» Novinky
» Právě vyšlo
» TOP 20 díla
» Články
» Literární almanach
» MTP 2009

» Próza
» Poezie
» Výstřely do tmy
» Příručka publikování
» TOP 20 autoři
» Vyhledávání

» Workshopy
» Fórum
» SASPI Chat! (1)
» FAQ

» Knihovna autorů SASPI
» Redaktoři on-line
» Technická podpora
» SASPI team
» Odkazy
» Spolupráce
» Knihkupectví

"Naděje je sen bdícího."

Aristoteles

počet přístupů: 2141636

obr

:: Na SASPI.cz je právě 29007 příspěvků, 4550 autorů a 303531 komentářů :: on-line: 8 ::

:: Černá díra- kapitola 5 ::

Tesss	publikováno: 12.08.2010, 9:28


	Láska na první pohled ...o dva týdny později Šarlota „Tak Šarloto, sbal se. Doktor dnes rozhodl, že můžeš jít domů.“ Domů? Nemohla jsem tomu uvěřit, že už konečně budu doma a budu usínat ve vlastní posteli, uvidím své známé a vůbec konečně budu svobodná. Ještě ale nevím, co škola. Nejspíš začnu znovu od druháku, na což se vůbec netěším, Ale co, můžu si za to sama. „Rodiče pro tebe přijedou zhruba za půl hodiny. Tak se připrav.“ Rychle jsem si všechny věci nastrkala do první tašky, co jsem našla a netrpělivě očekávala příchod svých rodičů. Přesně za půl hodiny přijeli i s bráchou. „Ahoj Šarloto, sbalená?“ přivítala mě máma. „Jo, naprosto.“ „Hej, nechtěla bys tu ještě pár dní zůstat?“ zeptal se mě můj „milovaný“ bratříček. „To teda opravdu nechtěla, Marečku,“ odpověděla jsem a šťouchla ho do zad. Když jsme procházeli nemocniční chodbou ven, byla jsem neskutečně šťastná a litovala ty, co jsme míjeli. Náhle jsem spatři.a na jednom nemocničním lehátku známou tvář. Byl skoro celý zafačovaný, ale i přesto jsem ho poznala. Byl to jeden kluk ze školy. Myslím, že se jmenoval Mirek a byl to tehdy nejlepší kámoš mého tehdejšího idola. Bylo mi ho neskutečně líto. Ležel tam jen tak bez hnutí a při životě ho držely snad jen přístroje. Zdalipak jsem takhle vypadala předtím já... Snažila jsem se rychle dostat pryč odtud. Konečně nastal ten čas a já opustila práh nemocnice a utíkala jsem směrem k našemu autu – k mému domovu a pohodlí. Obvykle jsem při jízdě autem zavírala oči a vnímala jen jízdu, ale dnes to bylo jiné. Dnes jsem se kochala mým okolím, které jsem tak dlouho neviděla. Ach, jak se to všechno změnilo. Dřív oprýskané budovy zářily novotou, místo prostorných luk tu krajinu hýznily stovky solárních panelů a na zastávkách posedávalo stále více mladých feťáků. Pořád se mi nechtělo věřit tomu, že jsem k nim kdysi patřila. Míjeli jsem taky moji střední školu, která se vůbec nezměnila. Ach, jak se mi po ní stýskalo... Určitě se tam brzy zajdu podívat, i když se hodně obávám reakce mých spolužáků. Konečně jsem přijeli k našemu domu a vstoupila dovnitř. Do nosu mi přivála vůně domova. Tak konečně jsem se dočkala. Vždycky jsem preferovala heslo „všude dobře, doma nejlíp“. Vždy se osvědčilo. Ať jsem byla na sebekrásnějším místě, domů jsem se těšila. Jako první jsem vstoupila do svého pokoje a nemohla věřit svým očím. Nejenže byl dokonale uklizený, ale byl úplně jiný, než jsem si ho pamatovala. Místo mých oblíbených plakátů, zde byly plakáty hudebních skupin, které jsem vůbec neznala, pod zrcadlem bylo asi stovky šminek a barev na vlasy. Chtěla jsem si svůj pokoj prohlédnout dopodrobna, ale místo toho jsem namířila ke svému notebooku. Copak se asi o sobě dozvím ve světě internetu? Na hlavní stránce Seznamu jsem najela na přihlášení do e-mailu, ale nešlo mi to se tam dostat. Zkoušela jsem své další přezdívky, ale nic, nejspíš se mi sám zrušil z dlouhodobé nepřítomnosti. „O co se pokoušíš?“ zeptal se mě brácha, který mi koukal přes rameno. „Vidíš, né?!“ odpověděla jsem mu naštvaně. „Hm, tak to máš marné. Nepůjde ti to ani na Facebooku, Myspace, ani na ničem jiném. Sám to nechápu, proč sis to tenkrát všechno zrušila.“ „Cože? Proč bych si to jako rušila?“ „Nevím. A taky sis rozbila mobil. Jako by jsi nechtěla být s nikým v kontaktu.“ „Mobil? Proboha proč?“ „To se mě ptáš moc. Já jsem ho jen našel v tvém pokoji rozmlácený na kusy.“ „Nechápu.“ „Ale mi ti na přivítanou jeden mobil koupili a je mnohem vymakanější než ten tvůj starý shit,“ řekl a podal mi balíček s novým mobilem.“ „Jé děkuju strašně moc. Jenže na co my je mobil bez čísel na mé nejbližší? Na čísla prostě nemám pamatovák.“ „Moje tam máš a to ti musí stačit,“ řekl s úsměvem můj úžasný bráška a nechal mě v pokoji o samotě. Po jeho odchodu jsem ještě jednou zašla na net, ale opravdu má celá internetová existence byla zrušena. Pořád jsem přemýšlela, copak se ve mně tak zlomilo, že jsem zrušila na sebe všechny kontakty. Proč, proč? Stále jsem měla milion otázek, na které mi nedokázal nikdo odpovědět. Teď jsem potřebovala vypnout a ničím se netrápit, tak jsem ulehla do své krásné, čisté postýlky a usnula sladkým spánkem. Honza Rozhodl jsem se, že dnes půjdu za školu. Doma potom řeknu, že se mi při příjezdu do školy udělalo zle a tak jsem se vrátil domů. Úžasná finta, jak se vyhnout škole, když naši nejsou ráno a odpoledne doma. Ve škole se to teď nedá vydržet. Samé zkoušení, referáty a písemky. Z matiky mi dokonce hrozí, že propadnu. Rozhodnout o tom by měla právě dnešní pololetka, na kterou jsem se ale vůbec neučil, protože jsem byl myšlenkami mimo. Včera se totiž pokusil zabít můj bývalý nejlepší kámoš. Důvod? Má bývalá holka a jeho blbost. To, co tenkrát udělal mu samozřejmě nikdy neodpustím, ale měl jsem ho rád a nechtěl bych mít vinu v jeho smrti. Sice jsem mu nic neudělal, ale i tak se mě to týká. Zk*rvený apríl. Proč já debil jsem tenkrát odjížděl do té Anglie? Proč? Náhle mě z mého litování se vyrušila Katka, holka, do které jsem byl kdysi až po uši zamilovaný, ale až do té doby, než jsem potkal Šarlotu. „Ahoj! Co ty tady?“ Katka se na mě mile usmála a sedla si na lavičku vedle mě. „Jsem za školou, protože mám psát pololetku z matiky a totálně z ní nic neumím.“ „A jak si to jako představuješ? Bez tebe to ve škole není ono.“ „Ale jdi ty. Radši si to napíšu zítra. Nechci dnes riskovat za 5. To už by byla čtvrtá pětka v pořadí a to už si dovolit nemůžu,“ vysvětlil jsem jí svou krizovou situaci. „Ty si ťula. A pročpak ses na dnešek nenaučils?“ „Byl jsem prostě myšlenkami úplně mimo. Copak jsi neslyšela o Mirkovi?“ „Né, a co je s ním?“ ptala se nechápavě. „Včera se... pokusil o sebevraždu,“ vyklopil jsem se sebe a do očí mi vtrhly slzy. Katka se zhrozila: „Panebože a proč?“ „Nevím,“ zalhal jsem „skočil z okna a teď je v komatu.“ „No to je strašné. Nejdřív Šarlota a teď Mira. Musíš to mít těžký, ale uvidíš, že vše určitě dobře dopadne. Musí!“ Katka mě chytila kolem ramen a utěšovala mě. „Tak se drž. Já už musím na vyučování tak pa a držím ti palce zítra v té matice. Kdyžtak tu pětku nějak ukecáš, na čtverku, jestli máte taky Hornovou.“ „Jo máme,ale tu bych asi už nepřekecal, zítra to prostě musím dát na 1.“ „Měj se,“ rozloučila se se mnou Katka a odešla. Jó, kde jsou ty doby, kdy jsem na ni bral. Katka byla holka z vedlejší třídy a seznámili jsme se na praxi. Parádně jsem si sní rozuměl. Chvíli jsem si i myslel, že je to snad ta pravá a potom jsem ji potkal. Seděla ve vlaku naproti mě a já se do ní zamiloval na první pohled a potom jsem zjistil, že dokonce chodí do stejné školy, dokonce do stejného ročníku, akorát že ona byla z Béčka. Jmenovala se Šarlota a já tehdy netušil, jak mi změní život. Ale osud nám nepřál. Tolik smůly a zákonů schválnosti se nám pletlo pod nohy, že už jsem vůbec nevěřil, že budu mít nějakou možnost se s ní blíž seznámit. Jakoby to osud nechtěl. Kdykoli jsem ji potkal, udělal jsem si před ní pěkný trapas. A aby toho nebylo dost, tak si mé zamilovanosti všimli i mý kámoši, i když jsem si za to mohl sám tím, že jsem se před nimi tak trochu prokecl. A to se stát nemělo. Jeden z mých kámošů, Roman, se s ní trochu sblížil. Zkoušel ji sbalit a znemožňoval mě před ní. Jednou jsem čirou náhodou zaslechl jejich rozhovor. „Znáš Honzu z naší třídy?“ zeptal se jí. „Jo, myslím, že znám.“ „A všimla sis, jak se vždycky začervená, když tě potká?“ řekl a zasmál se svým horlivým smíchem a do jejich rozhovoru se připojil můj další kámoš Luboš. „Jo, je z tebe úplně hotový,“ řekl. V té chvíli bych se nejradši propadl do země. Že já blbec jsem se o ní vůbec zmiňoval. Ona se na ně nechápavě podívala a řekla: „Jo? Já jsem si ničeho nevšimla.“ No ji, jak by si toho taky mohla všimnout, že. Myslel jsem si, že jsem pro ni vzduch. Ale potom se na mě štěstí usmálo a já s ní chytl praxi. První jsem se obával, jak sní začít rozhovor, ale překvapivě to šlo docela snadno a stali se z nás dost dobří přátelé. A světe div se, do měsíce jsme spolu začali chodit. Dokonce jsem se dozvěděl, že se do mě tenkrát taky zamilovala na první pohled a myslela si, že ji ignoruji a prý se kvůli tomu dost trápila. V tu chvíli mi to přišlo jako pohádka, ale nevěděl jsem, že ta pohádka bude mít špatný konec. Osud nejspíš tehdy tušil, že sblížení nás dvou, nemůže přinést nic dobrého


celkové hodnocení autora: 84.4 %		přidat autora k oblíbeným

hodnotilo celkem autorů: 1		komentovat příspěvek

autorské hodnocení: 2.0		uložit příspěvek

známka poroty: 2.5		tisk příspěvku

počet komentářů: 2		zaslat vzkaz autorovi

počet shlédnutí od publikace: 14		výpis autorského hodnocení

:: Komentáře k příspěvku ::

Šíma	13.11.2010, 20:21:45

Zdravím! Proč naše hrdinka zrušila veškeré informace o sobě na netu? Rozbila si mobil? Chtěla se snad zabít? Skoncovat ze svým "bídným" životem? Kvůli někomu? Něčemu? Klukovi, nebo snad drogám a zpackanému životu? V druhé polovině této části jsou popisovány běžné starosti mladých lidí, kdo koho má rád, kdo s kým chodí, kdo koho chce a nechce. Jako čtení pro náctileté to není špatné, osobně jsem se moc nechytal, ale zvědavost je silnější, nežli já a tak se vrhnu i na další část! ;-) Nedostatky: -- Náhle jsem spatři.a na jednom nemocničním lehátku známou tvář. -- Náhle jsem spatřila na jednom nemocničním lehátku známou tvář. (tento překlep by snad našla i kontrola pravopisu v editoru, který používáš - Word, Textový editor OpenOffice, prostě všechny "lepší" editory) -- „Nevím,“ zalhal jsem „skočil z okna a teď je v komatu.“ -- „Nevím,“ zalhal jsem, „skočil z okna a teď je v komatu.“ (schází čárka na konci uvozovací věty) -- Kdyžtak tu pětku nějak ukecáš, na čtverku... -- Když tak tu pětku nějak ukecáš, na čtverku... -- Jo máme,ale tu bych asi už nepřekecal... -- Jo máme, ale tu bych asi už nepřekecal... (schází mezera za čárkou v souvětí - za první větou)

čuk	12.08.2010, 9:27:40

Text uvěřitelný, realistický, zřejmě autentický nebo jeho partie odposlouchány. Psán přiměřeně, ale nepřekvapí a nepřinese příliš nového. Čte se sice dobře, ale chybí mu barevnost a překvapivost, příběh sám není nijak ozvláštněn. hýznily? nenaučils? sní?