|
| |
|
|
Měli jste se sejít na cestě u stromu rozeklaného,
Ty ses opozdila či on přišel spíš,
vítr pošťuchoval kousky těla dopisu roztrhaného,
jehož obsah se tak nikdy nedozvíš.
Láska cit je nevšední,
jeden život její velikosti nestačí,
nebyla to touhy chvíle poslední,
touhy, která celé kolo roztáčí.
Proto právě touha spojí vás znovu
a donutí opětně snít,
v temnotě měsíce v novu,
kde každý Tvůj čin bude věčně znít.
Každý temný čin vaši lásku propaluje
a jednoho od druhého krutě oddaluje,
kolik životů mine-kolik k poznání
a kolik k zapomnění,
kdy uslyšíš znovu jeho slastná slova,
kdy nadejde klid pro vás oba.
|
|
|
|
|
|
|
|
celkové hodnocení autora:
80.0 %
|
|
přidat autora k oblíbeným |
|
| hodnotilo celkem autorů: 2 |
komentovat příspěvek
|
|
| autorské hodnocení: 2.5 |
uložit příspěvek
|
|
| známka poroty:
3.5 |
tisk příspěvku |
|
| počet komentářů: 2 |
zaslat vzkaz autorovi
|
|
| počet shlédnutí od publikace: 12 |
výpis autorského hodnocení |
|
|
|
| |
|
|
