obr obr obr
obr
uživatel 
heslo 
» Registrace autora
» Zapomněli jste heslo?
obr
obr obr obr
obr
» Novinky
» Právě vyšlo
» TOP 20 díla
» Články
» Literární almanach
obr
obr obr obr
obr
» Próza
» Poezie
» Výstřely do tmy
» Příručka publikování
» TOP 20 autoři
» Vyhledávání
obr
obr obr obr
obr
» Workshopy 
» Fórum 
» SASPI Chat! (1)
» FAQ
obr
obr obr obr
obr
» Knihovna autorů SASPI
» Redaktoři on-line
» Technická podpora
» SASPI team
» Odkazy
» Spolupráce
» Knihkupectví
"Svolného osud vede, vzpurného vleče."
Seneca
obr
obr počet přístupů: 2915618 obr

Adresa SAS E-mail © SAS Obecně platná pravidla Nápověda obr

:: Na SASPI.cz je právě 39717 příspěvků, 5790 autorů a 392125 komentářů :: on-line: 0 ::
obr

:: Příběh mezi kapkami krve - XII.kapitola ::

Příspěvek je součásti sbírky / knihy: Příběh mezi kapkami krve
 autor Radmila Kalousková publikováno: 18.08.2010, 14:07  
V minulé kapitole se Magdalena sblíží s Edmondem a v choulostivém okamžitu vtrhnou do jejího bytu nájemní zabijáci, které si zaplatila Kočková. Edmond si s nimi hravě poradil a jednoho pustil se vzkazem pro Kočkovou. Takže se chystá s Kočkovou sejít...
 

XII.

Nájemný zabiják prchal ulicí pryč. Jak na zavolanou projížděl okolo žlutý taxi. Bez váhání na něho mávl a řidiči rychle sdělil název penzionu. Choval se velice nervózně, stále se otáčel, zda je náhodou někdo nesleduje.
Řidič taxi ho nepřetržitě pozoroval zadní zrcátkem a neměl z něho vůbec dobrý pocit.
Tmavý dlouhý stín se míhal po střechách domů, kopírující trasu taxíku.
Řidič zastavil před malým penzionem „U nás“. Nervózní muž vystoupil, zaplatil za jízdu a opět se pořádně rozhlédl po okolí. Potom vklouzl do penzionu a vyběhl do druhého patra, kde měl pronajatý pokoj s koupelnou, zařízený velice skromně. Zabouchl za sebou dveře a zamkl na klíč. Nalil si do široké sklenky whisky z poloprázdné láhve stojící na nočním stolku a rychle ji do sebe obrátil. Lehce se zakuckal, ale nedbal na to a nalil si druhou. Stále přemýšlel o tom, co se tam stalo a zda se to vůbec stalo. Přejel si zhrublou rukou krk a nahmatal dvě malé ranky, vběhl do koupelny, kam se vešlo pouze umyvadlo a sprchový kout. Pohlédl do zrcadla umístěným nad umyvadlem. Nebylo pochyb o tom, že by se mu to zdálo. Otočil se a za sebou uviděl tvář upíra. Zbledl jako stěna a trhl s sebou, opět se podíval do zrcadla, ale neviděl ničí odraz. Když se opět otočil, nikdo tam nestál. Váhavě se vrátil do pokoje, ale byl prázdný. Dopil whisky a vytočil číslo na telefonu.
„Halo?“ zachraptěl do sluchátka „Teď mě dobře poslouchej. Je mi jedno, jak to uděláš, ale domluvíš mě ještě dnes schůzku s tou tvojí šéfovou nebo si to s tebou vyřídím jinak“ přešel bez okolků k věci, aniž by nechal posluchače na druhém konce alespoň pozdravit.
Malý muž směřoval k herně. Mobil držel na uchu a netvářil se zrovna vesele.
„Ty ses snad zbláznil, vo co ti de? Dostals prachy, víc po mě nechtěj!“ bránil se mužíček v ošoupané kožené bundě.
„Nehraj si se mnou, já tě neprosím, já ti to říkám,“
„ To nemůžu udělat, říkej si, co chceš. Já se mám rád.“
„Tak to bys mě měl poslechnout“
„Znáš chlápka, kterýmu říkaj Boxer?“ zeptal se a funěl při tom do sluchátka, protože svižná chůze mu dělala problémy.
„Každý ho zná,“ odpověděl zabiják
„Tak ten dělá pro ni a já nechci bejt další čárka na jeho seznamu, chápeš?“ vysvětloval
„To nebudeš. S tím, co pro ni mám za informaci, ti určitě nic takového nehrozí,“
„Jestli jí chceš říct, že jsou studený, dozví se to sama, nebo jí to můžu vzkázat sám.“
„Nejsou,“ přerušil ho
Na druhém konci bylo ticho, sluchátkem se nesl jen zrychlený dech. Muž se zastavil a vyhrkl: „Ty ses snad zbláznil! Co to plácáš. Tak to jsi mrtvý muž a já jdu hned za tebou.“ rozkřikl se vztekle.
„Uklidni se, bude to v pohodě. Vím, co dělám. Věř mi“ chlácholil ho zabiják klidným hlasem.
„Sakra,“ prskal malý mužíček „Jestli ji chceš podrazit…,“
Věděl, že je to profesionál a žádný zbrklý blázen. Ví, co má jakou cenu, ale při vzpomínce na Boxera mu zatrnulo.
„Dobře,“ rozhodl nakonec „zrovna tam teď jdu, ale nic ti neslibuju. Dám ti vědět. Doufám, že nechystáš nějaký podraz,“ zavěsil
Zabiják si nalil ještě poslední sklenku na kuráž a přejel si rukou bolavý krk, aby se ještě ujistil, že je to stále pravda. Za chvíli se rozzvonil telefon.
„Přijď do herny Černá kočka, sám.“ oznámil úsečně malý muž a zavěsil.
Zabiják sebral ze stolu dvě žluté složky a vyrazil.

Herna byla vybudovaná v nízkém patrovém pavilonku ve tvaru krychle, kde dřív bývala prádelna. Měla tmavomodrou omítku zdobenou černými stíny koček v různých polohách. Před vchodem bylo venkovní posezení a okna v patře byla zakryta neprůhlednými foliemi s motivy kulečníku, karet a rulety.
V přízemí herny bylo ten večer spousta hostů. Zabiják se protlačil k baru a objednal si pivo. Naproti bylo umístěno několik kulatých stolků a za nimi dva kulečníkové stoly, elektronické šipky a fotbálek. Nestačil se ani napít a za ním se objevili dva muži.
„Chtěl jste mluvit s šéfovou?“ ozvalo se mu za zády. Zabiják se otočil.
„Ano,“
„Tak jdem,“ vyzval ho jeden. Vzali ho mezi sebe a vedli přes celou místnost. Minuli schody schované za barem vedoucí do patra, kde byl vstup povolen jen VIP hostům. Před nimi stáli dva vyhazovači oblečeni v černých kalhotách a tmavé košili s úzkým proužkem. Myslel si, že půjdou tam, ale šli až k hnědým dveřím určeným pouze pro personál. Zadním východem ho dovedli na malé parkoviště. Stála tam tmavá limuzína, o kterou se opírala svůdná blondýna s mužem tmavé pleti po boku.
„Tak copak si mi chtěl? A modli se, aby to za to stálo.“
Zabiják se malinko rozhlédl po parkovišti, aby zajistil terén. Dělal to tak vždy, jak se to naučil v armádě. Kromě nich a pár zaparkovaných aut se tam ještě krčil malý mužíček v ošoupané bundě hlídaný takovým hromotlukem. Podle popisu si snadno domyslil, že to bude Boxer.
„To si piště, ale chci s váma mluvit o samotě,“
„Jak se opovažuješ…,“ vyrazil proti němu Garry, Kočkové pravá ruka. Ta ho však zastavila.
„Počkej,“ dívala se zkoumavě na sebejistého muže. Takový odvážný přístup napovídá, že jeho informace by skutečně mohly stát za to.
„Dobře, nastup,“ otevřela dveře limuzíny.
„Ale..,“ snažil se odporovat Garry
„Pssst,“ dala mu prst zdobený dlouhým rudým nehtem na jeho široké rty.
Zabiják nastoupl, Kočková si přisedla a zabouchla dveře. Garry se zlostně otočil na malého vystrašeného mužíčka a jeho pohled říkal, že pokud se něco stane, odnese si to.
„Tak začni, nemám tolik času,“
Muž ji podal žluté složky.
„Á, je už po všem?“ zajímala se
„Není,“ odpověděl v klidu
„Cože?“ její obličej se zkřivil zlobou a ukázal drobné vrásky „A to si dovolíš přijít za mnou a jen tak mě říct, že není!“
„Ano, protože to není tak, jak myslíte, oni nejsou normální. Jsou jiní.“
„Cože?“
„Je to upír.“
Blondýna se hlasitě rozesmála. „Tímhle si chceš zachránit život?“ řekla pobaveně. „Děláš si ze mě blázna,“ zvážněla. „Jak se považuješ vyprávět mi takové žvásty a myslet, že tomu uvěřím. Musíš být blázen.“
„Nebo mluvit pravdu,“ a ukázal ji stopy od kousnutí na krku. „Věřte, nevěřte, je to tak. Jsem rád, že jsem přežil, to o kolegovi říct nemůžu. Zamyslete se. Jak to, že jsou stále naživu? Že by bylo tak těžké oddělat dvě holky?“
Kočková chvíli přemýšlela a sáhla mu na krk. Vždyť ten chlápek od Krysaře zemřel za tak podivných okolností. Otevřela složku a dívala se na Magdaleninu mladou půvabnou tvář.
„Je těžké něčemu takovému uvěřit.“
„Nedivím se, sám bych tomu nevěřil, kdybych tam nebyl“
„Ony obě?“
„Nevím. Když jsme tam vtrhli, nachytali jsme tuhle,“ ukázal na Magdalenu „ v obětí s upírem. Dobře nám ukázal, co umí a nezdálo se, že by se ho ona bála. Ale když zjistila, že jsme šli po obou, dělala si o tu druhou pěkné starosti a běžela k ní. Proč by si dělala starosti o upíra?“
Kočková se zamyšleně dívala na fotografii Magdaleny, několikrát ji přejela prstem jako by štětcem barvila její tvář. Pak si sáhla na svoji tvář, jejíž kůže už nebyla tak pružná a svěží jako dřív.
„Dobře, nikomu ale ani slovo, rozumíš. Bude to jen mezi náma a prachy si nech.“
Vystoupila z limuzíny a zabiják ji následoval. Všichni sledovali výraz jejich obličejů a snažili se vytušit, co se bude dít dál.
„Pusťte je oba,“ rozkázala
Malému mužíčkovi spadl kámen ze srdce. Nečekaje na zabijáka se rychle vzdálil. Zabiják kývl na rozloučenou a pomalu ho následoval.
Tmavý stín se nepozorovaně mihl mezi zaparkovanými auty.
„Garry,“ přistoupila ke své pravé ruce „Zařiď, aby náš nový přítel dostal co nejdřív děkovný balíček.“
Garry se zašklebil a pokýval na souhlas.

Když Kristina konečně usnula, vrátila se Magdalena do obývacího pokoje. Na stole ležel papír se jménem herny Černá kočka, ale Edmond už tam nebyl.


 celkové hodnocení autora: 97.2 %

výborné chvalitebné dobré dostatečné nedostatečné Ohodnoťte příspěvek!

přidat autora k oblíbeným 
 hodnotilo celkem autorů: 0 komentovat příspěvek 
 autorské hodnocení: 0.0 uložit příspěvek 
 známka poroty: 2.0 tisk příspěvku 
 počet komentářů: 2 zaslat vzkaz autorovi 
 počet shlédnutí od publikace: 22 výpis autorského hodnocení 
 
:: Komentáře k příspěvku ::
 čuk 18.08.2010, 14:07:01 Odpovědět 
   Příběh pokračuje podle očekávání. Chtělo by to víc aktivity v ději, hrůzy podrobněji popsat, aby se čtenáři báli. Psát s větší expresivitou. Bylo by možná lepší psát přímou řeč drsněji, s méně obvyklými slovy, možná i s humorem, ne tak spisovně.
Pár chybek.
jí podal. Někdy děláš chyby v ukončení přímé řeči (píše se čárka a pak malé písmeno.)
 ze dne 19.08.2010, 12:55:38  
   Radmila Kalousková: Díky za otisknutí a komentík. Zapracuji na trošku hrubším vystupování těch záporných hrdinů, asi opravdu mluví moc jemně :-)
RK
obr
© 2005-2016 by Matěj Novotný & Filip Kotora | Všechna práva vyhrazena
 
 
Va?e literatura MFantasy Literární.cz - Server s českou literaturou Art & Design - Roman K?bus
 
Partneři: Gastrokritik, Antikvariát Kačur
 
St?hnout SASPI.cz toolbar! RSS zdroj
obr obr obr
obr
bizparsan
(10.8.2020, 12:15)
couture
(10.8.2020, 11:12)
Virgoacp
(8.8.2020, 09:18)
Magdaléna Verneová
(5.8.2020, 19:54)
obr
obr obr obr
obr
Už tu se mnou n...
laneida
Za vůní pryskyř...
Bajaja
Čápové a vrány
Marbal Škutin
obr
obr obr obr
obr

Hnisavá káča
proklatysnek
obr
obr obr obr
obr
Liter?rn? almanach SASPI
Aktuální číslo LA...
obr
obr obr obr