|
|
|
|
|
:: Na SASPI.cz je právě 28103 příspěvků, 4448 autorů a 295996 komentářů :: on-line: 17 ::
|
 |
|
:: SLEPIČÍ REVOLUCE 2/2 ::
|
| |
|
|
(pokračování povídky „Slepičí revoluce 1/2“)
Pipku bolelo tělo, ale více ji bolela duše. Žádná ze sester spolubojovnic jí ani předtím, ani teď, nepřišla na pomoc. Některé Pipku obcházely ve vzdálenosti, která říkala, že s ní nemají nic společného a jiné dokonce obklopily Ferdinanda a kvokaly:
„Ferdinande, Ferdinandíčku, co bychom si bez tebe počaly... Vždyť ty nás chráníš a někdy i před námi samotnými...“
Pipka vstala až večer, a to jenom proto, že farmář Sláma do ní několikrát šťouchnul koštětem, aby ji zahnal do kurníku. Došourala se tam a hned za dvířky, která se za ní zaklapla na západku, se svalila. Naslouchala oddychování ostatních. Spát nemohla, pořád ji všechno bolelo.
Najednou uslyšela, jak se západka odklopila a dvířka se vyšoupla přesně do té výšky, aby se pod nimi mohla protáhnout kuna. Pipka nezaváhala a rozkdákala se:
„Kunááá!“
Hned při prvním písmenku, které vylétlo z Pipčina hrdla, se slepice probudily a v kurníku nastalo boží dopuštění. Každá slepice se poslepu hnala na místo, o kterém byla přesvědčená, že je bezpečné. A každé to místo bylo na opačném konci než byl ten, kde se právě nacházela. A do toho hystericky kdákaly jedna přes druhou:
„Ferdinande! Ferdinande! Kde je Ferdinand, ten nás ochrání!“
Ale po Ferdinandovi se kurník slehl. Evidentně on jako jediný bezpečný kout našel.
Pipka zaslechla, jak naprázdno sklapla kuní čelist, a ten zvuk ji vytrhl ze strnulosti, do které ji předtím uvrhl strach. Nahmatala vedle sebe čísi křídlo. Podél stěny kurníku se rychle došoupala k místu, kde tušila dvířka. Vyšoupla je a zapřela je slepicí, kterou k nim dotáhla spolu s křídlem a kdákla jí do ucha:
„Stůj a drž, je-li ti život milý!“
Měsíční paprsky nezúčastněně osvítily vnitřek kurníku. Pipka zavelela:
„Na můj povel, sešikovat!“
A slepice kupodivu bleskurychle vytvořily trojúhelníkovou formaci. Jednak, protože byly zvyklé poslouchat rozkazy a jednak, protože podvědomě zatušily, že jenom jednota je zachrání. Pipka přelétla do jejich čela, a než kuna překvapená světlem i slepičí formací, stihla vyrazit k útoku, zavelela znovu:
„Na můj povel, klovejte do očí, téééď!“ a sama se první vrhla kuně do obličeje.
A protože kunu klování opravdu zabolelo, neboť některé slípky se skutečně do očí trefily, dala se na útěk.
Slepice oddychovaly, dívaly se jedna na druhou a poprvé v životě zakusily nejasný pocit hrdosti.
Najednou doprostřed nich sletěl zpoza trámu u stropu kohout Ferdinand a začal kokrhat:
„Ještě, že jsem tady byl a že jsem vás zachránil...!“
Ferdinand nedořekl větu. Slepice přimhouřily oči, jejich adrenalin, který při boji vystoupal příliš vysoko, ještě nestačil klesnout, mrkly po sobě a nakonec mrkly na Pipku, a té stačilo jenom krátce kdáknout:
„Na něj!“ a slepice se na Ferdinanda vrhly.
Ráno se farmář Sláma podivil a to hned dvakrát. Poprvé, když Ferdinand vylezl poslední z kurníku a byl holý jako prst. Ferdinandovo peří teď totiž na sobě nosila Pipka. Jednak jako připomínku svého vítězství nad ním, a jednat jím zcela prakticky zakrývala lysiny, které jí zůstaly po jeho útoku. A podruhé, a ještě více se podivil, když před Ferdinanda vysypal žížaly a ten se jich ani netknul, ustoupil stranou a přenechal je všechny Pipce.
A v tomto duchu probíhaly i následující dny. Ferdinand se krčil v nejvzdálenějším koutku výběhu o kapce vody a pár suchých zrníčkách. Pipka kromě honosného Ferdinandova peří přijala i jeho funkci. Každé ráno předstoupila před slepice a zavelela:
„Na můj povel, na svá místa, snášet!“
Sama ovšem vejce už nesnášela! Proč taky, že? Místo zrní se cpala žížalami a utěšeně tloustla.
Až jednoho krásného dne, zrovna, když protáhla hlavu okem pletiva a snažila se utrhnout stéblo zelené trávy, jí zakryl stín. Ohlédla se, ale uviděla jenom černou postavu, která ji chytla a než stačila kdáknout o pomoc, donesla ji ke špalku a usekla jí hlavu. A dvorem se rozlehl nakřáplý hlas farmářky Slámové:
„Tak sem picla tu, co přestala snášet, ale na polivku bude dobrá, zvlášť, dyž je tak vypasená!“
|
|
|
|
|
|
|
|
celkové hodnocení autora:
95.2 %
|
|
přidat autora k oblíbeným |
|
| hodnotilo celkem autorů: 2 |
komentovat příspěvek
|
|
| autorské hodnocení: 1.0 |
uložit příspěvek
|
|
| známka poroty:
1.5 |
tisk příspěvku |
|
| počet komentářů: 6 |
zaslat vzkaz autorovi
|
|
| počet shlédnutí od publikace: 8 |
výpis autorského hodnocení |
|
|
|
| |
|
|
|
|
|
 |
| Optimalizováno pro rozlišení 1024x768. Prohlížeče: IE 6.0, Opera, Firefox. |
|
| © 2005-2009 by Matěj Novotný & Filip Kotora | Všechna práva vyhrazena |
|
|
|
|
|
