obr obr obr
obr
uživatel 
heslo 
» Registrace autora
» Zapomněli jste heslo?
obr
obr obr obr
obr
» Novinky
» Právě vyšlo
» TOP 20 díla
» Články
» Literární almanach
obr
obr obr obr
obr
» Próza
» Poezie
» Výstřely do tmy
» Příručka publikování
» TOP 20 autoři
» Vyhledávání
obr
obr obr obr
obr
» Workshopy 
» Fórum 
» SASPI Chat! (1)
» FAQ
obr
obr obr obr
obr
» Knihovna autorů SASPI
» Redaktoři on-line
» Technická podpora
» SASPI team
» Odkazy
» Spolupráce
» Knihkupectví
"Láska je jako Opera. Člověk se tam nudí, ale vrací se tam."
Gustav Flaubert
obr
obr počet přístupů: 2915108 obr

Adresa SAS E-mail © SAS Obecně platná pravidla Nápověda obr

:: Na SASPI.cz je právě 39051 příspěvků, 5696 autorů a 387929 komentářů :: on-line: 0 ::
obr

:: Hrdinou proti své vůli ::

Příspěvek je součásti workshopu: Nouze plodí hrdiny
Příspěvek je součásti sbírky / knihy: Povídky z okurkové lahve
 redaktor Šíma publikováno: 28.07.2010, 22:36  
Tak a po úmorné práci si Vám dovoluji předložit... No, uvidíte sami a od srdce můžu říci, napsat, že tento text začínám tak trochu "nenávidět"! Originál měl asi 16.000 znaků a to co zbylo, je před vámi! Šotkům zdar! ;-)

P.S. A Lišče mělo pravdu! Je to tak trochu "absurdní"!
 

      Přijel taxíkem, to jediné si pamatoval, ale nevěděl, jak se z něj dostal přes dvoranu hlídanou policií do vestibulu v přízemí. Výtahy nejezdily a tak se vydal po svých nahoru po schodech. Tom se potil při šlapání do schodů jako kůň. Supěl jako špatně zatopená parní lokomotiva a počítal schody i patra, která mu zbývala do cíle. Cestou míjel rozmazané obličeje lidí. Spatřil v nich strach a obavy. Za každou z prchajících postav viděl svou milou, jako by se mu neustále připomínala.

      Před necelou hodinou dostal od přítelkyně podivnou sms-ku, že na ni má počkat asi za hodinu v příjmové hale dole v přízemí Finančního centra a pokud nebude tam, pak nahoře na Recepci její firmy v předposledním patře. Od té doby se neozvala a Tom po shlédnutí nezvykle vypadajícího zpravodajství místní televizní stanice Canal5+, kde mluvili o nebezpečně vyhlížejícím oblaku kouře vycházejícího z horních pater severního křídla budovy Finančního centra, na nic nečekal a vyrazil na místo setkání.

      „Prosíme všechny obyvatele, aby se vyhýbali centru města a nevstupovali do Finančního centra! Budova se evakuuje...“ řval kdesi za zdmi domu čísi hlas z amplionu. Slyšel jej už na dvoraně před budovou, ale čím byl výše, tím byl nezřetelnější. Tom se na okamžik zastavil, aby se vydýchal. Natáhl se přes zábradlí a pohlédl skrze spodní patra požárního schodiště na tu hloubku pod ním, která na něj vyzývavě hleděla a šklebila se, jako by mu viděla až do žaludku. Pak zvedl hlavu a očima si přeměřil těch několik pater, které mu ještě zbývala. Po ohni nebyla zatím ani památka, ale ne nadarmo se říká, že není dýmu bez ohně a jemný dým již pomalu začínal zaplňovat požární schodiště. Připadalo mu, že se obrysy samotného schodiště mírně chvějí.

      „Co tu děláte?“ vyrušil jej náhle čísi hlas. V první chvíli si myslel, že před ním stojí krásná blondýna s minisukní a svůdně obnaženým dekoltem, ale namísto své dívky spatřil jen užmoulanou a špatně nabarvenou padesátku, která chvatně spěchala po schodech dolů do bezpečí.

      „Vy tu pracujete? V kterém patře?“ zeptal se jí. Připadal si, jako by byl opilý, nedokázal si přesně vybavit její tvář.

      „Nevíte, že tu hoří?“ křičela hystericky. Jak utíkala dolů, brada se jí natřásala v rytmu jednotlivých došlapů na schodišti. „Já nic víc nevím, já tu jen uklízím...“

      Její hlas se ztratil někde ve spodních podlažích. Tom se opřel o chladnou stěnu a rozhlížel se kolem. Netušil, co bude dělat a jak se pokusí svou lásku zachránit. Nebyl hasičem, natož záchranářem, pracoval u počítače a jedinou akci, kterou kdy viděl, byla ve filmu, nebo ve večerních zprávách. Klepala se mu kolena. Nemohl pořádně popadnout dech a čím déle na schodišti pobýval, tím více měl pocit, že vlezl do sloje ohnivého draka a že si svou drzost řádně odpyká.

      Schodiště začal plnit hustší dým a Tom vytáhl kapesník z kapsy, aby si jej přiložil k nosu. Bylo to však k ničemu. Marně myslel na to, co jej kdysi jako baculatého chlapce učili ve Skautu. Začaly mu slzet oči a s každým dalším schodem nabíral stále méně vzduchu do plic. Sotva popadal dech, když jej na jednom z odpočívadel horních pater kdosi vtáhl dovnitř a zabouchl za sebou dveře. Tom se sesunul k zemi. Na chvíli myslel, že se snad vzteky rozpláče. Takhle svou dívku nikdy nezachrání!

      „Jste celý?“ zeptal se jej muž v drahém obleku. Jeho hlas mu připadal zpomalený a kdyby nepostřehl rodný jazyk, myslel by, že mluví s cizincem. „Slyšíte mě?“

      „Ano, slyším!“ souhlasil Tom. „Já... Přišel jsem... Kdo jste?“

      „Nikdo... Počkejte, něco vám přinesu,“ řekl onen muž a na okamžik odběhl. Tom se rozhlédl po patře. Všiml si, že v držáku na stěně schází požární sekera a za rohem leží prázdný kanystr od benzínu. Tom se otřásl odporem. Žhářství? Ale kdo? Ten muž?

      „Nate!“ řekl mu obchodník s bůh ví čím a podal mu kelímek s chladnou limonádou. „Kafe došlo!“

      „Díky...“ přikývl a napil se. „Jak to vypadá?“

      „To netuším, vím jen, že se schodiště zaplnilo kouřem a výtahy nejezdí!“ zarazil se muž.

      „Neviděl... Neviděl jste tu jednu ženu?“ řekl Tom. „Pracuje v předposledním patře...“

      „Tady bývá ženských...“ pokrčil muž rameny. „Jedna pěknější než druhá...“

      „Proč jste neutekl?“ zeptal se jej Tom, když se snažil nabrat dech. „Když vyhlásili poplach?“

      „Nevím,“ zamyslel se neznámý. „Asi jsem zpanikařil...“

      „Ale jestli hoří horní patra...“ zarazil se Tom, jako by mu pomalu docházely všechny souvislosti. „Musím dál...“

      „Počkám tu na hasiče,“ řekl mu rezolutně jeho dočasný zachránce. „Za chvíli bude na schodišti tolik kouře, že tam bude nedýchatelno...“

      „Musím... Jít!“ řekl Tom.

      „Hodně štěstí,“ řekl mu muž v ušpiněné košili. „Budete ho potřebovat!“

      Bylo mu na zvracení. Teplota v patře neznatelně stoupala a bylo jen otázkou času, kdy se oheň dostane i k nim. Tento oheň byl divný, nehořel zdola nahoru, ale shora dolů. Tom se vydal zpět ke schodišti a otevřel požární dveře. Bylo na něm o poznání více kouřem. Brzy poznal, že vyjít zpět na schodiště byla chyba. Dýchalo se mu stále hůře a hůře. Když vyšplhal o patro výše, jen z vypětím všech sil zatlačil do požárních dveří a vpadl do dalšího patra. Dveře se za ním poslušně zavřely. Ani zde nebylo po dýmu ani památky, avšak teplota v tomto podlaží oproti tomu předchozímu o několik stupňů stoupla.

      „Kde jsi, Kat?“ zavolal do šera chodby. Připadal si zbytečný a ztracený. Věděl, že je ve špatném patře, ale neměl sílu vyjít výš. Sirény venku stále ječely, avšak na schodišti byl klid. Možná se záchranáři a požárníci báli vejít do budovy. Kdesi cosi silně zapraštělo a ozval se zvuk namáhané oceli. Na mnoha místech spadl na podlahu chodby falešný strop. Tom si otřel čelo a neodvažoval se pohnout.

      „Co teď?“ ptal se sám sebe polohlasně. Pak zhasla světla a chodba se ponořila do tíživého šera. Nouzové osvětlení se nezapojilo. Pomalu se proplížil k oknu, aby zahlédl, jak se z protějšího křídla odlupuje od budovy okrasná fasáda a padá spolu s roztříštěným sklem dolů na ulici. Z prázdných oken se v mžiku vyvalil oheň a hustý černý dým. Rychle spočítal patra, která jej dělila od podlaží, ve kterém pracovala jeho dívka. Třikrát se spletl, než dostal uspokojivou odpověď. Zbývalo ještě deset pater. Rozkašlal se.

      V šeru se dobelhal k nejbližší toaletě a vešel dovnitř. Voda ještě tekla a přestože měla na jeho vkus poněkud podezřelou barvu, hltavě se napil a namočil ručník visící u umyvadla, aby mu pomohl dýchat čistší vzduch. Nikdy nebyl žádným hrdinou. Černé mastné vlasy se mu lepily na čelo i zátylek. Očima těkal po celém patře a nehybně naslouchal, zda neuslyší nějaký podezřelý pohyb, nebo zvuk, který by mu napověděl, že něco není v pořádku. Vyrazil zpět ke schodišti. Když otevřel požární dveře, vyvalil se na něj oblak hustého kouře. Ihned je zavřel a začal se dávit. Tudy cesta nevedla. Chvíli zápasil z dechem, zdálo se mu, že na okamžik ztratil vědomí. Probral se až na podlaze.

      „Ahoj, pane!“ vyrušil jej někdo. Nevěřícně pohlédl na malou holčičku ve skládané sukénce a žlutém nátělníku. Měla na sobě botky nazuté na holých nožkách. Vypadala bezstarostně, jak jen dovedou malé děti být. „Co tu děláš?“

      „A co tu děláš ty?“ zamračil se a znovu se rozkašlal. „Odkud ses tu vzala?“

      „Jsem tu kvůli tobě... Pojď za mnou!“ řeklo děvče a vydalo se potemnělou a neosvětlenou chodbou směrem k centrálnímu jádru s nefunkčními výtahy. Čím rychleji běžela, tím se mu zdála její postava rozmazanější. Odněkud se k němu nesl hukot požáru. Ohnivý drak si bral tuto budovu za svou a přivlastňoval si jedno patro za druhým.

      „Ale...“ zalapal po dechu. „Výtahy nejezdí! A já... Nejsem superman!“

      „To vůbec nevadí...“ zavolalo na něj děvčátko. „Já taky ne...“

      „Kam mám jít?“ zaprosil Tom. Cítil se slabý a v posledním tažení.

      „Pojď za mnou...“ usmálo se. „Třeba tu ještě někoho... potkáme!“

      „Neviděla jsi tu... Blondýnu? S modrýma očima?“ zeptal se jí Tom a pomalu se vydal za ní. Vypadalo to, že jej neslyšela. Dívka mu brzy zmizela z očí. Když prošel dalšími požárními dveřmi, ocitl se sám v jakési hale u výtahů. Nevěřícně zíral na prostor ozářený nouzovým osvětlením. V chodbě za ním spadl strop. Tu si všiml, že jsou jedny výtahové dveře otevřené. Výtah stál o patro výše a skřípal ve vodících kolejnicích. Opatrně nahlédl do černé propasti, když tu se utrhl a proletěl kolem jeho hlavy, aby zmizel v temnotě nižších pater.

      „Tudy cesta nevede!“ řekla mu náhle jeho milá Kat.

      „Ty jsi tady?“ nechápal. „A ta holčička?“

      „Pojď, zavedu tě k ní!“ usmála se na něj Kat mile a chytila Toma za ruku. „Je jen naše...“

      Vydali se skrze dveře, kterých si dříve nevšiml, krátkou chodbou vstříc bílému světlu na jejím konci. Byl rodící se večer a slunce zvolna zapadalo za nedalekými kopci. Ve středu města hořela jedna z výškových budov. Z dálky připomínala velkou pochodeň, která osvětlovala celé Centrum města. Stavba plála dlouho do noci, jako by byla z vosku. S novým dnem zbyly z kdysi výstavní finanční budovy jen ohořelé trosky v podobě dýmajícího skeletu. Těla Toma a jeho dívky Kat se nikdy nenašla. Podle vyšetřovatelů nebylo v budově v době požáru žádné dítě...


 celkové hodnocení autora: 96.6 %

výborné chvalitebné dobré dostatečné nedostatečné Ohodnoťte příspěvek!

přidat autora k oblíbeným 
 hodnotilo celkem autorů: 12 komentovat příspěvek 
 autorské hodnocení: 1.1 uložit příspěvek 
 známka poroty: [ - ] tisk příspěvku 
 počet komentářů: 26 zaslat vzkaz autorovi 
 počet shlédnutí od publikace: 79 výpis autorského hodnocení 
 
:: Komentáře k příspěvku ::
 Dandy518 01.08.2014, 2:20:24 Odpovědět 
   25. 07. 2014

Mám rád hrdiny, kteří jsou úplně obyčejní smrtelníci, žádný Hercules (mezi námi patří k mým nejoblíbenějším), kterým se podaří vykonat hrdinský čin.
Jo, kvůli lásce zemřelo lidí, snad více něž ve válce, ale to bych přeháněl.
 ze dne 01.08.2014, 13:37:58  
   Šíma: Láska dovede i zabíjet. Když ne fyzicky, tak i psychicky... Je jako dvousečný meč a záleží na tom, zda buduje či ničí. Být člověkem není lehké. Dík za zastavení a komentík.
 Jujacek 03.03.2011, 17:35:05 Odpovědět 
   Ahoj :)
Textík je čtivý a pěkně to "odsejpalo". Jen škoda, fandila jsem mu a jak to dopadlo :(
 ze dne 03.03.2011, 19:49:40  
   Šíma: Dík za zastavení a komentář! Jo, je to trochu smutný příběh...
 cojsemtochtělříct 03.03.2011, 7:43:56 Odpovědět 
   Zatím jsem se tady ještě nerozkoukal a kromě Tipu dne nevím, o jakých nominacích je řeč. Povídka se mi moc líbila a hrdinovi jsem do poslední chvíle přál, aby se zorientoval. :) 1*
 ze dne 03.03.2011, 11:20:55  
   Šíma: Díky moc za zastavení a komentík! Tuším, že se autoři a jejich dílka v "Tipu dne" vybírají nejspíš náhodně! ;-)

P.S. Jaké nominace máš na mysli? V právě probíhajících workshopech (po termínu odeslání soutěžních příspěvků) mají čtenáři týden na nominaci (hlasování) svých fanoušků a jejich dílek, která se jim líbí... Ale to jen na okraj! Hezký den přeji!
 salvator 05.08.2010, 0:17:22 Odpovědět 
   Gratuluji Šímovi k vítězství.
Nechť tvůj prapor vlaje nejvýše všem ostatním na odiv.
Těším se na další klání už nyní.
Salvator.
 ze dne 05.08.2010, 0:36:35  
   Šíma: šíma to opět vyhrál! ;-))) Děkuji všem za nominaci! Osobně jsem nominoval: čuka, Leontia a Matyldu Kratinovou! Koukám, že se dělím s čukem o první místo! ;-))) Gratulaci i čukovi, má tam také pět nominací! Takže je ve velmi těsném závěsu! Klaním se a také se těším na další WS-ko!
 Sakora 01.08.2010, 20:00:54 Odpovědět 
   Prožitek katastrofy jsem hlavnímu hrdinovi dokonale věřila. Jeho pocity, setkání s lidmi v budově i tajemná holčička vytváří moc povedený příběh. Závěr mi tam sedí.
(Jen ty první odstavce...
co je divného na sms "Počkej na mě v práci." ???
slova popisují napětí a pak se hned za sebou objevují popisy "jak Petr funěl" což děj zpomaluje )- jsou to maličkosti, určitě za 1.
 ze dne 01.08.2010, 21:23:18  
   Šíma: Zdravím! Co bylo divné na té sms-ce? Či ja vím? Musel bych se podívat, jak jsem to napsal! ;-))) To s tím supěním, prostě náš hrdina není žádný Rambo a dalo mu to zabrat, no... Každopádně děkuju za návštěvu i komentář a jsem rád, že se líbilo! ;-)
 Leontius 31.07.2010, 16:00:28 Odpovědět 
   Děj krásně plyne a přímo se míhá před očima. Ale přesto jde vidět, že ti limit workshopu bránil v rozletu (inu, nejsi sám). Takže jak náš hrdina vlastně skončil? Halucinace, otrava kouřem a nedostatek kyslíku? Holčička? Čekal Tom se svou přítelkyní dítě nebo je to ztělesnění něčeho jiného? A co ta závěrečná "policejní zpráva"? Možná by se to obešlo bez ní. Možná bych rád viděl původní verzi :-D Čte se to hezky...
 ze dne 31.07.2010, 16:42:54  
   Šíma: Zdravím, pane a děkuju za zastavení a komentář! Původní verzi jsem smazal! Bylo jich několik a když jsem dopsal tuto, tak jsem ty ostatní nemilosrdně máznul, měl jsem toho už dost! ;-))) Možná je to škoda, že ta nejdešlí (původní) nezůstala! Ještě jednou děkuji a přeji pěknou sobotu i neděli! ;-)
 chris ONNE 30.07.2010, 19:20:28 Odpovědět 
   Zdravím šímo!
Tentokrát žádné sálodlouhé pitvání se nekoná, tentokrát ti ukradnu z volného času nanejvýš minutu! ;-)
Nápad se mi líbí opravdu hodně! To se ti povedlo. Co se týče zpracování, tak mám malinký problém. První odstavce se mi zdají takové vlažnější. Protože je ta povídka strašně moc limitovaná, co se týče rozsahu, čekal bych ji hned od začátku mírně živější. Pak už se to ale rozjíždí.
Ten poslední odstavec bych tam nechal.

Takže jednička a jen tak dál!

chris
 ze dne 30.07.2010, 19:27:30  
   Šíma: Díky, Chrisi. Hlavně, že se to rozjíždí, ono akce od samého začátku, bez vložení čtenáře do děje, to šímovi moc nejde, ale kdo ví? ;-) Jsem rád, že se líbilo!
 čuk 30.07.2010, 10:10:33 Odpovědět 
   Přeludné čára v blízkosti smrti jsou vždy dobrým námětem. Hrdina hrdinou byl, byť později konal v omámení. Je zde symbolika přeměněné Smrti v přelud holčičky i "černého tunelu". Ale i Kat byla přeludem: konečná transformace vedoucí ke smíření je dojemná.
Poslední odstavec měl být rozdělen. Líčení je obšírné s detaily. Pro dané téma bych raději viděl text dramatičtější, trhaný, střídavě emotivní, aby atmosféra hrůzy požáru byla výraznější (pak víc vynikne závěrečné zklidnění a suchost objektivního konstatování)
 ze dne 30.07.2010, 10:22:43  
   Šíma: Díky, čuku, za návštěvu i kritiku! Bohužel jsem se jen tak tak vešel do počtu znaků a normostran! ;-) Ale to nevadí, protože každé dílko lze ještě zlepšovat i později, takže (a hlavně proto) děkuju za Tvé návrhy k samotnému textu, se kterým jsem tolik zápolil a bojoval... ;-)

P.S. Sám víš, jak jsem "ukecaný" a proto je tak těžké něco "narvat" do několika stránek, aby to mělo hlavu i patu! Hihihi...
 Matylda Kratinová 29.07.2010, 14:01:41 Odpovědět 
   Cavec,
absurdni je mozna konani samotneho hrdiny, ale ve chvili, kdy ma clovek strach o blizkeho se vsechen rozum kamsi vytraci. Na vyber jsou v podstate pak dve moznosti: cekat (a riskovat, ze zesilis strachy), nebo jit hlavou proti zdi a vyrazit na pomoc (s tim, ze se taky nemusis vratit). Zajimavy je, ze casteji jdou lidi pomahat, touha pomoci, zachranit, je proste vetsi, nez jen cumet a cekat. Ale ve chvili, kdy s dotycnym nemame nic spolecnyho, se to obraci presne naopak.
Takze dle me se v tom da najit i tento, vskutku hamletovskej rozmer. Me se to libilo. =-)
 ze dne 29.07.2010, 16:43:58  
   Šíma: Děkuji! ;-)
 Tonyend 29.07.2010, 11:06:34 Odpovědět 
   Doufám, že je ta tvá láhev pěti litrová! Že je pěkně napěchovaná a budu mít nadlouho z čeho brát. Výborně naložené"okurčičky"!
Tahle ta je s příchutí tajemna, hezky prožitého byť smutného snu, příběhu. Tvá obrazotvornost je velká a příjemná. Dobře se mi to četlo a vtahlo mě to do děje. Ale zažít bych to raději nechtěl, ani ve snu. I když na Anděly věřím. Tak za jedna.
 ze dne 29.07.2010, 16:43:21  
   Šíma: Děkuju moc a klaním se! ;-)
 nikaxxx 29.07.2010, 10:15:33 Odpovědět 
   Celá povídka je hezká, čtivá a zajímavá. Se zájmem jsem četla myšlenkové pochody člověka v hořící budově a během čtení posledních vět mě dokonce mrazilo :).
Podle mě je poslední odstavec důležitý. Ačkoli je jasné, co se stalo i to, že holčička v budově skutečně nebyla, sdělení v tom čtenáře utvrdí a (alespoň v mém připadě) umocní celkový dojem :).
 ze dne 29.07.2010, 10:17:45  
   Šíma: Děkuji moc za zastavení i kritiku a přeji hezký den, jsem rád, že se líbilo! ;-)
 Charlotte vL 28.07.2010, 23:48:34 Odpovědět 
   Ahoj
opet jsi prekvapil. Zvlastni pohled do myslenek cloveka, ktery neztraci nadeji. (muzu jen hadat, ze "financni centrum" je WTC a bila holcicka mir, klid, nadeje... nebo treba andel.... Nebo jen halucinace...). V kazdem pripade bych tam uz konec posledniho odstavce nedavala... (ale to je jen muj nazor, ale ukoncila bych to ...slunce zvolna zapadalo za nedalekými kopci. Myslim, ze bile svetlo v predchozi vete jasne rika, co se asi stalo. Ctenar pochopi. alespon na me ten popis, ze divku, Toma ani Kat nikdy nenasli, pusobi tak zvlastne... stavis nadeji, hledas v horici budove Kat, potkas panicky utikajici lidi, a pak na konci oznamis jako v novinach, ze telo nenasli... Jak jsem napsala... Podle me je to patrne uz z predchozich vet...
Dekuji za prispevek k zamysleni... Holuběnka Ch.
 ze dne 28.07.2010, 23:52:31  
   Šíma: Děkuju za návštěvu i kritiku! ;-)

Jo, tato část textu - Těla Toma a jeho dívky Kat se nikdy nenašla. Podle vyšetřovatelů nebylo v budově v době požáru žádné dítě... - nejspíš posouvá pointu trochu jiným směrem... Možná jsem to měl vypustit, kdo ví? Sám už nevím, bo mě zmohlo to neustálé mazání a přepisování! ;-)
 salvator 28.07.2010, 23:00:54 Odpovědět 
   Nazdar Šímo,
nejvíce se mi nejspíš líbil závěr a už asi začínám chápat, proč
začínáš nenávidět svůj text. Jestliže byl takto "zkrácen", v původní podobě měl určitě více prostoru pro tajemná zákoutí,
myšlenkové pochody těch, kteří si doslova prožili onen den, který byl pro ně více než osudový.
Holčičku, která byla v budově i když být neměla, chápu jako zmar všeho konání, jako panenku tisknoucí se k hrudi těch, kteří již nemají šanci na záchranu a těch, kteří ani nestačili možná ztratit svou víru před svým koncem.
Hlavně je evidentně škoda, že jsi musel text krátit, řekl bych, že je to mírně znát.
Tak se měj, Šímo a šotkům..no však víš. Já si ale žádného nevšimnul.
Hezký večer a příjemné vstávání. D.
 ze dne 28.07.2010, 23:02:47  
   Šíma: Díky za zastavení a objemný komentík! ;-) Ano, krátil jsem a něco se z příběhu vytratilo... :-(
obr
© 2005-2016 by Matěj Novotný & Filip Kotora | Všechna práva vyhrazena
 
 
Va?e literatura MFantasy Literární.cz - Server s českou literaturou Art & Design - Roman K?bus
 
Partneři: Gastrokritik, Antikvariát Kačur
 
St?hnout SASPI.cz toolbar! RSS zdroj
obr obr obr
obr
Danny Rain
(13.3.2019, 14:09)
Moni mini
(10.3.2019, 15:31)
Jan Zindulka
(9.3.2019, 17:09)
SarahT.Tarkins
(9.3.2019, 15:37)
obr
obr obr obr
obr
Déšť
Faelien
Velmi křehké vz...
pilot Dodo
Sv. Vaclavovi
Jan Václav Znojemský
obr
obr obr obr
obr

Leknínová koupel
Marie Bernadeta
obr
obr obr obr
obr
Liter?rn? almanach SASPI
Aktuální číslo LA...
obr
obr obr obr