|
|
|
|
|
:: Na SASPI.cz je právě 28103 příspěvků, 4448 autorů a 295996 komentářů :: on-line: 17 ::
|
 |
|
:: SLEPIČÍ REVOLUCE 1/2 ::
| I slepice mají svoje city... |
| |
|
|
Slepice Pipka milovala snášení vajec, jak jen slepice může snášení vajec milovat. A to navzdory faktu, že na farmě „U kohouta kokrháče“, kde vládnul farmář Sláma se svou ženou, tedy spíše, kde vládla farmářka Slámová se svým mužem, probíhalo v poněkud nedůstojných podmínkách. A proto, kdyby jí někdo někdy řekl, že jednoho dne snášení vajec znenávidí natolik, že dobrovolně vejce snášet přestane, kdákavě by se mu vysmála. A přece se to jednoho rána stalo.
To ráno začalo jako všechna Pipčina rána předtím. Dvířka kurníku, která se zvenku zavírala na západku, se vysunula. Sluneční paprsky, které se do té doby líně povalovaly na žebříčku stoupajícímu k dvířkům, se vhrnuly dovnitř a vábily ven. Slepice se hnaly k východu, ale ani jedna z nich se ven nedostala. Východ zatarasil svou mohutnou postavou kohout Ferdinand a zavelel:
„Na můj povel, na svá místa, snášet!“
Slepice vypoulily oči a zatlačily. Ferdinand procházel před nastoupenými slípkami a u každé zkontroloval výsledek jejího snažení. Pipka sice zakryla ten svůj slámou, neboť vytlačila něco docela jiného než vejce, ale Ferdinandovi stačilo jediné rozhrábnutí pařátem, a okamžitě skočil Pipce na hřbet, bolestivě jí vyrval několik pírek ze zátylku a do ucha jí zasyčel:
„To, aby ses zítra víc snažila!“
A v tu chvíli se v Pipčině duši zrodil vztek a usadil se v žaludku. Pipka se protáhla ven. Zamžourala, protože do očí přivyklých na přítmí, vrazily sluneční paprsky. Vykročila a spadla ze žebříčku. Sice se bleskurychle zvedla a vytřepala prach ze svých křídel, ale nahoře za zády uslyšela hurónský smích. Ohlédla se, to Ferdinand se smál, až se za břicho popadal.
Sklonila hlavu a začala rozhrabávat hlínu a hledat žížaly. Požírání žížal bylo Pipčinou druhou vášní, čímž se jejich výčet uzavíral. A teď, více než kdy jindy, toužila ucítit chuť žížalího masa ve svém zobáku, aby zajedla ten vztek, který se jí v žaludku rozbublal. Ovšem mohla hrabat usilovně, jak chtěla, hledat žížaly ve slepičím výběhu, byla marná činnost. Hloupé žížaly už totiž byly dávno vyhrabány a nemilosrdně sežrány, a ty chytřejší se prozíravě odstěhovaly za plot. Čím více hrabala, a čím více se vzdalovala naděje, že sežere nějakou žížalu, tím více se přibližovala představa, která byla sice chabou náhražkou, ale přesto alespoň trošku zaháněla ten nepříjemný bublající pocit. A v té představě figurovaly: Ferdinandova hlava, špalek a sekyrka.
Najednou se vrátka do výběhu otevřela a zase zavřela a vpustila holiny spolu s farmářem Slámou v nich. Ten rozhodil zrní. Slepice se sběhli ze všech koutů a začali zobat. Ve slepičenstvu se vědělo, že v tuto dobu farmářka Slámová vstupuje zadními dveřmi do kurníku a sbírá vejce a kontroluje, kdo snesl a kdo ne.
Pipka zobala a po očku pozorovala farmáře Slámu a poprvé v životě začala přemýšlet: „Proč, když jim nasypal zrní, neodešel?“, aby se to okamžitě měla dozvědět. Farmář Sláma se sklonil, vzal do rukou kyblík, který si přinesl sebou a postavil vedle jedné ze svých holínek a otočil ho dnem vzhůru. A z kyblíku se na zem vysypaly na úhlednou hromádku žížaly. A farmář sláma zahlaholil:
„Ferdinande, Ferdinandíčku!“
Ferdinand okamžitě přiběhl a začal do sebe soukat jednu žížalu za druhou. Farmář Sláma ho poplácal po hřbetě a s úsměvem na rtech ho začal chválit:
„Dej si, pašáku, hezky se nám staráš o slepičky, hezky nám snášej!“
Pipka zvedla hlavu, polkla zrníčko, které měla v zobáku a pak polkla ještě jednou, ale tentokrát naprázdno a přimhouřila oči. Vztek se jí rozbouřil v žaludku natolik, až vyběhl do hrdla a tam jí začal pálit. Říkala si v duchu:
„Tak ona, a taky ostatní slípky, samozřejmě, odřou všechnu práci a Ferdinand dostane žížaly. Zač, za to, že je ponižuje?“
Rozhlédla se po ostatních, ale zdálo se, že si toho všimla jediná. Oddělila se od zobajících slepic plně zaujatých touto činností a přiblížila se k hromádce žížal zmenšující se neskutečnou rychlostí. A najednou ji holina poskytující útočiště farmářově noze odšoupla a znovu a znovu, až ji regulérně nakopla. A v tu chvíli Pipka znenáviděla farmáře, Ferdinanda i samotné snášení vajec. „Proč by měla snášet vejce, když ani žížalku nedostane, ba co víc, ještě je fyzicky insultována?“.
Loupla očima po farmáři i po Ferdinandovi. Vmísila se zpátky mezi zobající slepice. Sezobla zrnko a s plným zobákem začala ventilovat svoje pocity.
„Já, tedy my, chtěla jsem říci, snášíme vejce a Ferdinand si žere žížaly, kok!“
Při slově „žížaly“ tři slepice zvedly hlavy, polkly poslední sousto a souhlasně pokývaly. Pipka rovněž polkla zrnko a další už nesezobla a začala mluvit dál o poznání směleji.
„Vždyť já, tedy my, chtěla jsem říci, snášíme vejce do roztrhání těla a jsme krmeny pouhopouhým zrním. A Ferdinandovi jsou servírovány lahůdky v podobě žížal, kok!?“ znovu Pipka použila slovo, které se už před tím osvědčilo při upoutávání pozornosti a znovu se nemýlila.
Slepice zvedaly hlavy, polykaly svoje poslední sousta a už se neskláněly, nýbrž naslouchaly. Pipka nabývala sebevědomí a její hlas nabýval na síle.
„A zač, ptám se? Za to, že mě, tedy chtěla jsem říci, nás, ponižuje, když jsme indisponovány a jedinkrát nesneseme vejce, kok!“
Pipka se odmlčela a spokojeně naslouchala nespokojenému mručení valné většiny slepic.
„Sestry, pryč s elitářstvím, pryč s Ferdinandem, kok!“ zahřímala Pipka a křídlem si otřela sliny, které jí vylétly ze zobáku.
A ze všech slepičích hrdel vyrazilo souhlasné „kok“.
Najednou Pipka překvapeně zamrkala očima, neboť slepice zapleskaly křídly a rozprchly se na všechny strany se zděšeným kdákáním. Do Pipčiných zad se zaryly Ferdinandovy pařáty a jeho špičatý zoban ji kloval hlava nehlava, až z ní létala peříčka. Ferdinand pustil Pipku ze svých spárů, až když měla kompletně oholenou hlavu, krk i záda. Nechal ji přizabitou ležet jako odstrašující příklad uprostřed výběhu.
...
(pokračování příště)
|
|
|
|
|
|
|
|
celkové hodnocení autora:
95.2 %
|
|
přidat autora k oblíbeným |
|
| hodnotilo celkem autorů: 3 |
komentovat příspěvek
|
|
| autorské hodnocení: 2.0 |
uložit příspěvek
|
|
| známka poroty:
2.0 |
tisk příspěvku |
|
| počet komentářů: 8 |
zaslat vzkaz autorovi
|
|
| počet shlédnutí od publikace: 17 |
výpis autorského hodnocení |
|
|
|
| |
|
|
|
|
|
 |
| Optimalizováno pro rozlišení 1024x768. Prohlížeče: IE 6.0, Opera, Firefox. |
|
| © 2005-2009 by Matěj Novotný & Filip Kotora | Všechna práva vyhrazena |
|
|
|
|
|
