» Novinky
» Právě vyšlo
» TOP 20 díla
» Články
» Literární almanach
» MTP 2009

» Próza
» Poezie
» Výstřely do tmy
» Příručka publikování
» TOP 20 autoři
» Vyhledávání

» Workshopy
» Fórum
» SASPI Chat! (1)
» FAQ

» Knihovna autorů SASPI
» Redaktoři on-line
» Technická podpora
» SASPI team
» Odkazy
» Spolupráce
» Knihkupectví

"Krutá jsi lásko, kam ty až doženeš smrtelná srdce."

Publius Vergilius Maro

počet přístupů: 2074326

obr

:: Na SASPI.cz je právě 28103 příspěvků, 4448 autorů a 295996 komentářů :: on-line: 17 ::

:: Claudia la stella ::

Jeňýk	publikováno: 16.07.2010, 22:15

Zkoušel jsem tu publikovat jednotlivé básně, ale rozumnější je opublikovat to celé najednou. Domnívám se, že by tomu slušela spíše kategorie PRÓZA. Aby to nebylo tak dlouhé, vypustil jsem italské překlady. Stejně jsem tím čtenáře spíše odrazoval (štval :-). Původně jsem chtěl něco z toho uplatnit v italské verzi Saspi (www.poesieracconti.it), ale musel by to korigovat nějaký rodilý mluvčí. Server však stojí za shlédnutí. Např. na poezii tam mají desítky kategorií. Nenechte se prosím odradit počátečními úvahami o komunismu. Patří k době, o které se zde píše a je to vlastně „o něm“.


	CLAUDIA LA STELLA (Hvězda Claudie) Kdo nebyl ve dvaceti komunistou, nemá srdce. Kdo jím zůstal i po třicítce, ztratil rozum. (W. Churchill) ( 1 ) Dnes jsme po bitvě všichni generálové, a přestože někteří z nás bitvu ani nezažili, tak už víme, že eurokomunismus byl stejným bludem, jako je bludem i každý jiný komunismus. Ale vždy to tak jasné nebylo. V době, o které se zde píše, mnoho poctivých lidí u nás i ve světě opravdu upřímně věřilo v možnost vědeckého řízení lidské společnosti tak, aby se vyhnula krizím a strašným válkám. Vždyť dvě opravdu strašné války v tom minulém století skutečně byly. Rok 1968 znamenal naprostý krach sovětského modelu, a tak myšlenky italského eurokomunismu byly tehdy pro nás opravdu imponující. SE TU AMI se tu ami veramente non guardare la bellezza l´amor spira tutta l´gente con un pensier potenza +++ když miluješ doopravdy nedívej se na krásu láska inspiruje všechny lidi silou myšlenky +++ ( 2 ) Na konci šedesátých let minulého století byla mládež západní a jižní Evropy hodně levicová. Věřili, že si ve svých zemích vybudují socialismus, ale bez Rusů. Zvláště po obsazení tehdejšího Československa vojsky Varšavské smlouvy v srpnu 1968 to bylo i oficiálním stanoviskem Komunistické strany Itálie vedené tehdy Luigi Longem. Claudie to sice otevřeně nikdy nepřiznala, ale podle toho, jak mluvila, asi tam byla členem nebo alespoň příznivcem. Kdesi jsem četl, že po smrti člověk znovu prožije ty chvíle, kdy byl v životě nejvíce šťastný. CLAUDIA 1969 Až umřu, znovu půjdeme spolu po Václavském náměstí. Ty budeš hrdá, že mám jméno jako Palach, a já budu obdivovat tvou víru ve spravedlivý svět. +++ ( 3 ) Moje generace v důsledku budování světlých zítřků a toho, jak neslavně to dopadlo, ztratila ideály. Tušíme sice, že existuje něco, co stojí nad našimi kšefty a plytkými žerty, ale nejsme schopni to nalézt a prožít. A chybí nám to. Nejvíc v našich duších a srdcích. Ale abych mluvil jen za sebe. Chybí to v mé duši a v mém srdci. VE ZNAMENÍ RUDÉ HVĚZDY Dávno už nevěřím v žádný ismus. Nevěřím, že je možné napravit náš pozemský svět. Dokonce je mi jedno, jaký je svět dnes a jedno mi je co se s ním stane zítra. Ale v nebi, Claudie, v nebi bych chtěl být s tebou a s tvým odhodláním. +++ ( 4 ) Chudí na ideály, snažíme se být bohatí svými zážitky. Velkofilmy musí být stále velkolepějšími, horory strašidelnějšími, veselohry veselejšími a pitomějšími, násilí krvavějším, erotika a sex stále divočejší, kýče kýčovitějšími, patos patetičtějším, zábava na plný pecky a užij si to! – Jako bychom se toho všeho nemohli nasytit. Je to snad proto, abychom lépe zapomněli na vše, co jsme kdy museli zradit? Což si takhle přiznat, že to nejvíce intenzivní jsme již prožili, těšit se z toho a smířit se s tím. Ale abych mluvil jen za sebe. Já už to vím. HVĚZDA Hvězdy, Claudie, jsou velké žhavé koule. Spálí vše, co se k nim přiblíží. Ale člověk má tu výsadu, že si může jednou, jen jedenkrát v životě, na hvězdu sáhnout a hvězda mu neublíží. Nevím (a je to lhostejné), jakou ta hvězda měla barvu. Jedno ale je jisté. Tenkrát v létě, v roce začínající nesvobody v mé zemi, jsme se té hvězdy dotýkali společně. +++ ( 5 ) Šli jsme jednou v Praze po chodníku a paní s francouzskou holí se na schůdcích snažila nastoupit do tramvaje. Vedle ní stálo nečinně víc než deset mladých zdravých lidí. Claudie se mi vytrhla a riskujíc poněkud mezi auty přeběhla na refýž aby paní do tramvaje pomohla. Pomáhat druhým, obětovat se pro druhé a pro ideály, to bylo pro Claudii nejvyšší hodnotou. Nakonec ale za temného dunění padající opony obětovala i sama sebe i mne. OBĚTAVÁ CLAUDIE A co tvoji rodiče? – přejela sis prstem po bradě ve výmluvném gestu. V Římě se dá pronajmout byt, už jsem tak bydlela. Konzulát s hvězdou nad vchodem: Nechoď tam Claudie! Ta hvězda není rudá, je jen červená. Co ti tam řekli? Zvážněla jsi. Už nikdy tě neuvidím tak veselou, jako dřív. +++ ( 6 ) Cvak! Některé okamžiky se vám vryjí do paměti a zůstanou tam se všemi detaily jako dobře vyvolaná fotografie ve starém albu. NON GUARDARMI Non guardare a me quando esco dalla macchina, Jan) Políbila jsi mě a jen ty jsi věděla, že to je naposledy. A já snad jen tušil. Špinavý sníh na kraji chodníku, déšť a omšelý vstup do hotelu, ve kterém mizí drobná postava ve světlém plášti. Kdybych tě byl, Claudie, poslechl, pamatoval bych si lépe tvou vnímavou tvář a oči. Jaké jsi vlastně měla oči? Jsem navždy ztracen ve světě, kterému nerozumím. ) Nedívej se za mnou, až vystoupím z auta, Jane +++ ( 7 ) Když se představy o spravedlivém světě začnou rozcházet s realitou, vede to zpravidla ke stavění gilotin. (Jenyk) Zde se ale jedná o trochu jiný případ. PŘED HOTELEM UNION Podle plánu závistivých českých architektů financovaných úctyhodnou italskou mafií postavili sovětští vojáci před hotelem Union gilotinu. Obvinění z naivity byla závažná a rozsudek spravedlivý. Těžký ostrý nůž udeřil přesně a v pravou chvíli a oddělil obě srdce od těla. Ani to příliš nebolelo a krvavých skvrn ve sněhu na kraji chodníku si kolemjdoucí ani nevšimli. Pacienti se brzy zotavili. Jak je asi tobě, Claudie? +++ ( 8 ) V noci jsi mluvil něco italsky. Nejsi ty náhodou cvok? V konvici je čaj a vem si rohlík. Já už musím letět. NON POSSO CANCELLARE Navštěvuješ mne ve snu Claudie a ptáš se, zda tě stále miluji. Pro naše svědomí rád bych odpověděl, že ne. Ale nemohu. Cožpak tohle závisí na naší mysli? Patří to ke mně stejně jako můj dech. A s každým svým dechem křičím Claudie, Claudie, Claudie. A na tvou otázku odpovídám Si, si, si. Non posso cancellare a te dalla mia mente. (Nemohu tě vymazat ze své mysli) +++ ( 9 ) Claudie zmizela z mého života a už čtyřicet let jsem o ní neslyšel. Nemám ani její fotografii. Fotoaparát jsem tehdy neměl a ani jsem neměl důvod něco fotografovat. Dopisy se ztratily zřejmě při nějakém stěhování. Znám jen její dívčí příjmení, název městečka ve střední Kalábrii, kde bydlela se svými rodiči, sestrou a bratry, a pak už jen ten prostý fakt, že byla zdravotní sestrou. TVÁ HVĚZDA Co na tom, že naše setkání trvalo tak krátce. Jak obstojí náš čas proti věčnosti? Mluvila jsi o lepším světě a o revoluci. Ale až teď na prahu stáří shledávám, že tvoje revoluce byla úspěšná. Tvá hvězda, Claudie, mne posiluje. Její světlo mi stále svítí na cestu. Jsem klidný. Pro ty chvíle s tebou stálo za to žít. +++ ( 10 ) Odděleni železnou oponou považovali jsme na konci šedesátých let minulého století Itálii málem za ráj na zemi. Statistiky však praví, že v této zemi ještě dnes žije na tři miliony analfabetů. Hlavně na jihu a na ostrovech. Děkuji všem, kdo tento příběh se mnou sledovali. TELEVIZOR V KAŽDÉ MÍSTNOSTI Tehdy, Claudie, se mi to zdálo neuvěřitelné, ale dnes už mám také v každé místnosti televizi. Jen v koupelně dosud ne, jako v té vaší velké vile uprostřed zahrady. Železnou oponou čas trhnul. Zavedli jsme internet. Ty už máš jiné jméno. Však v minutě vidím tvé bratry na facebooku. Ano adresa souhlasí. Oprýskané zdi nějakého hospodářství, neuklizený dvorek. Na fotce dědek s cigárem hrdě vyvádí z chléva dobytče. Je to tvůj bratr Fabio? Nadal mi do zkurvysynů, když jsem naposledy k vám telefonoval. Rozcuchaná stařena ve špinavém triku dává slepicím. Jsi to ty Claudie? Hvězdo! Přelude!


celkové hodnocení autora: 98.6 %		přidat autora k oblíbeným

hodnotilo celkem autorů: 13		komentovat příspěvek

autorské hodnocení: 1.0		uložit příspěvek

známka poroty: 1.0		tisk příspěvku

počet komentářů: 27		zaslat vzkaz autorovi

počet shlédnutí od publikace: 57		výpis autorského hodnocení

:: Komentáře k příspěvku ::

Rado Roh	25.01.2011, 16:42:28

Není co kritizovat - prostě skvělé.

40	21.07.2010, 8:59:01

Faktura za tisk přijde později... Přečetl a líbí. Tak nějak se to vymyká, aniž bych se chtěl někoho dotknout. 1 se mi zdá málo, že bych dal 0?


ze dne 18.01.2011, 12:14:29
Šíma: Líbí se mi vaše "obchodování", nezapomeňte na datum vystavení a datum splatnosti, abyste neměli jeden k druhému nesplněné pohledávky! Hihihi...


ze dne 14.01.2011, 15:45:24
Šíma: ;-)))


ze dne 21.07.2010, 12:22:49
Jeňýk: Děkuji, fakturu proplatí VZP prostřednictvím psychiatrické léčebny v Bohnicích. Ale vážně, děkuji, že tě to tak zaujalo. Vymyká se to i v mé "tvorbě". Domnívám se, že zločiny komunismu nespočívaly jen v těch popravách, věznění, kradení majetku a maření tvůrčí práce. Zasáhly i mysli a srdce těch, kteří tomu věřili a možná i těch,kdo to organizovali. Zkrátka, tu dobu jsme od..... všichni. A mělo by se o tom víc psát.

Ariadne	20.07.2010, 19:55:11

no ty překvapuješ.. skvělé..


ze dne 21.07.2010, 0:02:44
Jeňýk: Jaképak překvapení - byl jsem skvělý vždy! Ale vážně, vážím si toho, že se ti to líbí. J.

40	19.07.2010, 13:54:50

Dostal jsem se do půlky, jede mi vlak, takže to jde na papír, což je samo o sobě znamením, že se mi to líbí. Z monitoru se takovéhle věci ani číst nedají, nemají... Známka přiletí později. Ale co jsem čet, líbí...


ze dne 19.07.2010, 14:00:18
Jeňýk: Ať ti to neujede! :-) Za návštěvu, zájem a tisk děkuji. J.

Kitty	18.07.2010, 14:50:00

Je to moc pěkně napsané. Jak se vlastně dějinné události proplétaly autorovým životem a jak ho ovlivňovaly. Ten hořký konec o tom, že mládí je beznadějně pryč (Claudie...jsi to ty?) je i v Tvých jiných dílech, tady je to ale bez jakéhokoli ironického nadhledu. V obecné rovině jsou ty básničky vlastně smutným zamyšlením nad tím, jak jsou naše osudy drcené vnějšími okolnostmi, které nemůžeme skoro vůbec ovlivnit. Dávám si mezi oblíbená díla.


ze dne 19.07.2010, 14:20:44
Jeňýk: Děkuju, Kitty. J.:-)

javavia	18.07.2010, 13:24:12

Opravdu silný zážitek, smekám.-)) A z dovolením si uložím k oblíbeným:-))


ze dne 19.07.2010, 14:21:22
Jeňýk: Děkuju. J.

monito	17.07.2010, 17:07:15

jenicku (jenycku), lepe jsi to vyjadrit nemohl... je v tom vsechno a krasnym jazykem... clovek cte a vidi obrazy a citi s tebou... silny zazitek


ze dne 19.07.2010, 14:22:23
Jeňýk: Děkuju. J.

Charlotte vL	17.07.2010, 14:13:41

Ještě jsem tu nečetla nic, co by se mi tak líbilo a nad čím bych tak přemýšlela, a k čemu bych se tak ráda vrátila...


ze dne 19.07.2010, 14:16:22
Jeňýk: Děkuju moc. J. :-)

obaleč	17.07.2010, 9:15:14

Nerada bych tu něco hloupého plácala, zvlášť pod takovým textem,ale něco tak strhujícího jsem už dlouho nečetla! Bylo mi líto,že už není nic dál,velmi se ti i povedlo.


ze dne 18.07.2010, 16:33:24
Jeňýk: Děkuji moc. Třeba ještě něco na dané téma napíšu. J.

Šíma	17.07.2010, 1:02:33

Vidím to na takovou pestrou mozaiku složenou s poezie a prózy. Není to špatné, líbilo! ;-)


ze dne 18.07.2010, 16:31:30
Jeňýk: Děkuji za návštěvu i hodnocení. :-)

velvetka	17.07.2010, 0:05:50

Jeňýku, ještě jsem se musela kvůli Claudii přihlásit, než půjdu spát, abych Ti napsala, že to je pecka. V tom nejlepším slova smyslu, až mě ten příběh svou silou dojal. Je to chytré, věrně zachycující tu dobu a neuvěřitelným způsobem proložené citem. A jak krásně ladí proza s poezií... Doplňují se, dotvářejí jedna druhou. Kdyby to nebyl Tvůj niterný příběh, schovala bych si ho do oblíbených. Ale i bez uložení zůstane ve mně. Paráda.


ze dne 17.07.2010, 23:46:16
Jeňýk: Hm, niterný příběh. Nepopírám významné autobiografické prvky. Kdybych to byl uměl celé nafabulovat, mohl bych se tím živit. :-) Ale je to dobarveno a dotvořeno. Tím, že jsem to poslal publikovat, stává se to dojsté míry majetkem obecným, a může si to kdokoli přečíst, případně vyjádřit svůj názor i zařadit mezi oblíbené. Stejně tak i ty a bylo by mi ctí mít své dílko v tvých oblíbených. Za velmi příznivý komentář moc děkuji. J.

Sakora	16.07.2010, 22:53:36

Je krása číst text, od kterého nedokážu odtrhnout oči až do konce. Spojení pohledu na historii s milostným citem mě zaujalo stejně jako propojení poezie a prózy a obou jazyků.


ze dne 17.07.2010, 23:48:02
Jeňýk: Děkuji moc. J.

Anna	16.07.2010, 22:15:06

Navzdory některým detailům v sedmé části, které mě osobně zněly až na pokraj únosnosti, už pro ten závěr, gradující a velmi působivý, říkám - Ano, Poněkud diskutabilním zůstává fakt, zda umístit dřív vysvětlující prozaický odstavec a po něm poezii - anebo naopak. Patrně Tebou zvolené pořadí má pro Tebe svůj vnitřní řád. Příběh je hodně silný, a především díky té poslední básni rozhodně stojí za přečtení!


ze dne 17.07.2010, 8:56:57
Jeňýk: Děkuji za publikaci i příznivé hodnocení. Ano, krájená srdíčka byla moderní v 19. století. Dnes jsou trochu klišé - chápu. Půvoně se jednalo o perexy jednotlivých "děl". Proto předcházejí. Zdravm J.