|
|
|
|
|
:: Na SASPI.cz je právě 28102 příspěvků, 4448 autorů a 295988 komentářů :: on-line: 20 ::
|
 |
|
:: Černá a bílá ::
| Úloha na témna Černá a bílá, dle mého úsusudku to není právě má nejlepší práce, ale ve škole se to líbilo :) |
| |
|
|
Už když jsem se s ním setkala poprvé, věděla jsem, že se stane tou nejdůležitější bytostí v mém životě. Dlouho jsem jen seděla u otevřeného okna a naslouchala jeho dechu na pozadí ruchu velkoměsta. Byl tak uklidňující, tak klidný, že bych takto mohla sedět hodiny a stejně by mě to neomrzelo. Kdybych zavřela okno a opravdu se zaposlouchala, určitě bych slyšela tlukot jeho laskavého srdce.
Věděla jsem, že mě u toho neustále pozoruje a zkoumá, ale ani v nejmenším mi to nevadilo. Přece jenom, budeme teď spolu nějaký čas bydlet.
Nakonec jsem okno zavřela, neboť za ním byl nádherný den a ten bychom si neměli kazit sezením doma.
Společně jsme vyšli ze dveří domu a okamžitě do nás začaly pražit neúprosné paprsky letního slunce. Protože tohle byla naše první společná procházka po městě, rozhodla jsem se, že se projdeme po mém oblíbeném parku, nebo spíše zahradách, jak se správně jmenují. Jsou totiž odděleny od neustále hluku a prachu všech aut, která neustále křižují ulice města.
Téměř ihned do nás začali narážet ostatní lidé, kterých tu takhle dopoledne bylo opravdu mnoho. Kdybych ho neměla po svém boku, určitě bych se v té záplavě lidí a zvuků kolem ztratila. Ale on mě sebejistě vedl skrz mumlající a bzučící dav a brzy jsme se zastavili na tramvajové zastávce, abychom si cestu do zahrad zkrátili.
Čekali jsme jen okamžik, než dorazila naše tramvaj a my nastoupili. Celou cestu jsme seděli spolu a mně vlasy povlávaly ve svěžím větříku proudícím z otevřeného okénka. Cesta nám příjemně ubíhala, ale když jsme konečně vystoupili, opět se do nás opřelo horko.
Rychle jsme kráčeli bok po boku směrem k zahradám a společně naslouchali okolním zvukům. Nalevo od nás zurčel vodotrysk, u něhož si hrály vesele povykující děti a stříkaly po sobě vodou. Zprava zavanul ledový vítr z otevřeného vstupu do metra. Byla jsem v pokušení se na chvíli zastavit a větřík si užívat, ale vidina zahrad vzdálených už jen pár metrů rychle zvítězila.
Jakmile jsme prošli stinným obloukem brány, zvuky ulice okamžitě utichly. Umlčela je vysoká zeď, která, jak vím, odděluje zahradu od okolního města.
Zvuky města nahradilo zurčení fontány, mnohem hlasitější a čistší než vodotrysk na ulici. Kolem nás zpívali ptáci a vzduch voněl kvetoucími stromy. Jak jsme postupovali dále do zahrad kolem jezírka s fontánou, přivítalo nás hlasité zavřísknutí páva.
Toto je pravá oáza míru a klidu. To pravé místo pro lidi jako jsem já. Zde si můžeme v klidu odpočinout od našich starostí a všudypřítomného hluku.
Nakonec jsme se posadili na obrubník, který ohraničoval jezírko. Věděla jsem, že se mu tu také líbí, protože i on trpěl hlukem metropole. Jeho sluch je lepší než ten můj, i když já se na něj spoléhám mnohem víc.
Ale teď už nemusím. Nyní mám jeho, on je můj průvodce v temnotě okolního světa. On mě povede, jeho zrak budu odteď používat.
Je to můj anděl, i když černý. Můj krásný černý labrador. I když jsem ho nikdy neviděla, vím to. Pracovnice, která mi ho ráno přivedla, mi ho dokonale popsala.
Poseděli jsme spolu ještě nějakou chvíli za doprovodu krásných zvuků přírody, ale nakonec jsem z obrubníku zvedla svou hůl a vyrazili jsme na cestu domů.
|
|
|
|
|
|
|
|
celkové hodnocení autora:
97.4 %
|
|
přidat autora k oblíbeným |
|
| hodnotilo celkem autorů: 3 |
komentovat příspěvek
|
|
| autorské hodnocení: 1.0 |
uložit příspěvek
|
|
| známka poroty:
1.0 |
tisk příspěvku |
|
| počet komentářů: 8 |
zaslat vzkaz autorovi
|
|
| počet shlédnutí od publikace: 26 |
výpis autorského hodnocení |
|
|
|
| |
|
|
|
|
|
 |
| Optimalizováno pro rozlišení 1024x768. Prohlížeče: IE 6.0, Opera, Firefox. |
|
| © 2005-2009 by Matěj Novotný & Filip Kotora | Všechna práva vyhrazena |
|
|
|
|
|
