» Novinky
» Právě vyšlo
» TOP 20 díla
» Články
» Literární almanach
» MTP 2009

» Próza
» Poezie
» Výstřely do tmy
» Příručka publikování
» TOP 20 autoři
» Vyhledávání

» Workshopy
» Fórum
» SASPI Chat! (1)
» FAQ

» Knihovna autorů SASPI
» Redaktoři on-line
» Technická podpora
» SASPI team
» Odkazy
» Spolupráce
» Knihkupectví

"V knize osudu jsme všichni zapsáni v jednom verši."

William Shakespeare

počet přístupů: 2141634

obr

:: Na SASPI.cz je právě 29007 příspěvků, 4550 autorů a 303531 komentářů :: on-line: 8 ::

:: Spisovatelský sen ::

Terka007	publikováno: 25.07.2010, 22:20

Původně to mělo být do soutěže k Domči Novákové, ale ta se nakonec nekonala. =D


	,,Crrrr! Crrrr!“ slyším. Ten budík si snad nikdy nedá pokoj. I když vím, že musím do školy a učitelé by nebyli zrovna nadšení, kdybych o nějakou tu minutku došla později. Vyškrábala jsem se teda nuceně z postele a zjistila, že tento a další dva dny budu sama doma. Brácha je totiž někde na výletě a táta s mámou na služebních cestách. Mezitím se ploužím v mých oblíbených žlutých papučích do koupelny, podívám se na své rozcuchané vlasy a ospalé zelenošedé oči. Upravím se teda, jak nejlépe mohu. Za oblečení jsem si dnes vybrala světlé džíny a šedé triko k tomu – jako obvykle. Nakonec se na sebe podívám do velkého zrcadla, co máme u nás na chodbě a lehce se povzbudím: ,,No, vypadáš přece jen trochu k světu.“ Nasnídám se, mrknu na hodinky, na kterých se velká ručička blíží k trojce, aby oznámila, že bude čtvrt na osm. Když vidím, že mám ještě asi deset minut času, vmžiku zapnu počítač. Na ploše rozkliknu dokument psaný ve Wordu, co se jmenuje Zelektrizovaná a pouštím se do pokračování mého „uměleckého“ díla. Při tom sním, že za několik málo let budu úžasná slavná spisovatelka, o které bude vědět snad celý svět. ,,Terezo, Terezo!“ představuju si jednoho z mých fanoušků a při tom bezmyšlenkovitě píšu dál… Po škole, kde se mi samozřejmě nedařilo, (jako naschvál!) zase sednu ke psaní, úlohy dám stranou na večer. Najednou slyším zvonek u dveří. Zvednu se ze židle na kolečkách, avšak než otevřu, podívám se klíčovou dírkou. Vidím tam známého pana pošťáka. Často k nám chodívá a nese mi dopisy a nějaké balíčky z různých spisovatelských soutěží. Já ho potom pozvu na kafíčko. Nebojím se teda otevřít, nasadím můj obvyklý sladký úsměv a pana posťáka pozdravím. ,,Mám pro tebe, myslím si, že velice důležitý dopis,“ oplatil mi úsměv, vzal mou ruku a vložil do ní bílou obálku s mírně nažloutlými okraji a já jsem si ji prohlídla. Dopis byl psaný mě. ,,Pojďte na kafe,“ vybídla jsem pošťáka. ,,Ne, nebudu tě přece rušit při čtení tohoto dopisu. Doufám, že si to užiješ,“ slušně odmítl a spiklenecky na mě mrkl, potom se obrátil zády. Zavřela jsem pomalu dveře a okamžitě začala divočit a strhávat obálku z dopisu. Po dvou minutách jsem se pořádně vyřádila a otevřela dopis. ,,Milá slečno,“ četla jsem si šeptem. ,,Byla jste vybrána mezi nejlepších 5 malých spisovatelů z České republiky. Abychom ale mohli vybrat skutečného vítěze, musíte nám napsat povídku na téma: Slunce aneb co to kolem nás vlastně je? Povídku potom pošlete na stejnou adresu, jako tu minulou. Gratulujeme vám a hodně zdaru při psaní. Ředitel…“ a dál jsem nečetla, protože jsem začala hrozně dovádět, řvát a ječet. Bože, vždyť toto jsem si vždycky přála!


celkové hodnocení autora: 88.8 %		přidat autora k oblíbeným

hodnotilo celkem autorů: 1		komentovat příspěvek

autorské hodnocení: 3.0		uložit příspěvek

známka poroty: 3.0		tisk příspěvku

počet komentářů: 4		zaslat vzkaz autorovi

počet shlédnutí od publikace: 19		výpis autorského hodnocení

:: Komentáře k příspěvku ::

Terka007	29.07.2010, 9:16:26

OK, souhlasím, že je to nepovedené, avšak každému se takováto chybička vloudí. Pokusím se povídku upravit a vložit ji sem znova. Vážím si vašich rad, ale tato povídka měla jenom popsat, jak se dívka cítí! Jak by to ONA vyprávěla. Rozhodně jsem nechtěla od tohohle žádný zázrak.

nikaxxx	28.07.2010, 13:43:19

Nejdřív musím napsat, že nesouhlasím s prvním komentářem, s tím od Anny. Je pravda, že tohle dílo není nejlepší, má hodně mušek i much (ostatně jako i moje povídky) a občas mi dalo čtení i zabrat. Ale je jen málo amatérských autorů, kteří mají vše bez chyby a precizně zpracovaný. Rozhodně si nemyslím, že "tohle mělo zůstat jen ve slohovkách a nebo někde na soukromém blogu". Jak se má autor zlepšovat, když jediná kritika přijde od učitele češtiny? Popsat "spisovatelský sen" je dobrý nápad a rozhodně by nebylo na škodu trochu si s textem vyhrát :-). Nelíbí se mi věty: Ten budík si snad nikdy nedá pokoj. I když vím, že musím do školy a učitelé by nebyli zrovna nadšení, kdybych o nějakou tu minutku došla později. -> spojení "I když" mi tam nějak nedává logiku, což je možná jenom můj problém :-). Do druhého odstavce bych vynechala (nebo jinak zakomponovala) větičku v závorce a tak podobně. Potom tem dialog pošťáka a Katky - není moc pravděpodobný, a to ani když uvěřím, že spolu mají tak přátelský vztah (já svoji pošťačce řeknu vždy jen "dobrý den, děkuju, mějte se") Jinak tu všechno bylo už řečeno :-).

Šíma	26.07.2010, 15:19:38

Zdravím! ;-) Koukám, že tu nikdo nepíše své komentáře! Ano, každý autor (ať už píše básně, nebo povídky, či romány) chce být slavný a sní o tom... Kdo by nechtěl? Jenže... Zpracování tohoto nápadu a motivu je dost špatně volené! Nepiš o sobě! Nepojmenuj svou hrdinku vlastním jménem. Pokud už chceš psát o těžkém životě spisovatele (spisovatelky) napiš to tak, že předáš ostatním čtenářům třeba i své vlastní zkušenosti prostřednictvím docela cizí hrdinky, která se také pokouší psát. Ale napiš to tak, aby byl text čitelný a čtivý, aby se díval na tento problém (když třeba múzy stávkují, nebo jeden čeká na odpověď od nakladatele) více napínavým způsobem. Musí v tom být nervy, napětí, rádost, nebo smutek... Pokud text napíšeš stylem, ve kterém jsi samotnou vyprávěčkou právě ty, napiš to ve formě fejetonu, nebo úvahy. Pokud chceš formu povídky, napiš svůj příběh, jako bys chtěla povyprávět o životě někoho docela jiného, nebo toho, kým by ses chtěla stát, ale neuváděj to tak okatě! ;-) Musím se přiznat, že jsem tento textík četl mnohokrát a každý den jsem se k němu vracel (od jeho publikace na Saspi) a nevěděl jsem jak reagovat a co napsat! ;-))) Ano, vyrazila jsi mi dech i slova, ale ne kvalitou samotného dílka, právě naopak! :-( Je těžké někomu poradit. Každý nějak začínal a každý musel v sobě najít svůj styl, který bude rád používat. Určitě se časem ještě vypíšeš, najdeš sama sebe i své čtenáře. Ale nečekej, že to přijde ze dne na den, psaní je běh na dlouhé tratě a občas je třeba přeskakovat i nějaké překážky... Co poradit? a) hodně čti (romány, povídky, nebo kratší sloubky - například úvahy, či fejetony) a vybírej si zavedené autory, neby ty, kteří mají se psaním již nějaké zkušenosti a dívej se, jak pracují s textem b) časem se naučíš vyjádřovat své myšlenky a nápady stále lepším stylem a formou, ale chce to hodně cviku, takže nejen čti, ale i piš a piš! c) pokud píšeš o sobě, zkus se na sebe dívat pohledem jiného člověka (jako by jinýma očima) a popiš své trápení s múzámi (a múzáky), své touhy a sny (i určité vystřízlivění, když se sny hned nevyplní). Ale zkus to napsat tak, aby to mělo hlavu a patu. Aby to bylo čtivé a čtenáři se mohli vžít do Tvých uměleckých problémů, snů a ambicí... Přeji hodně úspěchů v další tvorbě a neházej flintu do žita! ;-)

Anna	25.07.2010, 22:19:34

Tak tohle mělo zůstat opravdu jen ve slohovkách anebo někde na soukromém blogu... styl místy ujíždí (vyškrábala jsem se nuceně z postele), najdou se tu chybky v interpunkci i jinde... (při tom - přitom). No, a k zápletce jako takové bych se snad raději ani nevyjadřovala. Ale neklesej na mysli, příště bude určitě líp. Přeju hodně inspirace a vytrvalosti.