obr obr obr
obr
uživatel 
heslo 
» Registrace autora
» Zapomněli jste heslo?
obr
obr obr obr
obr
» Novinky
» Právě vyšlo
» TOP 20 díla
» Články
» Literární almanach
obr
obr obr obr
obr
» Próza
» Poezie
» Výstřely do tmy
» Příručka publikování
» TOP 20 autoři
» Vyhledávání
obr
obr obr obr
obr
» Workshopy 
» Fórum 
» SASPI Chat! (1)
» FAQ
obr
obr obr obr
obr
» Knihovna autorů SASPI
» Redaktoři on-line
» Technická podpora
» SASPI team
» Odkazy
» Spolupráce
» Knihkupectví
"Dobré dílo poslouží jako potrava pro duši, špatné i jako podložka nohy stolu."
Pavel Sečkář
obr
obr počet přístupů: 2915689 obr

Adresa SAS E-mail © SAS Obecně platná pravidla Nápověda obr

:: Na SASPI.cz je právě 39806 příspěvků, 5808 autorů a 392460 komentářů :: on-line: 4 ::
obr

:: Istrie - Když se rozplyne sen ::

 autor Trenz publikováno: 04.08.2010, 13:19  
 

Kapitola jedenáctá
Když se rozplyne sen

Sean seběhl schody a Rick běžel za ním.
„Seane. Nech mě to aspoň vysvětlit.“
„Vysvětlit?! Jaké máš pro to vysvětlení?!“
„Nemohl jsem ti to říct.“
„Proč ne?!“
„Protože jsem věděl naprosto přesně, jak budeš reagovat.“
„Kdybys mi to řekl hned, nejspíš bych takhle nereagoval!“ odsekl mu Sean vycházející na nádvoří.
„Kéž by to bylo tak snadné,“ dohnal ho Rick.
Sean se zastavil.
„Tak mi řekni, kde ses nakazil?!“
„Nemůžu.“
„Proč zase?!“
„Protože to není lehké.“
„Když už jsi mi řekl, že jsi nemocný, nemůže to být o nic těžší, ne?!“
„To by ses divil.“
Sean pokračoval v chůzi. Rick šel za ním.
„Snaž se mě pochopit. To, co se mi stalo… Trvalo mi měsíce, než jsem se z toho dostal.“
„Ale co se ti sakra stalo?!“
„Znásilnili mě, Seane! Kamarád mého přítele mě znásilnil a on se na to ještě díval! Můj přítel! Muž, kterého jsem miloval, mě nechal znásilnit!“
Sean se zastavil. Rick též.
„To je mi líto,“ řekl, avšak chyběla tomu upřímnost.
„Vidíš. Proto jsem ti nic neřekl. Nepotřebuju falešný soucit. Vlastně ani nevím, co jsem od tebe čekal,“ zavrtěl Rick hlavou.
„To mi vysvětli.“
„K čemu? U tebe to stejně nic nezmění.“
„Chci to slyšet.“
„Nechci se hádat.“
„Už je stejně pozdě.“
„Víš, co, Seane. Zapomeň na to. Umírám a teď to víš. Neřekl jsem ti to, protože bys projevil jen falešný soucit.“
„Zajistil bych ti lékařskou péči!“
„Tu si umím zajistit sám!“
„Tu nejlepší!“
„Všechno si nekoupíš! Kdy už to, Seane, konečně pochopíš?! Jsou věci, které si za peníze nekoupíš!“
„Jako třeba?!“
„Lásku a přátelství! Myslel jsem, že ses něco naučil.“
„Naučil jsem se, že mít přátelé a milovat je nebezpečné, protože tě nakonec zradí jako Sylvie nebo ty!“
„Já jsem tě zradil?! Já?!“
„Měls mi to říct!“
„Řekl jsem ti, proč jsem to neudělal!“
„Anis mi nedal šanci!“
„Dal jsem ti ji teď! Nechoval by ses jinak! Nikdy se nechováš jinak! Jsi sobecký, arogantní, nepřátelský ke všemu živému a do sebe zahleděný člověk! Nikdy jsi tu nebyl, když tě někdo potřeboval! Nikdy jsi tu nebyl pro mě! Vždycky tě zajímaly jen tvé vlastní problémy! Věděl jsem, do čeho jdu, když jsem tě poznal! Mí přátelé mě od tebe odrazovali! Říkali mi, že je s tebou příliš těžké vyjít! Že jsi znuděný šlechtic hledající rozptýlení v ponižování a urážení druhých, ale já je neposlouchal! Nechtěl jsem, protože jsem věřil, že je v tobě něco dobrého a pořád věřím, že tam něco je, i když je to s tebou pořád jen horší a horší! Věděl jsem, že se nezměníš! Lidé, jako jsi ty, se prostě nemění a já s tím byl smířený, ale nemůžeš se pak divit, že se ti s ničím nesvěřuju, když vím, že ti nemůžu věřit! Nemůžeš mě podržet. Neumíš to. Vlastně to není ani tvoje vina,“ potřásl hlavou Rick a odešel, nechávajíc Seana stát uprostřed zahrady, kde jejich hádku pozorovali Andy, Lily, Eris, Sonya a Květinové ženy, které se však brzy vrátily ke své práci.
„Co na mě všichni tak čumíte?!“ rozkřikl se na ně Sean a odešel pryč.
Eris si všimla Sonyi a odcházela doprovázená svými strážkyněmi. Sonya se za ní rozeběhla, ale strážkyně jí zatarasily cestu.
„Eris! Stůj! Eris! Prosím!“ křičela Sonya, ale Eris kráčela dál.
„Vím o tvém tajemství! Už nemusíš předstírat ztrátu paměti!“ zakřičela zoufale. Eris se zastavila a pomalu otočila, oči rozšířené překvapením. Pak kývla na strážkyně.
„Nechte ji.“
Ženy se zamračily, ale Sonyu pustily. Sonya k Eris přiběhla a pokusila se ji vzít za ruku, ale Eris ustoupila o krok dozadu.
„Doufala jsem, že to nikdy nezjistíš,“ povzdechla si Eris a pokračovala v chůzi. Sonya šla s ní a strážkyně se držely v uctivé vzdálenosti.
„Proč to divadlo, Eris? Proč jsi něco neřekla na rovinu?“
„Myslela jsem, že to tak bude snazší.“
Sonya se zastavila a Eris se k ní otočila čelem.
„Snazší pro koho? Pro tebe? Protože mně to můj život moc neulehčilo. Spíš ztížilo. Tolik tě miluju a toužím po tobě a tohle celé je jako jedna velká noční můra a…“
Eris ji políbila. Něžně a láskyplně. Sonyu polibek zaskočil, ale okamžitě se vzpamatovala a polibek prohloubila. Pak si pohlédly do očí a Sonya viděla v Erisiných slzy.
„Tak špatně přece nelíbám,“ podivila se Sonya.
Eris zavrtěla hlavou.
„To není tvoje vina. Já nemůžu. My nemůžeme. Odpusť mi to, Sonyo.“
„O čem to mluvíš, Eris? Co nemůžeme?“
„Být spolu. Odpusť, ale nejde to. Odpusť.“
„Ale proč? Proč nemůžeme být spolu?“
„Ty máš poslání. Nemůžeš tu zůstat.“
„Tak pojď se mnou.“
„Jsem královna. Mám povinnosti ke svým lidem. Nemůžu odejít. Odpusť. Nemůžu,“ odešla a Sonya se jí nesnažila zastavit. Eris měla pravdu. Krutou pravdu, ale pravdu.
K Sonye přistoupila Lily. Sonya se k ní otočila krátce potom, co si z tváře otřela slzy.
„Ještě není všemu konec,“ promluvila tiše.
„Mělas sen?“
„Ne.“
„Tak jak si můžeš být tak jistá?“
„Strávila jsem s Eris nějaký ten čas. Poznala jsem ji a hodně jsme mluvily o tobě,“ usmála se na ni a pokračovala: „Eris tě miluje, ale není to pro ni snadné. Jako královna má povinnosti, které nelze zanedbávat.“
„A jak se vůbec stala královnou? Kdy se z Květinových dětí staly bojovnice? Vždycky jsem si je představovala spíš jako hippie.“
„Když Isabel zemřela a Šener se stala královnou, mnoho národů se cítilo mnohem ohroženěji, než když tu vládl ještě Argon. Ano. Byl krutý a nelítostný a liboval si v zabíjení a mučení, ale měl hranice, které nepřekročil. Šener nemá žádné a je natolik mocná, že může zabít prakticky kohokoliv. Pokusila se zabít i Květinové děti nebo Jezerní paní. Utekly, ale věděly, že se musí naučit bojovat, aby nemusely utíkat po zbytek svých životů. K tomu potřebovaly královnu a Eris znala lidský svět. Znala lidi a měla zkušenosti s bojem, a proto si ji zvolily za královnu. Teď nemůže jen tak odejít. Musí s nimi zůstat a vést je. Připravit je.“
„Připravit na co?“
„Na válku.“
„Je to opravdu tak nevyhnutelné?“
„Pochybuju, že se Šener změní tak, aby jí nešly po krku, a i kdyby nějakým záhadným způsobem k té změně došlo, zabila již příliš mnoho lidí, než aby jí bylo odpuštěno.“
Sonya se na Lily dívala a poznala, že se změnila. Na začátku jejich cesty byla stydlivá a vystrašená a teď by se dala srovnat s běžnou dívkou v jejich světě. Vypadalo to, že noční můry ustávaly, čím víc pokračovali do středu Istrie.

Trvalo celý den a celou noc, než v sobě našel sílu vstát. Ponížení, které mu Šener uštědřila, ho sžíralo stejně jako bolest, která svírala jeho břicho, jak ho do něj Šener vší svou silou kopla a taky nenávist. Nenáviděl ji nejen pro to, co mu udělala, ale i za smrt Corry. Nemiloval ji, ale slíbil jí, že se o ni postará. Šener pošlapala jeho pýchu, hrdost i ješitnost. Ukázala mu, jak je slabý a využila toho. Nenáviděl ji i za použití jeho skutečného jména.
Dobelhal se k tělu Corry. Ani se jí nemusel dotknout, aby věděl, že je studené. I bledá vypadala krásná.
„Mrtvá krása,“ tak to říkával Arsen o krásných ženách, které zabil, když už je nepotřeboval. Šener věděla, že ztrácí svou magickou moc. Od doby, co ho Sean nazval jeho jménem, se cítil slabší a slabší a ta mrcha to věděla a toto vědění jí umožňovalo získat nad ním nadvládu.
„Brzy to skončí, Šener. To ti slibuju! Brzo tu skončíš!“ zavrčel Argon a odešel, nechávajíc tam tělo Corry ležet. Raraši ho dřív nebo později odklidí. Kdyby ji pohřbil sám, dal by tím najevo, že mu na ní záleželo a to nemohl dopustit.

Andy vstoupil do svého pokoje ve chvíli, kdy se Mac převlékala. Tak trochu ho to překvapilo, neboť by ji hledal spíš u vévody, než u něj v pokoji, i když to vlastně byl pokoj jich obou.
„Musím ti něco říct, Andy,“ začala Mac opatrně. Andy zavřel dveře.
„Nevím, jak ti to říct,“ povzdechla si.
„Viděl jsem vás. Tebe a vévodu,“ promluvil tiše. V jeho hlase neslyšela vztek, jen cosi jako tichou výčitku.
„Omlouvám se.“
„Kdy se to stalo? Znáte se tři dny, pokud nepočítám to krátké setkání, než nás vsadil do vězení.“
„Přeskočila jiskra. Ano. Ona pověstná jiskra.“
Andy potřásl hlavou.
„Mám už jen jednu otázku. Zůstáváš s ním?“
„Ráda bych, ale jsem tvá žena, a pokud budeš chtít…“
„Ne,“ zavrtěl hlavou a pokračoval: „Žijeme v moderní době. Nikam tě nebudu vláčet proti tvé vůli jen proto, že jsi má žena. Měl jsem Seana poslechnout a nebrat tě s sebou. Možná bychom pak byli manželi i po mém návratu.“
„Andy…“
Nechtěl ji poslouchat. Otevřel dveře a odešel. Mac si povzdechla. Nechtěla Andymu ublížit.


 celkové hodnocení autora: 93.4 %

výborné chvalitebné dobré dostatečné nedostatečné Ohodnoťte příspěvek!

přidat autora k oblíbeným 
 hodnotilo celkem autorů: 1 komentovat příspěvek 
 autorské hodnocení: 1.0 uložit příspěvek 
 známka poroty: 1.5 tisk příspěvku 
 počet komentářů: 5 zaslat vzkaz autorovi 
 počet shlédnutí od publikace: 19 výpis autorského hodnocení 
 
:: Komentáře k příspěvku ::
 Sakora 08.08.2010, 21:05:54 Odpovědět 
   Zdravím, Istrii čtu pravidelně. Tento díl mě potěšil, dialogy jsou povedené, i když bez nějakého překvapení, ani u jednoho z hrdinů. Jen je mi líto, že se tím děj neposunul nikam moc dál. Řekla bych, že v první řadě byl příběh více nabitý vdějem.
 ze dne 09.08.2010, 19:17:30  
   Trenz: Občas i hrdinové potřebují odpočinek:') Děkuju za komentář.
 Šíma 04.08.2010, 16:36:01 Odpovědět 
   Zdá se, že jednoduchý není ani život v Istrii, nehledě na to, že i naši hrdinové mají své vlastní problémy... Zdá se mi, že Tvé postavy ve Tvém příběhu skutečně žijí a nejsou jen románovými postavami... (hihihi, to je ale šílený komentář)! ;-)))
 ze dne 09.08.2010, 19:17:52  
   Trenz: Ale velmi povedený:-)
 Ekyelka 04.08.2010, 13:18:15 Odpovědět 
   Zdravím.
Stále se mi zdá, jako by některé postavy nebyly až tak vyzrálé, ale to je spíš odlišným stylem autorky. Já píšu a přemýšlím jinak než ty, proto to stálé nepozdávání se - vím jistě, že moje postavy by povinnost chápaly jinak, rychleji, do hlubších důsledků. :)
Takže bez osobních poznámek a subjektivního vnímání mohu říci, že se tohle je čtivý kousek, kdy se postupně vylupují jednotlivé charaktery (což je v rámci drobných střetů jen dobře). Jen tak dál.
obr
© 2005-2016 by Matěj Novotný & Filip Kotora | Všechna práva vyhrazena
 
 
Va?e literatura MFantasy Literární.cz - Server s českou literaturou Art & Design - Roman K?bus
 
Partneři: Gastrokritik, Antikvariát Kačur
 
St?hnout SASPI.cz toolbar! RSS zdroj
obr obr obr
obr
Filion
(14.10.2020, 22:49)
Koala
(14.10.2020, 20:43)
Barbuch S. D.
(14.10.2020, 07:48)
Burik
(12.10.2020, 18:11)
obr
obr obr obr
obr
Cesta na dlouho...
Chci jen něco sdělit
(Revoluční rok)...
Rebekka
V jedné miluju,...
Anne Rowan
obr
obr obr obr
obr

Silvestr
Dědek
obr
obr obr obr
obr
Liter?rn? almanach SASPI
Aktuální číslo LA...
obr
obr obr obr