|
|
|
|
|
:: Na SASPI.cz je právě 29007 příspěvků, 4550 autorů a 303535 komentářů :: on-line: 3 ::
|
 |
|
:: Tajemství levandulí- Kapitola 1. ::
První kapitolka mé knížky. Omlouvám se za odstavce-neodstavce protože mi blbne klávesnice.... Tato kapitola se do zařazení Ze života vcelku hodí, ostatní kapitoly avšak ne. A proto tato kapitola slouží jako Prolog, či úvod do jejího života.
P.S. Název knihy je dočasný, nechtěla jsem totiž tuto kapitolu uložit pod žádným názvem a tak Tajemství levandulí zatím poslouží jako ZATÍM. Ale až si přečtete další kapitoly (které zatím neexistují) tak pochopíte, proč jsem jako květiny zvolila levandule.... Jo a komentujte, kritizujte....DÍÍÍÍÍÍÍKY |
| |
|
|
„Dáš si ještě?“ zeptala se mě maminka zlámaně, držíc v ruce keramickou konvičku s čajem.
Zakroutila jsem slabě hlavou. Dívala jsem se na fotku, kde babička pózovala energeticky v bazéně.
Nechápala jsem. Před měsícem s námi babička skotačila na dovolené a dnes se nemůže hýbat. Proklínala jsem nemoc jakou babička měla. Jakou, to jsem nevěděla. Maminka tvrdí že se mi bez toho bude žít lépe. Ještě bych se prý utápěla v knihách a hledala záchranu. Záchranu před smrtí.
Vzdychla jsem si. Dva měsíce. Šedesát dva dní.
„Mami, můžu za ní?“
„Nech si ji odpočinout. Už teď je na tom bledě, když má tu tvrdou palici a nechala se odvést domů než aby se nechala opečovávat doktory.“ zlobila se. „Zítra se sem po obědě zastav, jo?“
Kývla jsem. Otupená zlostí, bezmocí a bez nadějí jsem vstala a řekla mamince, že už chce jít.
„Rozluč se s babičkou,“
Pomalými kroky jsem došla k horní ložnici. Z babičky visely všelijaké hadičky a trubičky napojené na šedivé přístroje se sekvencovitými zvuky.
„Ahoj, už půjdeme.“ všeptla jí do ucha a vtiskla ji na vrásčitou bledou tvář polibek.
„Měj se. Zítra přijď, ale sama. Musím ti něco velkého říci.“ pověděla mi slabým pískavým hlasem a po té se rozloučila.
Děkovala jsem bohu za to, že může mluvit, když už se nemůže hýbat. Sice bych za její obětí či pohlazení nic nedala, slovy se toho dá tolik říci a zvlášť když je to naposled. Prostě všechna její slova byla jako velké rozloučení. A navíc jí to ani tak neoslabuje jako objímání. Tedy nevím to jistě. Protože mi o její nemoci nikdo nechtěl nic říci.
Doma bylo hrozné ticho. Hrozné ticho se říká když je ticho opravdu veliké, že je slyšet i jak vlas dopadá na podlahu ale naše ticho bylo jiné. Bylo přímo děsivé. Nevěděla jsem jestli mám něco říct a když jsem se k tomu nakonec uchýlila tak jsem se sama sebe ptala na to, co mám vůbec říkat aby se to maminky ještě více nedotklo.
A tak jsem mlčela. Sice jsem si sama ubližovala- to ticho mi rvalo bubínky z uší, ale mamince dělalo dobře. To je to hlavní.
I když jasně. Je to má babička, ale je taky máma mé maminky a já bych se také tak chovala kdyby má maminka-.
Radši na to nemyslet.
V hlavě jsem si začala promítat smutné a hysterické scény z filmů, jak se vnučky umírající či mrtvé (jak hrozné) chovají v takových situacích.
Chvilku jsem pomyslela na to, že by babička byla -.
No nic, na to nemyslet, zatím je tady, živá a zdravá.
Oprava: No nic, na to nemyslet, zatím je tady, položivá a polozdravá.
Jasně, že není zdravá. Je nemocná. Ale když se to tak vezme tak jí vše funguje normálně. Jen má asi porouchanou část mozku, která ovlivňuje pohyb horních a dolních končetin. Takže, bych napsal že je nemocná až tehdy, když by měla nemocné všechny orgány a nemohla by mluvit a tak. Z toho vyplývá………popsat to neumím………z toho vyplývá………chce to vzoreček………z toho vyplývá………že miluju matiku………z toho vyplývá………že ji OPRAVDU nemiluju………z toho vyplívá………že lžu………z toho vyplývá………že to chce vzoreček………z toho vyplívá……… OCHRNUTÍ DOLNÍCH KONČETIN + HORNÍCH KONČETIN = -50% ZDRAVÍ = ZBYTEK 50% ZDRAVÍ
Fuj, to byla fuška. I hrůza, když to teď vidím, proč vlastně babička umírá.
Oprava: Mám tu vlastně napsány příznaky babičky (pro mě záhadné) nemoci.
Ale vždyť ochrnutí lidé taky v pohodě žijí. To asi důvod umírání nebude. Tedy snad. Když ale vezmu v úvahu babiččin věk, její energii a to co se jí stalo- spadla ze skály. Otřes mozku neměla, to vím jistě. Možná že páteř. Nevím. Asi se na to zeptám pečovatelky která babičce každý den chodí vyměňovat hadičky.
Vlastně nevím, jestli ochrnutí noh a rukou babičce způsobuje nějaké fyzické bolesti. Napsala jsem fyzické proto, že psychické bolesti bude mít až do smrti, protože vědět, že jste bezmocný to vás bolí a dožírá víc než bolest např. (co já vím co jí může při tý její nemoci bolet). Dobře takže trocha improvizace…… možná že hlava. Závěr této myšlenky je jednoduchý (pro mě psychicky těžký!!!)- FYZICKÁ BOLEST PSYCHICKÁ BOLEST = PSYCHICKÁ BOLEST= 50% ze SMRTI to se rovná = FYZICKÁ BOLEST= 50% ze SMRTI = PSYCHICKÁ BOLEST >
FYZICKÁ BOLEST.
Ale STOP! Teď když si to čtu tak vidím, že jsem si v hlavě přemítala scény z filmů a pak se do tohohle zamotala takže zpátky k věci. Ty vnoučata, které už vlastně nebyly vnoučata, protože už měly babičky mrtvé, bych rozdělila do dvou skupin: OBĚTOVNICE a PAMĚTNICE.
Obětovnice obětují věci které jim babička dala (nebo nestihla dát) jen kvůli tomu, že jsou to její předměty. Do této skupiny bych se nepřipojila. Vždyť věci, které mi dá se přece musí nechat, bylo to přece její přání a které nikomu nedá spadají buď to do závěti nebo ne. Cpát ji do rakve celou kuchyň se také nedělá, no ne?
Máme tu Pamětnice. Ty si schovávají každý posmrkaný kapesníček mrtvé a jedí, mluví či dělají vše jak ona to dělala. Blbost. Teda pokut se nechcete vzpomínkami zabít nebo nechat odvést do psychické léčebny.
Kdyby jste uměly číst mezi řádky (jako já), tak se přihlásíte do mé, nově založené skupiny. Skupiny NORMÁLNÍCH.
Skupina normálních podporuje zdravý projev emocí, zdravé vzpomínky a zdravé pochopení její smrti. Tímto bych teda chtěla poděkovat firmě na papírové kapesníčky, který nám věnovala patnáct tun sterilních bílých a kapesníčků a též firmě s boxovacími potřebami….
Takže závěr z této matlanice je takový, že musím splnit nějaké úkoly a bych z toho vyvodila kloudný, nepřeškrtaný závěr. P.S. Pardon, že sem to vše škrtla, ale buďte rádi, za pozůstalost listů.
Úkol č. 1: Zeptat se nenápadně babiččiny pečovatelky na babiččinu nemoc
Úkol č. 2: Zjistit od pečovatelky proč babička umírá
Úkol č. 3: Otázka pro babičku: „Bolí tě něco?“
Úkol č. 4: Přestat s úkoly, škrtáním a rovnicemi
|
|
|
|
|
|
|
|
celkové hodnocení autora:
86.0 %
|
|
přidat autora k oblíbeným |
|
| hodnotilo celkem autorů: 3 |
komentovat příspěvek
|
|
| autorské hodnocení: 1.3 |
uložit příspěvek
|
|
| známka poroty:
2.0 |
tisk příspěvku |
|
| počet komentářů: 4 |
zaslat vzkaz autorovi
|
|
| počet shlédnutí od publikace: 18 |
výpis autorského hodnocení |
|
|
|
| |
|
|
|
|
|
 |
| Optimalizováno pro rozlišení 1024x768. Prohlžeče: IE 6.0, Opera, Firefox. |
|
| © 2005-2012 by Matěj Novotný & Filip Kotora | Všechna práva vyhrazena |
|
|
|
|
 |
 |
 |
 |
|
|
OprsklinaPlott
|
|
| (24.5.2012, 18:02) |
|
|
Jay
|
|
| (23.5.2012, 16:28) |
|
|
Kostka
|
|
| (22.5.2012, 19:55) |
|
|
mikhal
|
|
| (22.5.2012, 18:14) |
|
|
 |
 |
 |
 |
 |
|
 |
 |
 |
 |
 |
|
 |
 |
 |
 |
 |
|
 |
 |
 |
 |
 |
|
| Kde nejčastěji hledáte zatoulanou inspiraci? |
|
|
|
|
 |
 |
 |
 |
|
