|
|
|
|
|
:: Na SASPI.cz je právě 28102 příspěvků, 4448 autorů a 295979 komentářů :: on-line: 26 ::
|
 |
|
:: Bitva ::
 Regus |
publikováno: 02.07.2010, 8:05
|
| Krátká povídka o bitvě, která se kdysi odehrála mezi dvěma odvěkými rivaly. |
| |
|
|
Zlato. Zlatý západ. Opožděné sluneční paprsky, které bludně putují usínajícím paloukem, mění se ve své poslední křeči v odlesk kovu nejcennějšího. Také mlha z blízké bystřiny svléká svůj bledý plášť a halí se v šat šlechtičen.
Zlato. Zlatý západ, kdy ten nejčistší nuget klesá za hory, tak daleko, tak nedosažitelně. Je to snad výsměch? Výsměch všem těm duším, které se tu pod netečným měsícem šikují naproti sobě? Některé sem na úplném začátku dohnal strach z trestu z neuposlechnutí pána, jiní byli hnáni nenávistí k nepříteli. Nepříteli jich samotných i všech ostatních zároveň – lhostejno, na které straně brojí. Byli tu i tací, které romantika po dobrodružství odvanula do kraje, kde místo růží kvete mák a kde sýkory odlétly před havrany, kteří jsou hosty u tabule civilizovanosti a lidská sousta zapíjejí rudým vínem okořeněným romantikou. Nakonec se ale cíl hrstky stal záměrem všech. Zlato, příslib bohatství, kterému se rozhodli nabídnout jako splátku i čas, po který se měli z této své výhry radovat, ale to nikoho netrápí. Netrápí to ty, co uhasili ohně a z táborů vyrazili na kus země v Epiru. Ledaže by to hlodalo v hlavách těch, kteří již nakrmili břich havraní? Ne, jistěže ne, když v nich hlodá pouze zástup červů.
Není to tedy vše výsměch krajiny? Pochodují po louce s vysokou trávou, mezi kterou se proplétají odštěpky slunce, čistého zlata, ale pochodují dál. Dál za zlatem, dál za svým zlatým nugetem na obzoru. Nejzářivějším, nejcennějším, nejdražším, nedosažitelným.
Oběma stratégům je nabídnuto přes půl míle roviny, kde se na jihu i na severu zvedá obzor nad zelené pahorky a na západě prořezává cestu dravý proud. Oddíly oděné do varkočů svých pánů se začínají formovat. Vlastně je to obřad. Ženich a nevěsta se před prvním polibkem postaví naproti sobě, podívají se na sebe, přiblíží se a nejprve se jen letmo dotknou, něžně, s bázlivostí, neboť je to naposledy, co jsou každý sám za sebe. To samé čeká i muže tady, jen není zpočátku jasné, kdo bude večer dělat děvku.
Vichr vzlétne vzhůru a zamotá se v koruně z bílého zlata, která drží stráž nad přísnou tváří jednoho z pánů.
Jsem císařem země čtvero pohoří a čtvero moří, pánem nebe i půdy pod ním a vládcem dne i noci. Sedím v sedle na jižní vyvýšenině a pode mnou důstojníci vedou své oddíly na místa. Shromáždil jsem čtrnáct tisíc mužů, z toho tisíc pět set těžké jízdy. Pěchota se staví vpředu, povětšinou tvořená branci ze statků, ale ve středu vlaje prapor Šedých medvědů. Za nimi – po mých bocích, se šikují lučištníci – myslivci z Černého lesa a Černá pírka. Křídla obsadila těžká jízda – hlavně synové šlechticů, kteří touží po uznání a titulech. Na východě zůstala v táboře skupina mužů, které mohu použít jako zálohu. Zálohy bych našel také v hlásce na západ přes řeku, i když by jim chvíli trvalo přejít přes jižní brod. Má paní sedí nalevo ode mě. Vím, je to nezvyklé, a jen hlupák by během bitvy naslouchal slovům ženy, ale jen opravdový hlupák by ji poslal pryč, když chce zůstat, jak říkával otec. S úsměvem zjišťuji, že můj sok učinil totéž.
Spokojeně naslouchám válečným bubnům, upíjím lehce nakyslého vína a hledím na kopec naproti, odkud mne pozoruje můj nepřítel, král Soluňský. Bytost stvořená zkřížením psa ze stoky a sviní z vepřína. Jednotky rozestavuje podle starého obyčeje. Vlastně stejně jako já. Tady mne tedy nepřekvapí. V praporech jeho šlechty rozeznám erby pánů z Flander, Montferratu, ze Champagne a mnohých dalších. Většinu znám osobně. Z jejich výkupného zaplatím zbytek tažení. Bude to dobrý boj.
Slunce už zapadlo za obzor, ale vojáci se stále ještě řadí. Prohodím několik slov s každým z rytířů, kteří stojí kolem mě, a tvoří moji osobní stráž. Jsou to ti nejvěrnější, nejsilnější, nejkrutější. Jsou to ti nejlepší, protože chrání toho nejlepšího.
Pokynutím ruky vydám rozkaz. Jeden z praporů zavlaje a kupředu postoupí první oddíl pěchoty. Uvidíme, jak ten ropuší zvratek zareaguje na návnadu. Stále nám ještě zbývá několik hodin světla a já bych chtěl při kapitulaci vidět jasně do jeho poražené tváře.
Nepřítel odpoví pohotově. Po několika manévrech je návnada rozdrcena těžkou jízdou a já vidím, jak se pancíř pána z Flander stává matným od krve sedláků. Během toho se dala většina z obou armád do pohybu. Prapory divoce plují vzduchem a bubny rytmicky popouští nebo utahují uzdu jednotlivým oddílům. Navenek se může vřava zdát chaotická a neorganizovaná a ona se tak skutečně i jeví, ale dobře vycvičená armáda přesto postupuje nebo ustupuje naprosto jednotně a absolutně řízena.
Mezitím, co jsem obětoval několik podřadných duší, podařilo se Šedým medvědům, dalším dvěma pěším praporům a Černým pírkům obsadit střed pole, kde museli odrazit nápor nepřítelových krátkých mečů a kulatých štítů.
Snadným vítězstvím povzbuzená oponentova jízda nedbá rozkazů a pokusí se prorazit cestu přes mé levé křídlo, úmysl jí ale rozmluví drnčení tětiv myslivců, a tak se musí stáhnout ke svým jednotkám. Vysílám za nimi těžkou jízdu vedenou mým strýcem, Achajským knížetem. Rohy zazní. Spustí se orchestr kovových kroužků zbroje a trsy trávy odlétají od těžkých nohou válečných koní. Jestli někdo považuje za Satanášova sluhu ďábla, vyobrazeného jako člověka s kopyty, rohy a ocasem, tak takový muž ještě neviděl to, co svede udělat se sedláky válečný oř.
Druhé křídlo nepřítele - z mého pohledu pravé, se náhle stahuje ke středu pole, kde sice začne tlakem překonávat oddíly kolem Šedých medvědů, ale zároveň mi tak odkryje cestu ke svému týlu. Hranostaj dělá chyby začátečníka. Nemůžu ale situaci využít hned. Strýcova jízda už dohnala horkokrevné rytíře Soluňského krále. Podpořím ho dvěma prapory pěchoty a přikážu jejich útok dál vpřed, až na soupeřovo pravé křídlo, které ještě zůstává pevné. Stáhnu Černá pírka ze středu pole a přiřadím je k jízdě na mém pravém křídle, která doteď stála na místě a sledovala, jak se před ní nenápadně rozevírá nepřítelův levý bok – ten, kterým právě útočí na střed. Prapor Šedých medvědů je ze středu vytlačován těžkou jízdou a pěchotou. Pozice je ztracena, ale musí ještě chvíli vydržet. Pošlu pro zálohy do tábora a i ty připojím k teď už postupujícímu pravému křídlu. Prorazit slabě bráněný bok není problém a jízda si lehce prosekává cestu ke králi. V momentě, kdy je už jen pár desítek stop od něj, se proti nim rozjede se svým doprovodem Soluňská královna. Počet mých rytířů v sedle se začíná s podivem tenčit, ale – pokud vidím dobře, královna padá z koně a v hrudi má zabodnutý šíp s černými pérky. Sladké sny, sestřenko. Usměji se a dopiji víno. Spatřím, jak se jejímu pánovi hrnou slzy do očí.
„Né, mamí,“ rozbrečí se Petr, praští do šachovnice a vyběhne z pokoje, „on podvádí! To nesmí!“
Tak a mám po slavné bitvě. Soluňský král unikl a utekl brečet k mamince. Ubohé. Vezmu prázdnou sklenici od jablečného moštu a vyrazím za ním.
„Ale no tak, Davídku, co jsi to zase bráškovi udělal,“ zeptá se mě maminka a koncem trika utírá slzy blonďatému poseroutkovi.
„Nic, hráli jsme šachy a prcek prohrál.“
„Neprohrál,“ otočí se na mě uslzený obličej.
„Ale jo, prohrál’s. Prohrál, prohrál!“
„Ne, ne!“
„Davide, dost! Pojď, Péťo, udělám ti kakao.“
„To není fér, mami, měli jste mi pořídit místo brášky novej počítač. Tam by mi strejda stáhnul šachy, který by nebrečely. A já taky chci kakao!“
|
|
|
|
|
|
|
|
celkové hodnocení autora:
92.6 %
|
|
přidat autora k oblíbeným |
|
| hodnotilo celkem autorů: 2 |
komentovat příspěvek
|
|
| autorské hodnocení: 1.5 |
uložit příspěvek
|
|
| známka poroty:
1.0 |
tisk příspěvku |
|
| počet komentářů: 17 |
zaslat vzkaz autorovi
|
|
| počet shlédnutí od publikace: 31 |
výpis autorského hodnocení |
|
|
|
| |
|
|
|
|
|
 |
| Optimalizováno pro rozlišení 1024x768. Prohlížeče: IE 6.0, Opera, Firefox. |
|
| © 2005-2009 by Matěj Novotný & Filip Kotora | Všechna práva vyhrazena |
|
|
|
|
|
