|
|
|
|
|
:: Na SASPI.cz je právě 28115 příspěvků, 4451 autorů a 296077 komentářů :: on-line: 4 ::
|
 |
|
:: Hrdinou proti své vůli ::
 Šíma |
publikováno: 28.07.2010, 22:36
|
Tak a po úmorné práci si Vám dovoluji předložit... No, uvidíte sami a od srdce můžu říci, napsat, že tento text začínám tak trochu "nenávidět"! Originál měl asi 16.000 znaků a to co zbylo, je před vámi! Šotkům zdar! ;-)
P.S. A Lišče mělo pravdu! Je to tak trochu "absurdní"! |
| |
|
|
Přijel taxíkem, to jediné si pamatoval, ale nevěděl, jak se z něj dostal přes dvoranu hlídanou policií do vestibulu v přízemí. Výtahy nejezdily a tak se vydal po svých nahoru po schodech. Tom se potil při šlapání do schodů jako kůň. Supěl jako špatně zatopená parní lokomotiva a počítal schody i patra, která mu zbývala do cíle. Cestou míjel rozmazané obličeje lidí. Spatřil v nich strach a obavy. Za každou z prchajících postav viděl svou milou, jako by se mu neustále připomínala.
Před necelou hodinou dostal od přítelkyně podivnou sms-ku, že na ni má počkat asi za hodinu v příjmové hale dole v přízemí Finančního centra a pokud nebude tam, pak nahoře na Recepci její firmy v předposledním patře. Od té doby se neozvala a Tom po shlédnutí nezvykle vypadajícího zpravodajství místní televizní stanice Canal5+, kde mluvili o nebezpečně vyhlížejícím oblaku kouře vycházejícího z horních pater severního křídla budovy Finančního centra, na nic nečekal a vyrazil na místo setkání.
„Prosíme všechny obyvatele, aby se vyhýbali centru města a nevstupovali do Finančního centra! Budova se evakuuje...“ řval kdesi za zdmi domu čísi hlas z amplionu. Slyšel jej už na dvoraně před budovou, ale čím byl výše, tím byl nezřetelnější. Tom se na okamžik zastavil, aby se vydýchal. Natáhl se přes zábradlí a pohlédl skrze spodní patra požárního schodiště na tu hloubku pod ním, která na něj vyzývavě hleděla a šklebila se, jako by mu viděla až do žaludku. Pak zvedl hlavu a očima si přeměřil těch několik pater, které mu ještě zbývala. Po ohni nebyla zatím ani památka, ale ne nadarmo se říká, že není dýmu bez ohně a jemný dým již pomalu začínal zaplňovat požární schodiště. Připadalo mu, že se obrysy samotného schodiště mírně chvějí.
„Co tu děláte?“ vyrušil jej náhle čísi hlas. V první chvíli si myslel, že před ním stojí krásná blondýna s minisukní a svůdně obnaženým dekoltem, ale namísto své dívky spatřil jen užmoulanou a špatně nabarvenou padesátku, která chvatně spěchala po schodech dolů do bezpečí.
„Vy tu pracujete? V kterém patře?“ zeptal se jí. Připadal si, jako by byl opilý, nedokázal si přesně vybavit její tvář.
„Nevíte, že tu hoří?“ křičela hystericky. Jak utíkala dolů, brada se jí natřásala v rytmu jednotlivých došlapů na schodišti. „Já nic víc nevím, já tu jen uklízím...“
Její hlas se ztratil někde ve spodních podlažích. Tom se opřel o chladnou stěnu a rozhlížel se kolem. Netušil, co bude dělat a jak se pokusí svou lásku zachránit. Nebyl hasičem, natož záchranářem, pracoval u počítače a jedinou akci, kterou kdy viděl, byla ve filmu, nebo ve večerních zprávách. Klepala se mu kolena. Nemohl pořádně popadnout dech a čím déle na schodišti pobýval, tím více měl pocit, že vlezl do sloje ohnivého draka a že si svou drzost řádně odpyká.
Schodiště začal plnit hustší dým a Tom vytáhl kapesník z kapsy, aby si jej přiložil k nosu. Bylo to však k ničemu. Marně myslel na to, co jej kdysi jako baculatého chlapce učili ve Skautu. Začaly mu slzet oči a s každým dalším schodem nabíral stále méně vzduchu do plic. Sotva popadal dech, když jej na jednom z odpočívadel horních pater kdosi vtáhl dovnitř a zabouchl za sebou dveře. Tom se sesunul k zemi. Na chvíli myslel, že se snad vzteky rozpláče. Takhle svou dívku nikdy nezachrání!
„Jste celý?“ zeptal se jej muž v drahém obleku. Jeho hlas mu připadal zpomalený a kdyby nepostřehl rodný jazyk, myslel by, že mluví s cizincem. „Slyšíte mě?“
„Ano, slyším!“ souhlasil Tom. „Já... Přišel jsem... Kdo jste?“
„Nikdo... Počkejte, něco vám přinesu,“ řekl onen muž a na okamžik odběhl. Tom se rozhlédl po patře. Všiml si, že v držáku na stěně schází požární sekera a za rohem leží prázdný kanystr od benzínu. Tom se otřásl odporem. Žhářství? Ale kdo? Ten muž?
„Nate!“ řekl mu obchodník s bůh ví čím a podal mu kelímek s chladnou limonádou. „Kafe došlo!“
„Díky...“ přikývl a napil se. „Jak to vypadá?“
„To netuším, vím jen, že se schodiště zaplnilo kouřem a výtahy nejezdí!“ zarazil se muž.
„Neviděl... Neviděl jste tu jednu ženu?“ řekl Tom. „Pracuje v předposledním patře...“
„Tady bývá ženských...“ pokrčil muž rameny. „Jedna pěknější než druhá...“
„Proč jste neutekl?“ zeptal se jej Tom, když se snažil nabrat dech. „Když vyhlásili poplach?“
„Nevím,“ zamyslel se neznámý. „Asi jsem zpanikařil...“
„Ale jestli hoří horní patra...“ zarazil se Tom, jako by mu pomalu docházely všechny souvislosti. „Musím dál...“
„Počkám tu na hasiče,“ řekl mu rezolutně jeho dočasný zachránce. „Za chvíli bude na schodišti tolik kouře, že tam bude nedýchatelno...“
„Musím... Jít!“ řekl Tom.
„Hodně štěstí,“ řekl mu muž v ušpiněné košili. „Budete ho potřebovat!“
Bylo mu na zvracení. Teplota v patře neznatelně stoupala a bylo jen otázkou času, kdy se oheň dostane i k nim. Tento oheň byl divný, nehořel zdola nahoru, ale shora dolů. Tom se vydal zpět ke schodišti a otevřel požární dveře. Bylo na něm o poznání více kouřem. Brzy poznal, že vyjít zpět na schodiště byla chyba. Dýchalo se mu stále hůře a hůře. Když vyšplhal o patro výše, jen z vypětím všech sil zatlačil do požárních dveří a vpadl do dalšího patra. Dveře se za ním poslušně zavřely. Ani zde nebylo po dýmu ani památky, avšak teplota v tomto podlaží oproti tomu předchozímu o několik stupňů stoupla.
„Kde jsi, Kat?“ zavolal do šera chodby. Připadal si zbytečný a ztracený. Věděl, že je ve špatném patře, ale neměl sílu vyjít výš. Sirény venku stále ječely, avšak na schodišti byl klid. Možná se záchranáři a požárníci báli vejít do budovy. Kdesi cosi silně zapraštělo a ozval se zvuk namáhané oceli. Na mnoha místech spadl na podlahu chodby falešný strop. Tom si otřel čelo a neodvažoval se pohnout.
„Co teď?“ ptal se sám sebe polohlasně. Pak zhasla světla a chodba se ponořila do tíživého šera. Nouzové osvětlení se nezapojilo. Pomalu se proplížil k oknu, aby zahlédl, jak se z protějšího křídla odlupuje od budovy okrasná fasáda a padá spolu s roztříštěným sklem dolů na ulici. Z prázdných oken se v mžiku vyvalil oheň a hustý černý dým. Rychle spočítal patra, která jej dělila od podlaží, ve kterém pracovala jeho dívka. Třikrát se spletl, než dostal uspokojivou odpověď. Zbývalo ještě deset pater. Rozkašlal se.
V šeru se dobelhal k nejbližší toaletě a vešel dovnitř. Voda ještě tekla a přestože měla na jeho vkus poněkud podezřelou barvu, hltavě se napil a namočil ručník visící u umyvadla, aby mu pomohl dýchat čistší vzduch. Nikdy nebyl žádným hrdinou. Černé mastné vlasy se mu lepily na čelo i zátylek. Očima těkal po celém patře a nehybně naslouchal, zda neuslyší nějaký podezřelý pohyb, nebo zvuk, který by mu napověděl, že něco není v pořádku. Vyrazil zpět ke schodišti. Když otevřel požární dveře, vyvalil se na něj oblak hustého kouře. Ihned je zavřel a začal se dávit. Tudy cesta nevedla. Chvíli zápasil z dechem, zdálo se mu, že na okamžik ztratil vědomí. Probral se až na podlaze.
„Ahoj, pane!“ vyrušil jej někdo. Nevěřícně pohlédl na malou holčičku ve skládané sukénce a žlutém nátělníku. Měla na sobě botky nazuté na holých nožkách. Vypadala bezstarostně, jak jen dovedou malé děti být. „Co tu děláš?“
„A co tu děláš ty?“ zamračil se a znovu se rozkašlal. „Odkud ses tu vzala?“
„Jsem tu kvůli tobě... Pojď za mnou!“ řeklo děvče a vydalo se potemnělou a neosvětlenou chodbou směrem k centrálnímu jádru s nefunkčními výtahy. Čím rychleji běžela, tím se mu zdála její postava rozmazanější. Odněkud se k němu nesl hukot požáru. Ohnivý drak si bral tuto budovu za svou a přivlastňoval si jedno patro za druhým.
„Ale...“ zalapal po dechu. „Výtahy nejezdí! A já... Nejsem superman!“
„To vůbec nevadí...“ zavolalo na něj děvčátko. „Já taky ne...“
„Kam mám jít?“ zaprosil Tom. Cítil se slabý a v posledním tažení.
„Pojď za mnou...“ usmálo se. „Třeba tu ještě někoho... potkáme!“
„Neviděla jsi tu... Blondýnu? S modrýma očima?“ zeptal se jí Tom a pomalu se vydal za ní. Vypadalo to, že jej neslyšela. Dívka mu brzy zmizela z očí. Když prošel dalšími požárními dveřmi, ocitl se sám v jakési hale u výtahů. Nevěřícně zíral na prostor ozářený nouzovým osvětlením. V chodbě za ním spadl strop. Tu si všiml, že jsou jedny výtahové dveře otevřené. Výtah stál o patro výše a skřípal ve vodících kolejnicích. Opatrně nahlédl do černé propasti, když tu se utrhl a proletěl kolem jeho hlavy, aby zmizel v temnotě nižších pater.
„Tudy cesta nevede!“ řekla mu náhle jeho milá Kat.
„Ty jsi tady?“ nechápal. „A ta holčička?“
„Pojď, zavedu tě k ní!“ usmála se na něj Kat mile a chytila Toma za ruku. „Je jen naše...“
Vydali se skrze dveře, kterých si dříve nevšiml, krátkou chodbou vstříc bílému světlu na jejím konci. Byl rodící se večer a slunce zvolna zapadalo za nedalekými kopci. Ve středu města hořela jedna z výškových budov. Z dálky připomínala velkou pochodeň, která osvětlovala celé Centrum města. Stavba plála dlouho do noci, jako by byla z vosku. S novým dnem zbyly z kdysi výstavní finanční budovy jen ohořelé trosky v podobě dýmajícího skeletu. Těla Toma a jeho dívky Kat se nikdy nenašla. Podle vyšetřovatelů nebylo v budově v době požáru žádné dítě...
|
|
|
|
|
|
|
|
celkové hodnocení autora:
98.2 %
|
|
přidat autora k oblíbeným |
|
| hodnotilo celkem autorů: 11 |
komentovat příspěvek
|
|
| autorské hodnocení: 1.0 |
uložit příspěvek
|
|
| známka poroty:
[ - ] |
tisk příspěvku |
|
| počet komentářů: 24 |
zaslat vzkaz autorovi
|
|
| počet shlédnutí od publikace: 74 |
výpis autorského hodnocení |
|
|
|
| |
|
|
|
|
|
 |
| Optimalizováno pro rozlišení 1024x768. Prohlížeče: IE 6.0, Opera, Firefox. |
|
| © 2005-2009 by Matěj Novotný & Filip Kotora | Všechna práva vyhrazena |
|
|
|
|
 |
 |
 |
 |
|
|
Bloodynka
|
|
| (10.2.2012, 20:32) |
|
|
pitron
|
|
| (10.2.2012, 09:19) |
|
|
mbun
|
|
| (10.2.2012, 08:49) |
|
|
Petr polák
|
|
| (9.2.2012, 18:55) |
|
|
 |
 |
 |
 |
 |
|
 |
 |
 |
 |
 |
|
 |
 |
 |
 |
 |
|
 |
 |
 |
 |
 |
|
| Kde nejčastěji hledáte zatoulanou inspiraci? |
|
|
|
|
 |
 |
 |
 |
|
