|
|
|
|
|
:: Na SASPI.cz je právě 28102 příspěvků, 4448 autorů a 295989 komentářů :: on-line: 21 ::
|
 |
|
:: Othelo - díl 11. ::
Příspěvek je součásti sbírky / knihy: Othelo
| Jednoho dne se stane něco, co vás vyvede ze světa pohádek, her a dětství... |
| |
|
|
Běžel jsem za Maxem a svým pánem. Max celou dobu teskně kničel. Můj pán ho odnesl do auta, nechal mě skočit dovnitř a zavřel za námi dveře. Šťouchal jsem do Maxe čenichem a lízal mu ránu. Teklo mu opravdu moc krve. Max zakničel.
"Pamatuj si, že musíš být rychlý a nesmí tě vidět, jinak dopadneš jako já. A hlavně poslouchej, co máš dělat." a dal se znovu do pláče.
Nikdy jsem neslyšel žádné zvíře tolik naříkat a teď se musím dívat na svého kamaráda, jak tu leží, celý od krve a naříká. Štěkal jsem na svého pána. Kdyby mi tak mohl rozumět. Musel honem Maxovi pomoci, cítil jsem, že takhle už dlouho nevydrží.
Zastavili jsme u veliké psí nemocnice. Maxovo naříkání bylo slabší a slabší. Můj pán ho nesl dovnitř. Tenhle dům jsem znal až příliš dobře. Je tu spousta veterinářů, našich doktorů a vždycky mi píchali čímsi do kožichu, proč, to vážně nechápu. Ihned se začali o Maxe starat, ale ani mě ani mého pána k němu nepustili.
Trvalo to docela dlouho, než jeden z nich přišel a nabízel mi něco k žrádlu, nechtěl jsem od něj nic, ale pán mi řekl že si smím vzít a tak jsem jen trochu ochutnal. Nebylo to nic moc, dostával jsem i lepší. Hlavně jsem nechtěl nic žrát. Prohlížel mi tlapky a pak mě kamsi odvedl, pán šel s námi, a vyndaval mi malý střípek. Nijak mi ani nevadil, jen trochu štípal, ale když ho veterinář vyndaval trochu to zabolelo. A potom mi to polil nějakou vodičkou a ačalo to štípat, co hůř, nechtěli mě nechat si to z té tlapy vylízat.
Maxe jsme museli u veterinářů nechat. Můj pán se rozhodl jet za svým druhem. Nesměl jsem s ním a tak jsem čekal v autě. Netrvalo to ani moc dlouho. Můj pán se vracel smutný, dkonce bych i řekl, že plakal. Tušil jsem, co se stalo. Maxův pán ležel a nehýbal se. My psi cítíme smrt dříve než vy lidé. Ležel a umíral, až tady vážně zemřel. Můj společník se mi schoulil do kožichu a hladil mě.
"Tohle jim jen tak neprojde! Nenecháme to jen tak Othelo! Nenecháme!"
V tu chvíli mi došlo, jak moc zrádný a nebezpečný svět je. Teď teprve jsem pochopil jak vážná moje práce je a že musím být lepší, než všichni ti zlí, co nám berou blízké. Věděl jsem, že už sinikdy nebudu v klidu hrát s hračkami, věděl jsem, že život není hra, jak jsem si do teď myslel. Bylo na čase stát se jedním z těch psů, co seděli v řadě jako sochy a poslouchali příkazy...
|
|
|
|
|
|
|
|
celkové hodnocení autora:
93.8 %
|
|
přidat autora k oblíbeným |
|
| hodnotilo celkem autorů: 2 |
komentovat příspěvek
|
|
| autorské hodnocení: 1.0 |
uložit příspěvek
|
|
| známka poroty:
2.0 |
tisk příspěvku |
|
| počet komentářů: 2 |
zaslat vzkaz autorovi
|
|
| počet shlédnutí od publikace: 8 |
výpis autorského hodnocení |
|
|
|
| |
|
|
|
|
|
 |
| Optimalizováno pro rozlišení 1024x768. Prohlížeče: IE 6.0, Opera, Firefox. |
|
| © 2005-2009 by Matěj Novotný & Filip Kotora | Všechna práva vyhrazena |
|
|
|
|
|
