» Novinky
» Právě vyšlo
» TOP 20 díla
» Články
» Literární almanach
» MTP 2009

» Próza
» Poezie
» Výstřely do tmy
» Příručka publikování
» TOP 20 autoři
» Vyhledávání

» Workshopy
» Fórum
» SASPI Chat! (1)
» FAQ

» Knihovna autorů SASPI
» Redaktoři on-line
» Technická podpora
» SASPI team
» Odkazy
» Spolupráce
» Knihkupectví

"Je jen jediné štěstí v životě: milovat a být milován."

George Sandová

počet přístupů: 2141620

obr

:: Na SASPI.cz je právě 29007 příspěvků, 4550 autorů a 303531 komentářů :: on-line: 8 ::

:: Příběh dnešního manželství ::

Radmila Kalousková	publikováno: 29.06.2010, 8:41

Je to takový krátký výsek z běžného života. Někteří známí mi říkali, že se jim zdá konec až moc otevřený a že bych měla tu druhou část více natáhnout. Já si naopak myslím, že ta hlavní myšlenka tam je daná a něco navíc je zbytečné. Ráda bych tedy věděla i názor Saspi a předem děkuji za jakýkoli komentář.
RK


	Příběh dnešního manželství „Přijdeš dnes večer domu, Petře? Zase si odjel brzo ráno a už je sedm večer,“ ptala se mobilního telefonu mladá drobná blondýnka. Starosti se v jejím dosud dívčím obličeji začínaly projevovat jemnými vráskami. „Vždyť víš, že mám moc práce. Nejdřív jsem stěhoval to dva plus jedna a teď čekám na nějaké rito. Nemůžu si jen tak odjet“ nesl se telefonem mužský hlas. Blondýnka našpulila rty. „Jasně!“ řekla příkře „musíš čekat na svém stanovišti v baru se svýma kámošema. Až tě vlastní dítě nepozná, moje vina to nebude.“ Přerušila tlačítkem spojení a hodila mobil na postel. Bylo jí do pláče. Mobil se znovu rozzvonil. Podle vyzvánění poznala, že volá ON. Chvíli se na telefon jen dívala, potom vzdychla a přijmula hovor. „No,“ „Niky, proč mi pokládáš telefon? Děláš jako bych za to mohl. Moc dobře víš, že potřebujeme peníze. Do konce týdne musím zaplatit leasing“ vysvětluje „Já vím, ale měl by sis najít jinou práci. A kdy přijdeš?“ „Jak to mám vědět? Podle zakázek, ale dřív jak ve dvě mě nečekej.“ „Jasně,“ rezignovala „Mamí!“ ozvalo se z vedlejšího pokoje „Já chci ještě papat“ „To já taky“ zamumlala si pro sebe a nahlas zavolala: „Už běžím. Ty máš hladíka? Tak se po něčem podíváme“ a šla do pokojíčku za tříletým synem. Bydleli v malém jedna plus jedna, kam se před dvěma lety přestěhovali od rodičů. Byt byl sice malý, ale slunný. Chlapeček měl malý pokojíček oddělený od kuchyně dřevěnou přepážkou a druhá místnost sloužila jako ložnice s obývacím pokojem dohromady. Když byt dostali, byli radostí bez sebe. Ano, bylo na něm spousta práce, stěny nebyly ani tak rovné, aby se na ně daly nalepit dlaždičky, ale byl to jejich, byť státní, byt a domov. S novým bytem si malovali nový život. „Tak se na to podíváme,“ Vzala synka do náruče a otevřela lednici. Jako vždy zela prázdnotou. Zásoby, které si nosívala od matky, už byly dávno snědeny a nemohla tam chodit pro jídlo denně. „Uf, nic moc, ale máme mlíčko a zbytek másla … že si dáš krupicovou kaši?“ „Jó, hulá,“ rozveselil se „Měla jsem koupit alespoň rohlíky,“ povzdechla si, když si vzpomněla, jak v obchodě přepočítávala drobné v peněžence, aby zjistila, zda může koupit mléko, tavený sýr a rohlíky. Ale malej tolik chtěl ten jogurt a na rohlíky už nezbylo. Chlapeček stál u sporáku na židličce a s důležitým výrazem ve tváři pomáhal mamince míchat kaši. Hnědovlasý muž schoval telefon do kapsy a usmál se nad svým výkonem. Vrátil se do malého baru a sedl si na dosud zahřátou barovou židli. V jeho upřeném pohledu se odrážely světla herního automatu. „Tak pojď, malá,“ povzbuzoval blikající monstrum. Naházel kováky do otvoru a automat přívětivě zacinkal. Na displeji se zobrazilo pět set korun. „To byla žena?“ přistoupil k zabranému muži postarší barman. „Hm,“ zabručel „Neměl bys jít za ní? Máš moc hezkou rodinu, ty tu nemusíš sedět,“ „Musím čekat na nějaké rito, potřebuju prachy,“ odsekl „Právě si jedno odmítl,“ podotkl barman stále klidným hlasem. „To byl jen cuk, nemělo to cenu.“ Barman jen zavrtěl hlavou „Dáš si ještě džus?“ „Jo,“ odvětil muž, ale oči od blikajícího automatu neodtrhl.


celkové hodnocení autora: 97.2 %		přidat autora k oblíbeným

hodnotilo celkem autorů: 5		komentovat příspěvek

autorské hodnocení: 1.4		uložit příspěvek

známka poroty: 1.0		tisk příspěvku

počet komentářů: 21		zaslat vzkaz autorovi

počet shlédnutí od publikace: 30		výpis autorského hodnocení

:: Komentáře k příspěvku ::

Radmila Kalousková	07.07.2010, 21:04:09

Díky za komentář i rady slavných. Pokusím se příště řídit radami zkušených. RK

Ariadne	02.07.2010, 18:35:58

Abys neměla pocit, že jsem na tebe zlá, posílám rady slavných autorů (včetně S. Kinga), které opravdu fungují: „Dialóg je to, čo by skutoční ľudia v danej situácii povedali, ak by mali zopár sekúnd na to, aby si svoju repliku premysleli. Dialóg je rýchlejší, viac priamy a obsažný, ako bežný rozhovor. V písanej forme musí byť dialóg prepracovanejší a hutnejší, ako skutočná reč... musíte sa dostať k jadru konverzácie a vynechať všetko zbytočné.“ „Napísať dobrý dialóg si vyžaduje ochotu okresať repliku od zbytočností. Dobrý dialóg vyjadruje maximum pomocou minimálneho počtu slov.“ „Dobrý dialóg je ilúziou skutočnej konverzácie.“ „Dobrý dialóg sa javí ako spontánny, ale v skutočnosti je presne naplánovaný. Tvári sa neusporiadane a nečakane, ale je premyslený a dôkladne riadený.“ „Dialóg odhaľuje, osvetľuje, rozvíja a pomáha riešiť konflikt príbehu.“ „Dobrý dialóg je dialóg, ktorý osvetľuje to, čo postavy nehovoria.“ „Dialóg slúži príbehu, a nie naopak.“ „Vždy, keď sa to dá a keď je to vhodné, vyjadrite podstatu pomocou činov, nie slov.“ „Nepíšte s úmyslom vytvoriť vynikajúci dialóg, píšte dialóg, ktorý hovorí viac, ako sa povie slovami. Podtext v dialógu pomôže scéne, v ktorej sa dialóg objavuje... takto vytvoríte „vynikajúci“ dialóg.“ „Zlý dialóg si vždy každý všimne.“

Ariadne	02.07.2010, 18:10:49

dialogy jsou katastrofa, šroubované, nepřirozené, klopýtavé, křečovité... už první věta: proč sděluje partnerovi, že odjel brzy ráno? Za prvé on to ví a za druhé lidé běžně odjíždějí každé ráno do práce.... a tak bych mohla pokračovat s každou větou...

Anna	30.06.2010, 19:20:29

Didakticky pojaté - příliš černobílé. Každá z postav jedná předvídaltelně, a už předem je jasné, jak se zachová, a kam ji autor směruje. Není to ani špatně, ani dobře - jen u některých čtenářů může podobné astavení vzbuzovat odpor, i kdybys ten příběh prapůvodně myslela sebelíp.


ze dne 01.07.2010, 8:03:27
Radmila Kalousková: Díky moc za vysvětlení a přeji hezký den RK

Anna	29.06.2010, 21:59:03

Přiznám se, že budu asi za vyvrhele, ale mně osobně se to zdá až příliš didakticky pojaté. Ne, že by se podobné příběhy v reálu neděly, ale... Pozor na přílišné zdrobněliny - mladá drobná blondýnka, chlapeček měl pokojíček, mnohokrát opakované slovo "malý".... a potom naopak zpola spisovně hovořící muž (nějakÉ rito...?). Prostě nelíbí.


ze dne 30.06.2010, 16:44:05
Radmila Kalousková: I tak děkuji, určitě tě neberu za vyvrhela, každý má svůj názor. Jen popravdě nevím, co myslíš tím "didakticky pojaté". RK

V45	29.06.2010, 21:19:32

Na konci bych také nic neměnila, svůj účel to dle mého splnilo. Někteří chlapi by si zasloužili!!! Každopádně hezky napsáno =)


ze dne 30.06.2010, 16:42:18
Radmila Kalousková: Díky za komentík. Budu se snažit i nadále :-) RK

Sidonie Kermack	29.06.2010, 18:37:05

Nehodnotím známkou,protože tohle mi je na hony vzdálerné. "Náhodou" - náhoda totiž neexistuje - jsem si dnes přečetla tuto povídku. Za měsíc slavíme 22. výročí svatby bez jediné hádky, manželství plné lásky a pochopení. A čím jsme spolu déle, tím více se máme rádi. Asi nás minuly ty "moderní" způsoby vyříkávání si všeho na rovinu, otevřenosti a "já mámk svoje práva a svou hrdost". I když... ano, náhoda neexistuje, mám za sebou nepovedené manželství, kterému jsem já učinila ten rázný konec. Žádné "on se změní" - tu šanci dostal a promarnil ji a já druhou nedávám. Takže nelituji a syn z 1. manželství si také prožil své a nedávno mi zavolal a poděkoval mji. Jen za to, že jsem jeho máma. No a happy end? Budu mít brzy vnuka.


ze dne 30.06.2010, 16:41:24
Radmila Kalousková: TAk to gratuluji, ne každému se takhle poštěstí. Takže přeji hodně lásky a zdravého vnoučka a děkuji za zastavení u mé povídky. RK

Anna Weberová	29.06.2010, 15:12:17

Povídka se mi líbila, četla se sama. Rozhodně bych nic neměnila, konec je pro mne jasný, a o to víc smutný. Ten chlap je opravdu hnusák. Tyto krátké psychologické skicy Ti opravdou jdou. 1


ze dne 30.06.2010, 16:37:51
Radmila Kalousková: Díky moc za komentář a známku, moc mě to potěšilo a jsem ráda, že se to líbí. RK

First Girl	29.06.2010, 10:44:45

Zdravím Tě, četlo se to hezky a ten konec bych určitě nepředělávala, je dostačující. A téma je opravdu smutná, ale bohužel i takhle to v dnešním světě chodí. 1.


ze dne 29.06.2010, 12:29:21
Radmila Kalousková: Moc děkuji za komentář i známku. Jsem ráda, že mi čtenář uprostřed neusne. Díky RK

Sakora	29.06.2010, 10:39:47

Smutný vhled do jednoho manželství, tak akorát dlouhý a naléhavý... a určitě v mnoha případech pravdivý. Jenom mě docela rušily ty chyby interpunkce, na konci vět je často čárka místo tečky a někdy ani ta. Na konci přímé řeči zase čárky občas chybí.


ze dne 29.06.2010, 12:28:01
Radmila Kalousková: Díky za komentík, na ty chyby se budu snažit dávat větší pozor. RK

Radmila Kalousková	29.06.2010, 9:55:33

Děkuji za komentík, také jsem myslela, že to takhle úplně stačí. Hezký den RK

Radmila Kalousková	29.06.2010, 9:55:22

Díky za komentík, také jsem si myslela, že to takhle úplně stačí. Děkuji za známku, moc mě potěšila. RK

čuk	29.06.2010, 8:40:57

Není třeba psát další pokračování, konec není příliš otevřený, vždyť i pokračování je všeobecně známé a jen by rozmělňovalo, co je už vyjádřeno (pokud by ovšem zápletka byla originální a nejen sentimentální či kriminální, pak by šlo psát dál, ale zase by zmizela první naléhavost sdělení a výhoda krátkosti a výstižnosti)

čuk	29.06.2010, 8:36:20

Zcela realistický popis vedlejšího projevu gamblerství a nedostatku vztahu k druhému,neupřímnosti a nelaskavosti. Ví se o tom fenoménu, o lákavé moci automatů, tedy popsaná situace nenová, ale zde eticky působící a přiléhavě a stručně napsaná. Text není literární nóvum, ale je etickým apelem.