|
|
|
|
|
:: Na SASPI.cz je právě 39348 příspěvků, 5725 autorů a 389611 komentářů :: on-line: 2 ::
|
 |
|
:: Dračí legenda - III. kapitola ::
| Victorie neochotně následuje svého zachránce do starodávného města jménem Paedor. |
| |
|
|
Krajina procitala ze spánku do sychravého a mlhavého rána. Victorii vzbudil nepříjemný chlad. Když se kolem sebe ospale rozhlížela, uvědomila si, že v noci usnula, i když v přítomnosti toho cizince to nechtěla dopustit. Mezi stromy rozpoznala muže z včerejšího večera, který si zatím nevšiml, že už je vzhůru. Rychle si sbalila všechny věci a za okamžik už vedla svého koně pryč. Chtěla nenápadně a hlavně co nejrychleji zmizet.
Když se dostala z lesa, myslela si, že její plán vyšel. Jenže znenadání spatřila v mlze před sebou stín. Rychle, ale obezřetně přešla na místo, kde postavu zahlédla. Ta se k ní otočila a Victorie spatřila obličej člověka, od kterého právě utekla.
"Říkal jsem ti, že tě musím hlídat. Myslíš, že bych tě tak snadno nechal utéct?"
Victorie se snažila nevnímat ho. Zrychlila krok, aby si od něj udržela odstup. Muž šel stále za ní, ale nesnažil se ji dohnat. Jeho přítomnost ji znervózňovala, protože k němu byla zády a neviděla, co dělá. Jeho kroky byly naprosto neslyšné jako kroky divoké šelmy, pozorující svou kořist. Jediné, co Victorii utvrzovalo v tom, že ji nehodlá jen tak spustit z očí, byl jeho pohled, který na svých zádech cítila.
Mohla sice kdykoli nasednout zpět na svého vraníka a odcválat, ale něco jí říkalo, že by přece jen měla přijmout jeho společnost. Po chvíli se na něj ohlédla a co nejledabylejším tónem se zeptala: "Jak se vlastně jmenuješ? Ať na tebe případně nemusím volat: 'Hej ty!', i když nepočítej s tím, že bych s tebou jinak mluvila…"
"Simon," odpověděl muž tichým vyrovnaným hlasem.
"Fajn," prohodila Victorie a otočila se zpět.
Zanedlouho dorazili na rozcestí a Victorie zvažovala, kterou cestou by se měla vydat. Simon si jí ani nevšiml a zvolil přímou cestu. Očekával, že ho dívka bude následovat. Victorie si schválně vybrala odbočku doprava.
"Tam bych nechodil," zavolal na ni Simon a ani se neotočil.
Victorie se zastavila, následovat toho muže se jí nechtělo. Ráda by se ho zbavila, ale v téhle krajině se pravděpodobně vyznal daleko lépe než ona. Podřídila se tedy, i když velmi nerada, jeho rozhodnutí a pro změnu sledovala ona jeho.
Před polednem dorazili k polorozpadlým hradbám města Paedor. Victorie o tomto místě už hodně slyšela a chtěla se mu vyhnout. Simon je ale vedl přímo tam.
Paedor byl kdysi velkým a bohatým městem, ale poslední vládce si začal zahrávat s temnými silami. Chtěl ovládnout svět a přemoci Pána temnot, ten ale jeho i celé město zničil. Říkalo se, že Paedor přenechal svým nohsledům, obávaným Stínům. Jsou to lidé, kteří kvůli zlu ztratili svou duši a propadli moci Pána temnot.
Charlie učil svou dceru nezahrávat si s takovými silami, a právě proto se chtěla tomu místu obloukem vyhnout.
"Ty chceš jít do Paedoru?" zeptala se Victorie.
"Mám tam přítele, u kterého přespíme," odpověděl Simon nesmlouvavě a vedl Victorii skrz díru v hradbách. "Máš s tím snad nějaký problém?"
Victorie mlčela, ale v duchu si říkala: Ty jsi jediný problém, který mám. Dělala, že Simonovu poznámku neslyšela, a raději se rozhlížela po troskách města. Všude ležely hromady kamení z rozbitých hradeb a domů. Pár budov ještě stálo, ale i ty vypadaly opuštěně.
Simon zamířil do středu města. Bývalé náměstí zelo prázdnotou. Kdysi se zde pořádaly slavné trhy, ale teď tu po nich nebylo ani památky. Kašna uprostřed náměstí, ve které kdysi plavaly zlaté rybky, byla prázdná a sochy, které ji zdobily, kdosi ukradl. Jediným živým místem byla hospoda, jejíž nápis se nedal přečíst.
Dvojice přešla náměstí a na rohu se zastavila před dřevěným domem nesoucím název Bylinkářství. Simon uchopil do ruky klepadlo ve tvaru hada a zaklepal na dubové dveře. Za chvíli se ve dveřích objevil shrbený chlápek s páskou přes oko.
"Nazdar Simone! Rád tě vidím," hulákal muž. "Přivedl jsi mi ukázat svou novou dívku?" Chraplavě se zasmál a mrkl na Simona zdravým okem. Poplácal mladíka po rameni a pustil ho dovnitř.
Victorie se vstupem váhala. Svírala pevně otěže svého koně a nechtěla ani o krok ustoupit. Muž k ní pomalu dokulhal a prohlásil: "Jaké hezké poupátko mi to sem Simon přivedl…" Victorie ucítila jeho nechutný dech a odvrátila tvář. Bylinkář jí otěže vytrhl z ruky a vedl koně do vedlejší budovy, kde pravděpodobně byla maštal.
"Nezacláněj tady a běž do domu," rozkázal muž. "Hned ti ukážu tvůj pokoj."
Victorie neochotně vstoupila dovnitř. Ve spodní místnosti stál jen starý stůl se dvěma lavicemi, pár skříní a knihovna. Na stěnách visely police se zaprášenými skleničkami, ve kterých byly sušené a nakládané rostliny. Victorie usoudila, že tohle už dávno není bylinkářství. Přistoupila ke knihovně vedle okna a chtěla si vytáhnout a prohlédnout nějakou knihu. V tom okamžiku vstoupil do domu bylinkář a zavolal na ni: "Na nic tady laskavě nesahej. A teď pojď za mnou, ukážu ti tvůj pokoj."
Vystoupali po vratkých schodech do prvního patra a zahnuli doprava. Na konci chodby se muž zastavil, otevřel dveře posledního pokoje a hodil její věci na podlahu vedle postele. Ještě než odešel, oznámil jí: "Večeře je v osm, snídaně v sedm. Jestli přijdeš pozdě, máš smůlu. A radím ti, večer nikam nechoď, nemusela by ses vrátit." Uchechtl se a prásknul dveřmi.
Victorie zvedla své věci ze země, kterou už dlouho nikdo nezametal, a uložila si je do skříně. Pak přistoupila k oknu. Chtěla ho na chvíli otevřít, aby vyvětrala zatuchlý vzduch, ale nepodařilo se jí to. Sedla si na postel a zvířila tak prach, který se na peřinách usadil. Mohla jsem dopadnout i hůř, utěšovala se.
Po chvíli se zvedla a vyšla z pokoje. Rozhodla se, že se projde po městě. Hlavně chtěla vypadnout z bylinkářova špinavého domu.
Když sešla po schodech do přízemí, uviděla Simona a bylinkáře, jak o něčem horlivě diskutují. Jakmile ji spatřili, hovor utichl. Victorie kolem nich prošla, a když otvírala vstupní dveře, uslyšela za sebou: "Kam jdeš?"
"Ven. Máš snad něco proti?" odsekla. Ani nepočkala na odpověď a zabouchla za sebou dveře.
|
|
|
|
|
|
|
|
celkové hodnocení autora:
65.0 %
|
|
přidat autora k oblíbeným |
|
| hodnotilo celkem autorů: 0 |
komentovat příspěvek
|
|
| autorské hodnocení: 0.0 |
uložit příspěvek
|
|
| známka poroty:
2.5 |
tisk příspěvku |
|
| počet komentářů: 3 |
zaslat vzkaz autorovi
|
|
| počet shlédnutí od publikace: 25 |
výpis autorského hodnocení |
|
|
|
| |
|
|
|
|
|
 |
|
| © 2005-2016 by Matěj Novotný & Filip Kotora | Všechna práva vyhrazena |
|
|
|
|
|
