|
|
|
|
|
:: Na SASPI.cz je právě 29007 příspěvků, 4550 autorů a 303531 komentářů :: on-line: 8 ::
|
 |
|
:: Příběh mezi kapkami krve - XI.kapitola ::
V minulé kapitole se Magdalena bála, že Krysař chystá nějakou akci. Kočková ho však předběhla a najmula na obě dívky zabijáky. Podaří se jim uniknout profesionálům a najde konečně Edmond "cestu" k Magdaleně?
Přeji příjemné počteníčko a předem děěkuji za jakýkoli komentář |
| |
|
|
XI.
Zvonek u vchodových dveří se rozezněl a Magdalena běžela otevřít. Nevěřila svým očím, ale ve dveřích stál Edmond.
„Co tu děláš? Ty víš, kde mám dveře?“ usmála se rozpustile.
Měla svoji oblíbenou sukni a rty stejně vínové jako tričko s nařasenými krátkými rukávky.
„Takhle si to chtěla, ne? A navíc, myslela jsi na mě, ne? Tak jsem ti chtěl udělat radost.“ Vešel dovnitř a zamířil do obývacího pokoje. Magdalena došla do kuchyňky a vytáhla z ledničky své zásoby.
„Dáš si se mnou?“ otočila se k Edmondovi
„Zbláznila ses!“ pohoršil se „Já jsem lovec, dravec. Já nepiju nějaký vystydlý polotovary,“ otřásl se
„Tak promiň, ale připadáš mi nějaký pobledlý,“
„O to se nestarej,“ odbyl ji „Nepodsouvej mi tvůj způsob života. Já tě také nechal být, i když se mně to z duše příčí! Miluju, když mě mlčky následují a cítím jejich strach a chvění, když především mladé hloupé dívky zjistí, že už jim nic nepomůže. Tu teplou tekutinu v ústech…“
„Nech toho! Pochopila jsem,“ přerušila ho rázně „Ale vážně jsem s tebou chtěla mluvit. Doufala jsem, že to poznáš a přijdeš,“ přešla do obývacího pokoje a posadila se.
„Tak spusť,“ popohnal ji.
„Jde o Kristinu.“
„Neříkej,“ přerušil ji s protaženým obličejem. „Řeknu ti jedno a teď to myslím dobře pro vás obě. Moc se s ní nestýkej. Kdyby to zjistili, byla by první, koho zabijou, a kdyby zjistili, jak jiná si, zabili by i tebe,“ mluvil klidně, ale důrazně.
„Kdo?“ nechápala Magda
„Upíři.“
„Proč?“
„Proč? Protože si jiná, protože je tím můžeš ohrozit. Ani my nemáme rádi, když se někdo liší. Říkal jsem, jsme stejní jako lidé.“
„Ale zatím jsem nepotkala ani jediného, ne?“
„Na to se nespoléhej. A stejně tu nemůžeš zůstat na pořád, nikdo z nás nezůstávat na jednom místě. Žádný člověk totiž nezůstane navždy mladý, to jen my.“
Nervózně si stoupla s prosbou v očích „Ale ty to nikomu neřekneš, že?“
„Ne, já ne,“ přistoupil k ní.
Díky té její bezelstnosti a určité naivitě se Edmond cítil jako lapený v neviditelné síti. A zamotával se víc a víc. Poprvé se síle přitažlivosti nebránil. Objal ji svými silnými pažemi a vyzdvihl ji k sobě, až se ocitla špičkami nad zemí. Zadíval se do jejích očí, nechtěly ho zastavit. Vyhledal její rty. Jakmile je okusil, jemné a dychtivé rty, přestal vnímat veškeré myšlenky, jak moc špatný nápad to byl. Svou hrudí ji přitiskl ke zdi oddělující ložnici od obývacího pokoje. Každý jejich polibek se prodlužoval a prohluboval. Svými drobnými prsty mu rozepnula pásek a kalhoty. Štíhlé nohy vsunula pod jeho dlouhý kabát a objala jeho boky. Svým jazykem se otřela o jeho ostrý špičák a do jejich úst se z nepatrné ranky vloudila dráždivá a provokující chuť. Jejich těla se horečně chvěla vzrušením a touhou o to víc. Touhou, která brzo dostoupí vrcholu.
Edmond pomalu uvolňoval sevření a Magdalena zlehka spustila nohy na podlahu. Oba se cítili trochu rozpačitě.
„Ale teď nezmizíš, viď,“ špitla
„Ne,“ odpověděl a pohladil ji po tváři. Sedl si na pohovku a Magdalena se schoulila k němu. Hlavu si položila na jeho hruď a on ji hladil po tmavých neposedných vlasech.
„Edmonde?“ začala Magdalena „čeho si se tolik bál? Copak upíři nemají své druhy a družky?“
„Družky? To je spíš takový mýtus. Ne, samozřejmě, že i upíři mají své družky, ale je to trošku jinak, než myslíš ty.“
Zaryla mu bradu do jeho hrudě a poslouchala.
„Jsou spolu, protože nikdo nechce být po staletí sám. Spolu žijí, loví, baví se a spí, ale nemá to nic společného s láskou nebo čímkoli podobným. Zradí toho druhého bez váhání, jakmile je to pro ně ku prospěchu.“
„A nepřeháníš to trochu, někdo ti ublížil?“ zeptala se
„Ty jsi tak jiná….,“ zadíval se na ní. „Nikdo mi doteď nemohl ublížit.“
„Jak moc jsem jiná?“
„Oni jsou zlý a bezcitní. Udělají cokoli, aby se najedli nebo pobavili a baví se moc rádi.“
„Edmonde,“ překvapeně ho přerušila „ty jsi řekl ONI a ne my? Poprvé“ a vášnivě ho políbila.
„Ano, ONI a toho jsem se bál. Upír nemůže nic cítit, nesmí.“
„A ty něco cítíš?“
„Ty víš, co cítím,“ odhrnul ji vlasy z čela a vzdychl „Miluju tě snad od chvíle, co jsem tě uviděl v tom křoví, ale to jsem ještě nevěděl, že je to vůbec možné. Nechtěl jsem to vědět. Byla jsi tak jiná, nebála ses, úplně jsi mě spoutala, byla jsi tak, tak okouzlující. A já teď přesně nevím, co se se mnou stane“ položil hlavu na opěradlo a zadíval se na oblohu přes pootevřené okno.
„A oni by mě skutečně zabili?“ zašeptala
„Ano, protože umíš probudit cit a tím i svědomí a to je upíra konec. Upír, co cítí, není upír. Jako ochočená šelma, není šelma, jen mazlík k smíchu.“
„Tohle neříkej,“ zarazila ho Magdalena a začala ho líbat. Edmond se zvedl, položil ji na pohovku a lehl si zlehka na ni.
„Ty jsi už zase připravený,“ zachichotala se.
„Já jsem žil po dvěstě let jako eunuch. Já jsem připravený pořád,“ zašeptal a hlubokými polibky zasypal její šíji.
V tom se rozrazily dveře a v pokoji stáli dva ozbrojení muži. I přes zapnuté tenké bundy se jim rýsovaly vypracované svaly.
„Ale, ale, copak to tu máme?“ hlesl posměšně muž s krátkými kudrnatými vlasy. „Nejdeme trochu nevhod?“
Edmond zle pohlédl na oba muže a zavrčel. Vymrštil se, vyrazil zbraně oběma mužům z rukou a oba je hodil přes celou místnost. Sesuli se po zadní stěně pracovního pultu a převrhli obě vysoké židle. Hned se shýbal nad oběma muži a přidal jim ještě pár tvrdých ran.
„Ne, Ede, nech je. Chci vědět, co jsou zač,“ zastavila ho Magdalena a zavřela vchodové dveře.
Edmond zvedl toho, který měl nejvíc řečí, vtiskl ho do křesla a propleskl ho, aby se probral. Kudrnáč zamžoural a vyděšeně pohlédl na muže, který ho tak rychle a nečekaně odzbrojil.
„Kdo tě poslal,“ zaútočil na něj Edmond.
„Nevím,“ vyhrkl ze sebe muž
„Tak ty nevíš,“ vyštěkl Edmond a jeho tvář se mu změnila v jeho pravou podobu „Bejt tebou, tak se rychle rozpomenu,“ pokračoval a zakousl se mu do krku. Chvíli si užíval ten pocit, pak přestal a znovu se zeptal.
„Už sis vzpomněl?“
Muž byl zkoprnělý strachem.
„A-a-ano,“ chraptěl a zíral s otevřenou pusou na stvoření stojící před ním se rty od krve.
„Najala si nás Kočková, abychom zabili ty dvě holky…“
„Kristina!“ vyjekla Magdalena a rozběhla se co nejrychleji za kamarádkou.
„Jsem nájemný vrah, víc nevím, není to nic osobního.“
„A kdopak je ta dáma s tak zajímavým jménem?“ pokračoval Edmond.
„Já nevím! Opravdu, věřte mi,“
Edmond přistoupil k druhému muži, zvedl ho a hodil na pohovku. Pak došel pro sklínku do kuchyně a přisedl si k němu.
„Tak nevíš?“ obrátil se na muže, který ho celou dobu upřeně pozoroval. Ten jen zavrtěl hlavou.
„To není správná odpověď,“ vzal ruku druhého muže, ostrým nehtem mu prořízl žílu na zápěstí a teplou tryskající tekutinu zachytil do sklenky. Naplnil ji až po okraj a ruku mu položil na břicho. Zvedl sklenku na přípitek směrem k vytřeštěnému muži a s chutí se napil.
„Bože,“ vyhrkl ze sebe ohromený muž a udělalo se mu špatně od žaludku, sotva to zadržel. „Kdo jsi?“
Edmond se zasmál. „To není podstatné, i když ty víš, kdo jsem, každý to ví. Já tady kladu otázky. Tak ven s tím, kde ji najdu.“
„Zabijete mě?“
„Neodpovídej na otázku otázkou, nechceš mě přece rozčílit?!“
„Kontaktují mě přes prostředníka, dají mě jen informace a peníze. O víc se nestarám, nevím, kde sídlí,“ koktal „scházíme se v jednom baru v Litencích, jmenuje se Cesta.“
„No vidíš, jak umíš hezky zpívat,“ dopil a sklenku postavil na stolek. Jeho tvář získala zas lidskou podobu. „Za to, že jsi tak hodný hoch,“ podíval na zkoumavě na třesoucího se muže „pustím tě domu, ale musíš pro mě něco udělat. Chci jediný, vyřiď šéfový, že tohle bylo naposled, co se o ně zajímala. Jestli jí je život milý, nechá je být. Proti mně nemá žádný z jejích lidí šanci a já mám věčně hlad.“
Muž nevěděl, zda to myslí vážně. Bál se vstát a zůstal vyjeveně sedět.
„Ty tu chceš zůstat?“
Muž sebral všechny síly a rychle se postavil.
Edmond zvedl bezvládného muže, kterému ze zápěstí stále kapala krev „A kámoše si vem s sebou,“ vrazil mu ho do náručí.
Muž zavrávoral a spěšně opustil byt. Těžce sešel schody a vybruslil ven na malé náměstí. U kašny odložil svůj náklad na lavičku a rychle utekl před procházející policejní hlídkou.
Magdalena byla za pár minut u Kristiny před bytem, ještě nikdy tak rychle neběžela. Zabušila na dveře.
„Kristino,“ volala ze všech sil.
Za chvíli uslyšela šramot a rozespalá Kristina otevřela dveře.
“Co se děje? Probudíš celý barák“
„Ó, Kristino, jsem tak ráda, že jsi v pořádku,“ vrhla se Magdalena kamarádce kolem krku.
„Co se prosím tě děje?“ nechápala Kristina, které bylo v noční košilce chladno a studené dlaždice ji zábly do bosých nohou.
„Byli u mě zabijáci, měli nás obě umlčet. Edmond je zastavil. Musíš ke mně, vše ti vysvětlím,“
„Edmond?“
„Ano, to je ten upír. Na nic se mi teď neptej, obleč se a pojď,“ popoháněla ji Magdalena.
Krista rychle uposlechla a brzo vyrazily.
Magdalena otevřela dveře u svého bytu a s hrůzou očekávala, co tam najde.
„Počkej tady,“ řekla Kristině a sama vešla. V pokoji bylo zhasnuto.
„Edmonde?“ rozsvítila
„Ale ne, nemám to rád,“ zabručel z křesla
„Co se stalo, kde jsou?“
„Pryč, pustil jsem je.“
„Pustil?“ nevěřila Magdalena „Proč?“
„Proč? Měla jsi snad hlad?“ zeptal se rýpavě
„Nech toho,“ okřikla ho „Hele, vzala jsem ji sem. Nemůžu ji nechat samotnou.“
„Jistě,“ přisvědčil tiše a znovu zhasnul. „A to se nebojíš vzít ji sem? Sem, když jsem tady já?“
„Nebojím,“ řekla tiše a políbila ho.
Došla ke dveřím a pustila Kristinu dovnitř.
Ta pohlédla na vysokého bledého muže s uhrančivýma očima a projel jí mráz po zádech, div nevykřikla.
„To je Edmond, Kristino,“ představila ji upíra.
„Moc mě těší,“ vykoktala ze sebe, ale neudělala by ani krok blíž.
„Ahoj,“ prohodil upír „Myslím, že bude lepší, když vás tu nechám samotné, určitě si máte co povídat,“
„Ale Ede…“ začala Magdalena
„Pojď sem,“ přerušil ji a natáhl k ní ruku. Magdalena k němu přistoupila.
„Musím ještě něco zařídit. Tady na stole máš jméno podniku, kde se schází s nějakým prostředníkem, přes kterýho si ho najala nějaká Kočková. Udělej s tím, co uznáš za vhodný. Brzo se uvidíme.“
Podíval se na stále vystrašenou Kristinu a zmizel.
„Kde je?“ lekla se Kristina
„Odešel,“
„Ede? Co to mělo znamenat, nezbláznila ses?“ nevěřila Kristina svým uším.
„Nech toho Kristino. Neznáš ho. Pojď, uložím tě do postele,“
Kristina souhlasila a trochu se uklidnila. „Ale musíš mi všechno povědět, souhlasíš?“ naléhala.
„Ano, všechno ti řeknu,“ posadila se ke Kristině na postel a začala ji vše líčit.
Edmond šel po stopě nájemného zabijáka. U kašny uviděl záchranku, za přítomnosti policistů odvážela muže, který se na první pohled zřejmě pokusil o sebevraždu.
|
|
|
|
|
|
|
|
celkové hodnocení autora:
97.2 %
|
|
přidat autora k oblíbeným |
|
| hodnotilo celkem autorů: 2 |
komentovat příspěvek
|
|
| autorské hodnocení: 1.0 |
uložit příspěvek
|
|
| známka poroty:
1.5 |
tisk příspěvku |
|
| počet komentářů: 7 |
zaslat vzkaz autorovi
|
|
| počet shlédnutí od publikace: 15 |
výpis autorského hodnocení |
|
|
|
| |
|
|
|
|
|
 |
| Optimalizováno pro rozlišení 1024x768. Prohlžeče: IE 6.0, Opera, Firefox. |
|
| © 2005-2012 by Matěj Novotný & Filip Kotora | Všechna práva vyhrazena |
|
|
|
|
 |
 |
 |
 |
|
|
OprsklinaPlott
|
|
| (24.5.2012, 18:02) |
|
|
Jay
|
|
| (23.5.2012, 16:28) |
|
|
Kostka
|
|
| (22.5.2012, 19:55) |
|
|
mikhal
|
|
| (22.5.2012, 18:14) |
|
|
 |
 |
 |
 |
 |
|
 |
 |
 |
 |
 |
|
 |
 |
 |
 |
 |
|
 |
 |
 |
 |
 |
|
| Kde nejčastěji hledáte zatoulanou inspiraci? |
|
|
|
|
 |
 |
 |
 |
|
