obr obr obr
obr
uživatel 
heslo 
» Registrace autora
» Zapomněli jste heslo?
obr
obr obr obr
obr
» Novinky
» Právě vyšlo
» TOP 20 díla
» Články
» Literární almanach
obr
obr obr obr
obr
» Próza
» Poezie
» Výstřely do tmy
» Příručka publikování
» TOP 20 autoři
» Vyhledávání
obr
obr obr obr
obr
» Workshopy 
» Fórum 
» SASPI Chat! (1)
» FAQ
obr
obr obr obr
obr
» Knihovna autorů SASPI
» Redaktoři on-line
» Technická podpora
» SASPI team
» Odkazy
» Spolupráce
» Knihkupectví
"Člověk umírá tolikrát, kolikrát ztratí přítele."
Francis Bacon
obr
obr počet přístupů: 2915293 obr

Adresa SAS E-mail © SAS Obecně platná pravidla Nápověda obr

:: Na SASPI.cz je právě 39398 příspěvků, 5729 autorů a 389842 komentářů :: on-line: 1 ::
obr

:: Evoluce od Adama - 1.díl ::

 autor Sakora publikováno: 11.07.2010, 22:14  
Ani technicky vyspělá daleká budoucnost nezajistí bezproblémové partnerské vztahy
:-)) zvlášť když nejsou založeny na rovnoprávnosti... i když nakonec přece jen existuje řešení (nemusí být úplně orginální, hlavně když je silné:-)
 

„My už si nerozumíme,“ vzlykla Evelína před MISákem, ke kterému ji na příjmu přidělili.
„Vážená, prostudoval jsem vaše Life-DVD, tyto problémy se daly v určitém bodě vztahu očekávat.“
„Jenže… on byl úplně jiný, než všichni ostatní. Jsme spolu už čtyři roky, a celou tu dobu jsem vaše služby nepotřebovala!“
„To byla ovšem kardinální chyba. Zanedbala jste pravidelná šestiměsíční hodnotová sezení. Uvědomte si, že jen soustavná péče a vedení ze strany našeho ústavu vám zajistí harmonický partnerský vztah,“ kázal MISák a kroutil povzneseně hlavou nad naivitou Evelíny.

Nesnášela tyhle týpky v bílém plášti, co se tvářili, jako by spolkli moudrost celého světa. Ačkoli to možná byla pravda. „Moudrost“ a „inteligence“ už se dávno daly dostat ve formě pilulek. Jenže nebyly pro každého, to dá rozum.
„Tak co mám dělat?“ zeptala se uctivě.
„Co nejpřesněji definujte vaše současné pocity k danému jedinci!“
Evelína se poslušně zamyslela. Před očima jí defilovaly hádky s ADAMem z poslední doby, nedorozumění, která neskončila udobřením, jen vyšuměla do lhostejnosti.
„Já nevím, co si myslí,“ vykřikla, „jestli… nevidím mu do hlavy, chápete?“
„Ano, to je také jedna z možností.“
MISák si mnul bradu a důležitě přemýšlel o vhodnosti navrhovaného zákroku, vzhledem k jeho nemalé ceně. Dotace na výzkum nejsou bezedné, že.
„Cože?“ Evelína se zarazila. Nechápavě se zamračila, jak to ten náfuka myslí?
„Pokrok současné medicíny je fascinující, že? Faktem je, že vyhodnocení zjištěných informací by zabralo jistě měsíc, ale možná by to stálo za pokus.“

Prohlížel si dívčinu tvář a rychle uvažoval. Jeho návrh je jednoznačně výjimečný, třeba by to dokázala dostatečně ocenit? Nadstandardní zákrok nenabízel přece každému. Není kdovíjak krásná, říkal si, ale možná má jiné přednosti.
Evelíně pomalu docházel smysl MISákových slov. Joj, to je nápad, zaradovala se v první chvíli. Úplný zázrak! Jenže, výzkum nevýzkum, jde to vůbec? Bez následků? Bez bolesti? Bez výčitek?
„Já si to ještě musím rozmyslet,“ špitla, „chtěla jsem spíš poradit, odbornou konzultaci…“
„Moc dlouho se nerozmýšlejte, nabídka zařazení vašeho problému do speciálního grantu nebude trvat věčně.“

Evelína vypadla ze střediska Medicínsko-Inženýrských Služeb zklamaná. Cestou domů se stavila u matky. Pro útěchu nebo pro zlost. U mámy to bývala záležitost vteřiny.
„Co jsem ti říkala? Mně se hned nezdál!“
„Mami…“
Máma měla nového ADAMa snad každého čtvrt roku. Vždy se našla nějaká závada. Jeden chtěl kouřit doma, druhý neměl dobře naprogramované domácí práce, třetí se věnoval raději svému oblíbenému volejbalu nežli jí. Taky mívala oproti své dceři mnohem delší seznam požadavků, počínaje vzhledem a intelektem konče.
Jako zadavatel máš rozhodující slovo, vštěpovala své dceři od nepaměti.
„Evelíno, já se ti divím, proč to vůbec řešíš? Vyměň ho, měla´s to udělat už dávno.“
„Ale já… byla jsem s ním šťastná.“
„Bože, dítě, kdy ty dospěješ? Podívej se na mě!“
„A co bych jako viděla? Žádnej ADAM ti nevydrží ani půl roku. Sotva si na nějakého zvyknu, tak už máš jinýho,“ vykřikla Evelína. Viděla mámu, jak otevírá pusu k další hádce, radši se sebrala k odchodu a práskla za sebou dveřmi. Nejhorší na tom bylo, že začala mít pochyby, zda nemá máma pravdu.

Co si vlastně představovala? Lásku? Ten termín ze skript ve škole nebo z knížek v on-line knihovně?
Skutečnost byla přece nadevše jasná, muži jako takoví neexistovali, děti se rodily díky genetickému ovlivnění vajíčka. A láska? S tou se nepočítalo ani ve virtuální realitě.
Tenkrát na počátku novodobé historie byly ženy přesvědčené, že takhle vypadá ráj. Ale staletí párového soužití zanechala v jejich myslích nesmazatelné stopy.
Největší mozky planety se spojily a vymyslely řešení (tohle asi stokrát probírali ve škole). Výsledkem bylo znovunastolení mužské populace, ovšem s velmi omezenými možnostmi. Muži jako druh se dělili na dva poddruhy, MISáky, vědce a lékaře pracující pro ústav Medicínsko-Inženýrských Služeb a pak ADAMy, kteří simulovali normální muže minulosti.
Evelína bloudila městem, nahlížela do oken a zahrad u domů. Pozorovala ty náhražky skutečných rodin a bylo jí bídně.

„Vítám tě, jak ses měla?“ přivítal ji její ADAM. Vlídná slova však zněla odtažitě.
„Dobře.“
Ví to, došlo jí. Jaký to musí být? Vědět, že jsem vydán někomu na pospas. Jak se asi cítili všichni ti ADAMové její matky? Přísahala by, že tomu svému reset neprovede. Sliby chyby.
„Vypadáš jinak, nevím. Bylas u mámy?“
„Na chvíli, jo. Co jsi zatím dělal?“
„Proč? Něco jsem neprovedl podle tvého přání?“ dodal se špatně skrývanou mrzutostí.
„Nechci se hádat, jenom… zapomeň na to.“
ADAM si vzal z lednice pivo a z knihovny knížku a odešel si sednout na balkón. Evelína stála němě v kuchyni a zírala na konvici s čajem, jako by čekala, že na ní najde odpověď.
Neuvařil večeři, všimla si. Večer byla kuchyň jeho. Jezdil z práce domů dřív než ona.
ADAM pracoval jako zahradník v jedné firmě. Rozvážel ovocné stromy, sázel živé ploty, budoval suché zídky podle přání klientek.

Jindy to byl on, kdo se přišel udobřit, kdo první po hádce nabídl pohlazení. To už nyní ale neplatilo. Evelína marně čekala na jeho kroky, jeho slova, na cokoli, co by z ní sejmulo bolavý pocit rozčarování.
Nepřinutila se přijít za ním sama. Jako by měl kolem sebe nepřístupnou zeď.
Jak je to dávno, co jí pochválil účes nebo nové džíny? Věčnost. Kdy si naposled povídali schoulení v peřinách po milování? Kde jsou ty dny, kdy s ní chodil nakupovat a bavili se přitom?
Hleděla na něj ten večer tajně, schovaná za záclonou. Na klíně mu ležela kniha, už půl hodiny otevřená na jedné straně. Kouřil se zavřenýma očima.

Ráno, na katedře, řešila problém s kolegyní.
„A co když je to moje chyba?“
„No vidíš, tak si pořiď nový model a můžeš začít znovu, bez chyb, ne?“
„Kdyby to bylo tak jednoduché…“
„Evelíno, zlato, ty to moc prožíváš. Mobil si také pořizuješ pravidelně nový, no a s ADAMem je to to samé.“
„Byla jsem u MISáka,“ přiznala Evelína.
„Vážně? A jakej byl? To by byla partie, co? Nelíbil se ti?“
„Kašlu na MISáky, chci svýho ADAMa! Ale taky chci, aby se změnil…“
„Nerada ti to říkám, ale všechny už jsme na tebe hleděly jak na blázna. Kdo to jakživ slyšel, vydržet s jedním ADAMem čtyři roky!“
Evelína zavřela oči. Přála si vidět v duchu ty krásný a šťastný okamžiky posledních let. Marně.
Další den stála před dveřmi Ústavu MIS a objednávala ADAMa na nadstandardní vyšetření.

„Zítra jsme objednaní…“
„Posíláš mě pryč, že? V pohodě, čekal jsem to.“
„V pohodě? Jak to myslíš? Nechci tě… ztratit,“ vysvětlovala, „jen změnit.“
„Změnit, vypnout nebo restartovat, není to jedno? K čemu ta hra se slovíčky, Evelíno.“
„ADAMe, proč mi to děláš? Mám tě ráda, a proto jsem šla za tím MISákem. Nabídl mi určité řešení a já to, sakra, přijala!“
„Ráno v kolik?“
„V osm, nezajímá tě, co s tebou budou provádět?“
„Ne, je to tvoje volba.“

Poslední pohled na svého ADAMa jí vehnal slzy do očí, ale nepochybovala, že koná správně. Dva strážní jej pevně drželi, prý se často stávalo, že se ADAMové před resetem pokoušeli utéci. Ale tenhle se nebránil.
„Vidím, že jsem tě podcenil. Řekli mi, že mě nečeká vypnutí.“
„Ano, chci nám pomoct!“
„Ale Evelíno… některé věci se už zpátky vrátit nedají.“
„ADAMe, neštvi mě. Prostě mi věř!“
Usmál se na ni, ale moc radosti v tom nebylo.

Personál v bílých pláštích odvedl ADAMa a ji vykázal ze dveří.
„Doba vyhodnocování výsledků při použití veškeré dostupné technologie trvá jeden měsíc. Stejný čas je potřeba k hojení následků vyšetření u hospitalizovaného jedince. Jakmile bude znám závěr, ozvu se vám,“ informoval ji její MISák.
„Děkuju.“

Měsíc bez ADAMa si slíbila Evelína prožít smysluplně. Vzala si v práci týden volna. Za pomoci kamarádky z práce a jejího ADAMa vymalovala byt a přestěhovala většinu nábytku. Večery trávila na balkóně s vínem, pizzou z donášky a domácím kinem. Nádobí se hromadilo v myčce, prádlo v koupelně. Chodila spát, kdy chtěla, nemusela se na nikoho ohlížet. Snídala v posteli rozvalená po celé její délce, obložená knihou, notebookem a čajovým servisem. Bylo jí blaze.
Myslela na něj, to každopádně, ale zakázala si veškeré obavy. Bude to skvělé, bude znát všechny jeho myšlenky, úvahy, sny. Dokáže, ne, dokážou žít spolu, šťastně až do konce.
Potřebovala své nadšení s někým sdílet.
Navštívila mámu.
„Konečně ses za mnou stavila. Mám tu nový katalog ADAMů za bezkonkurenční ceny!“
„Mami, říkala jsem ti, že tohle si vyřeším sama.“
„Vyřešíš? Jak?“
„Poslala jsem ADAMa na vyšetření. Podívají se mu do hlavy, asi do mozku, nebo tak nějak, zkrátka budu pak znát jeho myšlenky, víš?“ Evelína vítězoslavně pohlédla na svou matku.
„A proč bys to chtěla vědět, proboha?“
„Přece, předejdu tak hádkám, třeba. Budu vědět na čem jsem. Jestli má náš vztah smysl…“
„Nemá. To ses mohla rovnou zeptat mě.“
„Strávila jsem deset let studiem komunikace a ty mi teď tvrdíš, že mě nemají zajímat názory jiných lidí?“
„Lidí ano, ADAMů ne. Kdyby ses zajímala aspoň o nějakého MISáka, ale ty tu blbneš kvůli obyčejnému ADAMovi.“
„Není obyčejný, je můj! Strávila jsem s ním čtyři roky života!“
„A to byla tvá největší chyba. Dovol, abych ti připomněla, že jsem ti to říkala.“

Týden volna uplynul jako voda. Nechtěla svou situaci probírat v ženském kolektivu Katedry všeobecné komunikace, ale nešlo se tomu vyhnout. Její kolegyně byly zvědavé, žádná z nich neměla zkušenosti s „přečtením hlavy“ u ADAMů.
„Tak jak? Už něco víš?“
„Zatím nic.“
„Já si teda nedovedu představit bydlet úplně sama. Nenudíš se? Mám známou ve firmě, co půjčujou ADAMy jako společníky, nechceš kontakt?“
„Ani omylem, samota je fajn. Dělám si, co chci, zpívám si, jak chci falešně, svítím a ponocuju, jak se mi líbí. Úplná dovolená.“
„Ale tohle všechno jsi mohla dělat i s ADAMem, ne? Jsou přece ustrojeni tak, abychom si my mohly zařídit život, jak chceme a nemusely se na ně ohlížet.“
„Ty to nechápeš, po čtyřech letech je to jiné…“
„No právě, proto mám nový model každý rok. Jednou, ještě na škole, mi jeden vydržel skoro dva roky,“ zasnila se kolegyňka, „ale ke konci už byl samá porucha.“
„Proč se to vždycky nakonec pokazí?“ zašeptala Evelína smutně.
„Ty, taková študovaná a nezná teorii evoluce? Nejsme stvořené pro monogamní vztah, ani takhle umělý.“

Teorii novodobého vývoje společnosti samozřejmě znala. On-line-knihovny byly plné zdokumentovaných reportáží o mezinárodních válečných konfliktech a virové nákaze, která se jednoho dne začala šířit mezi bojujícími muži. Tak dlouho nepřátelské strany vyvíjely biologické zbraně, až se to obrátilo proti nim.
Logická úvaha, že je nutno uměle vytvořenou infekci zkombinovat s určitou hladinou testosteronu, tak aby umírali přednostně vojáci, se v konečném důsledku ukázala být poměrně tragickou. Opatrné rady vědců, poukazujících na možné zneužití viru, nebrali představitelé znepřátelených zemí v úvahu. Bojovat a zvítězit, to bylo tenkrát heslo dne.
A jak to dopadlo? Muži jako takoví vymřeli. Několik desítek posledních zesnulých exemplářů bylo uchováno v hibernaci pro případné vědecké účely.

Existence jedinců pouze jednoho pohlaví se však také neukázala zrovna šťastnou (tohle období vývoje se ale ve škole moc neprobíralo). S pomocí vědy se situace vyřešila vytvořením „jako-mužů“.
MISáci byli vyselektováni pro schopnost vědeckého myšlení. ADAMové zde byli pro potřeby normálních žen, neboť se ukázalo, že statut RODINY přináší do společnosti klid a spokojenost občanů. Tedy občanek.
„Jako-muži“ byli od dřívějších exemplářů mužského pohlaví k nerozeznání podobní. Vzhledově i charakterově. Chodili do práce, měli zájmy a koníčky, starali se o rodinu. Ale nemohli o sobě rozhodovat, byli svým způsobem naprogramovaní (tohle se ovšem ve škole neučilo) a jejich možnosti jednání a rozhodování omezené.
Pro ženy tím vznikla iluze dokonalého partnerského vztahu. Když nefungoval, žádná katastrofa, prostě se vyzkoušel jiný „typ“. Stačilo do počítače zadat nové a podrobnější požadavky a údaje.

Některé vrstvy žen (ty, které si to mohly dovolit) braly ADAMy jako módu. V ženských časopisech figurovali pak tito vedle bot, parfémů a aut, módních pro tuto sezónu. Evelína si za zásady tyhle plátky nekupovala. Cítila se povznesená nad povrchností jiných žen. A možná jim jen nerozuměla a taky neměla dost prostředků na nové ADAMy, parfémy, ani auta.
Podmínkou jejich vlastnictví byla samozřejmě plnoletost žadatelky. ADAMové často figurovali na prvních místech přání dívek k osmnáctým narozeninám. Stali se tak důležitým symbolem, předělem mezi dětstvím a světem skutečné ženy.

„A napadlo tě, co se stane, když se ti ADAM vrátí a jeho myšlenky se ti nebudou líbit?“
„No, tak se…“ Na jazyk se jí dral výraz „rozejdeme“, znala to z historických knih, ale to nemohla před mámou vyslovit.
„Měla bys myslet na něco jiného, víš? Neuvažovalas už o dítěti? V tvém věku by ti ho už v ústavu MIS dovolili.“
„Nevím si rady se svým životem, tak si teď nepořídím děcko, přece.“
„S tebou je kříž, holka!“

Evelína se schovala před světem do čítárny historické knihovny. Sama, jen se svými pochybnostmi.
No jo, co když budu znát jeho nejtajnější představy a sny a nápady… a ony se nebudou shodovat s mými? A kdybych ho kvůli tomu vyměnila, co potom? S dalším ADAMem to bude stejné a v MISu mi podobný zákrok u druhého ADAMa určitě nepovolí. Jak to jenom ty páry dřív dělaly? Vždyť jsem prostudovala tolik knih, čím to, že jsem nenašla odpověď, říkala si.
V daleké minulosti se partneři rozešli či rozvedli a pak zase sešli s jinými jedinci a tak pořád dokola. V dávnověku existovaly země a kultury, kde byl rozvod partnerů zakázán či jinak omezen, ale pak všechny popisované případy dopadly tehdy tragicky. V nejlepším případě se ona i on svým způsobem trápili do konce života. Anebo rezignovali. Taky nic moc představa.
V počítači měla stovky nahrávek komunikace s ADAMem. Nahrávání rozhovorů bylo povinné a ona je využívala ke své diplomové práci o komunikačních bariérách. Na katedře všeobecně panoval názor, že si svého ADAMa drží tak dlouho jen ze studijních účelů.

nahrávka č.18030/57002/AS56T:
E: „Mám lístky do virtuální zoologické zahrady. Kdy vyrazíme? Odpoledne?“
A: „Nechceš jít sama? Mně se zrovna moc nechce.“
E: „Sama? Žádná tam nejde sama. Dávají něco v kosmo-vizi, že jo?“
A: „Mám důležitý on-line šachový turnaj.“
E: „To jsi říkal minule taky!
A: „Minule bylo před dvěma měsíci, pamatuješ?“
E: „Jo, přesně tak, naposledy jsem tě nutila jít mě někam doprovodit před dvěma měsíci!“
A: „Fajn, vím dobře, že musím dělat, co řekneš.“
E: „Nechci tě nutit! Copak nejsi rád? Dřív jsme spolu často vyráželi ven. Tenkrát se ti to líbilo.“
A: „Poslouchám. V kolik?“
E: „Jestli tam půjdeš jen z povinnosti, tak na to kašlu.“
A: „O co ti jde? Jdu tam proto, že tam chceš jít ty. Tak je to správně, ne?“
E: „Já už nechci nic.“
A: „V tom případě ti vůbec nerozumím.“
E: „To vidím.“
(konec nahrávky obsahoval ještě zadržovaný pláč, tlumený krátký proud vzteklých slov a jedno bouchnutí dveřmi)

Ale pravda byla jinde. Byla zamilovaná, nebo v to aspoň doufala. Nebyl nikdo kompetentní, s kým by si o tom mohla promluvit, kdo by měl s láskou opravdu zkušenosti. Tak uvěřila knihám.
Milovala ty nahrávky z raných dob jejich vztahu, samá milá slova, zdrobněliny, laskavý tón, přidušený smích komolící slova. Znělo to jako balzám. Dnes jí připadalo, jako by ty věty říkali jiní lidé…
Z knih byla připravena, že vztah časem zevšední, běžná komunikace nahradí tu zamilovanou, že ubude laškovných výrazů a přibude vážnost v projevu. Byla připravena. A skoro potěšena, když ten stav nastal. Fáze mileneckého vztahu přešla ve fázi vztahu manželského, tvrdili odborníci v knihách. A ona se tím cítila poctěna.

nahrávka č.29550/61023/TR41D:
A: „Co by sis přála k narozeninám? Mně se zdá, že všechno máš.“
E: „Děláš si legraci? V Anti-kvariátu mají nádherně poškozený starý výtisk Romea a Julie!“
A: „Vždyť už jich máš šest. Nechceš něco praktického?“
E: „Třeba jako ten nástavec na hlavu Ostříhej se sám, co jsem od tebe dostala k výročí?“
A: „To byl panečku nápad, viď? Vzpomínáš?“
E: „Bohužel ano… Přála bych si něco romantickýho, nečekanýho, krásnýho.“
A: „Máš mě.“
E: „A novýho.“
A: „… jak myslíš, stačí zajít do ústavu…“
E: „Tak jsem to přece nemyslela! Vymysli něco sám.“
A: „Abys pak nebyla zklamaná.“
E: „Mně je to jedno, co to bude, víš?“
A: „Když je ti to jedno, tak fajn.“
(nahrávka dále obsahovala jedno zavření dveří, zapnutí kosmo-vize na hlasitost stupně tři a šumění při otvírání nápoje v plechovce)

Jenže poslední rok se všechno začalo kazit. Nezajímalo ji, že i na tuto možnost moudré knihy upozorňovaly. Ona si byla jista, že s pomocí nejnovějších poznatků o komunikaci vše zvládne líp, než ti ubozí lidé v dávnověku. Neúspěch brala zpočátku jako své selhání. Anebo je to porucha ADAMa, říkala si později. Bylo to jednodušší, než přiznat vlastní nedokonalost.
Zažívali chvíle neuvěřitelné pohody, kdy se jí zdálo, že už se nemůže nic stát. Ale po nějakém čase, ať dělala, co dělala, přišly hádky a malicherné rozbroje. Hloupé tahanice o maličkosti, nedorozumění vzniklá kvůli jednomu slůvku. Nikdo, u koho hledala radu, jí nedokázal pomoci. Tedy samozřejmě, že jí kdekdo radil, ovšem pouze výměnu ADAMa.

nahrávka č. 39087/70044/ES06A:
A: „Půjdeš si už lehnout?“
E: „Ne, ještě si chci číst.“
A: „Celý den jsme se neviděli, kašli na ty starý autory, pojď za mnou!“
E: „Zítra mám přednášku, musím to dodělat.“
A: „Evelíku!“
E: „Neříkej mi tak, víš, že to nesnáším.“
A: „No jo, já taky nerad, když tě musím prosit, abys šla se mnou spát.“
E: „Za chvíli…“
A: „Dobrou.“
(nahrávka pokračovala šustěním otáčení stránek v knize, jiným šustěním lycro-plátna přikrývky a přehnaně hlasitým odfukováním spícího jedince)

Nejnovější modely s dokonalým up-gradem a za bezkonkurenční ceny! hlásaly bilboardy podél cesty.
Každé jejich slovo Evelínu přímo píchlo do srdce, jako by se celý svět proti ní spiknul. Máma, kolegyně v práci, MISák, kamarádky ze školy, pořady v kosmo-vizi a dokonce i ty hnusný cedule na okraji silnic!
Vyměň ho! Vyměň ho! Vyměň ho!

Její počáteční vzdor se pomalu rozpouštěl pod tíhou pochybností o sobě samé. Jak si mohla myslet, že ona to ví nejlíp, když všichni ostatní říkají opak? Co si o sobě vůbec myslela? Ještě počká, co řeknou výsledky výzkumu myšlenek a… když to nepůjde jinak, tak provede reset stávajícího a nákup nového ADAMa.
Tajně si už doma u matky prohlížela barevné katalogy.
„Nabídka se za těch pár let výrazně změnila, co?“ Mámě neušlo nic.
„Jen si to prohlížím.“
„To je v pořádku. Koukni na stranu dvanáct, ten je, co?“
„Mami!“
„A všimla sis těch jeho…“
„Na druhou stranu jsou všichni docela stejní, ne? Co se týče funkčnosti,“ přerušila mámu Evelína.
„To by ses divila!“
„Ani ne…“
„Jak dopadlo vyšetření té tvé vykopávky?“
„Nebuď hnusná! Ještě nevím, každým dnem by měli zavolat z MISu.“
„Hele, holka, možná to byl tvůj nejlepší nápad, rovnou začerstva uvidíš ty jeho myšlenkový pochody a uvidíš, jakým fofrem ho pošleš na vypnutí.“

Mámin smířlivý tón a slova, která zněla pravdivě a reálně, vehnaly Evelíně slzy do očí. Ať už je to za mnou, přála si. Všechno zlé pryč, ať už jsem zase šťastná a veselá! Jako všechny ostatní.
Pozorovala matčina současného ADAMa. Víc se usmíval, měl širší ramena, rychlejší pohyby, větší sílu. S přehledem zvládal funkci ředitele dopravní společnosti a stejně tak dokonale žehlil hedvábné halenky. Jeho vstřícnost a zájem se Evelíně zdály původně příliš okaté, až ji tím odpuzoval. Ale možná je jen tak naprogramovaný, došlo jí později. Anebo se rozumně snaží zavděčit a vyhnout se tak resetu...


 celkové hodnocení autora: 99.0 %

výborné chvalitebné dobré dostatečné nedostatečné Ohodnoťte příspěvek!

přidat autora k oblíbeným 
 hodnotilo celkem autorů: 3 komentovat příspěvek 
 autorské hodnocení: 1.0 uložit příspěvek 
 známka poroty: 1.0 tisk příspěvku 
 počet komentářů: 12 zaslat vzkaz autorovi 
 počet shlédnutí od publikace: 33 výpis autorského hodnocení 
 
:: Komentáře k příspěvku ::
 Radmila Kalousková 14.07.2010, 16:07:07 Odpovědět 
   Odpověď na příspěvek od uživatele: Radmila Kalousková ze dne 14.07.2010, 12:12:06

   Tak to ji ještě čeká pěkná štreka, co. Tak to už jsem napnutá jak kšandy :-)
 ze dne 14.07.2010, 16:14:43  
   Sakora: Díky za přízeň, snad tě nezklamu.
 Radmila Kalousková 14.07.2010, 12:12:06 Odpovědět 
   Ahoj,
no to je teda něco! Vážně by se mě svět bez mužů nelíbil, i když bych někdy tlačítko restart tak ráda použila!:-). Popravdě si myslím, že si naše hrdinka pěkně nadělala do bot, chtít vědět, co si chlapi myslí ... ne, ne, to je pěkná hloupost! I když nevím, jak moc jsou ve tvém příběhu Adamové vlastně schopni mít vlastní názory a myšlenky.
Hezké, těším se na pokračování
RK
 ze dne 14.07.2010, 15:41:46  
   Sakora: No jo... trochu své hrdiny trápím, já vím :-)
Hlavní osou příběhu by měl být vývoj Evelíny, která má (jako asi každá z nás...) zpočátku naivní představy o ideálu partnerského vztahu (navíc ovlivněné specifiky společnosti, ve které žije), ale postupně dokáže nahlížet problém (hm, teda lásku :-) nejen ze své strany.
A ADAMové se ještě projeví.
 Šíma 13.07.2010, 22:47:31 Odpovědět 
   Zdravím! ;-)

Na to, že jsem kolem tohoto dílka od času jeho vydání chodil jako kocour kolem horké kaše a ne a ne se dát do čtení jsem si početl! ;-)))

Takže chlapi vymřeli! Chudáci! Zkusil jsem se vcítit do hrdinčina Adama a musím říci (napsat), že to nemá lehké. Buď bude fungovat jak má, nebo půjde na opravu (v lepším případě). Brrrrrrrrr! Co se mi na příběhu líbí? Že jsou v něm pěkně popsány "mezilidské vztahy", proč do uvozovek, protože jde o chlapy na baterie (čili atrapy a napodobeniny), které se také snaží přežít a možná (byť to vědci MISáci netuší) se vyvíjejí svou vlastní cestou a kdo ví, možná se i v budoucnu vzbouří... Komu by se chtělo být pořád něčím sluhou s vidinou brzkého konce? A potom, že "stroje" nemyslí...

Takže, dílko i autorka putuje k oblíbeným. Byl jsem mile překvapen nejen "kultivovaným" jazykem, ale i samotným příběhem a hlavně dialogy! No, ale pšt, ať to někomu nestoupne do hlavy! ;-)))
 ze dne 13.07.2010, 23:58:20  
   Sakora: Zdravím a děkuji za zastavení!
Svět se může vyvíjet jakkoli :-) proto se tomu říká sci-fi. Přesně jsi vystihl mentalitu ADAMů a dostalo mě, jak jsi celkem uhodl i další vývoj :-)
Jsem polichocena "oblíbenými" a jinak pohoda, mi chvála do hlavy nestoupá. Já vždy tak trnu, jak bude další text přijat...
 soror 12.07.2010, 21:40:53 Odpovědět 
   Tak tohle mě opravdu zaujalo. Je to zajímavá myšlenka a velmi čtivě a poutavě napsaná. Další díly si určitě nenechám ujít. :)
 ze dne 12.07.2010, 23:03:56  
   Sakora: Zdravím a díky za komentář. Trochu jsem se bála, že bude myšlenka "pochybností jedné ženy ve světě bez mužů" působit naivně... jsem potěšena, že jí shledáváš zajímavou, spadl mi kámen ze srdce :-)
 Alasea 12.07.2010, 21:11:32 Odpovědět 
   Naprosto výborně zpracované! Začetla jsem se a nevnímala ani kočky řvoucí za oknem. :-)
Doufám, že mi další díly neuniknou, byla by to škoda.
 ze dne 12.07.2010, 22:56:15  
   Sakora: Díky za neuvěřitelně pozitivní :-) hodnocení. Nejvíc mě těší, že příběh zaujal... i když je docela dlouhý. Budu ráda, když dáš vědět, jak na tebe zapůsobily následující dva díly.
 Ekyelka 11.07.2010, 22:12:42 Odpovědět 
   Zdravím.
Tohle jsem si ošklivě škudlila pro sebe od chvíle, kdy jsem se začetla při třídění textů (a pak ti to na tvou žádost vrátit).
Už tradičně se prostředí SF skvěle hodí pro zvýraznění toho, co je i dnešním trápením: osamělost, touha zapadnout vs. touha být svá a šťastná, mít něco, co ani pořádně nedokážeme pojmenovat.
Jsi vypsaná autorka, tvoje práce s textem je nádhernou ukázkou toho, jak si hýčkat čtenáře - a jak ho navnadit na pokračování. Jsem ráda, že jsem si mohla počíst.
 ze dne 12.07.2010, 11:53:52  
   Sakora: Zdravím. Já jsem za to "uškudlení" ráda :-)
Text vznikal loni v létě, už přesně nevím, jaký zážitek mě inspiroval k představě takové budoucnosti. Snad... kam až může vést touha po štěstí a spokojenosti.
Kupodivu, ať píšu jakýkoli žánr... vždy skončím u řešení vztahů mezi partnery, čím to bude :-)
Doufám, že ani další dva díly nezklamou.
obr
© 2005-2016 by Matěj Novotný & Filip Kotora | Všechna práva vyhrazena
 
 
Va?e literatura MFantasy Literární.cz - Server s českou literaturou Art & Design - Roman K?bus
 
Partneři: Gastrokritik, Antikvariát Kačur
 
St?hnout SASPI.cz toolbar! RSS zdroj
obr obr obr
obr
tester2
(18.9.2019, 20:40)
tester
(18.9.2019, 20:37)
Luboš Kemrň
(8.9.2019, 16:38)
Asinějakávadná
(5.9.2019, 22:42)
obr
obr obr obr
obr
34. kapitola - ...
Miky
Ten, který přin...
Xianghua
Odi et amo 9
Mon
obr
obr obr obr
obr

Co se to tu, sakra, děje? III.
Cora
obr
obr obr obr
obr
Liter?rn? almanach SASPI
Aktuální číslo LA...
obr
obr obr obr