» Novinky
» Právě vyšlo
» TOP 20 díla
» Články
» Literární almanach
» MTP 2009

» Próza
» Poezie
» Výstřely do tmy
» Příručka publikování
» TOP 20 autoři
» Vyhledávání

» Workshopy
» Fórum
» SASPI Chat! (1)
» FAQ

» Knihovna autorů SASPI
» Redaktoři on-line
» Technická podpora
» SASPI team
» Odkazy
» Spolupráce
» Knihkupectví

"Všechno, co vidíme nebo v co věříme, je jen pouhým snem ve snu."

E. A. Poe

počet přístupů: 2141641

obr

:: Na SASPI.cz je právě 29007 příspěvků, 4550 autorů a 303531 komentářů :: on-line: 7 ::

:: Intermezzo - 2.část ::

Shanti	publikováno: 14.08.2010, 10:40

Odvažuji se zaslat ještě jedno pokračování mého druhého dílka, než možná vyklidím bitevní pole na SASPI. Přesto zatím moc děkuji všem, kdo si mé příspěvky přečetli a okomentovali, ať už bylo jejich hodnocení jakékoliv.


	V zajetí vzpomínek… Husté proudy deště se zvenku neodbytně lepily na okenní tabule, že přes ně vůbec nebylo vidět na zahradu. Ozýval se nepříjemný praskot větví stromů, které jen stěží odolávaly silnému větru. Zrovna jako tenkrát… pomyslel si rozmrzele Nick Marten a prudce zahrnul záclonu. Pak s povzdechem pomalu došel k baru, vhodil do skleničky několik kostek ledu, nalil si do plna whisky a zhluboka se napil. Zamyšleně pak přistoupil ke stolu a s nostalgií v očích se prohrábl hromádkou zašlých fotografií, které dnes vytáhl z krabice. Byli na nich táta s mámou a malá okatá dívenka, jeho sestra Annie. Hořce si uvědomil, že dnes je to právě deset let, kdy se jejich prázdninová cesta do Los Angeles navždy rozplynula jako sníh na slunci. Nemohl zapomenout na chvíle beznaděje a prázdnoty, které jej velmi dlouho pronásledovaly, i když tenkrát nezůstal na světě tak úplně sám. Bylo to sice všechno už dávno, ale do jeho šedozelených očí se najednou nahrnuly slzy a snažil se to ze všech sil překonat. „Hloupé počasí, jen přináší špatnou náladu,“ zašeptal rozmrzele. Z přemýšlení jej vyrušilo naléhavé zaklepání. Vzápětí se otevřely dveře a objevil se v nich Jimmy, kamarád ze školy, kytarista a teď taky trochu něco jako hudební manažer a v jeho černé tváři mu zasvítil bělostný úsměv. „Kde vězíš, Nicku? Měl by sis pospíšit, ještě není vše naložené. Pořád také čekám, až dorazí Michael a Freddy. Koncert sice začíná v sedm večer, ale je před námi daleká cesta. Škoda, že se pořád tolik bráníš létání, vše by bylo mnohem jednodušší.“ Nick po něm bleskl pohledem. „Nezačínej s tím zase, tohle téma už jsme tolikrát probrali, do letadla prostě už nikdy nesednu!“ „Dobrá, jako bych nic neřekl. Kamaráde, připrav se, bude tam plno, tvoje CD jdou dost na odbyt a čeká nás parádní turné! Bylo načase, aby ses konečně ukázal světu, fanynky jsou z tvého hlasu a kouzelně hbitých prstů na piánu úplně vedle a to ještě pořádně neviděly jak skvěle vypadáš!“ Nick neprojevil moc nadšení z jeho sáhodlouhého projevu, Jimmy si toho všiml. „Děje se něco? Jsi nějak bez nálady, já být na tvém místě a mít tvoji vizáž, měl bych kolem sebe holek, že bys je ani nespočítal a v tomhle přepychu, co máš, si s nimi parádně užíval. Pěkně bych se od nich nechal u bazénu masírovat a celé Minneapolis by mi leželo u nohou. Ale ty ne, jsi pořád stejný, zasněný beznadějný romantik, který pořád čeká na tu pravou…ale třeba ji zrovna někde na koncertě potkáš, hm?“ Zazubil se na něj. „Samozřejmě, to jsi celý ty, myslet jen na to. Jenže zrovna na tohle já dneska nemám náladu.“ Zabručel Nick, rozepnul si roztržitě u krku džínovou košili a prohrábl si své husté kaštanové na krku se vlnící vlasy, které byly na levé straně výrazně přerušené obrovskou jizvou, táhnoucí se přes celé temeno hlavy až skoro k čelu. Pak si nasadil ocelově modrou pletenou kšiltovku s jeho iniciálami na boku, pod níž před světem ukrýval svůj handicap, trpký pozůstatek té dávné hrozné události, kterou se marně celá ta léta snažil vymazat z paměti. Jimmy k němu přistoupil, podíval se na stůl a rázem pochopil, oč jde. „Promiň, já zapomněl, dneska je vlastně výročí. Tak já jdu, naložím zbytek aparatury sám a počkám tě dole v hale. Přijď, až budeš úplně v pohodě, ale doufám, že dvě hodiny ti budou stačit, pak už opravdu musíme jet…“ Nick váhavě přikývl. Jimmy se zadíval na skleničku v jeho ruce a podotkl. „Neměl bys tolik pít, předpokládám, že budeš chtít určitě vyzkoušet jak šlape tvůj nový Bentley, tak to není moc rozumné. Nemám nejmenší chuť nechat se rozsekat na kousky.“ „Nechej mne na pokoji, měl jsem jen jednu, co pořád máš? Na kokain jsem už celé dva roky nesáhl, tak mi dopřej aspoň něco.“ „Dělej jak myslíš, ale abys pak neřekl, že jsem tě nevaroval. Nezapomínej, kdo tě ze všeho toho neřádu tenkrát vytáhl.“ Jakmile se zabouchly dveře, Nick dopil whisky až do dna a zbytky ledu mu hlasitě zaskřípaly mezi zuby. Vzpomínky s ním dneska pěkně zacloumaly. Položil skleničku na stůl, natáhl před sebe své ruce, zahýbal dlouhými štíhlými prsty a chvíli si je zadumaně prohlížel. Máma by měla radost, vždy jí moc záleželo na tom, aby něco uměl, jenže v tom byl ten problém, jeho umění nebylo tak docela jen jeho zásluhou. Zapátral v minulosti a vzpomněl si na ten starý dům v Richmondu, kam ho tenkrát odvezli přímo z nemocnice, na své podivné sny a pak tu noc, kdy na půdě poprvé objevil ten zaprášený vyřezávaný klavír, zažloutlé noty a tuší malovaný obrázek moc krásné dívky, s vlasy až do pasu, zasněnýma smutnýma očima a v šatech snad z doby války Severu proti Jihu. Nemohl od něj tenkrát odtrhnout oči a tím to vlastně všechno začalo… Zahleděl se na skleničku na stole, natáhl po ní ruku, ale pak si to nakonec rozmyslel. Jimmy má pravdu, jedna úplně stačila. Na chvíli zavřel oči a opět zavzpomínal…zlatá teta Jane, bez ní by se tenkrát ze všeho asi nejspíš zbláznil. Hodně mu pomohla, byla téměř jako jeho druhá máma. Pohled mu sklouzl do rohu pokoje a pak se pomalu k němu přiblížil. Stál tam majestátně v celé své mírně omšelé kráse, klávesy měl již dosti zašlé, ale stále ještě fungoval. Narazil na něj úplně zázračně, před rokem, v jednom zapadlém bazaru na předměstí. Zprvu si nebyl jistý, i když měl nástroj na průčelí tu známou ozdobnou řezbu, ale pak to zkusil. Upřeně se na něj zadíval a na pultě nenápadně jako by zahrál pár akordů. Najednou se klavír rozezněl přesně podle něj a prodavač se překvapeně otočil. „Hele, mladej, na zboží nesahat!“ Pak se ale zarazil, protože si uvědomil, že Nick vlastně stojí vedle. Moc se tím ale nezabýval a procedil mezi zuby. „Sto babek a je tvůj, stejně mi tady jen překáží.“ Nick tomu nemohl uvěřit, jak se sem nástroj dostal? Takovou dálku, až z Richmondu? Za hodinu byl zpátky i s vypůjčenou dodávkou a večer stál ten poklad uprostřed haly jeho domu…a teď ho má tady, u sebe v pokoji. Byl tenkrát hodně zničený a dalo mu to spoustu práce, než jej znovu obrousil, nalakoval a opravil. Usmál se, láskyplně jej pohladil a zkusil zahrát pár akordů své oblíbené skladby, kterou se snažil po celý život řídit…Always look on the bright side of life… a jak jinak, klavír s tichou ozvěnou dohrál melodii za něj. Zněl sice trošku falešně, ale Nick přesto ucítil to známé jiskření ve vzduchu a věděl, co to znamená. Slabě povzdechl a najednou na něj přes ty tóny opět dýchla minulost, proběhla mu před očima jako nějaký starý film, který jste dlouho neviděli a přemýšlíte, zda jej vlastně vůbec ještě chcete vidět…


celkové hodnocení autora: 97.4 %		přidat autora k oblíbeným

hodnotilo celkem autorů: 1		komentovat příspěvek

autorské hodnocení: 1.0		uložit příspěvek

známka poroty: 1.5		tisk příspěvku

počet komentářů: 5		zaslat vzkaz autorovi

počet shlédnutí od publikace: 14		výpis autorského hodnocení

:: Komentáře k příspěvku ::

Šíma	16.08.2010, 19:41:26

Odpověď na příspěvek od uživatele: Šíma* ze dne 15.08.2010, 22:28:37* Jak dostat text na SASPI do kurzívy? Jednoduše!!! ;-) Při vkládání textu je nutno dát text, který má být psaný "kurzívou" do následujících html tágů (ono je to naznačeno - jak na to - i v obrazovce pro vkládání textů na Saspi), čili... Normální text. [i]text kurzívou[/i] Normální text. A funguje to i na odstavce, prostě si jen označíš, kterou část chceš mít jak, avšak pozor na to, aby byl blok textu patřičně započat a ukončen výše zmíněnými tágy, jinak se budou dít s textem věci jako u Rákosníčka v temném lese. Pokud není html tág uzavřen, bude celý zbývající text napsaný kurzívou, tučně, nebo bude na střed, podle toho, jaký html tág byl použit! Ony ty tágy jsou popsány, ale klidně je můžu zopakovat (aspoň, co si pamatuju): [i]text[/i] = značky pro text v kurzívě [b]text[/b] = značky pro tučný text [center]text[/center] = značky pro centrovaný text [TAB] = vytvoří odsazení v řádku, ve kterém je umístěn (viz tabulátor), prostě odstavec Víc si toho nepamatuju! ;-)

Šíma	15.08.2010, 22:28:37

Zdravím, musím se jít kouknut na předchozí čast, ale i tak bych doporučoval pokračovat ve psaní! ;-) Snad potěší jedna docela bezvýznamná Jednička! ;-) Ale abych jen nechválil: -- Usmál se, láskyplně jej pohladil a zkusil zahrát pár akordů své oblíbené skladby, kterou se snažil po celý život řídit…Always look on the bright side of life… a jak jinak, klavír s tichou ozvěnou dohrál melodii za něj. -- Co takhle dát ten název písně do uvozovek za dvojtečku (namísto tří teček), nebo do kurzíva (namísto uvozovek)? ;-) -- a odstavce, sice mám zvětšené písmo, ale zdá se mi, že tu chybí nějaká grafická úprava a text je v jednom bloku (nějaké náznaky odstavců tam jsou, ale chtělo by to zvýraznit - například pomoci html tágu [TAB] vždy na začátku nového odstavce, nebo prázdným řádkem) Jinak není co dodat!


ze dne 16.08.2010, 17:13:44
Shanti: Díky , možná to bude znít legračně, ale nedaří se mi použití kurzívy v zasílaném textu, šotek se občas vloudí i do rukou, nejen do románu. Tak jestli mi někdo poskytne jednoduchý návod, budu nesmírně vděčná.

čuk	14.08.2010, 10:39:32

Dobře napsáno, s navázáním na předchozí děj, ale vcelku nemá charakter povídky, jde pouze o momentku obšírněji vyprávěnou, s mnoha detaily, spíš jako součást delší románové prózy, která se v brzku dějově rozjede. Bylo by dobře pokračovat.


ze dne 14.08.2010, 14:16:01
Shanti: Opět moc děkuji za publikaci a komentář. Opravdu se nejedná o povídku, ale zřejmě spíše o románovou prózu s lehkým nádechem tajemna, což je bohužel můj styl. Pokusím se tedy poslat ještě další pokračování. Hezký den.