|
|
|
|
|
:: Na SASPI.cz je právě 28103 příspěvků, 4448 autorů a 295996 komentářů :: on-line: 17 ::
|
 |
|
:: Návštěva z Hatlafouse ::
 Alyši |
publikováno: 28.07.2010, 22:36
|
| Tomáš má oblibu ve čtení scifi knížek. Ovšem za čas, který je čte, si vytvořil svůj svět, kterému nikdo nerozumí, ale do kterého se pokusil zatáhnout celou svoji nevelkou rodinu. |
| |
|
|
Tomáš je čtyřicetiletý, průměrně chytrý muž. Jeho tělo je mírně obézní a poměrně vysoké. Má kulatý obličej, který zdobí hnědý a velmi hustý knír, oči stejné barvy má posazené blízko u sebe a nad nimi vyčnívá husté tmavé obočí lemující jeho vysoké čelo. Pod dlouhým špičatým nosem zdobeným kulatými brýlemi se rýsují velké plné rty. Tomášovou největší a jedinou zálibou je čtení scifi knížek a s tím spojené vyrábění nejrůznějších satelitů a jednou dokonce prý kosmické lodi, která ho dopraví domů. Tyto knihy velmi ovlivňují život jemu, ale i jeho manželce Boženě, která neustále poslouchá tajuplné příběhy z vesmíru. A je vystavena příběhům, že její milovaný manžel pochází z Galaxie X-12.
Mimochodem Božena letos oslaví třicáté páté narozeniny, je drobnější postavy, pod světlými vlasy se rýsuje přátelská tvář s modrýma očima a už patnáct let od jejich svatby čeká, že manžel dospěje a konečně přestane vykládat nesmysly o tom, že nemohou mít dítě, protože z Galaxie X-12 nedostal povolení rozšiřovat populaci na zemi.
Tento postarší pár žije na kopci opravdu malé vesnice jménem Tři Vlčnovy. Díky Tomášově bujné fantazii si zde vytvořili řadu nepřátel, včetně jedné velmi staré a na pohled přátelské paní Koláčkové, a tak se namísto přátel nebo dítěte, pořídili psa. Jmenuje se G-57 a myslím, že nemusím uvádět, kdo toto jméno vymyslel.
A právě s ,,Géčkem“, jak mu Božena říkala, se jednoho dne vydali na procházku na nedalekou rozhlednu, kde Tomáš testoval svoje nové vynálezy, protože chtěla vědět, co před ní opět manžel skrývá a na jakém nesmyslu opět pracuje. V podivném kufříčku měl jako vždy složený celý satelit včetně vysílačky a všeho nářadí, které potřeboval, nebo by se prostě jenom mohli hodit.
Atak se zasebou zavřeli časem poznamenanou branku a vydali se po chodníku směrem dolů. Jak si tak kráčeli, najednou si Božena všimla, že už se blíží k domu paní Koláčkové.
,,Ajéjé“ pronesla tak potichu, aby ji slyšel pouze manžel, který to očividně ale ani nebral na vědomí. Udělali ještě několik kroků a po levici už měli její nehezky zelený plot obrostlý čímsi ještě ošklivějším.
,,Už jste tady zase?! Kolikrát vám budu říkat, abyste se tady už ani neukazovali?!“ řinčela paní Koláčková zkrz pootevřené okno. Božena sklopila hlavu a dělala, že její protivný hlas ani neslyší. Bohužel v té chvíli G-57 zvedl pacičku a chystal se udělat to nehorší, co v dané chvíli mohlo nastat.
,,Fuj, fuj je to!“ okřikovala ho Božena, ale bylo pozdě. Paní Koláčková si toho všimla.
,,To snad nemyslíte vážně“ vykřikla a hledala koště. Moc dlouho jí to netrvalo, a tak o několik vteřin později kulhavým během chvátala zlinčovat G-57 a snad i Boženu a Tomáše. Jakmile se však blížila, Tomáš zaregistroval, co se děje a prapodivným jazykem něco pronesl.
,,Kilop hudrlo“ pronesl a paní Koláčková se zarazila. Božena se na něho vyčítavě podívala, protože za ta léta, co spolu žijí, už věděla, že to, co před chvílí Tomáš pronesl, znamená něco jako kuš babo. Ale zabralo to, paní Koláčková opřela koště o dům a kulhala zpátky. Manželé se proto vydali dál.
O několik minut později, když už byli na konci vesnice, spočinuli na kraji uzké, z obou stran polemi lemované cesty, které se z nevysvětlitelných důvodů říkalo Údolí srnek. Z nevysvětlitelných proto, že tu nikdy nikdo žádnou srnku neviděl. Cesta byla dlouhá asi půl kilometru, a jak kráčeli, oba se kochali zarostlým údolím a posekaným polem. V zabranosti si ani nevšimli, že jejich pes zmizel. Naneštěstí si toho všimli až dole, kdy cesta končila a nahrazovala jí poměrně frekventovaná silnice.
,,Miláčku, kde máme psa?“ pronesla Božena klidným hlasem, protože byla zvyklá, že se často schovával za manžela.
,,To nevím“ odpověděl a vypadalo to, že ho to vůbec netrápí.
,,MY NEMÁME PSA, MY NEMÁME G-57?!“ došlo mu o chvíli později a začal se zoufale rozhlížet.
,,Nemáme…“ odvětila pouze Božena a následovala muže, který zběsile chvátal do kopce, aby ho našel.
A opravdu, pes si pobíhal na kopci a vůbec ho nezajímalo, že jeho poblázněný páníček a milující panička nejsou u něho. Jen co ho Tomáš spatřil, popadl ho do náručí a začal ho zuřivě hladit a objímat.
,,Co nám to děláš, ty naše malý zlobidlo“ šišlal na něj a pes se na něho pochybovačně díval.
Když se uklidnil a pochopil, že už mu nikam neuteče, vydali se znovu směrem k rozhledně. Tentokrát šli celou cestu pouze po silnici a nestalo se nic zvláštního.
Už se stmívalo, když konečně dorazili do svého cíle. Tomáš byl štěstím celý bez sebe a už se nemohl dočkat, až se spojí se svou rodnou zemí a dá jim opět vědět, že je v pořádku a aby ho přiletěli zachránit.
Chvíli hledal to správné místo, pro svoje pokusy, až se nakonec usadil na menší vyvýšenině a spokojeně otevřel kufřík. Manželka si toho všimla a začala se všelijak naklánět, aby viděla, co tam dělá. Jenže Tomáš byl pečlivý a vše schovával před zvědavýma očima.
Vyndal počítač, nějaké destičky, drátky a další věci, kterým nikdo nerozumí a začal je sestavovat. K úžasu manželky a snad i jeho samému se z těchto věcí po chvilce stal poměrně velký, zajímavě vypadající a bytelný satelit. Ten pomocí drátků spojil s počítačem a v programu, který měl nazvaný jako G;X-12 otevřel složku a začal příjmat informace z Galaxie X-12. Manželka se k němu nenápadně přiblížila a začala sledovat, co to vlastně provádí. Stála tam a nemohla uvěřit vlastním očím. Vždyť její manžel je blázen, ale tohle vypadá, jako kdyby byl kdovíjaký génius! Tomáš si zatím zapisoval veškeré údaje do notesu, který pečlivě střežil, a který obsahoval samá nesmyslná slova.
Po chvíli zapisování, bádání a zkoumání se satelit roztočil a začal blikat. Božena pochopila, že to, co její manžel vyrobil, nejspíš opravdu funguje. S úžasem a obdivem v očích se na něho dívala, když v tom se Tomáš zasekl a zblednul. Když si zkontroloval souřadnice, zjistil totiž, že místo, na které už několik týdnů posílá vzkazy, vůbec není jeho rodná Galaxie X-12, nýbrž nejobávanější populace na Kometě Hatlafous.
,,Co se stalo?“ zeptala se Božena, ale nedočkala se žádné odpovědi. Tomáš jí vůbec nevnímal, snažil se co nejrychleji zrušit odesílání informací a zabránit tak případné katastrofě.
,,Tomáši? No tak Tomáši, co se stalo?“ křičela a přitom mu vyděšeně klepala na rameno. Sledovala, jak muž začal rychle odpojovat všechny kabely a rozebírat to, co přípomínalo satelit. Snažila se mu pomoci, ale rozzlobeně jí odstrčil, aniž by se na ní podíval.
,,Je se mnou konec!“ hystericky zařval, ale nepřestával všechno rozkládat a dávat zpátky do kufříku. Nakonec zblalil i počítač a rozhlédl se kolem sebe, nakonec vzhlédl k obloze a pokývl na manželku, ať co nejrychleji odejdou.
,,Vydíš tu hvězdu“ zeptal se, když vyšli a ukázal na malé zářící místo na obloze.
,,Ano…“ odvětila pouze a podívala se nechápavě na manželka, který zbledl ještě víc.
,,To není hvězda, je to vesmírná loď z Komety Hatlafous!“ začal opět hystericky křičet a uhánět směrem k domovu. ,,Musíme kolem sebe vytvořit neviditelnou clonu, ale na to potřebuji ty správné přístroje.“.
Najednou si vzpoměl na jednu ze svých knih, kde se hrdina pokoušel o to samé a začal si vybavovat, co k tomu používal.
,,Čím bych mohl nahradit větev z galaktického stromu…“ mumlal si pro sebe a manželce začínalo být do breku, jak byla zoufalá ze stále většího šílenství svého muže.
Pospíchali domů, Tomáš v ruce držel podivnou krabičku a stále se díval na stromy kolem sebe. Najednou spatřil třešeň, byla tam jediná v zástupu dubů a kaštanů, proto k ní pospíchal, aby o chvíli později utrhl jednu slabší, ale velmi dlouhou a pružnou větev. Z kapsy vytáhl kapení nůž, který otevřel a pokusil se do větve udělat dvě malé dírky. O chvíli později nožík zase složil a zandal zpátky do kapsy. Do dírek strčil drát z krabičky, a potom ten podivný přístroj nasměroval ke hvězdě a zapnul.
,,Ano, ano, povedlo se“ pronesl vítězoslavně a s radostí se podíval na ženu a psa. Ta neřekla vůbec nic, jen se na něho znepokojeně podívala.
Už tomu nevěnoval žádnou pozornost, cítil se v bezpečí a stále opakoval a připomínal ženě svojí šikovnost. O chvíli později tedy dorazili opět k Údolí srnek. Jak byli z celého dne unavení, stoupali do mírného kopce pomaleji než by chtěli, ale Tomášovi to nevadilo, díky neviditelné cloně, kterou měli, se cítil neohrožený.
Když ale dorazili na kopec, třešňový proutek z přístroje upadl a Tomáš začal křičet a krčit se. Z nebe se totiž snášela obrovská kosmická loď, jejíž posádka neměla za úkol nic jiného, než jej zabít a jeho tělo potom dopravit na Kometu Hatlafous.
,,Boženo utíkej, vem G-57 a utíkejte domů, já je zastavím“ vykřikl a o vteřinu později se podíval na loď, která již přistála a její bok se začal sunout k zemi a ukazovat otvor, jímž se do lodi stoupá. Postupně začínal vidět obrysy podivných velmi malých po zuby ozbrojených postav. Neměli žádné nohy, jen jakási chapadla a v každém znich svírali zbraň, kterou Tomáš dobře znal. Byl to Poflcx J-36. Na čele se mu začínaly objevovat kapky potu a on přemýšlel, co má dělat. Nikdy se takhle nebál, vždy si myslel, že si se vším dokáže poradit, ale teď stál proti čtyřem podivným stvořením a věděl, že buď něco udělá, nebo ho to bude stát život. Rozhlédl se kolem sebe a jediné co spatřil, byl keř švestky, ze které ihned utrhl tu nejtlustší větev, na kterou dosáhl.
Mezitím Božena došla na okraj cesty, kde se stáčela směrem do vesnice a zarazila se.
,,Přece ho tam nemůžu nechat samotného!“ pronesla rozhodným hlasem a otočila se. Věděla, že její muž je blázen a že si může představovat cokoli. Půjde tam, protože ho téhle hrozné mánie musí zbavit.
Na kopci zatím Tomáš sebral všechnu odvahu a klacek hodil po jedné z bytostí. Ta si jenom odfrkla a pohlédla na místo, kde jí klacek trefil. Potom se podívala zpátky na Tomáše, zvedla jedno z chapadel a vystřelila. Ze zbraně se vyřítil červený paprsek a o chvíli později zasáhl Tomáše přímo do srdce. Chytl se na tom místě a s povzdechem se zřítil k zemi. Oči měl stále zavřené a jediné co cítil, byla nepopsatelná bolest na prsou.
A právě v té chvíli dorazila na kopec Božena, viděla svého muže, jak leží na zemi a drží se za hrudník. Okamžitě běžela do vesnice, kde zavolala sanitku. Věděla, že ho musí dostat k silnici, a tak uháněla zpátky k němu. Chytla mu ruce, které si přehodila přes ramena a pomalým krokem ho vláčela k silnici. O malou chvíli později dorazila sanitka.
Když se za ním druhý den ráno přišla Božena podívat, lékaři jí oznámili, že měl infarkt.
,,Bude v pořádku?“ vyděsila se a s obavami pohlédla na doktora.
,,Určitě bude, ale běžte za ním, od té doby co se probudil, se na vás ptá.“ oznámil jí s úsměvem doktor a ukázal jí na dveře Tomášova pokoje. Konečně vstoupila dovnitř, pohlédla na svého muže, který otočil hlavu a vlídně se na ní usmál. Posunkem jí naznačil, aby si k němu sedla.
,,Dostal jsem je, dostal! A už nikdy nepřiletí.“ řekl s radostí v hlase.
,,A se všemi knížkami je konec. Slibuji.“ dodal ještě.
A jak slíbil, tak učinil. Scifi knihy vyměnil za dobrodružné romány, G-57 přejmenoval na Bílého Tesáka, své manželce i sobě koupil koně a došlo mu, že byl blázen…
|
|
|
|
|
|
|
|
celkové hodnocení autora:
80.0 %
|
|
přidat autora k oblíbeným |
|
| hodnotilo celkem autorů: 2 |
komentovat příspěvek
|
|
| autorské hodnocení: 2.0 |
uložit příspěvek
|
|
| známka poroty:
[ - ] |
tisk příspěvku |
|
| počet komentářů: 6 |
zaslat vzkaz autorovi
|
|
| počet shlédnutí od publikace: 13 |
výpis autorského hodnocení |
|
|
|
| |
|
|
|
|
|
 |
| Optimalizováno pro rozlišení 1024x768. Prohlížeče: IE 6.0, Opera, Firefox. |
|
| © 2005-2009 by Matěj Novotný & Filip Kotora | Všechna práva vyhrazena |
|
|
|
|
|
