|
|
|
|
|
:: Na SASPI.cz je právě 28115 příspěvků, 4451 autorů a 296077 komentářů :: on-line: 4 ::
|
 |
|
:: Příběh mezi kapkami krve - X.kapitola ::
V této kapitole se Magdalena sejde s Kristou, alby jí varovala před Krysařem. Po návštěvě detektiva Reinera Magda tuší, že se jich bude chtít ta banda zbavit. Už to přeci jednou zkusili.
Netuší však, co pro ně chystá sama Kočková ...
Nic moc se tu neděje, ale doufám, že další kapitolou to trochu napravím, protože tam bude konečně nějaká akce. |
| |
|
|
X.
Magdalena si pomalu začínala zvykat na svoje nové bytí. Učila se poznávat a ovládat své schopnosti vcítit se do pocitu druhých a vidět jim až do duše. Nyní věděla, že přežít může i bez zbytečného zabíjení. Chodila městem a už se nebála potkat lidi, nebála se, že jim ublíží. Jenom, když cítila v člověku opravdové zlo, tak upír v ní náhle vystrkoval růžky a našeptával jako dřív, ale její vůle byla daleko pevnější a silnější. Bylo jenom na ní, jak se rozhodne.
Dny byly ještě teplé, ale příroda už dávala lidem najevo, že je tu podzim a pomalu se připravuje na přicházející zimu. Těšila se na svoji první zimu, kdy slunce nebude mít skoro žádnou sílu a všude bude brzo šero a tma. Byl to pro ni vítaný čas.
Magdalena už čekala u slabě osvícené kašny na malém náměstí. Ruku smáčela ve vodě, ale chlad vody necítila.
„Ahoj Magdaleno,“ pozdravila udýchaná Krista „promiň, zdržela jsem se.“ V ruce držela stočené starší noviny.
„To nic,“ usmála se Magdalena a cákla vodu z prstů na Kristinu.
„Vypadáš dobře, Magdo,“ uznala Kristina „Je ti už lépe?“
Magdalena přikývla a pořád se usmívala.
„Měla jsem o tebe velký strach,“
„To já taky,“ přitakala Magdalena „Co píšou?“ ukázala na noviny
„No, nic zajímavýho. Jen, že se někdo naboural krevní banky….“ řekla Kristina a sledovala reakci kamarádky.
„Vážně?“ usmála se Magdalena „pořád lepší než aby někdo přišel o život, ne?“
Kristina tušila, že za tím stojí ona a byla ráda.
Došly do své oblíbené pizzerie, kam chodívaly na kávu či vínko. Když vešly, dýchla na Magdalenu známá atmosféra, dělalo jí to dobře. Připadalo jí, jako by tu nebyla už roky. Posadily se k volnému stolku s červeným ubrusem, hned vedle stěny tvořené podlouhlým akváriem plným cizokrajných rybek. Vždy ji to uklidňovalo.
„Hezký večer,“ přišla mladá servírka a podala jim jídelní lístek. „Dáte si něco k pití?“
„Dám si latté,“ podala jí Magdalena lístek zpět, „jíst nebudu, děkuji“
„Mě také,“ přidala se Kristina a otočila se k Magdaleně.
„Tak povídej, jak se máš?“ zeptala se Kristina.
„Tak, jak se dá. A ty?“
„No, celkem dobře. Víš, ten nový soused mě pozval na rande. Nevím, jestli mám jít.“ Začervenala se Kristina.
„Jen běž, život je krátký,“ podpořila ji Magdalena „A člověk ani netuší, jak skutečně krátký může být.“
„Já vím,“ přitakala Kristina.
Servírka jim přinesla objednané kávy.
„Já nevěděla, že můžeš pít kafe?“ podivila se Kristina
„No, trochu tekutin mě snad nezabije,“ usmála se Magdalena a upila. „Bože!!,“ zašklebila se a dala si ruku před ústa, aby vše, co vypila, nevyprskla. „To je hrozný!! Jak může být něco, co nemá žádnou chuť, tak odporný,“
„Není dobrý?“ překvapilo Kristinu a ochutnala svoji kávu. „Dobrý jako vždy,“
„To věřím, ale pro mě už ne. Proto nepijem, když nemusíme.“ poznamenala.
„Víš, asi na to rande půjdu. Jen se bojím, aby to nedopadlo jako posledně.“
Do pizzerie vstoupil mladý pár. Mladík s pečlivě nagelovanými vlasy poletoval kolem nenápadné blondýnky. Hned jí vzal bundu a přidržel židli u volného stolku.
„Tohle mi chybí. Ta zamilovanost a kouzlo prvních schůzek. Asi půjdu.“ řekla Krista
„No, tohle není zrovna nejlepší příklad,“ kývla Magdalena hlavou směrem k zamilovanému páru. „Je to domácí násilník, nebude trvat ani měsíc, co poprvé vybuchne,“ okomentovala situaci.
„Cože? Ty ho znáš?“
„Ne, čtu v něm. Věř mi, umím to a není to nic příjemného.“
„To je úžasné“ vyhrkla Kristina „Ale neměly bychom jí to říct?“ zarazila se.
„Uvěřila by ti?“ zeptala se s ironií Magdalena.
„Máš pravdu, ale stejně, měla by to vědět. Co je na tom nepříjemného, to je skvělé, ne?“
„Ne, není. Nechci to vědět, nepotřebuju to. Jen mě to popuzuje a takových lidí je kolem nás spousta. O tom nemáš ani tušení. Rozčilují mě a já se pak musím moc ovládat.“ začala se ošívat Magdalena.
„Chceš jít pryč?“ zeptala s účastí Kristina
„To je dobrý, jen si přesednu. Musím si zvykat. Navíc s tebou musím probrat něco moc důležitého.“
Kristina zpozorněla a přestala dlouhou lžičkou ujídat mléčnou pěnu ze skleněného hrnku.
„O co jde?“
„Víš, byl za mnou detektiv Reiner, za tebou nebyli?“
Kristina jen zavrtěla hlavou.
„Našli toho barmana, mrtvýho.“
Kristina stáhla ruce ze stolku a vyděšeně se podívala na Magdalenu.
„Neboj, já o tom nic nevím, někdo ho zastřelil“ uklidnila ji „jde o to, že si myslím, že jsi v nebezpečí. Někdo se snaží zbavit svědků. Policie samozřejmě nic neprozradí, ale chodí kolem našich domů hlídky, takže úplně v klidu taky nejsou.“
„To myslíš vážně?“ nevěřila „Vždyť všechno už stejně vědí.“
„A kdo na tebe poslal toho hajzla?! A až někoho dopadnou, ty na něj ukážeš a to má váhu. Možná bychom měly na chvíli někam odjet, než se to vyřeší.“
„Jak vyřeší? Já už nechci žádné problémy. To může trvat roky, přece se nemůžu schovávat donekonečna.“
„To nemůžeš,“ uznala Magdalena „možná bys u mě byla víc v bezpečí, ale nemůžu být s tebou přes den. Ještě to promyslíme, ale počítej s tím, že si budeš muset dávat velký pozor a nějak to vydržet.“
Kristina si vzdychla. „Sakra, kvůli malé chybce mám zničenej život!“ Jak to vyslovila, uvědomila si svoji hrubost a hloupost a s omluvou se podívala na Magdalenu. „Promiň, já to tak nemyslela,“
„Já vím,“
Magdalena měla konečně nějaký cíl, něco pro co se musí znovu probudit. Umanula si, že musí Kristinu ochránit a postavit se každému, kdo by jim chtěl ublížit. Daleko víc než před tím cítila, že není cesty zpět, a že to už není pouhá otázka pomsty, ale života.
Muž černé pleti s výrazným zlatým prstenem přivedl do malé kanceláře se slepým zrcadlem malého vyhublého muže. Měl starou ošoupanou koženou bundu a rozcuchané vlasy.
Kočková ve své křesle kouřila oblíbený doutník.
„Díky, Garry,“ poděkovala své pravé ruce.
„Mám pro tebe slušnou zakázku,“ začala Kočková „a chci na to ty nejlepší.“
Hodila směrem k malému vyhublému muži dvě žluté složky. Ten udělal dva nesmělé kroky ke stolu a sáhl po složkách. Otevřel je a našel tam informace a fotografie dvou mladých dívek.
„Hmm, pěkný kočky,“ neudržel se poznámky
„Nejsi tu kvůli hodnocení, ale aby ses jich zbavil!“ rozkřikla se Kočková
„Jistě, jistě. Ale nebude to levné,“ podíval se postranně na Kočkovou.
„Gary s tebou vyřídí finance. Dávám ti víc než dost. A teď padej,“ odbyla ho Kočková. Nerada jednala s takovými podřadnými lidmi.
„Tak jdem,“ zavelel veliký černoch jménem Garry a vyvedl ho z místnosti.
„Snad to konečně vyjde,“ řekla si polohlasně Kočková „mám kolem sebe samé idioty. Teď mě nesmí nikdo zkřížit plány“ vydýchla kouř a své dlouhé nohy si přehodila přes roh mohutného psacího stolu z mahagonu.
|
|
|
|
|
|
|
|
celkové hodnocení autora:
97.0 %
|
|
přidat autora k oblíbeným |
|
| hodnotilo celkem autorů: 1 |
komentovat příspěvek
|
|
| autorské hodnocení: 1.0 |
uložit příspěvek
|
|
| známka poroty:
2.0 |
tisk příspěvku |
|
| počet komentářů: 1 |
zaslat vzkaz autorovi
|
|
| počet shlédnutí od publikace: 15 |
výpis autorského hodnocení |
|
|
|
| |
|
|
|
|
|
 |
| Optimalizováno pro rozlišení 1024x768. Prohlížeče: IE 6.0, Opera, Firefox. |
|
| © 2005-2009 by Matěj Novotný & Filip Kotora | Všechna práva vyhrazena |
|
|
|
|
 |
 |
 |
 |
|
|
Bloodynka
|
|
| (10.2.2012, 20:32) |
|
|
pitron
|
|
| (10.2.2012, 09:19) |
|
|
mbun
|
|
| (10.2.2012, 08:49) |
|
|
Petr polák
|
|
| (9.2.2012, 18:55) |
|
|
 |
 |
 |
 |
 |
|
 |
 |
 |
 |
 |
|
 |
 |
 |
 |
 |
|
 |
 |
 |
 |
 |
|
| Kde nejčastěji hledáte zatoulanou inspiraci? |
|
|
|
|
 |
 |
 |
 |
|
