|
| |
|
|
Toulám se nábřežím
ve všední den sám.
Jsem hnán tichou apatií,
obzorem poznamenán.
S hebkostí aksamitu,
jen s novinami v ruce,
proplouvám říčními doky.
Jsem Páternosterem obráceným naruby.
Nacpaným do chřtánu
všem těm in věcem
jako film, jenž právě přišel do kin.
V ústí mne to řve a prosím sám sebe o zázrak.
Zázrak, který se nestal
a pravděpodobně nestane.
Bloudím sám v sobě, jsem trestanec,
jsem kusem chleba žvanec.
Až pustí mně
z tohoto ústavu,
sním,
že na novou peřej se dostanu.
Nechci jen krást času sklon v docích.
|
|
|
|
|
|
|
|
celkové hodnocení autora:
95.6 %
|
|
přidat autora k oblíbeným |
|
| hodnotilo celkem autorů: 2 |
komentovat příspěvek
|
|
| autorské hodnocení: 2.0 |
uložit příspěvek
|
|
| známka poroty:
3.0 |
tisk příspěvku |
|
| počet komentářů: 4 |
zaslat vzkaz autorovi
|
|
| počet shlédnutí od publikace: 15 |
výpis autorského hodnocení |
|
|
|
| |
|
|
