obr obr obr
obr
uživatel 
heslo 
» Registrace autora
» Zapomněli jste heslo?
obr
obr obr obr
obr
» Novinky
» Právě vyšlo
» TOP 20 díla
» Články
» Literární almanach
obr
obr obr obr
obr
» Próza
» Poezie
» Výstřely do tmy
» Příručka publikování
» TOP 20 autoři
» Vyhledávání
obr
obr obr obr
obr
» Workshopy 
» Fórum 
» SASPI Chat! (1)
» FAQ
obr
obr obr obr
obr
» Knihovna autorů SASPI
» Redaktoři on-line
» Technická podpora
» SASPI team
» Odkazy
» Spolupráce
» Knihkupectví
"Ženy jsou jako sny - nikdy nejsou takové, jaké bys je chtěl mít."
Luigi Pirandello
obr
obr počet přístupů: 2915291 obr

Adresa SAS E-mail © SAS Obecně platná pravidla Nápověda obr

:: Na SASPI.cz je právě 39397 příspěvků, 5729 autorů a 389839 komentářů :: on-line: 1 ::
obr

:: Untitled 1 ::

Příspěvek je součásti sbírky / knihy: Texty 2008
 autor Marek Dunovský publikováno: 20.08.2010, 8:36  
Text vznikl v březnu roku 2008.
 

Odvracím tvář od další ze Sutechových řezničin,
perleťované slzy Isis -
anestetika tak decentně kanoucí do vykolejených vymazlených očí rudých ibisů,
o půlnoci nadejde pogrom lotosů (k dohledání v denním v tisku) -
naloží s nimi jak s vředy;
kočky Bast - troudy, z nichž šíří se opiový dým,
zapalované propocenými matracemi -
v svých brlozích, v ropných výdutích archy bludné,
zanořené ve vřes jak v koridor carevny s tlustým trnem, sotva bezdůvodným,
na okružní plavbě okolo kašmíru rozbitého kolene
fascinovaného japonským čajovým obřadem,
prokleté všemi, kdo měli se nalodit, tak dávno...
už je to přes týden, co bez ustání vrní, kočkují se, vřeští a třeští,
tahají se o negativy zapouzdřené v kapslích, vystřeleny z družic
prorazily si cestu do osifikovaných dvojčat:
věšáku a odloženého sirotka na rybářském háku,
narozeného včera k dlouhému skluzu do krysích tlapek,
na ochmýřené lebce hrstka hlístic kdysi prozřevších k slepotě,
nyní šedých jako chladné šedé dny, ne méně, ne více, dosti rouhání;
v tlumeném přísvitu nespavých očí a po biskupském svěcení,
skutečně s mitrou i berlí, prstenem -
despotický parchant ze sežvýkané třtiny,
hučící jak roj obydlivší sifon v spánkovém laloku,
kočičky chytají krysy ze spáleného novinového papíru,
zvnitřku vyvanuté a vyschlé, vyžrané voskovými figurínami,
jimž samy přehryzaly kotevní lana i otěže,
nic nebrání masovému exodu z Dublinu,
na molech automatizovaně nastupují do člunů,
nižádný neodvrací se, s hysterickým jekem neprchá,
nehty nezatnuté do železného zábradlí, zuby do nábřežní zdi;
rumiště - odpadní jámy - řiť usoptěně hrající
jak juke-box usvědčený z nedožerství - jemné nuance pozbyly smyslu;
vztyčuji strašáky, aby už flétničky a harfy peřnatých muklů nehnily v celách,
kde kapou kohoutky přímo na smrákající smrková zasmrkaná čela,
bludy pokryjí kostnatou hrací pannu v jejím bezpečném domečku,
pijavice nekrmené celý věk zacpou ona schematicky načrtnutá ústa,
aby nevyplivla, co fantómy nechali ve dřezu
(drobek ze rtu s topným olejem, prosím, prosím!)
čert vem, jestli úmyslem či nedopatřením;
budu zpívat ukolébavku milovanému pavouku,
válčit s ním na jeho sítích, rvát se o sporadickou kořist do krve,
utvářet fiktivní genealogické linie,
rozvíjet plytkou mytologii až k absurditám,
vést rodinné album i archiv, těšit jej v stonání,
obstarám poslední pomazání,
připravím impozantní pohřební hranici a podložím ji rámy maleb
postimpresionistických? Rozhodni za mě! Slibuji:
plátny vystelu mezery, které jsem z tvého života vystříhal,
víceméně náhodou, když jsi přihlížela, jak pumpuji žaludky kolemjdoucím
- pakliže nechávali za sebou brázdy rozbouřených plžů -,
a nohama postele a závojem, který mne krášlil v onen skvostný den
před milénii (jen pro jistotu toto všechno),
v ložnici zaplavené úrodným bahnem Chuang-che jest držena minuta ticha,
za všechny zmobilizované kanopy, jejichž obsah procitnul a vykřikl,
když se prvotní ztupěné uvědomění násilného exilu projasnilo,
a v hysterii se příliš přiblížily otevřeným ohňům;
něčí vysvlékání rachtá jak v kastrolu o pramici zbroušená kost,
jak pádlo, kterým bylo udeřeno v Petriho misce,
tříská do flakónů zatažených husí kůží,
záhy po vyškubání drsných sonických tyčí,
jejich spáleniny šílí (příliš se podobají modřinkám modřin),
separují se po pochybných plebiscitech, vyžadují mužné partnery k reji;
jsem příliš unaven než abych byl Bakchem, a byť jen na jednu noc,
už nemohu odrážet potulné obchodníky s fragmenty žen ve včelínech,
kde včelstva pojala je za dávno ztracené matky,
anachronismus poklekání a osobních gard kontaminuje i dojmy,
uchované k pozření a znásilnění na prastarých plátnech;
za zbytky zásob v svých bunkrech odkoupím kus jen pro sebe,
k minutě nevynucené vášně, ejakulaci přivozené někým jiným...
ke kontrakci gázy nasáklé vykoupanými dušemi dobytka,
poraženého kdesi v ústraní, ne cynicky do čoček fotoaparátů,
jež nadhazuje pruty a vytahuje stříbřité bříška ryb z aplaudujících dlaní
s elegancí odstřihovaných vlasů;
nakrm se na očích zmalovaných rtěnkou,
rty obtěžkanými očními stíny a lakem na nehty
(odlakovače hromadně vyplýtvány do noci k ulevení nejvytíženějším frontům),
vypij tyto vzpružené chlamydie až do dna
(které nemají, je to jen pitomý obrat; dno jest získané pádem tváře
na vytápěný taneční parket)
drobné prskavé vulkány přicházejí k sobě, s ohromným apetitem,
a kdybych ti mohl dát víc pulsujících zrcadlících břich
drolících dýchavičný asfalt, uspořádaly by jedinečný ohňostroj -
explozi novy, v každém z nich v identický okamžik,
milión vpichů do jediné artérie v rozpuku a expanzi;
žádám, abys zhasila cigaretu jehlovitým podpatkem,
který se kroutí jak červ z granulek silikagelu,
oheň evolvuje, nyní rekonstruuje, co dříve vzal -
nehty přetřené mateřskými znaménky a pihami znající rezonování fléten
dny až k soumračnění, k teple žíhaným dentálním nitím mezi pohyby
dvou napružených rafijí vláčených i se vzpurnými údy,
lidmi potopenými v lógru vypitých šálků kávy,
hlučných až k nesnesení vulgaritami plísní,
rozebírány kousíček po kousíčku, přesto v titěrných dotecích
se vzájemně kompletujících a vyživujících,
kůži, pod kterou zahnízdila špína, aby vyvedla mladé,
tak odlišné, tak strašnější od svých známých předků,
fotografie, vousy vysypané z krabičky od zápalek, sošky, vše,
co zhnusilo se mi nedostatečným prosvětlením;
konečné řešení otázky prstů,
jež se uchylují k svlékání v až tmě mokré hlíny, je na spadnutí;
nůžky na kosti jsem odložil ve spodním šupleti, osolil a oploutvil;
zvony těsně před odbitím zapouzdřeny do nehmotných cyst,
veškery barchany strnuly němé před klimaxem tohoto půstu,
a nabývá-li zygota hmoty v kterémkoli podbřišku, já neslyším!
a vyjídá-li někdo zapečetěné nádoby s potravou v odlehlé
či blízké skalní hrobce, já neslyším!
jen zaplňování útrob,
vyprazdňování ledví v dutinách mezi sekundami;
a všechna ta ústa jsou vzatá z filmů!
tak hladově prodírala se Polynésií nacucaného kvítí,
až v tomto svém nejskvělejším rozmaru ztěžkla
zažloutlá celá a pylem ulepená!
Transportována pod protekci Tamilských tygrů
nyní na Formose v odtrženeckých provinciích se třesou,
když Setovy hyeny stahují se k obranným liniím;
a jen projekce duté a pusté! klamné a mamné!
neboť kterýkoli výpad končí zápachem konzervantů
obracejícím žaludek naruby a tvrdou ztrátou:
tyto lovecké mordy nechtějí než vlahost rtů daných tobě!
a toto je mistrovská léčka!
z půdy klíčí jediný jen korunovaný Monomachovým čepcem
a celý systém údělných knížectví rotuje okolo tohoto středobodu
a kolabuje s vnucovaným rozpadem CNS i imunitního systému,
tenata napjatá k prasknutí od sedla k sedlu s psími hlavami a metlami
vystřikují proudy vařící i ledové vody coby defensivní mechanismus;
dávno vyrostli z dětských her,
nyní pronásledování heretiků jest primárním cílem,
stojícím nad plněním útrob a vyprazdňováním ledví -
nešťažatelé x osilfjané, až do skonání věků!


 celkové hodnocení autora: 97.8 %

výborné chvalitebné dobré dostatečné nedostatečné Ohodnoťte příspěvek!

přidat autora k oblíbeným 
 hodnotilo celkem autorů: 0 komentovat příspěvek 
 autorské hodnocení: 0.0 uložit příspěvek 
 známka poroty: 3.0 tisk příspěvku 
 počet komentářů: 6 zaslat vzkaz autorovi 
 počet shlédnutí od publikace: 41 výpis autorského hodnocení 
 
:: Komentáře k příspěvku ::
 Anna 23.08.2010, 20:50:07 Odpovědět 
   Uf. Na třetí pokus.
Zajímavé, ale zahlcující.
Inspirující, ale vyčerpávající.
Ale třeba to právě takhle... chceš...?
 Třináctá 20.08.2010, 19:39:56 Odpovědět 
   Jsi nepřehlédnutelný, o tom žádná.
Dle mého skromného názoru, je třeba třídit jak myšlenky, tak slova.Zvláště pak v poezii to má nepopiratelný smysl.
 ze dne 20.08.2010, 20:18:48  
   Marek Dunovský: *slova
 ze dne 20.08.2010, 20:18:15  
   Marek Dunovský: Obvykle pečlivě třídím slovy i myšlenky ve svých textech, věř mi. V období, kdy vznikaly zde publikované jsem se ovšem rozhodl toto prosté pravidlo ignorovat. Mám nepublikovanou sbírku ve svém digitálním archivu, které je útokem proti syntaxi i sémantice jazyka. Je to jako přenést snahu Johna Lydona a jeho Public Image Limited do literatury. Časem bych tu rád zveřejnil i texty jiného ražení, tak tedy potom uvidíme. M.D.
 čuk 20.08.2010, 8:34:49 Odpovědět 
   Chrlení představ a obrazů, co nejvíce nelibých až hnusných: a takto se skládá vnější svět. Jen náznaky příjemnějšího obrazu. Surrealismus ošklivosti, zabíhající tu do reality, tu do exaltovanosti, konstrukce se šermen
"učenějších slov." Dá se v tom najít poezie, ale jaksi nadnesená, dekadentní, s visačkou povýšeně se ušklebujícího autora lovícího v bažinách. A čtenář se může psát: a co z toho? Takovýhle kabát deformace nepotěší ani nevyburcuje pocit či myšlenku.
 ze dne 20.08.2010, 11:56:18  
   Marek Dunovský: Některé vaše postřehy jsou velmi přesné. Jiné méně, ale vnímání poesie je čistě subjektivní záležitost. Každopádně děkuji za smysluplnou a konstruktivní kritiku. Nevím proč mám tendenci zavádět se svými nejextrémnějšími texty... že bych sám byl extremistou? Asi ano, tedy býval jsem... v poesii. Všechny mé dosud publikované texty vznikly s cílem zesměšnění jazyka jakožto výrazového prostředku, na kterém je báseň vystavěna, s nímž stojí a padá, takže ignorují řadu formálních restrikcí a jdou daleko přes ně, až se to může zdát neúnosné svým nahuštěním. Stejně tak i obsahově je to velmi natlakované, vše ale bylo od počátku záměrem, není to vedlejší výplod "mé snahy o psaní". Souhlasím, že pocitově to asi u málokoho bude působit... myšlenkově však jsem přesvědčen, že text má co říci dostatečně senzitivnímu jedinci s určitou intelektuální průpravou. Snad by se to dalo značit jako poesie cynického aristokrata, který se nad svými slovy povýšeně šklebí... tedy zcela jistě ne poesie pro každého. Ještě jednou díky za vaše komentáře! M.D.
obr
© 2005-2016 by Matěj Novotný & Filip Kotora | Všechna práva vyhrazena
 
 
Va?e literatura MFantasy Literární.cz - Server s českou literaturou Art & Design - Roman K?bus
 
Partneři: Gastrokritik, Antikvariát Kačur
 
St?hnout SASPI.cz toolbar! RSS zdroj
obr obr obr
obr
tester2
(18.9.2019, 20:40)
tester
(18.9.2019, 20:37)
Luboš Kemrň
(8.9.2019, 16:38)
Asinějakávadná
(5.9.2019, 22:42)
obr
obr obr obr
obr
6. Darl
kadla
Není to málo?
Bira
Panenky - 2.
Amater
obr
obr obr obr
obr

Pátek třináctého...
Šíma
obr
obr obr obr
obr
Liter?rn? almanach SASPI
Aktuální číslo LA...
obr
obr obr obr