obr obr obr
obr
uživatel 
heslo 
» Registrace autora
» Zapomněli jste heslo?
obr
obr obr obr
obr
» Novinky
» Právě vyšlo
» TOP 20 díla
» Články
» Literární almanach
obr
obr obr obr
obr
» Próza
» Poezie
» Výstřely do tmy
» Příručka publikování
» TOP 20 autoři
» Vyhledávání
obr
obr obr obr
obr
» Workshopy 
» Fórum 
» SASPI Chat! (1)
» FAQ
obr
obr obr obr
obr
» Knihovna autorů SASPI
» Redaktoři on-line
» Technická podpora
» SASPI team
» Odkazy
» Spolupráce
» Knihkupectví
"V knize osudu jsme všichni zapsáni v jednom verši."
William Shakespeare
obr
obr počet přístupů: 2915726 obr

Adresa SAS E-mail © SAS Obecně platná pravidla Nápověda obr

:: Na SASPI.cz je právě 39859 příspěvků, 5813 autorů a 392648 komentářů :: on-line: 3 ::
obr

:: Lucie na diamantové obloze II. ::

Pro hlasování musíte být přihlášen(a)!
 autor Fallen angel publikováno: 02.07.2010, 7:35  
První díl: http://www.saspi.cz/index.php?page=clanek&id=27715
 

Přímo za tabulí se rozplynulo mračno z cukrové vaty a odhalilo oranžově dlážděnou cestu, na jejímž konci byla nízká oprýskaná vrátka. Děvčátko stisklo kliku a dveře se beze známek skřípění (což bylo dost podivné, ale koneckonců, co zde nebylo podivné?) otevřely dokořán. Za nimi nebylo vidět nic než tmu a sem tam probleskující světélko. Lucinka se sehnula na kolena a protáhla se dovnitř.
Jakoby to čekala, vůbec jí nepřekvapilo, že ve chvíli, kdy se dveře (tentokrát s mohutným skřípěním) zabouchly, rozsvítily se neviditelné lampy a holčička shledala, že je v úzké a dost vysoké místnosti s lososovými stěnami, jíž dominovalo velké honosné zrcadlo se stolkem a židlí. Lucie se zdráhavě posadila a lépe si prohlédla, co všechno má u rukou. Z pravé strany na ní pohlížely slepé oči sněhově bílých figurín s rozmanitými parukami. Nalevo byl stojan s kompletním úborem – tlusté punčochy s červenými, žlutými a zelenými pruhy, bílé šaty s vypasovaným živůtkem ozdobeným beruškami a slamák se žlutou stuhou, za níž byla zastrčena slunečnice. Přímo před zrcadlem byl stolek se spoustou zásuvek, které odkrývaly mnoho pokladů.
Lucie se nejprve trochu zdráhavě natáhla pro paruku z krátkých načesaných blond vlasů, aby zakryla své nenáviděné zrzavé prameny. Už odhodlaněji si svlékla svou obyčejnou noční košilku a navlékla se do připraveného oděvu. Ke svému absolutnímu úžasu zjistila, že nejen, že jí všechno sedí jako ulité, navíc vypadá dospěleji a značně odvážněji.
Potom prohrabala jednotlivé zásuvky, našla tmavě modré oční stíny a rudou rtěnku a svou kompletní přeměnu dovršila nálezem úžasných brýlí s lahvově zelenými obroučky, jejichž skla vypadala jako kaleidoskop.
Na protější straně pokoje spatřila další dveře, tentokrát vysoké z masivního dřeva se spoustou zdobení a před nimi se na rohožce povalovaly nízké šněrovací boty.
Zbrusu nová Lucie otočila koulí u dveří a vydala se dál...

Přímo před ní se rozprostíralo brčálově zelené nebe, kde hvězdy imitovaly divukrásné kopretiny. Lucka se už nebála a tak lehkonoze vyskákala po kvítcích až k samému vrcholu, kde už kouřově šedého oblaku již netrpělivě přešlapoval kůň. Lucie se na něj s úlevou usmála a posunkem naznačila, že je všechno v pořádku. Už trochu obratněji se vyšplhala na hřbet a pevně v rukou sevřela hedvábnou hřívu. Kůň ale dál stál na místě.
„Copak je?“ zeptala se s údivem Lucinka. Napadla jí scestná myšlenka, že je koni třeba špatně nebo něco podobného... Ale ne.
„Ach tak, to jsi ty,“ frkl kůň. Nepoznal jí. Ale teď si byl absolutně jistý, že tohle je to drobné děvčátko, které sem přivezl. Nyní neváhal a vyjel kupředu.
O pár světelných let dál byla obloha krvavě oranžová a na místě hvězd tančily dámy v purpurových krinolínách, jedna k nerozeznání podobna té druhé. Lucinka chvíli okouzleně sledovala tu naprostou synchronizaci jejich pohybů. Celá omámená nespustila oči z nejbližší dámy, která se jí zdála o stupeň krásnější a dokonalejší než ty ostatní, jakkoliv se to zdálo nemožné. Jako v transu sestoupila ze hřbetu vznešeného dopravního prostředku a s očima navrch hlavy vyrazila směrem k dámě. Kůň jí trochu neurvale chytil za lem sukně, takže Lucie klopýtla.
Dost nevrle se na něj otočila a její jindy milé a roztomilé oči plné údivu metaly blesky. Byla jako omámená opiátem, jako v jiné realitě. Trhavými pohyby, ne nepodobnými robotu, se opět dala do pohybu. Kůň nespokoje frkl.
Děvčátko se zastavilo přímo před dámou. Ta se bez nejmenší známky údivu zastavila a narušila tak kouzlo neporušeného obrazce. Bez jediného slůvka natáhla ruku. Lucie na okamžik zaváhala.
Tohoto krátkého okamžiku využil kůň a duchapřítomně děvče uchopil za šaty a vyhodil jí na svůj hřbet. Dáma s krinolínou byla evidentně rozladěna tím, že jí nevyšel její úmysl. Chtěla, aby jí ta malá bláhová holka vystřídala na jejím místě po další věčnost. Neznatelným pohybem ruky způsobila, že se Lucie stala ještě malátnější. Kůň se dal urychleně do pohybu...

Obloha se s Lucií začala povážlivě točit. Jindy uklidňující změny barev a tvarů jí nyní působily nevolnost. Svět diamantové oblohy si s ní pohrával jak s utrženou hvězdičkou ve větru. Kůň spěchal, nevida, že se jeho malá jezdkyně sotva drží. Chtělo se jí spát. Ach jak moc!
Měla toho dost. Namáhavě zdvihla hlavu a s narůstajícími obavami sledovala, jak se barvy kolem ní mění ve zběsilý kolotoč, který splývá, točí se a pohlcuje ji. Nechtěla už být dále součástí toho divadla. Náhle se rozpomněla, že žije dole, na Zemi. Že má maminku, tatínka, že ani ty stíny v jejím pokoji jí nemohou ublížit tolik jako tahle podivuhodná obloha.
Chtěla pryč. Snažila se koni naznačit, že by měl zamířit zpátky a dolů, ale vítr jí bral slova z úst. Toužila po nápoji, po spánku, klidu. Dělalo se jí střídavě nevolno, zima a teplo. Kolotoč pocitů se roztočil ještě víc. Lucie už se nemohla víc udržet v sedle. Spadla...


 celkové hodnocení autora: 79.0 %

výborné chvalitebné dobré dostatečné nedostatečné Ohodnoťte příspěvek!

přidat autora k oblíbeným 
 hodnotilo celkem autorů: 0 komentovat příspěvek 
 autorské hodnocení: 0.0 uložit příspěvek 
 známka poroty: 1.0 tisk příspěvku 
 počet komentářů: 2 zaslat vzkaz autorovi 
 počet shlédnutí od publikace: 19 výpis autorského hodnocení 
 
:: Komentáře k příspěvku ::
 čuk 02.07.2010, 7:34:34 Odpovědět 
   Hezká procházka říší fantazie, něco ve stylu Alenky. Líbí se mi barvité detaily i plynulý způsob vyprávění se sympatií k hrdince (snad to v pokračování dobře dopadne a L. se propadne do další fantazie). Některé metafory jsou samy o sobě velmi poetické. Trochu mě ruší - stejně jako minule - nepohádkové výrazy: absolutně, opiát, robot: našel jsem docela kouzelné opisy.
 ze dne 18.07.2010, 13:26:05  
   Fallen angel: Možná jsem měla napsat, že tohle je konec... Vlastně nevím, proč mám špatné konce. No, třeba to ještě někdy dopíšu, když je to otevřené :)
P.S. Děkuju :)
obr
© 2005-2016 by Matěj Novotný & Filip Kotora | Všechna práva vyhrazena
 
 
Va?e literatura MFantasy Literární.cz - Server s českou literaturou Art & Design - Roman K?bus
 
Partneři: Gastrokritik, Antikvariát Kačur
 
St?hnout SASPI.cz toolbar! RSS zdroj
obr obr obr
obr
Jacob liam
(26.11.2020, 06:50)
mapato
(17.11.2020, 14:39)
Franta Baďura
(15.11.2020, 17:36)
marker.publishers
(27.10.2020, 20:24)
obr
obr obr obr
obr
Koláče
Beduín
Agresívne myšli...
Beduín
Zakázaná láska
Drakulaura
obr
obr obr obr
obr

MOMENTKY
Literaturista
obr
obr obr obr
obr
Liter?rn? almanach SASPI
Aktuální číslo LA...
obr
obr obr obr