obr obr obr
obr
uživatel 
heslo 
» Registrace autora
» Zapomněli jste heslo?
obr
obr obr obr
obr
» Novinky
» Právě vyšlo
» TOP 20 díla
» Články
» Literární almanach
obr
obr obr obr
obr
» Próza
» Poezie
» Výstřely do tmy
» Příručka publikování
» TOP 20 autoři
» Vyhledávání
obr
obr obr obr
obr
» Workshopy 
» Fórum 
» SASPI Chat! (1)
» FAQ
obr
obr obr obr
obr
» Knihovna autorů SASPI
» Redaktoři on-line
» Technická podpora
» SASPI team
» Odkazy
» Spolupráce
» Knihkupectví
"Manželství je památka na lásku."
H. Rowland
obr
obr počet přístupů: 2915347 obr

Adresa SAS E-mail © SAS Obecně platná pravidla Nápověda obr

:: Na SASPI.cz je právě 39471 příspěvků, 5737 autorů a 390240 komentářů :: on-line: 1 ::
obr

:: Pyrrhova prohra ::

Příspěvek je součásti workshopu: Nouze plodí hrdiny
 autor Leontius publikováno: 28.07.2010, 22:36  
Příspěvěk do Workshopu, 8439 znaků včetně mezer. Rozhodl jsem se zpracovat historickou látku. Nejspíše by si to zasloužilo více prostoru, ale budiž.

Dějiště: Argos (východ Peloponésu)
Rok: 272 př.n.l.
Zmínka, ze které těžím: Plutarchos, Životopis Pyrrhův

K nalezení zde:

http://img442.imageshack.us/img442/8977/dscf0009b.jpg
 

Dění na světě se točí v kruhu, lidé se rodí a umírají. Novorozenec je do tohoto koloběhu ihned vtažen lidmi, kteří stojí kolem, když přichází na svět. Mezitím již někde na konci jeho stezky postávají stíny, mnohdy oděné ve válečnou výstroj, jež ho doprovodí do podsvětí.
Zákonitosti příchodu na svět stará Amykla znala velmi dobře. Vždyť sama pomáhala při porodu tolika dětí, že by to jen stěží spočítala. Jako porodní bába a chudá vdova neměla lehký život, ale jiný neznala.
Neděsila se ovšem chudoby, moru, ani blížící se smrti. Bála se o celý svět, neboť cítila, že je nemocný. Od smrti Alexandra Velikého uplynulo již téměř půl století, ale války mezi jeho generály neustávaly. Člověk se narodil a už si kráčel pro smrt ve vojscích jednoho z těchto samozvaných králů. Války, loupení, vraždění a léčky. Bojovalo se v celém Řecku, Itálii, ba dokonce i napříč širou Asií.
Amykla tomu mnoho nerozuměla, pouze sem tam pochytila nějaké drby, když se procházela po agoře. Jména tyranů, které většina lidí vyslovovala se strachem, ji nic neříkala. Znala svou práci a své místo. V Argu, výborně opevněném městě na východě Peloponésu, žila celý svůj život.
Její matka byla porodní bábou, stejně jako zase její matka. Řemeslo se v rodině dědilo a ambice Amykly nikam dále nesahaly. Sotva dospěla, začala pomáhat při porodech a nikdy nepřestala.
Sama ovšem přivedla na svět jediné dítě. Malý Diomedos záhy přišel o otce. Zahynul ve válce, jak jinak. Amyklu ztráta milovaného manžela velmi zasáhla a dlouho se z ní vzpamatovávala. Situace ve světě však truchlení nepřála, tudíž Amykla svou lásku přenesla na syna a dál se věnovala své práci. Válečná mašinérie potřebovala čerstvé rekruty.

Zrovna končila dlouhá zima, období, kdy nebylo mnoho porodů, se kterými by Amykla musela pomáhat, ale těch několik uskutečněných patřilo v nepřívětivém počasí a těžkých podmínkách mezi ty rizikové.
Sníh však již roztál a ve vzduchu bylo cítit jaro. Diomedos vyspával v domku jakousi noční pitku s přáteli a Amykla toho dne neměla stání. Vyrazila do ulic Argu vyslechnout debaty sousedů a snažila se pochytit, kolik práce ji brzy očekává.
Zrovna rozmlouvala se svou dávnou přítelkyní z dětství, která pracovala jako služka u Aristippa, jednoho z městských předáků, když je přerušil děsivý křik. Ženský hlas, plný hrůzy a šílenství, vyřvával nesouvislá proroctví, z nichž tuhla krev v žilách. Hysterickou ženou byla kněžka Apollóna Lykeia a její vize hovořila o městě plném krve a mrtvých.
Amyklina společnice padla na kolena:
„Zeus nás ochraňuj!“
„Co se děje?“ ptala se nechápavě Amykla.
„Nic nevíš?“ podívala se na ni žena nedůvěřivě. „Nic o Pyrrhovi a jeho armádě?“
„O kom? Ne netuším,“ odpověděla s klidným výrazem ve stařecké tváři.
Sousedka začala kvapně vysvětlovat:
„Pyrrhos je králem Epeiru a mnozí říkají, že je skutečným nástupcem Alexandra! Ve zbrani se mu nikdo nevyrovná, stejně jako ve válečném umění. Mnoho let válčil s Římany na Sicílii a před zimou zaútočil na Spartu. Neúspěšně. Přezimoval v blízkosti Argu a proslýchá se, že soupeř mého pána Aristippa si ho pozval i s armádou, aby mu dopomohl k moci! Již táboří pod městem!“
Amykla pokrčila rameny. Za ta dlouhá léta, která v Argu strávila, měla důvěru v jeho pevné hradby. Argos byl věčným rivalem vojensky založené Sparty, která ležela nepříliš daleko jižním směrem. Takový bojechtivý soused naučil lid Argu obraně.
Její společnice se však rozzlobila.
„Podceňuješ nebezpečného muže! Pyrrhos je skutečným postrachem a proslýchá se, že ve svém vojsku má i ty obrovské šedivé bestie! Slony!“
„Nikdy jsem o nich neslyšela, a pokud ti dobře rozumím, sám Areus, král Spartský, je v patách tomu zločinci. Do města se nedostane.“
Žena spráskla ruce a zamumlala jakousi kletbu. Amykla nevzrušeně pokračovala ve své obchůzce. Odpoledne strávila na agoře a sledovala mladé muže, členy městské domobrany, jak nacvičují bojové manévry. Brzy ji ten pohled omrzel a vrátila se domů.
Dimoeda našla zrovna ve chvíli, kdy koženými přezkami upevňoval zašlý bronzový krunýř po otci. Poprvé za celý den pocítila strach.
„Co si myslíš, že děláš?“ vykřikla a pokusila se svému synovi vytrhnout z ruky kopí.
Diomedos ho však držel pevně a změřil svou starou matku rozhodným pohledem:
„Aristippos tvrdí, že se schyluje k bitvě. Musíme bránit náš domov!“ odvětil, ale hlas se mu trochu chvěl nejistotou.
„Obrana města je záležitost vojáků, ne chlapců jako jsi ty!“
„Otec byl vojákem a zanechal po sobě tuhle výstroj! Jsem povinen sloužit v domobraně jako každý jiný, kdo udrží zbraň!“ okřikl Amyklu a na důkaz svých slov udeřil ratištěm kopí o podlahu.
Amykla se chytila za hlavu a vzlykla. Beze slova proběhla kolem Diomeda a padla do postele. Syn ji sledoval s provinilým pohledem.

Zvuky, jenž Amyklu v noci probudily, patřily mezi ty, kterých se nejvíce obávala, přestože již byly součástí světa stejně jako ptačí zpěv. Křik mnoha hrdel, dusot kopyt a řinčení zbraní. Do toho se ozval dlouhý, táhlý zvuk, který připomínal snad jen řev trojhlavého psa Kerbera, střežícího vchod do podsvětí.
Vyděšená Amykla se skrčila a dlouhý čas se odmítala hnout. Byla ve svém domečku sama a kolem zuřila bitevní vřava. Bojovalo se přímo v úzké uličce vedoucí k jedné z bran kolem jejího domu. Vojáci byli tak blízko, že přímo slyšela motlitby umírajících bojovníků.
Strach o syna a jakási morbidní zvědavost ji ovšem probraly z nehybnosti. Opatrně se proplížila k dřevěnému žebříku a vylezla na střechu. Zjistila, že není jedinou ženou, která se takto vydala pozorovat probíhající bitvu.
Náhle vykřikla děsem. Nedaleko od jejího domečku se kymácelo jakési monstrum. Za celý svůj dlouhý život neviděla většího tvora než tuhle čtyřnohou šedivou bestii s dlouhými kly, velkýma ušima a hadovitým nosem. Na hřbetě to mělo něco mezi sedlem a věžičkou, v níž se krčili lučištníci a zasypávali bojující pod sebou šípy.
Amyklu napadlo, že s těmi konstrukcemi na zádech určitě nemohli projít branou. Museli jim je postavit až uvnitř města. Nějaký zrádce otevřel brány! Ale to bylo v těchto těžkých časech normální.
Téměř se zdálo, že hlavní boj probíhá v uličce u domu staré Amykly. Vojáci byli natlačeni jeden na druhého a všelijak promícháni. Viděla tam mladíky z domobrany, stejně jako skupinku Spartských vojáků v rudých pláštích, kteří přišli Argu na pomoc. Ti všichni zápolili s dobře ozbrojenými a vycvičenými zabijáky krále Pyrrha. Král Epeiru si na pomoc přivedl i mohutné žoldnéře z Galie, kteří se oháněli těžkými meči, a jejich bojový pokřik se nesl městem.
Náhle se jeden z válečných slonů splašil a s děsivým rykem vyrazil k bráně. Pod jeho nohama umírali jak občané Argu, tak krvelační dobyvatelé. Amykla slyšela tříštění kostí a zatmělo se ji před očima.
Ulička byla náhle plná zmrzačených lidských těl a krve. Chvíli byl obraz zkázy nehybný a tichý. Náhle se ozval dusot kopyt a přihnala se nová vlna bojovníků. V jejich čele se řítil jakýsi muž na koni. Na sobě měl purpurový, bohatě prošívaný pláštík, přilbu s mohutným chocholem a kozlími rohy. Mířil si to přímo k bráně, kterou zatarasila obří mrtvola nebohého slona. Kolem sebe se oháněl mečem a evidentně utíkal z prohrané bitvy. V očích měl smrt.
Amykla náhle spatřila Diomeda, který vyskočil z postranní uličky a zasáhl jezdce kopím. Rezavé ostří zaskřípělo o krunýř a proniklo dovnitř. Muž zařval a uhnul stranou. Stařena náhle měla výhled na mužův obličej. Byl posetý jizvami, ale přesto v něm byla královská vznešenost. Bezpochyby sám král Epeiru, Pyrrhos. A nyní se zahleděl s dravčím výrazem na jejího syna.
Diomedes stál tváří tvář muži, o kterém se prosychalo, že kdysi při ústupu ze Sicílie rozpůlil statného barbara v půli jedinou ranou meče. Bylo zřejmé, že neví, co si počít.
Amykliny oči byly plné slz. V křeči sevřela jednu z cihel a vytrhla ji, až ji z prstů vytryskla krev. Napřáhla se a hodila ji po muži na koni. Tak jako Apollón vedl Priamův šíp, který zasáhl Achillea do paty, musel nyní vést i Amyklu.
Cihla zasáhla Pyrrha do zátylku, který přilba dostatečně nechránila. Ozvalo se suché křupnutí, jak praskly krční obratle, a jeden z nejmocnějších mužů Řecka spadl z koně. Diomedes se překvapeně díval na svou matku, zatímco skupina Makedonských vojáků táhla Pyrrhovo bezvládné tělo pryč.
Bitva skončila naprostou porážkou Epeiru. Makedonský král Antigonos, který přispěchal spolu se Sparťany na pomoc, dal Pyrrhovo tělo s poctami spálit. Povídačkám o stařeně, jejž zabila jeho dlouholetého soka cihlou, odmítal uvěřit.


 celkové hodnocení autora: 98.4 %

výborné chvalitebné dobré dostatečné nedostatečné Ohodnoťte příspěvek!

přidat autora k oblíbeným 
 hodnotilo celkem autorů: 3 komentovat příspěvek 
 autorské hodnocení: 1.0 uložit příspěvek 
 známka poroty: [ - ] tisk příspěvku 
 počet komentářů: 12 zaslat vzkaz autorovi 
 počet shlédnutí od publikace: 29 výpis autorského hodnocení 
 
:: Komentáře k příspěvku ::
 Alienor 28.08.2010, 19:10:15 Odpovědět 
   Zdravím.
Čtení je to zajímavé a dosti sugestivní.
Pokud jde o námět a jeho zpracování - klobouk dolů.
Pokud o reálie a prameny - taky klobouk dolů.
Takhle dobrý, atmosferický a hodnověrný historický příběh jsem nepotkala už zatraceně dlouho. :-)
 ze dne 02.09.2010, 21:10:00  
   Leontius: Díky, osobně si myslím, že by si celkový děj zasloužil širšího zpracování, neomezeného workshopem :-D
 Sakora 01.08.2010, 19:52:28 Odpovědět 
   Zdravím. Povídka je určitě zajímavá svým námětem, historickou událostí, to se tu nevidí tak často. Takové čtivé dějepisné vyprávění... ale mi v tom trochu chybí emoce a myšlenky hrdinů a naopak přebývá kvantum informací (zhuštění je dané zadáním rozsahu WS, to je jasné).
 ze dne 02.08.2010, 14:58:20  
   Leontius: Jistě, rozsah je můj věčný protivník, stále se s ním nedovedu vypořádat. Celá ta událost, doplněná o mou fikci, by si určitě zasloužila rozsáhlejšího zpracování. Díky za zastevení
 Matylda Kratinová 29.07.2010, 14:25:32 Odpovědět 
   Cavec,
jiste, ze tomu nechtel verit, vzdyt smrt po zasahu cihlou (a jeste hozene starou babkou) je pro vojevudce neskonale trapna. Vojaci holt dle meho maji tendence uznavat jen konec zbrani (a jeste rukou muze), jen ten je pro ne dostatecne cestny.
Amykla je skutecne hrdinkou, ale nedocenenou, i kdyz myslim, ze o nejakou slavu by v zivote nestala. =-)
 ze dne 31.07.2010, 16:28:38  
   Leontius: Pyrrhos si o podobný konec říkal už dlouho, ale nic proti němu, stále byl jedním z nejslavnějších vojevůdců. Amykle nešlo ani tak o jeho smrt, jako o záchranu syna. To se jí povedlo a je to její odměna. Díky za zastavení
 nikaxxx 29.07.2010, 10:44:57 Odpovědět 
   Musím se přiznat, že po přečtění anotace jsme si byla jistá, že dílo do konce nedočtu. Historie jako taková se mi v textech obtížně čte a nepatří mezi moje nejoblíběnější žánry. Nicméně jsem se rozhodla dát povídce šanci, jako všem ostatním ve WS a bylo to dobré rozhodnutí.
Ke čtení nebylo potřeba znát historická fakta. Povídka je psaná velmi poutavě a opravdu krásným stylem :).
Přidám se ale k ostatním s tvrzením, že ani já bych nevěřila v takový konec :-).
 ze dne 31.07.2010, 16:26:57  
   Leontius: Mě osobně právě historie baví a to ve více podobách :-D Rovněž i historické povídky mám rád a snažím se je psát co nejhodnověrněji. Zároveň však chci, aby byly čtivé a po čtenářích nežádaly nadstandartní znalosti. Jsem rád, že se to daří. Děkuji.
 salvator 28.07.2010, 23:17:16 Odpovědět 
   Buď zdráv,
Leontie.
Po pravdě, dějiny mne zajímají, ovšem musím přiznat, že tohle období ne příliš dostatečně. Ale i tak, takový konec, jaký měl
Pyrrhos bych mu skutečně nepřál. Nejspíše bych také nevěřil.
Je rozhodně vidět, že tvá ruka je již velmi dobře vypsaná, co se týče především této části historie.
Amykla byla, myslím hrdinkou nejen jedné noci, neboť práce porodní báby v sobě skýtá zajisté spoustu zručnosti, sebejistoty a ovládání.
Jako vždy, poutavě psáno.
Nechť je ti božstvo příznivě nakloněno po všechny tvé časy. D.
 ze dne 31.07.2010, 16:24:49  
   Leontius: Jo jo, tohle období je prostě moje :-D Načteno toho mám celkem dost. A odzkoušeno taky :-D O Amykle by toho určitě šlo napsat více. Mnohem více než 9000 znaků...

Díky za zastavení a komentář.
 Šíma 28.07.2010, 23:12:32 Odpovědět 
   Pěkný historický příběh! Ano, jeden by nevěřil, že onoho krále zabila stará žena a ne nějaký hodně silný, odhodlaný a chytrý bojovník! ;-) Líbilo!!!
 ze dne 31.07.2010, 16:23:14  
   Leontius: Díky za zastavení Šímo! Inu, právě proto jsem si tento námět zvolil, je tématice WS velmi blízko. Leč kdoví jak to skutečně bylo? Plutarchos měl podobné zkazky rád, i když byly vymyšlené.
obr
© 2005-2016 by Matěj Novotný & Filip Kotora | Všechna práva vyhrazena
 
 
Va?e literatura MFantasy Literární.cz - Server s českou literaturou Art & Design - Roman K?bus
 
Partneři: Gastrokritik, Antikvariát Kačur
 
St?hnout SASPI.cz toolbar! RSS zdroj
obr obr obr
obr
strážce
(30.10.2019, 10:32)
aldebaran
(22.10.2019, 14:59)
Měneznáš
(8.10.2019, 16:27)
Sakkas
(8.10.2019, 08:19)
obr
obr obr obr
obr
Ďáblova věž
Khalia Jasnozraká
Vysvobození
Ashlley
Hloupé pokání
6thSun
obr
obr obr obr
obr

Omalovánky
wojczech
obr
obr obr obr
obr
Liter?rn? almanach SASPI
Aktuální číslo LA...
obr
obr obr obr