|
|
|
|
|
:: Na SASPI.cz je právě 29007 příspěvků, 4550 autorů a 303531 komentářů :: on-line: 7 ::
|
 |
|
:: Pohádka naruby ::
 Šíma |
publikováno: 17.07.2010, 20:42
|
| Další můj pokus o šílenou pohádku (nejen pro děti, ale i pro dospělé)... Pěkné počtení a šotkům zdar! ;-) |
| |
|
|
Byl překrásný den. Sluníčko svítilo jedna radost, na nebi nebyl ani mráček a větřík si jen tak svěže a příjemně pofukoval. Po lesní pěšině mezi stromy a keři si to cupitala jakási osůbka ženského pohlaví. Dříve, než by ji mohl případný pozorovatel spatřit, uslyšel by jakýsi podivný zpěv a pískání s občasným zakašláním. Nejdříve se tedy lesem prohnal její hlas a pak se objevila i samotná žena, ne-li dívka.
Poskakovala mezi kameny, občas na nějakém zakopla, snažila se vší silou nabrat znovu rovnováhu a důstojnost, upravila si sexy sukénku a pokračovala dál, hopsaje sem a tam jako mladý zajíc. Košíček, který držela v ruce se ji natřásal v ruce a mnoho nechybělo, aby z něj vše vysypala na travnatou pěšinu. Občas se zastavila, vytáhla si z kapsáře placatku a zhluboka si lokla. Pak se malinko otřásla, otřela si ústa a pokračovala v cestě.
Za nějaký čas na ni vybafl hajný. Vypadal spíše jako nějaký zelený pidimužík, než myslivec. Kde kdo by si myslel, že je vyslancem z pekla, alespoň si to pomyslela ona dívčina v nejlepších letech. Málem přitom upadla. Chvíli se snažila nabrat dech a kašlala u toho jako opravdový tuberák. Myslivec se chechtal, až se za břicho popadal a pokukoval přitom po jejím košíku.
„Kam jdeš, babičko?“ zeptal se.
„Co ti potom, hulváte!“ odsekla.
„A co to neseš v košíku?“ olízl se mlsně jako vlk.
„Nic pro tebe!“ zamračila se a odstrčila jej rukou, aby pokračovala v cestě. „A nesleduj mě, šmíráku!“
„Haha, nemysli si, že nevím, kam jdeš!“ řekl jí a mávl rukou.
Než se nadála, byl pryč. Pokrčila rameny, nalokala se z placatky, aby zaplašila to leknutí a dál poskakovala po kamenech, jako by se nic nestalo. Netrvalo dlouho a před babičkou se zjevila chaloupka jako vystřižená z pohádky. Babička se usmála a naposledy si přihnula, aby zjistila, že je placatka prázdná. Otočila ji dnem vzhůru, ale nevytekla z ní už ani kapka. Zamračeně ji schovala na místo a zabouchala na dveře...
„Karkulko, jsi doma? To jsem já, tvoje babička!“ zavolala vesele a několikrát škytla.
Nic se nedělo a nikdo se neozval. Že by ta holka rozmilá a roztomilá zase pobíhala a tancovala po lese jako lesní žínka? Beztak svádí všechny, kteří se v lese objeví. Byla jako zjevení. Kdo ji viděl, musel se do ní zamilovat. A Karkulka to věděla a tak se jednou stalo, že se její hry lásky šálivé nevyplatily a ona také onemocněla tímto největším a nejušlechtilejším citem.
„Karkulko!“ zamračila se. „Otevři, mám tu pro tebe různé dobroty!“
V chaloupce i okolo ní bylo však stále naprosté ticho. Jen ptáci si nadále vesele prozpěvovali a větřík si jen tak pro radost šustěl listím. Tu a tam vykoukl na mýtinu nějaký ten zajíc. Babička pojala podezření... Zabrala za kliku a rázně otevřela dveře. Ve světnici kdosi ležel v Karkulčině posteli a měl na hlavě její čepeček a na sobě její pláštěnku. Babička se zarazila, protože tak ještě svou vnučku neviděla a neznala. Položila košík na stůl a zamyšleně si zapálila. Chvíli jen tak civěla na Karkulku a pokuřovala jako tovární komín.
„Jsi to ty, Karkulko?“ zeptala se a trochu přitom pozvedla husté obočí.
„Jsem...“ uslyšela.
„A proč máš tak chlupaté tváře, Karkulko?“ zapochybovala a vydechla do vzduchu kolečko kouře.
„Abych odradila případné nápadníky!“ špitla poněkud mužným hlasem.
„A proč máš tak hrubý hlas, Karkulinko?“ svraštila obočí.
„Abych svým hláskem nedávala důvod k pokušení!“ odpověděla jí Karkulka.
„A proč nemáš svá ňadra dmoucí, Karkuličko moje?“
„Si snad děláš kozy?“ vyskočila Karkulka z postele, aby se z ní vyklubal hajný.
„Jejda!“ zvedla ruce jako vylekaná šestnáctka.
„Jo, jo,“ souhlasil myslivec. „Tak co, bábrlino, co to máš v košíku?“
„Ale...“ mávla rukou, jako by tomu nemohla uvěřit.
„Bude to?“
„No...“ řekla mu a otevřela proutěný košík. „Znáš to... Trochu vína, koláčků a tak!“
„Ach tak!“ usmál se a než se nadála, všechno sežral a vychlastal.
„A co bude teď?“ lekla se babička.
„Teď tě sežeru!“ vyštěkl a vycenil na ni zuby jako divoký pes. „Úplně celou!“
„Ale, ale...“ chytla se za čelo, jak ji najednou přepadla horkost. „Já už jsem na nějaké hrátky stará!“
„Nejsem vybíravý!“ pokrčil rameny.
A kdo ví, jak by to dopadlo, kdyby se do chaloupky nevrátila Karkulka s vlkem. Přijela na jeho hřbetu jako nějaká princezna. Sesedla z vlka, pohladila jej a zůstala stát před chaloupkou jako opařená. To co spatřila, ji vyvedlo dokonale z míry. Skrze otevřené dveře všechno viděla a nestačila se divit.
„Co tu vy dva děláte?“ vykřikla, až začala hlasitě škytat.
„Co by?“ řekla jí babička, která vykoukla z postele.
Ležela s myslivcem pod peřinami a všude okolo ležely rozházené mužské a ženské šaty. Karkulka myslela, že ji snad omyjou. Chvíli se držela za hlavu a tu a tam pohlédla na vlka, který se tvářil, jako by všemu rozuměl. Pak se hluboce zamyslela a řekla: „Už zdaleka jsem slyšela vaše hekání a sténání... Vypadali jste, jak když máte zácpu! Já teď zavřu dveře a když je za pět minut otevřu, budete sedět oblečení za stolem!“
A stalo se. Vlk si něco řekl pod vousy a žduchl Karkulku do stehna. Pak si poklepal na své chlupaté čelo a něco jí pošeptal. Pak se Karkulka zachichotala a na chvilinku si sedla na lavičku před domem. Ono to tancování po lese dá také zabrat, i když jednoho vozí vlk na svém hřbetě.
„Ale já vím, co tam dělali, vlku!“ usmála se.
„A co tam dělali?“ zapochyboval vlk, jako by nevěděl, co se v lese mnohdy děje.
„No...“ nadechla se. „Patrně mi sežrali a vypili vše z košíku a udělalo se jim špatně!“
„Opravdu!?“ plácl se vlk znovu do čela a na chvíli zapochyboval o dívčině zdravém rozumu. „Co by tam v té posteli asi tak mohli dělat jiného?!“
„Ale já nejsem blbá, vlku, jenže...“
„Jenže?“ zeptal se jí vlk, když vstávala z lavičky, aby znovu otevřela dveře.
„Něco mi říká, že z tohodle vyprávění bude pohádka pro děti!“
„A nemělo by to být všechno obráceně?“ zapochyboval vlk.
„Jak obráceně?“ zamračila se. „Mi to docela vyhovuje!“
A vešla do chaloupky. Babička seděla s myslivcem způsobně za stolem a předstírali, že právě vyrabovali babiččin košíček. Vlk se znaveně posadil na prahu a hluboce zazíval. Karkulka nahlédla do košíku a káravě si oba změřila. Ano, v košíčku už nic, ale opravdu nic nezbylo. Babička si nervózně zapálila poslední cigaretu a nabídla také hajnému, který odmítavě zavrtěl hlavou. Od jisté doby přestal kouřit, ono to lítání za babičkou také něco stojí a jemu už taky nebylo dvacet.
„A co bude teď?“ zeptala se jich pro změnu Karkulka.
„Buď tak hodná, Karkulko,“ řekla jí babička unaveně. „A uvař nám všem pampeliškový čaj...“
|
|
|
|
|
|
|
|
celkové hodnocení autora:
98.2 %
|
|
přidat autora k oblíbeným |
|
| hodnotilo celkem autorů: 9 |
komentovat příspěvek
|
|
| autorské hodnocení: 1.3 |
uložit příspěvek
|
|
| známka poroty:
2.0 |
tisk příspěvku |
|
| počet komentářů: 30 |
zaslat vzkaz autorovi
|
|
| počet shlédnutí od publikace: 41 |
výpis autorského hodnocení |
|
|
|
| |
|
|
|
|
|
 |
| Optimalizováno pro rozlišení 1024x768. Prohlžeče: IE 6.0, Opera, Firefox. |
|
| © 2005-2012 by Matěj Novotný & Filip Kotora | Všechna práva vyhrazena |
|
|
|
|
 |
 |
 |
 |
|
|
OprsklinaPlott
|
|
| (24.5.2012, 18:02) |
|
|
Jay
|
|
| (23.5.2012, 16:28) |
|
|
Kostka
|
|
| (22.5.2012, 19:55) |
|
|
mikhal
|
|
| (22.5.2012, 18:14) |
|
|
 |
 |
 |
 |
 |
|
 |
 |
 |
 |
 |
|
 |
 |
 |
 |
 |
|
 |
 |
 |
 |
 |
|
| Kde nejčastěji hledáte zatoulanou inspiraci? |
|
|
|
|
 |
 |
 |
 |
|
