obr obr obr
obr
uživatel 
heslo 
» Registrace autora
» Zapomněli jste heslo?
obr
obr obr obr
obr
» Novinky
» Právě vyšlo
» TOP 20 díla
» Články
» Literární almanach
obr
obr obr obr
obr
» Próza
» Poezie
» Výstřely do tmy
» Příručka publikování
» TOP 20 autoři
» Vyhledávání
obr
obr obr obr
obr
» Workshopy 
» Fórum 
» SASPI Chat! (1)
» FAQ
obr
obr obr obr
obr
» Knihovna autorů SASPI
» Redaktoři on-line
» Technická podpora
» SASPI team
» Odkazy
» Spolupráce
» Knihkupectví
"Člověk umírá tolikrát, kolikrát ztratí přítele."
Francis Bacon
obr
obr počet přístupů: 2915233 obr

Adresa SAS E-mail © SAS Obecně platná pravidla Nápověda obr

:: Na SASPI.cz je právě 39285 příspěvků, 5723 autorů a 389278 komentářů :: on-line: 0 ::
obr

:: Krávy ::

 autor Thaddeus Colman publikováno: 03.07.2010, 7:23  
"Ano, panstvo, souhlasím s vámi. Není to nic moc," odmlčel se, "ale zkuste přemýšlet. Ano, přemýšlet, o to ady jde."
 

Seděl jsem na patníku při kraji silnice. Slunce se právě skrylo za smrky protější stráně a od řeky v údolí sem zavanul studený vítr. Vedle sebe jsem měl hozenou krosnu s plnou polní, připravenou na vše možné. Ale netoulal jsem se jako obvykle, měl jsem cíl.



„Jsme rádi, žes nám tu zase pomohl, Same. Obvykle tu máme na pomoc více rukou, ale letos, co povídat, lidé tu nejsou a nám se hodí každý, kdo se umí ohánět.“

Zdvořile jsem přikývl a dál popíjel s plechového hrnku horkou kávu. U tohoto farmáře jsem pracoval už od minulého jara. Potřeboval tenkrát výpomoc, já nějaký ten šesták do kapsy a tak jsme se rychle dohodli.

„Vydržíš tu i napřesrok?“ pohlédl na mne tázavě.

„Nevím, Lou.“

Lou byl už stárnoucí farmář, ale pořád plný energie. Jeho stáda se sice rok od roku zmenšovala a on už nemohl své manželce věnovat nějakou tu pozornost každý den – jak prý často dělával – ale ani tak neztrácel radost ze života.

On a jeho žena, která se zrovna točila kolem plotny v kuchyni, mi připomínali moje dětství. Tátova farma byla o něco menší, ale práce na ní bylo zrovna tak. Stejně tak i návštěva kostela každou neděli, v den, kdy sváteční ubrusy nahradily ty obyčejnější. Možná to byl jeden z důvodů proč jsem rád zůstal.



„Pane, pane Courtney!“ vřítil se do kuchyně sousedů hoch, „táta mi za vámi posílá, utekli vám krávy ze severní ohrady.“

Všichni muži v místnosti jsme se zvedli a běželi udaným směrem, z hochem v zádech. Co naplat, večeře musela chvíli počkat, krávy hrají prim. Severní ohrada byla nejstarší a zároveň nejproblémovější, co týden jsme k ní takto vybíhali. Byla už stará a trouchnivějící a každou chvíli se podařilo některému z mladých býčků ji vylomit.

„Hej, Patriku, tamhle máš ještě jednu!“ zavolal farmář, aby upozornil na poslední nezbednici. Patrik byl jeho syn. Studoval ve městě, dobrých padesát mil odsud a dnes se zrovna na pár dnů vrátil.

Krávy byly zpátky, ohrada na chvíli opravena. Umisťovali jsme sem čím dál tím méně krav, ohradu nemělo cenu opravovat celou, za pár let už nebude do ní co stavět.

„Děkuji ti, Herry.“ poděkoval ještě chlapci, „a vyřiď tátovi, ať se někdy staví.“

Kluk přikývl a odběhl k domovu. Všichni jsme se za ním museli usmát, když se nám naskytl pohled na jeho špinavé a natržené kalhoty.

„Ten doma dostane,“ poznamenal Patrik vesele.

Jako mi farmářův domov připomínal dětství, tak mi ten malý sousedův kluk připomínal jiného, kterého jsem kdysi dávno nechal doma s plačící mámou.

Poslední dobou jsem na ně myslíval často. A kdybych měl snad jen trochu odvahy, už bych se vracel. Strach a výčitky svědomí mi ale dovolili jen uronit večer slzu, v čase kdy už dávno všichni spali a jen já přemýšlel o věcích, které mohly být.



„Zítra přijede Kate.“ poznamenal po večeři Patrik jakoby nic.

„No konečně.“ pronesla s výčitkou ale i úsměvem jeho máma.

Kate byla Patrikova milá, o které už pár let básnil, ale zatím ji nikdo nikdy neviděl. Seznámil se s ní prvním rokem na studiích a od těch dob, co jsem ho poznal, se mi zdálo, že je zamilovaný stále víc.

„Kdy bude svatba?“ žertoval otec.

„Jednou bude.“ odpověděl také s úsměvem Patrik, ale v očích měl jistou vážnost, která mne donutila zeptat se.

„Ty už ses rozhodl, že? A bojíš se alespoň?“

Teď už se neusmíval, ale mluvil s vážností, kterou bych u mladíka jeho věku nečekal: „Bojím. Ale i kdybych Kate provedl cokoli, i kdybych ji zradil, budu se modlit za to, aby mi Bůh dal sílu omluvit se. A vím, že ona mi odpustí.“

Chvíli jsme seděli v tichu, které přerušila až farmářova manželka, která začala sbírat talíře. S Louem, farmářem, jsme seděli ještě dlouho. I Patrik už šel spát, světla v dálce už také zhasly.

„Lou, zítra si sbalím a vyrazím.“

Nebyl překvapený: „Opouštíš nás? Toulavé nohy tě táhnou dál?“

Hlavou mi projely všechny vzpomínky.

„Ne, já se vracím. Domů.“


 celkové hodnocení autora: 91.8 %

výborné chvalitebné dobré dostatečné nedostatečné Ohodnoťte příspěvek!

přidat autora k oblíbeným 
 hodnotilo celkem autorů: 3 komentovat příspěvek 
 autorské hodnocení: 2.0 uložit příspěvek 
 známka poroty: 2.0 tisk příspěvku 
 počet komentářů: 4 zaslat vzkaz autorovi 
 počet shlédnutí od publikace: 21 výpis autorského hodnocení 
 
:: Komentáře k příspěvku ::
 lotty 06.07.2010, 12:04:09 Odpovědět 
   Zdravím,
pěkná momentka. Škoda nerozvedených námětů, na kterých by se dalo rozhodně zapracovat. Farma a útěk krav mi připomněl dobu, když jsem byla jednoho léta s našima na ranči v Čechách. Sice tam krávy nebyly, ale bylo tam spousa koní. Vždycky ráno jsme je pomáhali vyhánět z pastvin. To bylo něco. Ale teď zpátky k dílku. Text se mi líbil. Má plynulý spád, příjemně se čte. Našla jsem v něm jen pár gramatických chyb, ještě to omrknu, abych se neuťukla ;o)
Takže:
- v den, kdy sváteční ubrusy nahradily ty obyčejnější
Tohle mě pěkně trklo, až se nad tím musela zamyslet. Jde o to, že chceš nejspíš napsat, že obyčejné ubrusy byly nahrazeny těmi svátečními, tak co třeba nějak takhle:
- v den, v který jsme obyčejné ubrusy vyměňovali za ty sváteční

Ostatní jsem tak zpětně nenašla. Jen podotknu, co se týká chování postav. Určitě ty obrazy vidíš ve své hlavě. My je bohužel nevidíme, a tak nám nezbývá, než si je představit po tvém. Zdá se mi, že jednání postav tu není tak dobře rozvedené. Tvé postavy jen sedí, stojí, popíjí kávu a nebo mluví, nijak negestikulují, nešimrají se po nose, vzájemně se nesledují, nesmějí se. Sama ti řeknu, že když obdaříš své postavy těmito věcmi, budou vypadat realističtěji.
Popřemýšlej nad tím, zkus si to třeba napsat znovu, jako takové spisovatelské cvičení, aneb spisovatelství je o přepisování. Jeden pisálek, René Nekuda, přirovnal psaní ke stromu. Ten strom se taky musí opravovat, zastříhávat a stejné je to i se psaním.
Celkově dávám za dva.
 Šíma 05.07.2010, 0:50:31 Odpovědět 
   Zdravím! ;-)

Krátké a nerozvedené na to, kolik je v textu postav a co se tam stalo! Jasně, krávy jsou jen krávy, ale náš hlavní hrdina odněkud někam šel a zastavil se na farmě (svého přítele?) a pobyl tam "nějaký čas"... Pozor na opakování slov, tak nějak mi všichni hrdinové (osoby příběhu) splývaly v jedno, bez ohledu na jména a krátké vysvětlení v textu... Mohlo to být lepší?

P.S. Jo, přemýšlet... Už je pozdě a nemyslí mi to...
 Sakora 04.07.2010, 9:53:24 Odpovědět 
   Obyčejný den z farmářského života... možná. Škoda, že o hlavním hrdinovi, jehož zásadní rozhodnutí je smyslem povídky, se dovídáme tak málo. Mnohem méně, než o všech ostatních, vedlejších, postavách. Dokonce ani to, proč z domova odešel. Těžko se do něj vcítit...
 čuk 03.07.2010, 7:22:21 Odpovědět 
   Řídká realistická scéna, s vývojem pocitu (byla snaha zobrazit domov, který budí touhu vrátit se do toho svého)Doti matné a zestručněné. Chybí zemitost, atmosféra, příběh. Je to jen načrtnutá sonda. Mohlo by sloužit jako součást volně plynoucího vyprávění, jakási oddechová mezihra. Chybí mi třeba jen malá pointa nebo vtip.
výčitky dovolili?
obr
© 2005-2016 by Matěj Novotný & Filip Kotora | Všechna práva vyhrazena
 
 
Va?e literatura MFantasy Literární.cz - Server s českou literaturou Art & Design - Roman K?bus
 
Partneři: Gastrokritik, Antikvariát Kačur
 
St?hnout SASPI.cz toolbar! RSS zdroj
obr obr obr
obr
Vítězslav Dvořák
(16.7.2019, 08:42)
Adelaide
(13.7.2019, 17:25)
Petronela Patricellí
(9.7.2019, 20:54)
Marfy
(7.7.2019, 22:14)
obr
obr obr obr
obr
Sedm Století
Feelus
Podpásovka
Werrona
Zakop
JOHN WIKSLECK
obr
obr obr obr
obr

Vítkův další den
Berenika
obr
obr obr obr
obr
Liter?rn? almanach SASPI
Aktuální číslo LA...
obr
obr obr obr