepírali jeden druhého. Spíše než-li jako lidé, připomínali čtyřokou opilou chobotnici. Nohy se jim pletly a rukama rozhazovali do výše.

      Jeden byl nižší a druhý vyšší. Prostě taková nesourodá dvojka, jako dvě postavičky z nějaké povídky, kterou napsal malinko alkoholem uondaný a na klávesnici šilhající autor. Jen jeden z nich (ten vyšší) měl v jedné ze svých pracek z poloviny vypitou láhev. Proč pracek? Ruce měl jako lopaty a byl to právě on, kdo podepíral při lopotné chůzi, která se podobala spíše pohybu jehly v šicím stroji – cyk cak – než chůzi v přímce z bodu „A“ do bodu „B“. Podle tvaru lahve a etikety šlo o víno. Tedy... Jeden by musel nejspíš hádat, protože v té uličce bylo světla poskrovnu a zdání může jako vždy klamat. Ono lidská představivost totiž mnohdy nezná mezí...

      „Ku- ku- ku-“ začal jeden z mužů. Ten druhý se překvapením zastavil, div sebe a svého přítele neporazil a neupustil onu láhev na zem.

      „Ty... Ty... Ty...“ zamračil se čahoun.

      „Co?“ zeptal se jeho opilý kolega.

      „Ty... Ty jsi...“ zamyslel se. „Ten pták?“

      „Já? A pták?“ zeptal se jej menší muž bez lahve a hlasitě škytl. Chvíli balancoval okolo svého nejdražšího přítele jako nezkušená baletka, aby pak kolem něj chodil jako opilý Měsíc okolo planety Země. Kdesi zavřískala kočka. Zaštěkal pes a převrátila se poloprázdná popelnice. Pak vše rázem utichlo. Jen občas se zablesklo a zahřmělo. „Ku- Kukačka?“

      „Jo... Kukačka...“ řekl mu čahoun s lahví a zhluboka se napil. „Chceš... ještě?“

      „Já?“ zvedl ruce malý muž nad hlavu, div neztratil balanc. „Já?“

      „Jo!“ škytl muž s lahví. „Ty pi-“

      „Pi? Pi!? Nejsem píča!“ zamračil se opilec a chvíli si svého vysokého kamaráda prohlížel. Ale protože měl v lampce a v uličce bylo šero, mnoho toho z něj neviděl. „Co?“

      „Ale...“ mávl rukou čahoun a zašplouchal alkoholem v lahvi. „Nejsi... Ale, škyt... Ale... Jsem... Chtěl... To... Aby ses... Napil!“

      „Ne!“ zavrtěl prcek hlavou. „Moment, jdu se... Budu... Chcat!“

      „Tady?“ zeptal se jej čahoun a znovu si přihnul. „Ty tu... Budeš... Močit?“

      „Vždyť tu... Tu... Nikdo není!“ mávl rukou prcek a lekl se, když znovu zahřmělo. „Ku- Ku- Kurva! To jsem se... lekl! Skoro jsem se... Pochcal!“

      „Tak...“ zarazil se čahoun. „Chčij na... zem a ne... Do gatí, vo- vole!“

      „Ale...“ přehnul se muž s prázdnýma rukama tam i zpět. Vlastně už je prázdné neměl, protože v jedné z nich držel svého nejlepšího přítele a v druhé kus gatí. Mířil s ním jako s nějakou zbraní na zeď a vrtěl hlavou. „Tak... Tak... Kurva... Chčij už ko- ko- konečně!“

      „Po- počkej!“ řekl mu čahoun.

      „Ty- Ty mi ho... chceš podržet?“ rozesmál se opileckým hlasem muž s rozepnutými kaťaty. „Ses asi... posral, ne? Si- Si- Si ho podržím... sám!“

      „Vo-le!“ mávl čahoun rukou a dopil obsah lahve a pak se na ni díval jako husa do flašky. „Ty... Ty jo! Vo- Vono tam nic... To! Ne-ní!“

      „A co?“ zeptal se jej močící muž.

      „Pra- pravda, vole!“ řekl čahoun překvapeně. „Kurva, kde je?“

      „Pravda?“ zamyslel se prcek a podíval se na ruce, ve kterých držel svého ptáka. „Vo- Vole, nevíš, kde je?“

      „Ten... Ten to tak bude vědět, vo- vocas jeden!“ mávl rukou čahoun. „Myslel jsem... Pro- Promiň!“

      „Co?“ řekl muž s vlastním přirozením v ruce. „Ko- Konečně!“

      „Už?“ uchechtl se čahoun. „Už? Teče?“

      „Jo,“ vydechl slastně muž u zdi. „Te- Teče, vole!“

      A na chvíli bylo trapné ticho. Oba muži poslouchali, jak se moč rozstřikuje po omítce a mísí se s deštěm. Občasný blesk nakrátko osvětlil oba muže. Vypadali víc než pitoreskně. Kdyby nebyli tak nadraní, bylo by to i k smíchu. Dva muži v úzké uličce, vrávorající jako stromy klátící se ve větru.

      „U- Už?“ zeptal se čahoun a hned na to mrštil s prázdnou lahví do krátké pravoúhlé odbočky této úzké uličky, ve které stálo několik popelnic. Odněkud s vřískotem vyletěla kočka a zmizela v šeru na druhé straně uličky. Běžela, jako by jí za patami hořelo.

      „Ku- Kurva, co to bylo?“ otřásl se močící muž. „Skoro jsem se... Posral!“

      „Ko- Kočka, vole!“ usmál se jeho kolega a na okamžik se musel opřít o mokrou zeď. „Ko- Kolik je hodin?“

      „Vím já?“ uchechtl se prcek, když si schovával nádobíčko tam, kam patří. „Ty... Ty, vole!“

      „Proč mi na- nadáváš?“ zeptal se jej o stěnu opřený čahoun. Nestál však u té, kterou prcek skrápěl, nýbrž naproti a to ještě dost daleko, aby se necítil trapně. Vždy se cítil nesvůj, když někdo v jeho blízkosti vykonával potřebu. Připadal si jako blbec, ale nemohl za to. O to však raději s ostatními pil, radoval se a hrál karty. Co pil, přímo nasával jako houba!

      „A ho- hotovo!“ řekl mu prcek. „Tak... Jdem?“

      „Kam?“

      „Do-“ zarazil se prcek. „Do prdele! Mám... Mám mokro v bo- botech!“

      „Do prdele?“ zamyslel se čahoun. „Tak tam... Tam jsem ještě... nebyl...“

      „Ne, vole, do- domů, asi!“ řekl mu prcek, nyní již s prázdným močovým měchýřem. „Si... Si ani nemůžu umýt ruce...“

      „Se... Ser na to!“ mávl rukou čahoun. „Ser na hygi... hygi... hygienu! Jsme jako... Opice!“

      „Jo a za vše... Za všechno může... To...“ promnul si prcek bradu a kýval se přitom na všechny strany jako stéblo trávy. „No...“

      „Víno a chla- chlast!“ souhlasil čahoun uznale. „Ku- Ku-“

      „To... To už jsou dvě?“ zamračil se prcek. „Fakt? To- To to letí...“

      „Co já... Vím?“ pokrčil čahoun rameny. „Ne- Nemáme co pít a...“

      „Jdeme... domů!“ navrhl mu prcek, přítel z mokré čtvrti a to doslova. Znovu se zablesklo a zdálo se, že déšť zhoustl. „Prší, vole! Leje...“

      „Jo, chčije...“ souhlasil čahoun. „A co? Doma?“

      „Mám tam... Mám tam... Mám... Tam...“

      „Ještě nějakou... flašku?“ rozsvítily se čahounovi očička jako dva reflektory. „Fa- fakt?“

      „Jo, ještě... Tři, tři flašky!“ řekl prcek tajemně. „Tři...“

      „Tak... Tak na co... Čekáme?“ řekl mu čahoun a chytil jej kolem ramen. „Vy- Vykročme vstříc...“

      „Novému... dobro- dobro- dobrodružství?“ pousmál se prcek bodře. Otřásl se v chladivém dešti a vydali se pomalu spolu jako jeden muž vrávoravým krokem skrze temnou uličku k ulici osvětlené pouličním osvětlením. Z dálky opravdu vypadali jako nějaká chobotnice, která se nedopatřením dostala k flašce alkoholu a nevěděla, co s ní a proto ji vypila...

      Z nebe nepřestával padat déšť. Ulička osaměla. Moč smyl déšť a do převrácené popelnice se nastěhoval osamělý pes. Byl rád, že na něj neprší a ta kočka? Kdo ví, kde jí byl zrovna konec. Celou noc se blýskalo a někomu by se mohlo zdát, že té bouřky nebude konec, nebo to byl přeci jenom sen? Kdo ví... Škyt.

      -- KONEC --


 celkové hodnocení autora: 96.6 %

výborné chvalitebné dobré dostatečné nedostatečné Ohodnoťte příspěvek!

přidat autora k oblíbeným 
 hodnotilo celkem autorů: 8 komentovat příspěvek 
 autorské hodnocení: 1.3 uložit příspěvek 
 známka poroty: 1.0 tisk příspěvku 
 počet komentářů: 23 zaslat vzkaz autorovi 
 počet shlédnutí od publikace: 41 výpis autorského hodnocení 
 
:: Komentáře k příspěvku ::
 Dandy518 01.08.2014, 2:10:20 Odpovědět 
   25. 07. 2014

- Nerozumím proč jsi napsal: „Byl večer… ne byla již noc.“ Jaký důvod jsi měl, který tě donutil napsat nejdřív večer a pak noc?
- Nevím, co by se mi mělo na dílku líbit. Většina to zná a tady nic nepřekvapilo ani nepobavilo.
 ze dne 01.08.2014, 13:42:03  
   Šíma: Zdarec.

Nemám ponětí, už mi to vypadlo, proč jsem napsal to či ono. Jeden se nechává unášet představami a takto to dopadne!

Dík za zastavení a komentík.
 Kondrakar 04.11.2010, 10:32:12 Odpovědět 
   Hezké. Vulgarismy ani moc nevadily, protože sem tak nějak patřily. taková povídka o ničem (když nepočítam dva nalitý chlápky co se vrací domů a najednoho přijde potřeba:-))
 ze dne 04.11.2010, 11:07:08  
   Šíma: Jen takový střípek, čili o všem a o ničem! Spíš jen tak pro pobavení! Dík za zastavení a komentík! ;-)
 Charlotte vL 14.07.2010, 1:03:32 Odpovědět 
   škyt...:D uzasne jsem se pobavila... V jednu rano :) Díky !!!
 ze dne 14.07.2010, 11:18:24  
   Šíma: :-DDD

Potěšení na mé straně! ;-)
 Dani 11.07.2010, 17:14:32 Odpovědět 
   Bylo to povedené. Ani ta sprostá slova nevadila, tak nějak tam patřila. Dík, pobavila jsem se.
 ze dne 11.07.2010, 17:41:59  
   Šíma: Jsem rád, že se líbilo! Děkuji za zastavení a komentík! Kdyby ti dva mluvili spisovně, něco by tam nebylo v pořádku! ;-)))
 salvator 02.07.2010, 10:50:30 Odpovědět 
   Po.. povedená Šímovina, jak jinak to nazvat. Nad tímhle se člověk ani nesmí moc zamýšlet, protože jinak by tomu utrhnul stvol. Díky za pobavení Šímo. D.
 ze dne 02.07.2010, 10:59:23  
   Šíma: :-DDD

Jako první štamprle? Nadechnout a rychle dovnitř? A pak... děj se vůle páně! Hlavně, že šmakuje! Hihihi... Ne! Ano, nad tímto textem se jeden zamýšlet nesmí, jinak by všechna písmenka někam zametl... ;-)))

Díky za zastavení a komentík a jsem rád, že se líbilo!
 Amater 29.06.2010, 9:20:53 Odpovědět 
   Snažila jsem se dát jinou známku búúúú to prostě nejde. Líbilo se mi to. Koktání, jejich cesta a potom domu a na závěr i ten pouliční vopelichaný pes... paráda
 ze dne 29.06.2010, 15:29:40  
   Šíma: Ahoj, jakoupak známku? Šestku, sedmičku? ;-)))

Díky za zastavení a komentík! Jsem rád, že se líbilo!
 Radmila Kalousková 29.06.2010, 7:21:33 Odpovědět 
   Jasně, další povedené dílko a myslím, že čuk to shrnul úplně přesně! :-)
RK
 ze dne 29.06.2010, 15:30:13  
   Šíma: Díky, jsem rád, že se líbilo a že není můj text "propadák", jeden nikdy neví, co na to řekne "umělecká veřejnost"! ;-)))))
 Lišče 28.06.2010, 22:17:04 Odpovědět 
   Tohle zpracování, není moc můj šálek kávy, ale tobě to je vlastní. Je to jedno z odvětví tvé tvorby, je ti to přirozené, pasuje to k tobě, má to tvůj podpis i bez jména.
 ze dne 28.06.2010, 23:00:51  
   Šíma: Díky Lišče! Ano, píšeš, že je to mé (dílko mi vlastní, stylové), ale nehlásíš se k němu jako čtenář! ;-))) Nevadí, děkuju moc za zastavení a komentík a případné přečtení!
 animovaný medvídekPú 28.06.2010, 13:24:53 Odpovědět 
   Dobré, líbila se mi ta metafora s chobotnicí a styl, jakým byla povídka napsaná - dočetl jsem, to se nestává tak často :)
 ze dne 28.06.2010, 15:07:48  
   Šíma: Zrakem, už i šotci se mi tu zlomyslně chechtají! :-DDD
 ze dne 28.06.2010, 15:07:10  
   Šíma: Zdravím, medvídku! Dočetl? Nestává se tak často u jiných autorů? Děkuji a klaním se. Jsem rád, že se líbilo a že textík pobavil! ;-)

P.S. Snad se mi dostatečně povedlo převést na papír to, co jsem viděl svým vnitřním hlasem! ;-)
 Aini 28.06.2010, 11:12:52 Odpovědět 
   Už jako rychlovku jsem povídku pojala veskrze pozitivně, a znovu ji chválím, líbí se a nemám co vytknout. Té legrace moc nebývá, a nejvíce se jeden směje...
Jedna jak hrom.
:-)
 ze dne 28.06.2010, 15:05:17  
   Šíma: Díky, Aini. Ano, jako rychlovka to nemá chybu! Hihihi... Kdybychom však chtěli pátrat do hloubky... Kdo ví? (mrk) Ale napsal jsem tento textík pro radost a pobavení a to je hlavní! Jem rád, že se líbilo a pobavilo! ;-)))
 čuk 28.06.2010, 8:52:13 Odpovědět 
   Šíma má dobrou obraznost směřující do originálních trochu nezvyklých úhlů pohledů. Šíma je mistr dialogu pro trpělivé čtenáře. Šíma dovede dialogy kultivovaně rámovat. Šíma hodně pozoruje hospody schován ve křoví.Šíma se posmívá opilcům a současně je lituje. Šíma má smysl pro autenticitu. Šíma má schopnost slovní hry. Šíma dovedl koktání do dokonalosti. Šíma jako málokterý autor se zabývá intimní problematikou vyměšování. Šíma pobaví. Šímovi není co vytknout, když si uvědomíme, že je svůj a stává se stále lepším. Šíma je všude. Čtěte Šímu!
(Čuk se omlouvá Šímovi za drzý avšak i oslavný koment. Šíma to pochopí, protože zná Čuka)
Cyk se píše měkce: cik
 ze dne 28.06.2010, 15:02:35  
   Šíma: Díky, čuku, za publikaci a pěkný komentík! Ano, šíma je svůj a píše posvém a ne vždy to každému sedne. Snad se bude dílko líbit také ostatním! ;-)

P.S. Cik cak, říkáš? Tož jsem to musel napsat "po našemu" (čili nářečně), bo u nás je to: "cyk cak"... :-DDD
obr
© 2005-2016 by Matěj Novotný & Filip Kotora | Všechna práva vyhrazena
 
 
Va?e literatura MFantasy Literární.cz - Server s českou literaturou Art & Design - Roman K?bus
 
Partneři: Gastrokritik, Antikvariát Kačur
 
St?hnout SASPI.cz toolbar! RSS zdroj
obr obr obr
obr
Luboš Kemrň
(8.9.2019, 16:38)
Asinějakávadná
(5.9.2019, 22:42)
Straba
(15.8.2019, 14:44)
Biskup z Bath&Wells
(9.8.2019, 10:09)
obr
obr obr obr
obr
A leni terte
asi
Osmadvacátý kvě...
Louise Courbet
Vzpomínky poušt...
Naovy
obr
obr obr obr
obr

Profesor John
Pavel D. F.
obr
obr obr obr
obr
Liter?rn? almanach SASPI
Aktuální číslo LA...
obr
obr obr obr