obr obr obr
obr
uživatel 
heslo 
» Registrace autora
» Zapomněli jste heslo?
obr
obr obr obr
obr
» Novinky
» Právě vyšlo
» TOP 20 díla
» Články
» Literární almanach
obr
obr obr obr
obr
» Próza
» Poezie
» Výstřely do tmy
» Příručka publikování
» TOP 20 autoři
» Vyhledávání
obr
obr obr obr
obr
» Workshopy 
» Fórum 
» SASPI Chat! (1)
» FAQ
obr
obr obr obr
obr
» Knihovna autorů SASPI
» Redaktoři on-line
» Technická podpora
» SASPI team
» Odkazy
» Spolupráce
» Knihkupectví
"Kvalitní kniha je klíčem k nekonečné říši čtenářovy vlastní fantazie."
Pavel Sečkář
obr
obr počet přístupů: 2915542 obr

Adresa SAS E-mail © SAS Obecně platná pravidla Nápověda obr

:: Na SASPI.cz je právě 39806 příspěvků, 5772 autorů a 391753 komentářů :: on-line: 1 ::
obr

:: Příběh XIV. Klepoidní ::

Příspěvek je součásti sbírky / knihy: Deník Psychopata
 autor Gilbert Cunninghamm publikováno: 04.08.2010, 8:56  
 

Ticho. Všude bylo jen a jen ticho. Nic se nepohnulo, ani panelák nespadl. Na ulici jakéhosi podivného názvu chodily davy lidí tak tiše, že byste slyšeli přelétat helikoptéru. Zvláštní na tom bylo, že si nikdo nevšiml masakru odehrávajícího se přímo uprostřed cesty. Zrovna jeden modrozelený kabriolet přejel malou mušku. Jak hrozné následky to mělo, brzy poznáte sami.

Lenka připravovala honosný oběd. Zapékala sendviče se sýrem a zeleninou. Kdyby však nebylo té fatální nehody s muškou, byla by dělala makarony. Nicméně, je pravda, že pro dvacet lidí by makarony nestačily. Snažení Lenky přesahovalo všechny možné a předpokládatelné meze, Její sendvič byl tak veliký, že by se do něj vlezla celá sbírka malých plechovek, které na sobě neměly etiketu.
Tyto plechovky stály v ložnici, kde doposud ještě nic nestálo. Jak si to vyložíte, to je na vás. Každopádně byla to zcela prázdná místnost s hromadou plechovek uprostřed. Pravda, je, že kdyby tam ty plechovky nebyly, Lenka by nepřipravovala sendvič.
Lenka zrovna pokládala akr rukoly, když tu uslyšela skřípot pneumatik. Vylekala se tak, že si trochu cvrnkla, ale na její mohutné krinolíně to nezanechalo ani skvrnku. Když dotančila ke dveřím, otevřela okno. Podívala se ven, a nedopatřením na kolemjdoucího plivla.
„Kdo je?“ zavolala z okna.
„Tady Vendula Tlučměsilná. Přišla jsem ti povědět spoustu nových drbů! pusť mě dovnitř. Věděla jsi, že...“
Lenka zareagovala poměrně přecitlivěle, pustila Vendulu dovnitř. Což neměla dělat, protože kdyby to neudělala, nepřipravovala by právě sendvič a mohla dělat makarony.
„Tak co máš tedy za pikantně frapantní klepy?“ otázala se příkře a opět si odplivla na Vendulčinu kabelku. Vlastně to nebyla úplně tak kabelka, jako spíše fialky na okně, ale toho si nikdo nevšiml, dokud se z nich Vendula nesnažila vyndat svůj telefon. „Ty jsi nevěděla, že Utřipysková je zase těhotná? Normálně, má to s takovým tím Italem odvedle, který každou noc svádí ohromné zápasy s toaletním stolkem v domnění, že je to koňská hlava. A víš proč? Protože je moc hezký. Tak sexy mužského jsi určitě dlouho neviděla! Má mohutné bradavky a úžasný úsměv. Dokonce je inteligentní, ale to ty nemůžeš poznat, viď? Přidává na pizzu rozmarýn, aby lépe voněla. To já jsem třeba nevěděla, já jsem úplně blbá. To je hrůza. No a dál jsem zjistila, že Zvrtnikafe už je zase bez práce. Katastrofa, to ti povím. Představ si, že minule ho vyhodili, protože byl se svou šéfkou přistižen v důlní štole jak kope uhlí. Představ si to! Kopal uhlí a vůbec mu nešel vidět zadek! Pobuřující, nemyslíš? A vůbec, co to vlastně děláš?“
„Sendvič.“ odvětila Lenka a nehnula ani brvou, když se ji na sendviči uvelebila Vendula. A tak ji tam taky zapekla, protože kdyby ji tam nezapekla, tak by nedělala sendvič, ale uvařila by makarony.
Zanedlouho zvonil další host. Host do domu. Lenka seběhla ze schodů, i když doma žádné neměla, a otevřela dolní dveře. Tam stál podivný muž, lehce zaprášeného vzezření a z jeho fraku kapala voda. „Omlouvám se, ale narazil jsem na vodovodní potrubí, mohla byste mě prosím dát do sušičky?“ otázal se a Lenka neváhala ani chvíli a kouzelného muže vrazila do pračky. Když ho pak ždímala, všimla si, že je trochu naštvaný. „Vždyť jste potřeboval trochu vyprat, nemyslíte?“ zeptala se. „Ale já jsem chtěl do sušičky.“ odpověděl. Lenka znervózněla, ale pak ho přehodila přes lanka na prádlo a připevnila kolíčky. „Za pár hodin bude suchý.“
Kdyby totiž byl suchý hned, Lenka by vůbec nepřipravovala sendvič, ale vařila by makarony.
Lenka právě přiklápěla sendvič vrchním plátkem bochníků, když si vzpomněla, že musí jít vysávat. Vyšla tedy ven, a vyndala ze záhonu vysavač, jehož hubice působila více než obscénním dojmem. Vrhla se do koupelny a jala se drhnout hubicí ručníky. Vlastně nevěděla proč to dělá, ale byla skálopevně přesvědčená, že jí to pomůže s vlastním životem. Když tomu věřila, bylo tomu tak. Její život se hned změnil od základů. Doma vůbec nemohla najít ručníky, musela tedy jít do krámu na proti přes sedmdesáti-proudou ulici. Když ji přešla, byl už večer, a tak se utábořila na chodníku. Tam ji několik bezdomovců hodilo čisté ručníky a ona byla spokojena. Což právě znervóznilo ony bezdomovce, když slyšeli Lenčino vzdychání. Takové rychlé uspokojení ještě neslyšeli a tudíž byli velice s to dívat se jí pod stan a snažit se odhalit, co právě asi s ručníky dělá.
Celou smyslnost jejího konání podtrhoval fakt, že chodník byl vlastně jednou omšelou borovicí, na jejíž větvi seděla kočka a povážlivě vyluzovala zvuky rezonující s Lenčinými vzdechy.
„Obskurní!“ prohodila nakonec Lenka a jala se přes přechod opět jít domů. Její ručníky již byly v pořádku a tak mohla spokojeně příst do doby, než přijdou hosté.

Hosté se poněkud zdrželi a jejich podstatná část se cestou tak trousila, že se roztrousila na miniaturní kousíčky a nikdo je nikdy nedal dohromady – nehledě na fakt, že to pak Lenka musela svým obscénním vysavačem uklízet, prohazujíc občas slova jako „neřád jeden!“
Nakonec tedy z hostů zbyla nepatrná hrstka, a tato stovka hostů se usadila kolem velikého sendviče, který mohl být s trochou štěstí makaróny. Avšak nebylo tomu tak.
Když se hromada hostů dostala k místu, kde seděla Vendula, kdosi prohodil něco jako „fialky na okně jsou kabelka.“ a pokračoval v jídle. Nikdo si tohoto výroku nevšímal, dokud Lenka neokradla většinu spolujedlíků a neukořistila dostatečné množství kořisti, aby se opět mohla pustit do přípravy makarónů.

Její prosvětlený byt byl od té doby plným skvělé vůně a Lenka se stala jednou z nejuznávanějších žen v okolí, protože již tolik nepříjemných drben snědla.


 celkové hodnocení autora: 93.8 %

výborné chvalitebné dobré dostatečné nedostatečné Ohodnoťte příspěvek!

přidat autora k oblíbeným 
 hodnotilo celkem autorů: 3 komentovat příspěvek 
 autorské hodnocení: 1.0 uložit příspěvek 
 známka poroty: 1.0 tisk příspěvku 
 počet komentářů: 9 zaslat vzkaz autorovi 
 počet shlédnutí od publikace: 13 výpis autorského hodnocení 
 
:: Komentáře k příspěvku ::
 Šíma 13.08.2010, 12:57:53 Odpovědět 
   Příběh pěkně lehce absrudní! ;-))) Práce šotků?

Snad jen toto:

-- Když se hromada hostů dostala k místu, kde seděla Vendula, kdosi prohodil něco jako „fialky na okně jsou kabelka.“ a pokračoval v jídle. -- Když se hromada hostů dostala k místu, kde seděla Vendula, kdosi prohodil něco jako: "Fialky na okně jsou kabelka." a pokračoval v jídle.
 Lara 06.08.2010, 13:32:43 Odpovědět 
   No prostě skvělé! :D navíc jsem se naprosto sžila s hlavní hrdinkou - nevím, čím to je...:)
 ze dne 09.08.2010, 9:57:43  
   Gilbert Cunninghamm: Díky díky díky moc..... :) Jsem rád, že se líbí :)
 Vopice 04.08.2010, 21:33:04 Odpovědět 
   Zdá se mi to - nebo to JE geniální?! Tvoje próza se mi začíná líbit čim dál víc. Absurdno dokonale ovládáš. Celý je to vtipný, nápaditý. Absurdno, který má svojí logiku.
 ze dne 05.08.2010, 10:07:22  
   Gilbert Cunninghamm: Převelice děkuji... ano již jsem uvažoval o tom, že bych se stal pánem kauzality :D To by to dopadlo :D
 Tlouie 04.08.2010, 14:31:13 Odpovědět 
   Odpověď na příspěvek od uživatele: Tlouie ze dne 04.08.2010, 10:58:39

   Ano, na saspi je nový :P A nemáš zač :)
 Tlouie 04.08.2010, 10:58:39 Odpovědět 
   Tohle už jsem myslím u tebe četla...pardon,já nevím proč, ale i napodruhý mi to přijde strašně vtipný :D:D Prostě úlet, při čtení jsem jenom čučela, jaká ujetina se na řádku zase objevila. Skvělý, tenhle text má švih, odcejpá to a je to prostě konec a totální rozsek :D
 ze dne 04.08.2010, 13:44:01  
   Gilbert Cunninghamm: Díky, díky moc! Tenhle je nově publikovaný, takžes ho asi nečetla... :) I tak jsem ale rád, že se Ti líbil :)
 čuk 04.08.2010, 8:55:45 Odpovědět 
   Lahůdkové čtení pro ty, které už omrzela realita a chtějí, aby se dělo něco, co tu ještě nebylo. Ujeté postavy, ujeté vnímání, ujetý děj, a je to spojováno reálnými spojkami. Příčiny a následky, jevy a jejich interpretace jsou rozpojeny, osoby nepředvídatelné a chráněné kouzlem absurdity. Přitom text není absurdně studený, ale Lence můžeme fandit (akorát mi vadí, že se propůjčila k jedení drben, tak se podbízela!.)). Zabaví, rozveselí, rozsměje, ale naučí se zaumně dívat.
Chybí mi přítomnost policajtů, šlo by je přece ještě více zabsurdnit!
obr
© 2005-2016 by Matěj Novotný & Filip Kotora | Všechna práva vyhrazena
 
 
Va?e literatura MFantasy Literární.cz - Server s českou literaturou Art & Design - Roman K?bus
 
Partneři: Gastrokritik, Antikvariát Kačur
 
St?hnout SASPI.cz toolbar! RSS zdroj
obr obr obr
obr
TheaK
(16.5.2020, 11:57)
Ka
(11.5.2020, 21:51)
BukBird
(3.5.2020, 22:07)
Kakofonie Osudu
(2.5.2020, 20:00)
obr
obr obr obr
obr
Nevšední parfém
pedvo
Klaun
VanillaSky
Zvieracia skrin...
Edmund Elat
obr
obr obr obr
obr

Ztracená 9.část
Kondrakar
obr
obr obr obr
obr
Liter?rn? almanach SASPI
Aktuální číslo LA...
obr
obr obr obr