obr obr obr
obr
uživatel 
heslo 
» Registrace autora
» Zapomněli jste heslo?
obr
obr obr obr
obr
» Novinky
» Právě vyšlo
» TOP 20 díla
» Články
» Literární almanach
» MTP 2009
obr
obr obr obr
obr
» Próza
» Poezie
» Výstřely do tmy
» Příručka publikování
» TOP 20 autoři
» Vyhledávání
obr
obr obr obr
obr
» Workshopy 
» Fórum 
» SASPI Chat! (1)
» FAQ
obr
obr obr obr
obr
» Knihovna autorů SASPI
» Redaktoři on-line
» Technická podpora
» SASPI team
» Odkazy
» Spolupráce
» Knihkupectví
"Je jen jediné štěstí v životě: milovat a být milován."
George Sandová
obr
obr počet přístupů: 2141640 obr

Adresa SAS E-mail © SAS Obecně platná pravidla Nápověda obr

:: Na SASPI.cz je právě 29007 příspěvků, 4550 autorů a 303531 komentářů :: on-line: 7 ::
obr

:: Sen nebo skutečnost? ::

 autor Lizz publikováno: 02.08.2010, 20:50  
Rok stará slohovka do školy...xD Víc k tomu snad radši ani dodávat nebudu... Pro jistotu... :)
 

Letím vysoko nad zemí. Nejspíš spím, protože normálně bych měla závrať. Ale tentokrát ne. Letím a ten pocit si užívám. Všude kolem sebe cítím vítr. Cuchá mi vlasy a zároveň mě nadnáší. Připadám si lehká jako pírko. Všechny pozemské bolesti, problémy, strasti zůstaly tam dole. Ještě je noc, ale přesto rozeznám, že letím nad nějakým parkem. Všechno je tak malinké. A skoro nerozeznatelné v té tmě. Vesele se zasměji. Ten pocit svobody byl opojný. Můj smích se ještě chvíli nesl vzduchem a pak odezněl úplně. Slunce začalo vycházet. I ze země je to nádherný pohled, ale takhle z vrchu mezi mraky… Vypadalo to kouzelně a tajemně zároveň. Až se tajil dech. Mraky se zbarvily do oranžova a ruda. Občas někudy prosvítaly podobně barevné paprsky. Pak slunce vystouplo a na zemi začal den. Lidé po většinou ještě spali, ale našlo se pár ranních ptáčat. Město, nad nímž jsem právě byla začalo ožívat. Vypadalo to jako mraveniště. Lidé vypadali přesně jako mravenci. Všichni někam pospíchali, ale byl v tom jistý řád. Do práce, domů, do školy, do obchodu, na autobus… Klid a ticho, které tu během noci panovalo je nenávratně pryč. Začíná houstnout doprava… Teď by spíš ono město dalo přirovnat k včelímu úlu. Věčný pohyb a bzukot. Přilétá ke mně nějaký malý pták. Neumím jeho řeč, ale přesto promlouvám a snažím se ho uklidnit. Viděla jsem ho. Koneckonců asi nepotkává moc lidí jen tak plujících vzduchem.
"Neboj se. Neublížím ti." Slyším se říkat.
I když vím, že mi nemůže rozumět, možná reaguje na tón mého hlasu a uklidňuje se. Ovšem je to normální? Přijde mi to tak - dokonce i to, že si tu jen tak lítám. Jde tedy o sen? To by spoustu věcí vysvětlovalo. Ale je to všechno tak realistické. Vzduch, který cítím v obličeji jako příjemný vánek, který si pohrává s mými vlasy a který zároveň i dýchám. Onoho přátelského opeřence se také mohu dotknout. Cítím jeho hebké peří a slyším jeho hlas. Bylo by tohle možné i ve snu? Nebo v normálním životě? Tam, kde jeden nemá skoro ani chvilku klidu? Těžko. Od té doby letěl můj nový kamarád se mnou. Krajina pode mnou mi začínala připadat povědomá. Město už bylo dávno za mnou. Blížila jsem se k domovu a spolu s tím se blížil také čas, kdy tohle - ať je to cokoliv - skončí. Nějak jsem poznala, že se blíží čas, kdy se budu muset vrátit zpátky na zem a zapojit se do svého obvyklého života. Nechce se mi, ale nemám na výběr. Přesto je to ještě daleko. Než doletím domů ještě toho trochu uvidím. Už jsem na dohled od našeho domu, když slunce začne zapadat a okamžitě si tím přitáhne můj pohled. Nebe opět chytne své ohnivé barvy. Vlastně to vypadá jako kdyby hořelo. Pak slunce zapadne, je opět tma a já se vracím otevřeným oknem do svého pokoje. Od včerejšího večera se tu vůbec nic nezměnilo. Lehám si do postele a usínám. Vzápětí, ale zase otvírám oči. Jediným letmým pohledem z okna zjišťuji, že je ráno. Potom mi pohled sklouzne k datumu na mobilu. Je na něm včerejší - tedy dnešní - datum. Včerejšek a můj letecký výlet jakoby neexistoval. Takže to celé byl opravdu jenom sen. Povzdechla jsme si. Škoda, ale stejně to byla nádhera. Došla jsem se do koupelny umýt a když jsem se vrátila do pokoje našla jsem na stole svého včerejšího malého leteckého společníka. Zmateně si prostřu oči, ale on je tam pořád. Tak tedy nevím… Byl včerejší neexistující den sen nebo skutečnost?


 celkové hodnocení autora: 91.2 %

výborné chvalitebné dobré dostatečné nedostatečné Ohodnoťte příspěvek!

přidat autora k oblíbeným 
 hodnotilo celkem autorů: 3 komentovat příspěvek 
 autorské hodnocení: 1.7 uložit příspěvek 
 známka poroty: 2.0 tisk příspěvku 
 počet komentářů: 10 zaslat vzkaz autorovi 
 počet shlédnutí od publikace: 22 výpis autorského hodnocení 
 
:: Komentáře k příspěvku ::
 chris ONNE 24.08.2010, 19:22:50 Odpovědět 
   Zdravím!
Tohle dílko má své kouzlo. Bohužel má i své drobné mouchy… ;-)

- pokusil bych se ho více rozčlenit do odstavců
- pozor na občasné opakující se slovo (vypadalo x vypadali, opět, …)
- trochu nechápu, proč se ti tam střídá minulý čas s přítomným (asi by bylo nejlépe se rozhodnout pro jeden)

Přesto se mi to líbilo a na slohovku to je slušné!
Dávám lepší dvojku.

Přeji hezký den a ať múzy slouží i nadále!

Chris
 ze dne 25.08.2010, 14:46:30  
   Lizz: Ahoj... Díky za známku... :) (Sakra dobrou nutno říct :))
Ehm odstavce jsou mým odvěkým nepřítelem...x) :)
A časy...xD On to nebyl záměr prostě se to tak nějak vyvinulo... (pro příště se tomu vyhnu :D)

Ještě jednou děkuju... :)

Tobě taky... :)
 Jujacek 06.08.2010, 11:16:14 Odpovědět 
   Zajímavé :)
mě slohovky nikdy nešly :(
 ze dne 06.08.2010, 14:51:39  
   Lizz: Díky... Upřímně, mě taky... :) Ale tohle byla jedna z mála, které se relativně i povedla :)
 Šíma 02.08.2010, 21:38:08 Odpovědět 
   Zajímavé. Pokud jde o rok starou slohovku, možná jsi na ní ještě měla zapracovat, ale to jen na okraj! Občas chybí čárka, jinak se textík docela dobře četl! Snad dobrá dvojka neurazí! ;-)
 ze dne 03.08.2010, 21:49:17  
   Lizz: Díky... :) Jo, když to bych nesměla trpět chronickou lenností :D Nicméně, děkuju... :) Ne, rozhodně neurazí, spíš naopak... :)
 kordox 02.08.2010, 20:57:57 Odpovědět 
   Pěkné.
 ze dne 03.08.2010, 21:48:02  
   Lizz: Díky :)
 Anna 02.08.2010, 20:50:25 Odpovědět 
   Dalo by se vykládat i jako popis stavu hluboké meditace, i když tos asi neměla na mysli... Vyprávění začíná docela pěkně, v úvodní části nic nedrhne... škoda jen té doslovnosti v závěru. Mohla jsi zkusit překročit "stín" slohovky a navodit jemný náznak atmosféry tajemství, vždyť ta otázka, kterou naplno pokládáš, byla na spadnutí... i průměrně pozorný čtenář by si ji býval položil....
Pozor na interpunkci a občasné nesrovnalosti ve slovosledu.
 ze dne 03.08.2010, 21:47:51  
   Lizz: Děkuju... :) Za komentář i publikaci... :)
Dobře... :) Propříště se tomu zkusím vyhnout... Ještě jednou díky... ;)
obr
Optimalizováno pro rozlišení 1024x768. Prohlžeče: IE 6.0, Opera, Firefox.
© 2005-2012 by Matěj Novotný & Filip Kotora | Všechna práva vyhrazena
 
 
Va?e literatura MFantasy Literární.cz - Server s českou literaturou Art & Design - Roman K?bus
 
Partneři: Blog o hypotékách, Gastrokritik, Antikvariát Kačur
 
St?hnout SASPI.cz toolbar! RSS zdroj
obr obr obr
obr
OprsklinaPlott
(24.5.2012, 18:02)
Jay
(23.5.2012, 16:28)
Kostka
(22.5.2012, 19:55)
mikhal
(22.5.2012, 18:14)
obr
obr obr obr
obr
Voják štěstěny
Thomas Stogy
Zde trapno exis...
Jesus Exitus
Guru
Kojot
obr
obr obr obr
obr

Staré tradice III. - Cena přát...
Ekyelka
obr
obr obr obr
obr
Liter?rn? almanach SASPI
Aktuální číslo LA...
obr
obr obr obr
obr
Kde nejčastěji hledáte zatoulanou inspiraci?
obr
obr obr obr