obr obr obr
obr
uživatel 
heslo 
» Registrace autora
» Zapomněli jste heslo?
obr
obr obr obr
obr
» Novinky
» Právě vyšlo
» TOP 20 díla
» Články
» Literární almanach
obr
obr obr obr
obr
» Próza
» Poezie
» Výstřely do tmy
» Příručka publikování
» TOP 20 autoři
» Vyhledávání
obr
obr obr obr
obr
» Workshopy 
» Fórum 
» SASPI Chat! (1)
» FAQ
obr
obr obr obr
obr
» Knihovna autorů SASPI
» Redaktoři on-line
» Technická podpora
» SASPI team
» Odkazy
» Spolupráce
» Knihkupectví
"Láska je svátost, kterou je potřeba přijímat na kolenou."
Oscar Wilde
obr
obr počet přístupů: 2916012 obr

Adresa SAS E-mail © SAS Obecně platná pravidla Nápověda obr

:: Na SASPI.cz je právě 39820 příspěvků, 5843 autorů a 393391 komentářů :: on-line: 0 ::
obr

:: Dokud jsme mladí - 1. díl ::

 autor Tommy publikováno: 17.08.2010, 10:13  
Na motivy novely Mládí v hajzlu od C. Douglase Payna.
 

Středa, 4. Července 2012, Nová Role

Je 23.02 - Pecka den! Tohle píšu uprostřed zakouřený pařby u Máni! Vstal jsem ve čtvrt na děvět, a poslechl si nějaký pičování od máti. Pak jsem sežral cornflaky a vyrazil k Máňovi domů. Máňa měl klíče v zámku, tak jsem si odemknul a chňapl klíče. Máňa „už” dávno vstal a zalezl ke kompu. Z jeho zbrusu-novejch Creativek se vozývalo něco anglicky ve smyslu - „jo, jo, to je ono, ó můj bože, ach, ach, ano, ano!”. Hned jsem pochopil na co Máňa kouká. „No Máňo, takhle po ránu jo?” povedlo se, překvapil jsem ho v tom nejlepšim. „Ty vole! Tome, víš jak jsem se lekl?!” cukl sebou Máňa, zrovna když si vsoukal svýho ohniváka zpátky do trenclí (ostatně, to bylo jediný co na sobě měl). „V pohodě kámo”, pousmál jsem se, „klidně pokračuj, když tě to tak děsně baví.” Máňa neváhal a pokračoval v božský onanii. Máňa byl světlejší pleti a silnější postavy. Měl delší hnědý vlasy - z toho jeho přezdívka „Máňa” (kdo nechhápe... tak ať si z toho nic nedělá... já jsem to ze začátku taky nechápal). Položil jsem jeho klíče na stůl, odešel do kuchyně a z ledničky si vyndal posledního plechovýho Gambáče. „To už asi máti vodešla do fachy co?” zeptal jsem se Máňi, když jsem se vrátil do Máňovo pokoje z kuchyně s Géčkem v ruce. „Hm.” odvětil v rychlym pohybu pravý ruky kterej se znova a znova rychleji opakoval. Nechal jsem Máňu ať si v klidu vyhoní čuráka a odebral se na balkon kde jsem si v klidu zapálil a pozoroval co se děje venku. Výhled z Máňasovo bytu byl nic moc, čuměl jsem na dětský hřiště s parkovištěm za Máňasovo panelákem, kde v půl deváty ráno „překvapivě” nikdo nebyl. Byla mlha jak mlíko a tak jsem v dálce viděl úplný hovno. Z Máňasovo pokoje jsem zaslechl jak Máňa zavzdychal, a zřejmě se udělal do kapesníku co tam měl připravenej. Dofoukal jsem svojí Marlborku, dopil Gambáče, zavřel balkon a zašel do Máňovo pokoje kde si právě voblíkal kalhoty, do jedný kapsy si strkal krabičku Camelek se svým Zippem v metalovym stylu a do druhý zasouval svojí nadutou VANS šrajtofli. „Tak jde...?” zasípal Máňa a potom si odkašlal. „Tak jdem? zopakoval, tentokrát už svym normálním hlasem. „Jo, já jsem ready.” odpověděl jsem. Zatímco jsme odcházeli z Máňovo bytu, Máňa ještě vzal z podlahy dvě cestovní tašky a klíče ze stolku u dveří, zabouchl, zamknul, a došel za mnou na chodbu paneláku kde jsem na něj čekal s otevřenejma dveřma od výtahu. Měli jsme namířeno do Marketu, kde jsme měli v plánu nakoupit na večerní pařbu. Hosti byli už pozvaný, bejvák a místo, to všechno bylo už zajištěný. Zkrátka zbývalo už jenom nakoupit žrádlo a hlavně pití. V Marketu bylo už poměrně plno. Sebral jsem košík a s Máňou jsme házeli do košíku, lahváče i plecháče Gambíků, Red-Bully, chipsy, crackry, slaný tyčinky, bramborový tyčinky, slaný arašídy, slaný oříšky, kešu, Mattonnky, džusy, Whisky, Tuzemáky, Vodky, Giny, v tom košíku toho bylo tak strašně moc, a tak krásně barevný to bylo! Došli jsme k pokladně a to co udělal Máňa jako první bylo, že ukázal tý obtloustlý pokladnici mátinu šlohnutou občanku. Nejdřív ta tlustá kráva dělala že nechápe co chceme. Ale pak si nakonec, i když se štěstím, dala říct a prodala nám i ten chlast. Zaplatili jsme těch dvacet stovek a dokonce jsme k tomu nákupu dostali i hrníček (s logem SVOP)! Pak jsme to asi půl hodiny skládali do těch tašek na tom pultu, přičemž jsme vzbudili pozornost u zákazníků (hlavně roztomilech bezzubejch důchodců), kteří na nás koukali s ještě větším podivením když zaslechli: „Máňo, kde je ten třetí Fernet?” „Já nevim.” „Tak kde kurva je?!” „Tome, já ho fakt nemam.” „Kurva! Do píči už!” „Hele, tady je.” „Ty vole!”. Když jsme se konečně dostali od toho pultu a chystali jsme se vodejít, zavolala na nás ta pokladní a mávala na nás s Máňovo máti občankou. Máňa si tam došel, vyrthl jí tu občanku z ruky a vodkráčel. Potom co jsme došli k Máňovi, oba jsme žrádlo a chlast naskládali do lednice a do škříně. Oba jsme si vyndali plechový Géčko a zasedli k Máňovo stroji, ve kterym tepalo docela slušný železo. Hlavně šesti-jádrovej Intel i7 na 3,3 Ghz, šlušivá poslední nVidia SLI-čko 4 GB, a 3 TB hadr. Máňa si pustil Countera. Sedl jsem si na gauč v pokoji a upíjel pivo. „Máňo?” „No?” „Kdo má vůbec dneska všechno přijít? Ty vole. Luky, Monika, Terka, Denisa, Kája -” zasekl jsem se a čekal na Máňu aby mě doplnil. „A Sára. ” „Jo a Sára.” řekl jsem. „No a co bude s hulenim na večer, přineseš?” zeptal se Máňas. „Jo, já to mam doma rozbalený, po vobedě to donesu a tady to zabalíme, ty vole.” odpověděl jsem „A vyzkoušíme.” dodal Máňa. „A vyzkoušíme.” zopakoval jsem a usmál se.


Pokračování - (Píše Máňa) - Bylo 14.07 - Volal jsem Tommymu, pařba začíná v půl osmý. Bylo něco kolem dvou hodin, v tu chvíli jsem seděl na hajzlu a tlačil jsem tak, že mi bylo doslova na sračky, žbluňk, žbluňk, aaaah, strašná úleva. Najednou někdo zazvonil. To bude asi Tommy, pomyslel jsem si. „Jó, hned, jenom si vytřu díru.” zařval jsem na něj z hajzlu. Vyběhl jsem z mýho oblíbenýho místa (z hajzlu) a rychle jsem otevřel dveře, jak jsem očekával, byl to Tommy se svým tajemným baťůžkem. „No to je dost.” řekl Tommy. „Už jsem myslel že o tu trávu tady nikdo nestojí.” pokračoval. „Sorry vole, sem byl na hajzlu.” odpovědel jsem. „Tak co si měl k obědu?” zeptal jsem se Tommyho. „Zase nejaký sračky, neřeš to,, odpověděl Tommy. „Aha” já na to. „No nic, volal Sára, že prej nemůže přijít, tak jsem místo něj pozval Lindu.” „Fajn, v pohodě.” odpověděl Tommy. Ještě pár minut jsme kecaly, co a jak na pařbě, pak jsem požádal Tommyho ať jde do pokoje a vytáhne ze třetího šuplíku papírky. „A co ty?” zeptal se Tommy. „Já jsem zapomněl spláchnout, takže jdu na svý oblíbený místo (zase) a donesu něco k pití, co chceš ?” zeptal jsem se. „Něco trvdšího, votevři třeba toho Ferneta.” řekl Tommy. „Dobře, hned jsem tu jo. „Jo, v poho.” řekl Tommy. Spláchnul jsem. Řekl velkýmu hnědýmu hovnu „Šťastnou cestu.” a šel do kuchyně k ledničce. Vyndal jsem a otevřel Ferneta, nalil Tommymu vysokýho panáčka, otevřel jeden pytlík s kešu a vrátil se do pokoje. Tommy už balil. „Kurva, si nemohl počkat na mě viď.” řvu tam na něj. „Sorry, si měl říct. Já mam už strašnou chuť. Ty ne? Co si to splachoval ty vole, to tady v těch trubkách dole tak žbluňkalo, ty vole.” „To je jedno.” řekl jsem a usmál se. Po celym mym metalovym pokoji byla cítit nádherná vůňe travky, chvilku jsme balili a pak si najednou Tommy vzpomněl „Piče, jsme zapomněli koupit slívu.” „To neva.” odpověděl jsem. Otec má ještě pár flaštiček schovanejch ve sklepě, když překonáme ten posranej zámek (zámek od sklepa se totiž strasně na hovno otevírá), máme vyhráno.” „No supr, a jak vy to víte? Pane Al Koholíku? Co?” zeptal se mě Tommy se smíchem. „To je jedno.” zasmál jsem se. Když jsme měli celej batůžek s pytlíčkama zpracovanej, zapálili jsme si, natáhli jsme čisťounkou travku a po pár práscích jsme byly v ráji (na sračky). Za hodinu jsme se probraly když mi zvonil už asi po pátý telefon. „Jo?” povídam. „Ahoj Kubí, teď moc nemůžu mluvit, poslouchej, asi tejden nebudeme s tatínkem kvůli práci doma, ale v pátek se u tebe zastaví babička jo? Já ti zejtra ještě zavolám. Jo a hlavně nedelej žadný píčoviny, tak jako minule když jsme byly s tatínkem na večeři, házet domovnici z okna, to se dělá?” „Ne, mami nedělá, neboj, budu na sebe dávat pozor.” Ještě jsem se ujistil jestli je to pravda, že přijedou až za tejden a pak jsem ukončil konverzaci. „Co je?” zeptal se Tommy, kterej se teprve teď probral. „Rodiče přijedou až za tejden.” řekl jsem. „Supr” odpovědel Tommy, kterej právě vstal aby otevřel okno, aby se byt trochu provětral. Pak jsme si oba ještě na chvíli zdřímli. Probudil jsem se krátce před pátou a rychle jsem vzbudil Tommyho. „Hej, brácho! Vstávej ty vole! Je pět.” „Co?” „No vstávej. Ty pičo, jsme to trochu posrali s tou travkou.” pořád jsem budil Tommyho. „Ty krávo.” zasténal Tommy, vstal, vytáhl z kapsy krabičku, z ní vytáhl Marlborku a zapálil si. Pak si sedl na gauč v obejváku, zapl telku a čuměl na bednu, zrovna běžely Odpolední televizní noviny, tak jsem si šel dát sprchu, Tommy jak přikovanej furt seděl na gauči, hulil Marlborku a čuměl na televizi. Když jsem lezl do koupelny, zaslechl jsem z telky: „Tropická vedra opět zasáhla Českou Republiku. Nejvíce stupňů meteorologové naměřili na Plzeňsku kde teplota ve čtrnáct hodin dosahovala devětatřiceti stupňů Celsia. Tam také situaci sleduje náš reportér, Kamil Frmol. Kamile, jak...” Potom co jsem se vosprchoval, Tommy se mě zeptal jestli už může jít taky. „Jo, klidně.” řekl jsem. Po tom co se vosprchoval i Tommy, zašel ještě na chvíli domů, prej si musí něco ještě zařídit. Zatím jsem trochu poklidil, zkontroloval jestli je všechno na svym místě, a nalil si pár kapek Ferneta. Za chvíli se vrátil Tommy, tak jsme ještě připravili pár věcí a definitivně uklidili (i spláchli). Ještě jsem si zapálil, sedl si do kuchyně a rozjímal. Tommy stál v předsíni, taky hulil cígáro a dělal vrátnýho. Asi za minutu někdo zazvonil, Tommy pohotově otevřel, byl to Vory (já mu říkám Vory, kvůli jeho příjmení , ale Tommy Luky, ve skutečnosti se jmenuje Lukáš Voráček). „Čáu, Luky.” slyšel jsem z předsíně. „Čus, Tome.” opáčil Vory zrovna když se blížil do kuchyně. „Čus, Kubo.” pozdravil mě. „Čus, Vory, pičo.” Tommy zůstal u dveří. Vory je střední postavy. S rebelským obličejem a ježkem. Trochu se podobá Tommymu. I když je asi o půl roku mladší a světlejší než Tommy. Byl oblečenej do velkýho zelenýho Funstorm trička a do dlouhejch modrejch plátěnejch tří-čtvrťáků. Byl chytrej a docela hezkej (nejsem buzna, jenom hodnotim jako kdybych byl holka). I když, Tommy byl z náš tří a asi z celý třídy nejhezčí, a i možná nejchytřejší. Chvíli jsme s Vorym kecaly jak je a kdo ještě všechno přijde, nalil jsem tři panáčky Ferneta a společně i s Tommym jsme si přiťukly. Chvíli jsem šel ještě na balkon, tam jsem si dal posledního práska z mojí Ronsonky, pak jsem ji típnul o černej popelník na balkoně, pomalu dopil Ferneta a vrátil se do kuchyně. Tam už na stole stáli zase tři panáčky, a s Vorym a Tommym tam už seděl i Kája, kterej si od Voryho bral jednu (a prej Voryho „poslední”) Moonku.


Pokračování - (Píše Tommy) - Bylo 19.19 - V tu chvíli někdo zazvonil. Šel jsem otevřít. Byla to Denisa s Lindou, která hned stála za ní. Jsou to ségry, Linda je o rok starší, takže jí je 17. Denisa je moc pěkná šestnáctka s dlouhejma zakroucenejma vlasama až po svoje trojky. Je štíhlá, s pevnou prdelkou a vietnamskejma rysama. Linda je podobná, i když o něco silnější a s pořádnou prdelkou, a stejnejma kozama, i když, nedá se říct že by byla Denisa hezčí než ona. Byly moc hezký a určitě i šikovný (však víte jak to myslim), ale Máňa se mi nedávno svěřil že by je chtěl, no jak to říct, opíchat. Tak mu nebudu lézt do zelí. No ne? „Ahój.” přivítala mě Denisa. „Ahoj, holky.” přivítal jsem je já. Hned co jsem to dořekl, vlepila mi Denisa přátelskou pusu. „Ahoj.” dodala ještě Linda. Pak pokračovaly do kuchyně za klukama. Po chvíli jsem je následoval. Spatřil jsem, jak Máňa nalejvá Lindě Ferneta, podle vlhký stopy po většině skleničky, jsem si všiml, že ji dneska už nenalejvá poprvý! To za tu minutu co tady sedí, vypila už nejmíň jednoho vysokýho panáka?! V tom případě nechci vidět, jak ta holka bude vypadat v noci! Všiml jsem si ještě otisku (asi) Denisy rtěnky na Máňovo puse. Luky v obejváku pustil telku, kde běžel ještě zbytek dnešní Ulice. Holky obsadily gauč a upřeně čuměli na telku. Luky přišel k nám, do Máňovo pokoje, kde už jsme byli my s Máňou a Kájou. Kája ležel na posteli a já s Máňou jsme seděli u kompu a pilovali playlist na večer. „Chceš tam i toho Zverinu?” zeptal se Máňa a otočil se na mě. „Hm, ani ne, ale klidně ho tam dej.” To zrovna skončila Ulice a holky se přidali k nám do pokoje. „Už vám to skončilo jo?” zeptal se laškovitě Máňa. „Hm.” odpověděla znuděně Denisa. „Jo, prej Monika a Terka maj přijít spolu.” začala Denisa znovu „Jo? No a kde teda jsou?” zeptal jsem se. „To nevim.” odpověděla. Ozval se zvonek. „Jdu otevřít.” vyhrkl jsem. „Jé, tu budou oni.” uslyšel jsem Denisu, když jsem zrychlenym krokem došel ke dveřím a otevřel. Byla to Monika s Terkou. Monika je pěkná, melírovaná blondýnka s dlouhýma vláskama, nevinným obličejem, pořádnýma kozama, číslo asi tak, tři a půl. Bylo jí 17, takže byla o tři roky starší než já. I tak bylo vidět že se jí líbím. Ale, hádejte. No, Monika chodí s Lukym, ale i tak si myslim že by mi ještě dala. Co se týče mýho milostnýho života, panic už dlouho nejsem. Po prvý jsem o to přišel na moje třináctý narozky, s mojí bejvalou, Radkou. Pak jsem mrdal ještě dvakrát s právě, tady, Monikou, a jednou s mojí současnou holkou, Terkou (jo, tou, co přišla s Monikou). Terka je krásná čtrnáctka, sportovní postavy, štíhlá (s velkejma kozama, samozřejmě), s kaštanovýma vlasama asi toho samýho tvaru co má Denisa. Krásnýma nožičkama s totálně pevnou prdelkou. Je taky hvězda holčičího plaveckýho týmu ve Varech. Monika byla oblečená do červenýho topu s džínovou mini a stála na vínovo-bílejch Superstarech. To Terka měla světle zelenou halenku s ohrnutejma rukávama a parádním výhledem do výstřihu, a navíc byla bez podprdy! Dole měla (podobnou jako Monika akorát takovou tu retro ve stylu smrku) džínovou mini. A zeleno-bílý Air Force One. „Nazdár!” začla Monika. „Čáu, pojďte dál.” řekl jsem. „Ahoj, kočko. No téda, ty ses zase vohákla!” řekl jsem Terce. „Hele, nech si toho-” řekla Terka a hned jsme si dali pusu. „jseš aspoň rád že mě vidíš? Co?” pokračovala Terka. „Ale, to víš že jo. Pojď dál.” řekl jsem. „Ale já-” „Ale boty si nesundavej prosim tě. My to pak ráno s Máňou utřeme, ty hovna.” „Hele, nech si toho, já mam náhodou čistý boty jo.” ohradila se Terka. „No ty si začla s tim že máš špinavý boty.” „Ale já-” „Ale pojď prosim tě už.” řekl jsem, odvedl jsem Terku do pokoje a sedl si na postel. Koukl jsem se na hodiny. Bylo půl osmý a jedna minuta. Zatímco Máňa podával Lindě Gambáče, sedl jsem ke kompu, jukl na playlist a klikl na tlačítko „play all”. Máňovo Creativky se rozduněly. Z repráků se právě ozývalo vulgární rapování Kapitána Lásky. Nevšímal jsem si Lukášova „Fůj, co to pouštíš?” a začal jsem se vášnivě líbat s Terkou. Okamžitě odložila Red-Bulla na stůl a padala se mnou na Máňovo postel. „Zůstaneme na noc tady v pokoji.” šeptla mi do ouška. „To si piš.” pošeptal jsem jí zpátky a začal jsem ji zase líbat.


Pokračování (Píše Máňa) - Je 23.47 - Jasně že moje nový metalový Creativky nehrály na plný koule, protože by se celej barák posral a všichni by mě buzerovali atd. Tommy právě paří s dalšíma v pokoji, a já sedim tady v obýváku na křesle, u nohou mi sedí Linduška, na klíně mi sedí Deniska a upíjim Gambáčka. Už musím končit protože mi tady někdo strká jazyk do pusy.


Čtvrtek, 5. Července 2012, Nová Role

(Píše Tommy) - Je 09.50 - Božská noc, strašidelný ráno. Kde začít? Od začátku? Tak dobře. Potom co jsme v půl jedný přestali trsat, odešel Luky s Monikou do ložnice a já s Terkou jsme zůstali v Máňovo pokoji. No, člověku by se chtělo po tak náročnym večeru spát, ale vidina sexu s někým jako je Terka... Nikdo by neodolal. Řekl jsem Terce že si jdu ještě odskočit, zatímco ulehala do postele. Po cestě na záchod jsem potkal Moniku „Jdeš taky na záchod, jo?” zeptal jsem se. „Jojo.” odpověděla. „Tak jdi, holky maj přednost.” „Tak jo.” odvětila Monika. Po tom co přišla ze záchoda. Začala mě líbat a rozepínat mi zip. Začala mě kouřit. Moje sexuální radovánky začaly dřív než vůbec měly začít. To je dobrý znamení. Za chvíli už jsem tryskal do její rozkošný pusinky. Zašla znovu na záchod, a tentokrát se vrátila s hrstí hajzl-papíru. Potom co jsme se utřeli, dala mi na čelo pusu a řekla „Dobrou noc, Tome.” „Hezky se vyspi.” opáčil jsem. Už jsem chtěl odejít, ale vzpomněl jsem si, že jsem se sem přišel jít vychcat, a ne nechat si vykouřit čuráka od Moniky. Tak jsem se teda vrátil, a přes svýho silně stojícího čuráka se pracně vychcal. Pak jsem se vrátil do pokoje. Terka se na nic neptala. Přeskočil jsem jí a ulehl na „svoje” místo do postele. Terka ani nezhasla. Chtěl jsem se nabídnout že zhasnu, ale sotva jsem stačil otevřít pusu, už mě líbala. Dlouho jsme se cucali. „Máš tady prezervativ lásko?” zeptala se svým něžným hláskem (nejrajcovnější slova co znám). „Jasně že jo.” sáhl jsem do kapsy a přitom jí políbil na čelo. Z kapsy svejch džín, co visely na židly vedle postele, jsem vytáhl DUREXáka a rozbalil ho. „Můžu ti ho nasadit?” zaptala se mě. „Jestli chceš.” řekl jsem. Řeknu vám, to byla slast. Když vám holka nasazuje kondom, tak je to, je to skoro taková slast jako když se uděláte, i když plná napětí (to kvůli vašemu nateklýmu čurákovi). Kokot mi ještě stál po akci s Monikou na chodbě. Terka si asi myslela že to mám z toho líbání (I když, to je taky pravda). Lehla si na polštář a čekala na mě. „Můžu?” zeptal jsem se. „Ach, můžeš.” řekla. Zajel jsem do ní. „Och.” zahekala. Chvilku jsem šukal tu její nežnou růžovou pičku, když jsem cítil že budu, zrychlil jsem tempo. Ani ne za deset vteřin jsem se udělal. Celou akci Terka strašně hekala, a i to přispělo k mojí mohutný explozi. „Dáme si to ještě jednou?” zeptala se mě. „Tak jo.” řekl jsem. Sundal si kondom a vyndal z kapsy dalšího. Tentokrát už jsem si ho nasadil já. Znova jsem (tentokrát rychle, aby mi čurák neochabl) zasunul. Tentokrát jsem přirážel mnohem rychleji, zdálo se že se jí to líbí. Změnili jsme polohu na takzvanou „na opěrce zády” a ještě zrychlili. Terka přirážela jako zkušená kurvička a řvala na celej byt. Za chvíli strašně zahekala, zdálo se že se zrovna udělala. Pořádně jsem mrdal tu její pičku a za chvíli jsem byl i já. Sundal jsem si kondom, utřel si čuráka do kapesníku, ani se nenadál a Terka už začala kouřit (vím že nejdřím se kouří a pak teprv zapichuje vidlička, ale my s Terkou to děláme zkrátka... trochu jinak), nebyl pochyb o tom, že to dělá líp než Monika. Kouřila, lízala, brnkala na uzdičku, byla perfektní, asi za tři minuty jsem byl. Vystříkal jsem jí tu její nádhernou hubičku. Za pár minut už hekala slastí pro změnu Terka, když jsem sál její kundičku. Potom jsem zhasl a s Terkou v náručí usnul. Probudil jsem se pár minut po sedmý. Tereza ještě spala. „Ty vole, to jsem jí ale zřídil.” pomyslel jsem si. Jak jsem šel na záchod, potkal jsem v kychyni Máňu s Kájou, jak sedí u stolu a pijou kafe. Vypadali ustaraně. „Brý ráno, Luky a ostatní ještě chrápou?” zeptal jsem se. „Jo, ty ještě spí.” řekl Máňa probraně. Potom co jsem si ulevil, umyl a vyčistil zuby (mám u Máňase náhradní kartáček), zašel jsem do pokoje, oblíkl jsem se a zašel za klukama. „Já jsem upe kaput.” řekl jsem. Nikdo neodpověděl. „Tak co se stalo?” zeptal jsem se. „Nikomu to neřekneš?” zeptal se Kája. „Ne.” odpověděl jsem důrazně. Kája ale mlčel a koukl na Máňu. „Kája se vychrápal s Monikou.” řekl ustaraně Máňa. „Cože?” řekl jsem pohotově s úsměvem. „ No.” řekl Máňa. „A Luky to ví, ne?” dodal jsem. „Zatim ještě ne. Ale může se to lehce stát. Jestli mu to řekne Monika.” „Kurva.” poznamenal jsem a vzpomněl si na můj (nebo spíš náš) noční incident. „A proč by to dělala?” zeptal se Kája. „No já nevím, ale znáš holky.” odpověděl jsem. „Holky se někdy snažej bejt zbytečně upřímný.” osvětlil Kájovi Máňa. Byl jsem z toho tak zdrcenej, že jsem se vysral na kafe a místo toho jsem si šel zapálit na balkon. Máňa s Kájou se přesunuli do obýváku, kde si ke kafi zapli telku. Na balkoně bylo celkem fajn. „Monika neni píča, o Kájovi to Lukymu možná řekne, ale mě by neprozradila.” zamyslel jsem se. Hned zrána bylo teplo. Nevěděl jsem proč, ale mojí pozornost poutalo jedno auto na kraji parkoviště, co stálo před hřištěm. Byl to sněhově bílej Nissan Cube, přesně takovej, co v něm jezdí Máňovo máti! Že by přijela z fachy už dneska ráno?! Předstírala že bude i s otcem týden pryč, jenom proto aby načapala svýho syna a jeho kamarády po slastný a vyčerpávající souloži s jejich holkama? Tak to ne! Vyběhl jsem z balkonu, přičež jsem si dal pravým bokem o špičatej roh stolu. Hned jsem vstal a běžel dál, přitom jsem si pro změnu mrdnul levou rukou o kuchyňskou linku „Aaah, kurva!” zasténal jsem, proběhl jsem chodbou a řítil se do obejváku. Tam, Máňa s Kájou naneštěstí přepli na Hustler, kde zrovna nějakej potetovanej, holovlavej, udělanej chlápek prstil nějakou kozatou blondýnu. To upoutalo mojí pozornost tak, že jsem narazil do stolku co byl za gaučem, čímž jsem si oddělal i druhou nohu. „Tommy, co blbneš?” ptal se Máňa zrovna, když mě sbíral ze země. „Tvoje matka přijela. Tvoje matka přijela!” opakoval jsem. „Cože?!” vykřikl zděšeně Máňa „Běž- eh, běž se podívat z balkonu.” zasténal jsem a držel se za bouchnutou nohu. Máňa zašel na balkon a vykoukl. Chvíli bylo ticho. „Ale-” uslyšel jsem z kuchyně, zrovna když jsem kontroloval rány. Nebylo to tak hrozný. Na tom boku budu mít asi jenom menší jelito, bolest už taky ustávala, takže celkem v pohodě. Mezitím se vrátil Máňa z balkona. „To není moje matka.” řekl Máňa. „Jak to?” zeptal jsem se udiveně. „Máti nemá na autě střešní okýnko, a má i nejspíš jinou značku.” „Kurva.” řekl jsem zrovna, když jsem si sedal na gauč. „Víš to natuty?” zeptal jsem se „Jo, sakra Tommy, měl bys bejt v klidu kámo.” řekl Máňa. „Asi jo.” odvětil jsem. „Namlel sis?” zeptal se ještě Máňa. „Jenom trochu.” odpověděl jsem. „Užil sis?” zeptal se zase Máňa. „Jenom trochu... víc.” řekl jsem. Máňa se zasmál. „A ty?” zvědavě jsem se ptal. „Jo, měl jsem trojku s Deniskou a Lindou.” řekl Máňa. „Ale... nekecej! Fakt?!” zeptal jsem se. „Fakt.” řekl Máňa. „No a co ty Kájo, užil sis?” zeptal jsem se. S Máňou jsme se rozesmáli. „No, užil.” furt se smál ještě Máňa. Kája dělal že si nás nevšímá a honil lofáska u péčka co zrovna běžela. „Jo tak tobě to v noci nestačilo, jo?” smál se Kuba. „Ne.” řekl Kája. „No, tak mi to tady hlavně nezasviň.” upozornil Máňa Káju. Odešli jsme s Máňou do kuchyně, kde nám Máňa udělal kafe a skočil dolů do menšího krámku, co byl vedle paneláku pro koblihy. Potom co přišel, kecali jsme o včerejší noci, o Lukym, o Kájovi, jeden z okamžiků, za kterej stojí dejchat. Pak jsem i s talířem koblih a novým Levelem, kterej jsem před pár minutama vytáhl z Máňovo schránky (Máňa je předplatitel), vrátil do pokoje. Terka už byla vzhůru a mnula si oči „Dobrý ráno.” zívla. „Dobré ráno, má milá.” řekl jsem nostalgicky a usmál se. „Co to neseš, drahý?” „Koblížky, hmmm.” „Hmmm, tak to si dáme, jak dlouho už jsi vzhůru?” „Podle toho kolik je.” „Bude třičtvrtě na osum.” odpověděla mi moje milovaná. „Hm, asi půl hodinky.” zpětně jsem odpověděl Terce, zrovna když jsem s talířem a s Levelem lezl pod deku. Terka si vzala koblihu a elegantně se zakusovala. „Hm, ukaž? Co to je za časák? To znám!” vzala mi Level z ruky, zrovna když jsem otevíral na hlavní recenzi (jak že to bylo s tou láskou a oběťma?). „Nový Battlefield vůbec není špatná hra, ale menší chybičky z ní dělají pouze nadprůměrnou hru, která si zaslouží pouze sedmičku.” citovala má drahá. „Teri, lásko, padá ti cukr z koblihy na tvoje výstavní kozičky.” upozornil se a okamžitě začal se slízáváním. „Co znamená WOW?” zeptala se mě. „Jedna hra.” odpověděl jsem zrovna když jsem měl její bradavku v puse. „Lásko, nemluv s plnou pusou, to bolí.” svěřila se mi. Chvilku jsme si ještě četli a jedli koblihy. Pak Terka vstala a šla do koupelny. Zašel jsem za Máňou do kuchyně, kde ještě furt pil kafe, jedl koblihy a četl si něco na svym HTC-čku. „Píči! Posranej signál.” řekl nasraně Máňa „Klid.” ukidňoval jsem ho. „Ty vole, už asi tři minuty čekam až se mi načte posranej Seznam.” stěžoval si dál Máňa „Luky s Monikou ještě spí?” chtěl jsem změnit téma. „Jo, ta ho musela zřídit co?” chytl se Kuba a odtrhl oči od displaye. „To jo.” odvětil jsem. „Kubo?” vykoukla Terka z koupelny. „No?” „Kde mam prosim tě kartáček?” zeptala se. „Jé, já jsem ti ho zapomněl rozbalit.” řekl Kuba „To nevadí, kde je?” zeptala se. „Ve skříni, na chodbě.” odpověděl Máňa „Já tam dojdu.” nabídl jsem se. „To bys byl hodnej.” řekla má milá.


Pokračování (Píše Máňa) - Je 11.42 - No, uběhlo asi deset minut od mýho posledního zápisu a už jsme si dávali s Deniskou a Lindou trojku, tady na roztáhlim gauči v obýváku. Nádhera. Když jsem se udělal, holky usnuly. Tak jsem šel do kuchyně, kde jsem potkal Káju. „Už nejsem panic.” řekl. „Cože? Kdo ti dal? Všechny holky už jsou obsazený.” zeptal jsem se s údivem. „Monika.” odpověděl Kája. „No, ta teď mrdá s Lukym." řekl jsem Kájovi. „Přišla za mnou v noci, tajně.” řekl. „Jo, takhle.” řekl jsem. Kája pak odešel na matraci vedle ledničky a v ruce měl poslední tatranku (mojí). Kája byl takovej vidláckej šulin. Byl to dobrej kámoš, kterej se mnou stejně jako Vory byl v mojem airsoftovym týmu. 2 sk. ss. armáda České Rebubliky. Já jsem cpt. 2 skupiny, dohromady jsou 4 skupiny po čtrnácti a jedna je po patnácti. Vzal jsem do ruky tácek se třema skleničkama naplněnejma Coca - Colou a do druhý ruky pytlík brambůrek. Přišel jsem do pokoje, lehl si na postel mezi už vzbuzený holky a nabídl jim. Po chvíly chroupání mi obě dvě řekly, že jsem byl užasnej, a jak to bylo krásný. Já jim odpověděl to stejný.


Pokračování (Píše Tommy) - Je 12.01 - No, Luky s Monikou ještě furt nevstali. Začínam mít podezření že Monika v noci znásilnila Lukyho, zapíchla ho a slezla z okna po prostěradlech. Moc akční? Asi jo. Když jsem se po Terce sprchoval, viděl jsem, že se mi na stehně začíná dělat už sraženina z toho, jak jsem se ráno mrdnul o ten stůl. Ale neni nějak moc strašně velká, takže v pohodě. Nikdo ještě domů neodešel. Teď něco k čemu jsem se ještě nedostal. Máňa má mladšího bráchu, kterýmu je osum. Ale momentálně až do pátka je u babičky, takže pohoda. Máňa je na něho krutej, oslovuje ho „malej zmrde” a to i přesto že je matka doma. Tomík (jo, ten malej zmrd se jmenuje stejně jako já - Tomáš) taky pravidelně dostáva každý ráno pár včeliček z Máňovo kuličkárny, co nosí na airsoft. Já si ale o něm myslim že je celkem v pohodě. Na světě existujou určitě i horší mladší bráchové než je Tomášek. No ne?


Je 13.13 - Luky s Monikou už jsou vzhůru, a Kája odešel. Hned po mým posledním zápisu, vysteřelil Luky z ložnice a začal řvát na Káju. „Ty nacistickej zmrde!” začal Luky. „Co je?” řekl instinktivně Kája. „Šukal si Moniku, co?” Luky přišel ke Kájovi a srazil ho na Máňovo (už hodně dlouho neleštěnou) plovoucí podlahu v kuchyni. Kája odešel. „Tak, a teď, když jsem toho zmrda smáznul, jdu si lehnout.” oznámil chladně Luky.


Je 18.12 - Tak jsem zase doma, jak se říká: Všude dobře, doma vyblít. Naštěstí jsem dneska ještě neblil a vypadá to, že ani nebudu. Sedim v křesle, v mym pokoji a koukam v TV na Simpsonovi na Coolu. Jsem unavnej ještě ze včerejška. Asi si půjdu už lehnout.


Pátek, 6. Července 2012, Nová Role

Pokračování (Píše Tommy) - Je 10.02 - Hned co jsem vstal (v půl desátý), volal mi Luky „Čáu, Tome.” „Čau, Luky, co se děje?” řekl jsem ještě rozespale. „No hele, rodiče budou dneska i zejtra pryč a já jsem si řekl že bysme dneska mohli zase zafellit. Co říkáš? Přijdeš?” Chvíli jsem váhal. Ale řekl jsem si že to je šance si zase užít (hlavně s Terkou). „Jo, fajn. Přijdu.” „Jó, to je bezva, no, hele, každopádně pak zavolej ještě Terce, mě se nějak z mobilu vysralo její číslo. Pošleš mi ho pak SMSkou viď?” „Jo, jasně. V kolik?” „No, říkal jsem si že bysme si dali ještě spicha, třeba, ve čtyři. U mě?” „To by šlo no. Tak ve čtyři.” „OK. Tak zatim.” „Jo, čus.” rozloučili jsme se. Po telefonátu jsem se oblíkl, zašel do koupelny, kde jsem si dal pořádnou sprchu a vyčistil si zuby. Matka už byla asi v práci. Doma nebylo nic k žrádlu, tak jsem vzal z knížky v pokoji (moje) prachy a šel si něco koupit do Marketu. Nakonec jsem si koupil nějaký koblihy, perlinku a šlohnul balík kondomů a Maxima. Když jsem šel domů, nemohl jsem najít klíče! „Kurva...” poznamenal jsem když jsem prostě stál před dveřma do bytu. Dolů zrovna šla paní Keslová (taková zasraná důchodkyně co mě furt buzeruje, ať si to ztišim a že za deset minut už bude večerka... znáte to), vejrala na mě jak se ošahávam a hledam klíče. „Nečum pičo!” vykřikl jsem na ní. Paní Keslová se dokulhala k venkovním dveřím a vyšla. „Kurva! Mrdky jedny! Kde jste?” zaklel jsem zrovna když mě napadlo podívat se do zadních kapes. Sáhl jsem do pravý zadní a kapsy a co jsem tam nenašel! „Tady jsou, ty vole.” řekl jsem a konečně odemknul dveře do bytu. Doma jsem sežral koblihy jak nic, prohlídl si krabičku kondomů (Durex Perfomy), rychle prolistoval Maxim (nový číslo!!!) a poslal Lukymu Terky číslo.


Pokračování (Píše Máňa) - Je 10.36 - Asi ve čtyři ráno jsem přišel domů z domluvený „noční” airsoftový akce. Hrál náš tým proti... už ani nevim jak se ty kokoti jmenovali, ale vim že jsme vyhráli 3:0.


Je 19.49 - Právě jsem na Voryho pařbě, ale to vůbec neni důležitý. Přesně ve 12.00 jsem prožil můj 2. nejsilnější zážitek. Ve dvanáct přijel černej Citroen ZX před panelák, zrovna když jsem se věnoval... eh, poslouchání hudby. Věděl jsem že to je odvoz pro mě, na další airsoftovou akcičku. Když jsem zamknul byt a šel dolů, potkal jsem ji. Neviděla mě, měla dlouhý černý vlasy, červený triko bez rukávů a žlutý rifle pod kolena. Zřejmě se sem stěhovala! „Ahoj.” řekl jsem roztřeseným hlasem. „Ahoj.” řekla a odtrhla se od koukání na to, jak zařizujou jejich novej byt. „Vy se sem stěhujete?” „Jo, s mamkou a taťkou, já jsem Lucka.” mluvila celkem rychle, ale srozumitelně. „Já jsem Kuba.” „Tak já už musim jít.” řekla. „Jo, já už taky.” „Tak ahoj.” „Ahoj.” rozloučil jsem se s ní. Vyšel jsem ven a nasedl do našeho, jak říká Mirek (řidič) „lemona”. Pozravil jsem Mirka - průzkumníka, 20 let (nejstarší), Zdeňka - těžkej kulomet, 13 let, a Šulina (Honzu) - podpůrná pěchota, 14 let. „Čus, Máňo.” odpověděli všichni. Jeli jsme na shromaždiště. Byl to kus lesa, kterej jsme si vylepšili tím, že jsme si tam postavili pár menších bunkrů a vykopali nějaký zákopy. Hned co jsme dorazili, všichni mě pozdravili „Nazdár, Máňo.” řekli tak nějak na stejno. potom co jsme se všichni postupně pozdravilim rozebrali jsme situaci. „Tak jak to bude?” zeptal se mě Šulin. „No, celá druhá půjde ze předu, jakoby zleva. Třetí půjde zprava. Pak jeden z každý skupiny se schovaj do zákopů a budou to jistit. a ty zbylí tři, pujdou za náma v zadu. Jasný?” vysvětloval jsem. „OK.” odpověděl Šulin. Po chvíli akce mi ale někdo zavolal. Byl to Vory. „Vory, co kurva chceš?” zaječel jsem do mobilu. „Máňo, dneska od osmi je pařba. Přijdeš?” „Jo, jo přijdu.” „Tak přijď už tak kolem čtvrtý OK?” „Jo, tak jo. Čus.” nečekal jsem na odpověď a rychle jsem zavěsil. Byli jsme pod palbou. Vzal jsem dýmovnici, zapálil knot a hodil do druhýho zákupu vzdálenýho asi 20 metrů. Trefil jsem se. Začalo to čoudit. Ty zmrdi vylezli a my jsme je se Šulinem začali z krytu kropit.


Pokračování (Píše Tommy) - Je 20.22 - Tak, asi ve dvanáct mi volal Luky. „Čus Tome.” začal. „Zdar, co je?” zeptal jsem se. „Hele, prosim tě, vezmi nějaký svoje céda, nebo něco na kartě, jestli chceš aby tady hrála ta tvoje „hudba” jo?” „Jo, OK, mi to dovolíš jo?” „Hele Tome, nech toho.” „No, jasně jasně... tak ve čtyři u tebe jo?” „Jo a dík za číslo.” „Jo, čusss.” zavěsil jsem. Zapl jsem si kompa, pustil hudbičku, zapálil si, pustil Hustlera a lehl si. Nevěděl jsem proč ale točila se mi řepa. Že by za to mohla ta neškodná cigaretka? To kdybych věděl... Bylo mi ale furt čím dál tím víc blbě. Rozbolely mě zuby a jazyk. Nevěděl jsem co se děje. Típnul jsem Marlborku (!!!) a šel se do kuchyně napít. Bolest se zmírnila (že by Bonaqua fungovala i jako analgetikum?), takže jsem se vrátil do pokoje. Rozfoukal Marlborku a zase se hodil do klidu. Na Hustleru běžela (hodně) kvalitní soulož hnědovlásky (vypadala skoro jako Terka, akorát starší... samozřejmě) s nějakým borcem (s vlasama!!! to je na Hustleru něco jako když Českej Fotbalovej Tým postoupí na MS!!!). Honit se mi nechtělo, tak jsem chvíli přepínal a za chvíli vypnul. Zůstalo hrát jenom Léto od Andrého, Wiche a Lafora, který jsem měl puštěný v kompu. Najednou jsem si vzpomněl! Kurva! Já jsem nezavolal Terce aby přišla! Okamžitě jsem chňapl mobila a vytočil číslo mojí milovaný. S Terkou už jsem skoro 4 měsíce a perfektně nám to klape. Je to muj nejdelší vztah, s Monikou (mojí bejvalou co šla po šestce na jinou školu... byla zatraceně rajcovní ale pozděli nám to neklapalo, protože jsem zjistil že je se mnou víceméně proto, že vypadám jako její platonická láska) jsem vydržel něco přes měsíc. Terka to vzala hned po prvním zazvonění. „Ahoj.” uslyšel jsem zkrz reprák mýho dotykovýho Sony Ericssonu U4C ten sladkej hlásek. „Ahoj, miláčku. Hele, dneska u Lukyho bude pařbička, přijdeš viď?” „Jasně že jo.” odpověděla pohotově. „Bezva, v kolik bys tak přišla?” „To jako můžu přijít kdy chci, jo?” „No, takhle, mohla bys v pět?” „V pět? To bych mohla.” „Fajn, tak v pět u něj.” „Tak jo, těšim se na tebe.” „Já taky, zatim.” zavěsil jsem. Usmažil jsem si hranolky, osprchoval se, zapařil na PlayStationu FIFU 12, nařídil si budík na 15.00 a šel chrápat. Potom co mi ve tři zazvonil mobil, šel jsem si dát sprchu a stáhl si na kartu mojí složku HUDBA která má 29,2 GB (naštěstí se to na mojí 256 gigovou flashku v klidu vejde). V tu chvíli jsem uslyšel klíč v zámku. Byla to matka. Po chvíli vyptávání se mě, konečně nastalo ticho. „Ehm, mami?” „Co je?” „Dneska asi budu spát u Lukáše jo?” „Jo, na zahradě?” „Hm.” zalhal jsem. Matka udělala jídlo, tak jsem se ještě najedl. Když se matka ztratila z mýho zornýho pole, vytáhl jsem z krabice pod postelí moje kondomy, do kapsy jsem si strčil mobila, peněženku a klíče a vodpráskl. Z paneláku jsem vyšel asi tak v 15.50. Ještě jsem si zašel do Marketu koupit půl-litrovku Pepsiny a Orbitky. Po cestě jsem upíjel Pepsinu, než jsem dorazil k vile Voráčkových. Luky je strašně prachatej, protože jeho otec a matka makaj na Ústavnim Soudě (je jasný že tam asi nedělaj uklízeče). Vila byla hned před sídlištěm na kraji města, takže jakoby hned před Tescem. Kromě týhle vily měli Lukyho rodiče zahradu s chatkou na druhym konci města. Tam taky občas chodíme fellit (i když tam zatím byli pouze pánský jízdy). Se skoro vypitou Pepsinou a plnejma kapsama jsem dorazil k hlavnímu vchodu a zazvonil. Za pár vteřin otevřel sám Luky, neotevřel jenom v trenýrkách, jak je u nás (tří) dobrym zvykem, ale byl oblečenej, v ruce držel dvě cestovky, do kapsy si zastrkával peněženku a uvítal mě se slovy „Čus, máš tady šrajtofli?” „Jo, proč?” „Jdem nakupovat.” „Tys ještě nenakoupil jo?” „Právě že ne.” „A máš občanku?” „Jo, vobčanku, vidiš.” Za chvíli se Luky vrátil s občankou a vyrazili jsme naproti do Tesca. Vstoupili jsme, vzali košík a „šli nakupovat”. Po chvíli jsme měli v košíku... ani nevim jak to nazvat. Byl tam Morgan, Pepsiny, Mattonnky, džusíky, Fernety (všechny tři druhy!!! seženete pouze v Tescu!!!), vodečky, slíva, pivečka, vaječňák a jasně že žrádlo. Vobechcávání pokladní jsem tentokrát nechal na Vorym, jednak, že je v tom fakt dobrej a taky ta občanka patří jeho matce. Šlo to skvěle a pokladní nám to všechno prodala za rovný „dvatisícesedmsetšedesátdevět” (!!!). Luky to zaplatil. Potom co jsme dorazili k Vorymu domu a vybalili jsme ten náklad, začal na mě Luky „Dlužíš mi patnáctset vole.” „Jsi piča, fakt že jo.” řekl jsem Lukymu, zasmál jsem se a podal mu tři pěti-kila z mojí peněženky. Odešli jsme k Vorymu do pokoje, kde Vory zasednul ke svýmu kompu. Já jsem si lehl na postel a dal se s Lukym do řeči. „Tak jak budem chrápat? začal Luky. „Ty zůstaneš s Monikou tady v pokoji a já s Terkou půjdem do ložnice. „Do který?” „Do tý s tou velkou postelí, nahoře jak je.” „Jo tam, no a Kuba pujde kam?” „Kdo?” „No Kuba, Máňa.” „Jo, no ten ať si jde kam chce.” „OK. Jo a v kolik přijde Terka?” „No ty vole, za chvíli, v pět. Smi neřekl kdy má přijít.” „No ty vole, tak já myslel že si každej přijde jak chce ne? V pět, to je akorát.” řekl Luky. V tu chvíli bylo podle hodin na Lukym kompu 16.39. „No a v kolik přijde Máňa?” zeptal jsem se dodatečně. „Řekl jsem mu, že jestli přijde dřív než ve čtvrt na šest, tak ho už nikdy nenecham zapařit na kompu.” řekl svým chladným hlasem. „Jo, taklenc.” odpověděl jsem co nejvážněji. „A kde máš Moniku?” zeptal jsem se nevinně. „Každou chvíli by tu měla být.” řekl. „Naleješ mi něco?” zeptal jsem se. Luky se zvedl. „Co budeš chtít?” zeptal se mě, zrovna když šel po schodech dolů do kuchyně. „Otevři tu „osmitisícovku”, co jsme koupili.” řekl jsem Lukymu. Potom co jsme si oba dali panáčka na posilněnou, zazvonil zvonek. Luky šel otevřít. „Ahoj.” ozvalo se ze zdola. Byla to Monika. Sešel jsem dolu. „Áhój, Tommy, miláčku.” uvítala mě Monika hned co mě uviděla. Luky se udiveně podíval na Moniku. „Nazdár.” odpověděl jsem. Miláčka nebo lásku jsem pro jistotu vynechal. Luky nás poslal do obýváku a následoval nás. „Co chceš nalít lásko?” zeptal se Luky Moniky. „Máš hruškovici?” zeptala se Monika. „Ty jo, nemam. Já pro ní skočim jo?” „To bys byl hodnej.” odpověděla chtivě Monika. „Tommy jdeš se mnou?” zeptal se mě Luky. „Ani ne. Nějak se mi nechce.” „OK, hned jsem tady jo?” „Jojo. Nepospíchej, ať si neublížíš.” odpověděla Monika. Luky zašel do do Tesca pro hruškovici. „Budu hádat, řekla si Lukymu že chceš hruškovici, protože si věděla že jí nekoupil a že je takovej blázen že ti pro ní skočí. A udělala si to jenom proto aby sis to tady na gauči se mnou rozdala.” začal jsem na Moniku s jistotou. „Líp bych to neřekla, lásko.” odpověděla Monika a zaujmula nejvíc sexy polohu co znam (lehla si na záda, ruce dala nad hlavu a dělala že se protahuje). Svlíknul jsem jí červenou halenku (podobnou co měla Tereza u Máňi, samozřejmě taky bez podprdy). „Počkej.” řekla. Vstala z gauče a trochu přivřela dveře. Znova si lehla. „Víš že se mi ještě furt líbíš?” zeptala se Monika zvědavě. „Víc než Luky?” zeptal jsem se lišácky, zatímco mi sundavala tričko. „Mnohokrát víc než on, ale nechci se s tebou dát zase dohromady. Víš proč?” zeptala se. „Protože mi nechceš zničit vztah s Terkou.” odpověděl jsem. „Jak to víš?” zeptala se udiveně. „Teď to neřeš.” odpověděl jsem, zrovna když jsem jí sundaval džínový legíny. Monika se už na nic neptala a potom co jsem jí celou svlíkl, svlíkla i mě. Asi tak minutu mi kouřila ptáka, ale pak pochopila že nemáme moc času a počkala až si nasadim šprcku. Roztáhla se a já jsem namířil čuráka na její pičku. Zasunul jsem. Mrdání s Monikou, je hold mrdání s Monikou. Bylo vidět že mrdala snad už milionkrát. Bylo mi jedno že je riziko že přijde Lukáš. Šukal jsem jí jako o závod. Monika byla bezohledná a hekala si jak chtěla. Naše poloha byla „z gauče”. Bylo to úžasný. Za chvilku jsme oba byli. Monika vytáhla kapesníky a utřela nás. Rychle jsme se oblíkli, sedli si a dělali že nic. Monika zapla telku. Běžel tam Hustler (poslední program na kterej Luky koukal dřív, než vypnul telku). Monika se usmála a přepla na Novu. Podle Lukyho TV bylo 16.56. Za pár vteřin přišel Luky. „Tak jsem tady.” oznámil, zrovna když zavíral hlavní dveře. „Bezva, máš tady zajímavý programy.” začala na Lukyho Monika a dál upřeně koukala na televizi. „Jo? Dík.” odpověděl Luky a zřejmě si neuvědomil, že na nás při zapnutí TV vykoukl jeho (vlastně i náš) nejoblíbenější program. Asi po pěti minutách už jsme byli v kuchyni a pili (jenom trošku). Zazvonil zvonek „To bude Terka.” řekl jsem. Šel jsem otevřít. Nemýlil jsem se, byla to moje láska. „Ahoj, miláčku.” pozdravila mě. „Nazdár, pojď.” řekl jsem a políbil ji. Chvíli jsme kecali a pak se (zase) přesunuli do Lukyho pokoje. Tam jsem si ubalil a zapálil brko a nechal Terku si i párkrát fouknout. Pak mám menší okno. Pamatuju si jenom jak jsem padal, padal, padal a spadl. Pak zase okno (Máňa prej ještě něco o tom napíše ale jak ho znam, tak se na to vysere). Dál si pamatuju jak jsem seděl v obejváku dole na gauči (naštěstí), už bez špeka. Hrál Chaozz a jejich Marie a Jana (to mi pustili určitě schválně). Podíval jsem se na mobil (kterej byl furt na tom správnym místě - v kapse), bylo 23.13. Slyšel jsem známý „MARIE A JANA A JÁ A HURÁ A HOLA HEJ, HEJ HOLA UŽ MĚ VOLÁ!”. Potom jsem sebou asi zase seknul, ale za chvíli už jsem se zase probudil (divný stavy!!!). Za chvíli si ke mě přisedl Máňa a začal mi povídat o tom jak jsem se nehorázně zkouřil. Už mi bylo líp tak jsem mu řekl „Ty vole, to radši nechci slyšet.” A tak mi Máňa začal povídat o nějaký holce z jeho baráku co se právě přistěhovala. Nevěnoval jsem tomu moc velkou pozornost, spíš jsem sledoval Terku, která do sebe lila lahváče Braníku. „... kdybys jí viděl ty vole.” slyšel jsem Máňu. Abych mu nějak zacpal držku, nalil jsem dva panáčky citrusovym Fernetem, jednoho podal Máňovi, přiťukl si, řekl „Ty vole...” A rázem jsme oba dostali nemožnej výtlem. „Ty krávo...” Furt jsem se smál. Oba jsme vypili naše pánáčky na ex a hned jsme nalili další a další a další a pak... další. Potom co jsme si nalil asi sedmýho panáka. Přisedl si k nám, s Monikou cucající se, Luky. Chvíli jsme kecali a nalili si, tentokrát už FINLANDII! Po dalších asi sedmi panáčcích jsme byli... na sračky? I když, nebylo to tak hrozný. Naopak, nevim jak klukům, ale mě bylo celkem fajn. Zatímco Máňa s Lukym si furt nalívali panáčky vodečky, vstal jsem a měl namířeno mezi Moniku a Terku. Ty už měli jak jsem viděl, taky něco vypito. To jsem neměl dělat. Okamžitě co jsem vstal z gauče, zamotala se mi řepa a spadl na podlahu v obejváku. „Ty pičo...” zasmál jsem se. Máňa s Lukym byli tak vožralí, že si mě ani nevšimli. Zvedl jsem se a dokulhal k holkám. Tereza mezi tím jak jsem spadl, si šla zapálit na balkon (což jsem neviděl). Tak jsem se dobelhal k osamocený Monice. Všimla si mě a okamžitě mě začala vášnivě líbat. Luky si nás všiml a začal na nás civět. Máňa ho ale okamžitě napomenul že „VŮBEC NEPIJE!” Líbali jsme se až do příchodu Terky, která mě okamžitě Monice „přebrala”. Dál mam... hádejte... VOKNO!!!


Sobota, 7. Července 2012, Nová Role

(Píše Tommy) - Je 10.14 - KATASTROFA! Vzbudil jsem se asi ve čtyři s NE-U-VĚ-ŘI-TEL-NOU (!!!) bolestí headky. Tereza ještě spala. Zašel jsem se vychcat na hajzl. Potom jsem sešel dolů po schodech, kde na stole v kuchyni ležel Máňa s Finladií vedle hlavy. Lekl jsem se jestli mu něco není tak jsem k němu přišel a zařval jsem „HOŘÍ! KURVA VSTÁVEJ! MÁŇO! DĚLEJ! UHOŘÍME!” Máňa se okamžitě vzbudil a vožralym hlasem se mě zeptal „Coé?” „Kámo, ty ses teda zřídil.” okomentoval jsem ho. „Coé? Vono nehoří?” zeptal se tím stejnym hlasem jako před chvílí. „Né.” odpověděl jsem mu. „Kolik- Kolik je?” zeptal se. „Něco kolem čtvrtý.” „Proč nechrápeš?” „Já nevim, nemůžu.” odpověděl jsem. V tu chvíli ještě zesílila bolest hlavy. „Aaaah, ty pi-čooo.” zahekal jsem. Máňa slezl ze stolu a posadil se na židli. „Dáš si?” zeptal se Máňa a posunul ke mně láhev Finlandie. „Ses posral ne?” řekl jsem Máňovi a podíval se na něj. „Kde je Luky?” zeptal jsem se. „Já nevim.” odpověděl Máňa. „Asi chrápe. Já jdu taky.” zazíval jsem. „Tak jo, já jdu do ložnice.” řekl Máňa. Potom vstal a zašel do ložnice vedle tý „naší”. Zatímco jsem „zase” ulehával do postele, Terka se zeptala „Co se děje?” „Nic, klidně spi.” odpověděl jsem svý lásce. Byla neuvěřitelně sexy. Sledoval jsem obrysy jejích stehýnek pod dekou. Pak jsem usnul. V 9.24 mě vzbudilo hádání. Šlo to ze zdola, z kuchyně. Hned jak jsem otevřel oči, vyskočil jsem z postele a zrychlenym krokem se vydal na schody, kde jsem se skrčil. Tam se hádal Máňa s Lukym. Myslim že o tom jejich posranym airsoftu. Z kuchyně jsem zaslechl ještě hlasy holek. Z obejváku hráli The Cardigans a jejich Lovefool. V tu chvíli se mi vykouzlil na rtech úsměv. Zašel jsem do koupelny, kde jsem si dal vařící sprchu a umyl se. Potom co jsem se voblíkl, zašel jsem dolů. Kluci se furt dohadovali v předsíni. „Čau Tome.” všiml si mě Luky. „Brý ráno.” odpověděl jsem. Zahnul jsem (Tereze... hehehe... no dobře, tohle vtipný nebylo) do kuchyně, kde mě obě holky pozdravily. Jedly koblihy a hrály si s mobilama. „Čau lásky.” odpověděl jsem jim ještě možná trochu zduněnej (travkou... čím taky jiným?). „Teri, já jsem včera trochu hulil že jo?” zeptal jsem se abych se ujistil. „No, že bys hulil trošku, to se říct nedá. (obě holky se pousmály) Ale, hulil no.” Potom co jsem dojedl pár koblih, zašel jsem koukat s Terkou do obýváku na TV.


Je 20.20 - Tak teď už jsem zase u Máni (snažil jsem se jak jsem jenom mohl, ale matčino pičování se prostě poslouchat nedalo... už aby bylo zase Pondělí) (!!!). Tomík (Máňovo bro) už je doma a Máňovo rodiče přijedou zejtra. Tohle bude pánská (nebo panská?) jízda! Domů od Voryho jsem přišel v půl druhý (ještě jsme zapařili na Playstationu). Sotva jsem vrazil klíč do dveří (a že to nebylo nejlehčí!!!) už do mě pičovala matka. Po hádce jsem se zavřel v pokoji a zapařil na svym kompjůtru. Když už se potřeba WC, hlad a žízeň zdály být maximální, vypnul jsem kompa a zapnul telku. Potom jsem uspokojil svoje potřeby a zasedl znova na kompa. V tu chvíli bylo půl pátý. Po dalších třech hodinách pařby jsem celej cyklus opakoval a vydal se za Máňou.


Je 23.22 - Je to s podivem (ani ne... po včerejšku...) ale já i Máňa se alkáči ZATÍM vyhýbáme... tak uvidíme kdo to vydrží dýl. Asi hoďku po mojem poslednim zápisu (tzn. tak... v půl desátý), jsem si vzpomněl na mý dětství (že by přicházela smrt?) a hlavně na jednu chajdu v Jeseníkách kde jsem jezdíval s rodičema (ještě před tím než se otec odstěhoval za dědou do Brna). Najednou se mi tam vážně chtělo (znáte ten pocit... třeba si vzpomenete na jednu kalbu na kompa a chcete jí pařit... HNED!!!). Ta chata byla v takový měnší městečko kousek od Jeseníku, jmenovalo se to tam Janov. A bylo to asi jenom šest kiláků od Zlatejch Hor. „Máňo?” začal jsem. „Nó?” ozval se. „Co bys řekl tomu kdyby jsme za pár dní jeli na dva tejdny na chatu mýho dědy (no, spíš to byla chata otce, ale na tom nesejde)?” vybalil jsem na něj zatímco se mi v hlavě už rýsoval plán. „Jako jenom my dva?” (blbě) se poptal Máňa. „Né ty vole, jako kdo by mohl.” osvětlil jsem. „To znamená?” znova se optal Máňas. „To znamená... my dva, Terka, Lukyn, Monika a ta tvoje princezna.” řekl jsem. Máňovi se vykouzlil úsměv na tváři, dokonce ani neměl žádný připomínky na to, že jsem ten jeho novej objev přejmenoval na „jeho princeznu”. „To by bylo super vole.” řekl nadšeně. „No pecka, já je zejtra všechny zkusim nějak obvolat a přemluvit a možná že v pondělí bysme mohli vyjet.... jé, ale nevim jak bysme jeli... maximálně busem.” vzpomněl jsem si. Máňa chvíli zapřemýšlel. „O něčem bych věděl.” vyhrkl. „Jako o vodvozu?” ujišťval jsem se. „Jo. Znáš Mirka Dolejšího ne?” pokračoval Máňa. „Jooo, to je ten jak jsme s ním jeli do toho Německa... ten vysokej...” vzpomněl jsem si. „No... ten by nás možná odvez... zejtra mu brnknu.” odvětil. „Jo vole, já zejtra zavolam otci, a těm co by jeli...” připomněl jsem.


Neděle, 8. Července 2012, Nová Role

(Píše Tommy) - Je 13.32 - Takže... jak probíhalo ráno a v kolik jsem vstal dneska nebudu vůbec vypisovat, protože jsou dneska mnohem důležitější věci! Tak... matka už má můj šílenej plán za sebou. Překvapivě skoro nic nenamítala... (jenom to ať si třeba nezlomim čuráka nebo neznásilnim tam ty tlustý báby... tak jo, to taky nebylo vtipný...) Ale samozřejmě řekla „Uvidíme co ještě řekne táta.” znáte to.... Jdu postupně obvolat Terku, Lukáše a Moniku... tak ať jedou.... PLS!


Je 14.00 - Uff.... Tak.... Holky řekli že se ještě poptají rodičů... (tak snad...) a Luky rovnou řekl že pojede.... ALE jenom když pojede i Monika.... Taky v tom vidíte tu ironii? Ne? Nevadí. Každopádně se nažeru.


Je 14.12 - Volal mi Máňa. Prej že Mirek nás klidně odveze!!! Máňa ještě připomněl že budu muset ke konci cesty hodně navigovat jestli si dá Mirek hodně travky... Připomněl sem Máňovi že Mirek snad neni já a že Mirkovi klidně dám na beňo za všechny když nás fakt odveze! Uffff... to je vyčerpávající... Musim si zapnout TV, odpočinout si a čekat na první telefonát!


Je 14.29 - Zatím ještě žádnej telefon. Matka je v ložnici na kompu a nejspíš paří zase nějakou onlinovku.... AAAAAH BOŽE!!!


Je 14.41 - Je to ještě horší! Žádnej telefonát a matka si navíc pustila Madonnu! To album co nenávidim ze všeho nejvíc na světě!!! Zkoušel jsem zavřít dveře... nepomáhá to! Zkoušel jsem si pustit do mejch Porta Pro nějakej metal! NEPOMÁHÁ TO! Uvažuju nad tim jestli si nemam zajít do kuchyně pro nůž a neprobodnout se! Vsadím se že by ani to NEPOMOHLO!


Je 14.56 - Děkuji vám paní Keslová! Omlouvám se že jsem vám řekl že jste píča. Hádejte co?! Paní Keslová přišla a zabouchala na dveře! Matka to slyšela a otevřela. Keslovka si nejdřív myslela že to pouštim já! Za chvíli ale paní Keslová odešla a matka VYPLA KONEČNĚ TU MADONNU! ALE- pořád žádnej telefonát!!!


Je 15.18 - YEAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAH! Je to tam! Čtyři minuty po třetí volala Tereza že pojede!!! Asi ještě pět minut jsme spolu mluvili a pak jsem zavěsil! Už jsem chtěl sem napsat o týhle radosti! Ale to zavolala Monika! Hádejte! JEDE!!! Teď už jenom musim zavolat Lukymu že Monika jede, získat Máňovo definitivní slovo a přemluvit otce! Držte mi palce!!!


Je 18.08 - Jóooóo! Hehehe... jsem génius! Hned po poslednim zápisu jsem zavolal Lukymu! Ten byl samozřejmě strašně nadšenej! Pak jsem zavolal Máňovi že všichni potvrdili a zeptal se jestli teda pojede i on. Máňa zareagoval podrážděně „To je přece jasný že pojedu ne?.....” Potom co jsme ukončili hovor... zbývala mi už jediná věc... zavolat otci. V tu osudovou chvíli bylo 15.31. Srdce mi bušelo tak, že ho musela slyšet i matka, která byla ještě furt (naštěstí) zalezlá v ložnici. Najel jsem v seznamu na „Otec” a zmáčkl „Volat”. Co jsme oba přesně říkali nebudu psát (i když si to pamatuju). Důležitý je že jsem ho přemluvil a jede se! Oznámil jsem to matce, zavolal jsem ještě všem že si mají sbalit a sraz zejtra v sedm na náměstí. Tak... teď si jdu sbalit i já, nažeru se a půjdu se osprchovat. Šíleně se už těším na zejtra.


 celkové hodnocení autora: [ - ]

výborné chvalitebné dobré dostatečné nedostatečné Ohodnoťte příspěvek!

přidat autora k oblíbeným 
 hodnotilo celkem autorů: 0 komentovat příspěvek 
 autorské hodnocení: 0.0 uložit příspěvek 
 známka poroty: 3.5 tisk příspěvku 
 počet komentářů: 3 zaslat vzkaz autorovi 
 počet shlédnutí od publikace: 26 výpis autorského hodnocení 
 
:: Komentáře k příspěvku ::
 Matylda Kratinová 17.08.2010, 19:04:48 Odpovědět 
   Tak tohle mi pripomnelo Xaviho a jeho Novodobe kulty, popripade jeste jednu pisnicku z tehoz alba =-D.
No zrejme kalici mlady vekem jsou tu na veky.
 čuk 17.08.2010, 10:12:04 Odpovědět 
   Vzor ke psaní neznám.
Text je na pomezí porna. Od něho zachraňuje to, že autor nejde do detailů a čuňárniček, vyjadřuje se chladně a věcně, stojí poněkud nad věcí.Řeč i chování aktérů je z nejnižšího levelu, zájmy typu: sex-chlast. comp. Bez zákmitu lásky, citu, nějakých myšlenek neřku-li inteligentních. Pokud vyloučíme pokleslý vtip sprostých výrazů, je text bez vtipu. Monotónní průběh dni, i textu, čtenář by čekal nějaký příběh nebo průšvih nebo pointu. Autor psát umí,některé detaily jsou trefné, žel téma nešťastné. Autor snad chtěl upozornit nad devastací ještě nezletilců, nad jejich ubohý myšlenkový svět.Bohužel se sám do textu nepromítl.Ale ani nepřekročil nabízející se krůček do sadismu, krutosti a zločinnosti. Čteme pouze o pudové řeči těla a velké prázdnotě vyvěrající z aktérů - svým způsobem je to poučné i varující.
Vyskytují se chyby v ý, chybí čárky v textu. Proč je situováno do roku 2012? Jak příznak, kam až vývoj může dojít?:
 ze dne 17.08.2010, 17:42:16  
   Tommy: OK. Díky moc za kritiku. O těch mouchách vím. Víceménně je to tak jak píšeš. Zasazení děje do roku 2012 nemá žádnej důvod.
obr
© 2005-2016 by Matěj Novotný & Filip Kotora | Všechna práva vyhrazena
 
 
Va?e literatura MFantasy Literární.cz - Server s českou literaturou Art & Design - Roman K?bus
 
Partneři: Gastrokritik, Antikvariát Kačur
 
St?hnout SASPI.cz toolbar! RSS zdroj
obr obr obr
obr
Ammes
(10.5.2022, 19:50)
Míra Zdanovec
(26.4.2022, 15:45)
Novalie
(12.12.2021, 23:06)
stromeček
(7.12.2021, 21:05)
obr
obr obr obr
obr
Sharome 19.
Amemmaita
Petrohrad - Smr...
Rebekka
Budování hradu ...
wanuny
obr
obr obr obr
obr

Intoxication
MrsSelfDestruct
obr
obr obr obr
obr
Liter?rn? almanach SASPI
Aktuální číslo LA...
obr
obr obr obr