obr obr obr
obr
uživatel 
heslo 
» Registrace autora
» Zapomněli jste heslo?
obr
obr obr obr
obr
» Novinky
» Právě vyšlo
» TOP 20 díla
» Články
» Literární almanach
obr
obr obr obr
obr
» Próza
» Poezie
» Výstřely do tmy
» Příručka publikování
» TOP 20 autoři
» Vyhledávání
obr
obr obr obr
obr
» Workshopy 
» Fórum 
» SASPI Chat! (1)
» FAQ
obr
obr obr obr
obr
» Knihovna autorů SASPI
» Redaktoři on-line
» Technická podpora
» SASPI team
» Odkazy
» Spolupráce
» Knihkupectví
"Slova jdoucí ze srdce, hřejí tři zimy."
K. Čapek
obr
obr počet přístupů: 2915689 obr

Adresa SAS E-mail © SAS Obecně platná pravidla Nápověda obr

:: Na SASPI.cz je právě 39806 příspěvků, 5808 autorů a 392460 komentářů :: on-line: 4 ::
obr

:: Istrie - Zrozeni pro smrt ::

 autor Trenz publikováno: 18.08.2010, 18:30  
Trochu delší kousek.
 

Kapitola dvanáctá
Zrozeni pro smrt

Sonya si protahovala jednotlivé části těla, jak jí to Alan učil a připravovala se tak na souboj s Meranis. Pokud ji porazí, dokáže Eris, že může stanout po jejím boku, neboť Meranis byla nejlepší Erisina bojovnice.
„Připadám si jako boxer před rozhodujícím zápasem,“ řekla Alanovi, který jí pro uvolnění začal jemně masírovat ramena. Sonya zapředla.
„Příjemné. Čekala bych, že budeš ráznější s drsnějšíma rukama.“
„Používám speciální zjemňující krém,“ usmál se Alan.
„Je to poznat,“ zasmála se Sonya a zakroužila hlavou.
„Připravena?“
„Teď už by to bylo jen horší.“
Přikývl a Sonya vyrazila na tréninkové bojiště. Alan ji následovat, a zatímco vstoupila do pískem ohraničeného čtverce, Alan zůstal stát před ním.
Meranis na ni již čekala. Vlasy měla stejně jako Sonya spletené do copu a krátká sukně a upnuté bolerko ukazovaly její vypracovaná svalstvo na pažích, stehnech a lýtkách. Místa, vyhrazená pro diváky, byla zcela zaplněna Květinovými dětmi, ale zahlédla i Mac s vévodou a Andyho se Cirkisem. Nezáviděla Andymu jeho trable se ženou. Doufala, že její milostný příběh bude mít lepší konec. Na happy end ani netroufala pomýšlet.
Na vyvýšeném místě seděla Eris, která dala hlavou pokyn, že můžou začít. Jako zbraně dostaly meče. Chvíli kolem sebe jen kroužily a poté Meranis zaútočila. Její výpady byly rychlé a přesné, ale Sonya pořádně dřela, aby si vydobyla srdce Eris a odmítala to Meranis jakkoliv ulehčit. Hned, jak odrazila její útok, sama zaútočila. Nepohybovala se tak ladně a mrštně jako Meranis, ale bojovala s touhou a s ohněm v očích.
Přišla na řadu výměna zbraní. Nyní proti sobě stály s holemi. Vypadalo to, že hole patří mezi nejoblíbenější zbraň Meranis, neboť to s ní opravdu uměla. Udeřila Sonyu holí do tváře a vzápětí do břicha. Sonya zalapala po dechu, nicméně se jí podařilo vyhnout se další ráně, která jí mířila na záda, aby ji srazila k zemi. Sonya se rozhodla předvést trik, který ji Alan naučil jako jednu jeho specialitu. Upustila hůl, udělala kotrmelec, čímž se dostala za záda Meranis, popadla svoji hůl a podrazila Meranis nohy. Poté rychle vyskočila na nohy a konec holi přiložila Meranis ke krku. Ozval se bouřlivý potlesk. Sonya se podívala na Eris, která se usmívala. Sonya se na ni usmála a vrátila svou pozornost k Meranis. Hůl zahodila a podala jí ruku, aby jí pomohla vstát. Meranis ji přijala. Když stála na nohou, řekla: „Hodně ses naučila. Jsi hodna stanout po boku královny.“
Sonya svůj pohled obrátila zpět k Eris a byla by přísahala, že se jí oči lesknou slzami. Nebo to způsobila jen hra světla? Nevěděla. Ostatně to ji teď příliš nezajímalo. Jediné, na co se soustředila, měla být chvíle, kterou stráví s Eris o samotě.

„Kdo z nich mi může být životu nebezpečný?“ obrátila se Šener na Atlantise. Ten se zamyslel, než odpověděl: „Vidím tři kandidáty. Alana, Andyho a Seana.“
„Vyber jednoho.“
„Alan je voják. Ovládá jakoukoliv zbraň a leckterá tě může usmrtit. Andy je silná osobnost a mágem mu byla přiřknuta ještě ochrana proti kouzlům. Ale ani Alan a ani Andy nemají opravdový a hlavně osobní důvod tě zabít.“
„A Sean ano?“
„Téměř jsi ho zabila,“ připomněl jí Atlantis.
„Ach tohle. Kdo by si to pamatoval,“ povzdechla Šener teatrálně.
„Navíc teď prožívá těžké období a tvá smrt by mu jistě ulehčila.“
„Oh, nebohý Sean. Možná bych mu měla pomoct dosáhnout vykoupení,“ poznamenala Šener po chvilce přemýšlení a rty jí zohyzdil krutý úsměv.

Argon v ten samý okamžik smýšlel úplně stejně, jen s tím rozdílem, že dotyčného nechtěl zatít, ale naopak ho získat na svoji stranu. Deimos měl pravdu. Jen jeden z cestovatelů mohl Šener zabít a podle dostupných informací to měl být právě Williams. Byl vzteklý, výbušný a něco Šener dlužil. Ideální kandidát. Nastala otázka, jak ho získat na svoji stranu. Ještě chvíli vyčká. Tohle nesměl uspěchat a třeba se příležitost naskytne.

Rick zamířil do zahrad. Před chvílí se vrátil z procházky v lese a cítil se strašně unavený. Když dlouho zůstávali na jednom místě, nemoc ho sužovala víc, než za pochodu. Musel totiž vynaložit sílu na chůzi a nemusel se tedy starat o svou nemoc, která na něj neodbytně dotírala. A to ticho mezi ním a Seanem ho ničilo ještě víc. Jen nevěděl, jestli tím trestá Seana nebo sebe.
Pak ho uviděl přicházet. Sean se na nic neptal a posadil se vedle Ricka.
„Nechci se zase hádat, Seane,“ promluvil Rick dřív, než stačil Sean byť jen otevřít ústa.
„Hádat se můžu se zlodějkou.“
„Proč ji vlastně nazýváš zlodějkou, když už tuhle činnost neprovozuje?“
„Protože má moc dlouhé příjmení,“ odvětil mu Sean s úšklebkem.
Rick se pousmál.
„Tenhle úsměv jsem u tebe dlouho neviděl. Vždycky mě uklidňoval,“ prohodil Sean ledabyle, ale bylo v tom mnohem víc a Rick to věděl, neboť řekl: „Seane…já… Nechtěl jsem na tebe křičet.“
Sean pokrčil rameny.
„Mám pocit, že jsem si to zasloužil.“
„Takové přiznání je u tebe vzácnost,“ rýpnul si Rick a oba se usmáli.
Mlčeli a vychutnávali si přítomnost jeden druhého jako za starých časů, kdy stačil pohled a jeden věděl, na co myslí druhý. I když se Sean o Ricka nikdy moc nezajímal, rozuměli si.
„Teď nastala tvá chvíle, Seane. Nečeká to, tak ho překvap. Určitě to bude příjemné překvapení. Omluv se mu,“ nabádal Seana jeho vnitřní hlas.
Sean se nadechoval a pootevřel ústa, ale než stačil něco říct, Rick vykřikl: „Au!“
Vyskočil na nohy. Sean taky.
„Arrr,“ zasténal Rick a kolena se mu podlomila. Byl by tvrdě přistál, kdyby ho Sean nezachytil.
„Ricku! Co se stalo?!“ v Seanově hlase zněl naléhavý tón a strach.
„Uštknul ho had,“ ozvala se Meranis.
„A to víš jak?!“
Poklekla k Rickovi a vyhrnula mu nohavici. Jasně viděli stopy po kousnutí.
„Pomozte mu.“
„Příliš pozdě.“
„Pozdě?!“
„Seane,“ zašeptal Rick slabě.
„Nemůžeš mi tady umřít na hadí kousnutí! Máš umřít na Aids, tuberu nebo rakovinu, ale ne na hadí uštknutí!“
„Odpusť.“
„Co?“ nechápal Sean.
„Že už tu s tebou nadále nebudu,“ zašeptal z posledních sil a zemřel.
„Proč jsi mu nepomohla?!“ rozkřikl se na Meranis.
„Jed působil příliš rychle. Neměl žádnou šanci.“
Sean zatnul ruce v pěst. Pak se zeptal: „Budu ho tu moct pohřbít?“
„Jistě to královna dovolí. Mezitím se o jeho tělo postaráme.“
Vstal a odešel.

Zpráva o Rickově smrti se šířila domovinou Květinových dětí jako neuhasitelný požár. Když se to dozvěděl Andy, věděl, že by si měl jít se Seanem promluvit, nějak ho ukonejšit, ale neměl sílu. Nejradši by zalezl do postele a zaspal tu bolest, kterou momentálně cítil, nicméně nemohl, a tak alespoň požádal Cirkise, aby za něj dočasně převzal roli psychologa. Cirkise to překvapilo.
„Nejsem si jistý, jestli jsem na to ta nejvhodnější osoba, Andy, ale pokud si myslíš, že to zvládnu, zajdu za ním.“
„Někdo se Seanem musí promluvit. Doneslo se mi, že ani nechce přijít na pohřeb.“
„Neměl by ho nikdo nutit.“
„Lidé chodí na pohřeb, aby řekli sbohem svým nejbližším. Rick byl pro Seana zcela jistě tím nejbližším člověkem, kterého měl. Vždyť nikoho jiného k sobě ani nepustil.“
„Zkusím s ním promluvit, ale pochybuju, že zabere.“
Andy přikývl.
„A co ty? Jak to zvládáš? Slyšel jsem, že Mac a vévoda…“
„Snažím se Mac pochopit. Asi jsem naprostý zoufalec.“
„Vím o nešťastné lásce dost. Vzpomínáš?“
„Emily?“
„Jo.“
Andy si smutně povzdechl.
„Když zemřela Kimberly, myslel jsem si, že už se nikdy nezamiluju. Mac jsem potkal na konfederaci. Omylem do mě strčila a polila mi košili kafem. Pozvala mě k sobě, aby mi košili vyprala. Tu noc jsem už neodešel. Mělo jít jen o sex na jednu noc a nebudu zapírat, že jsem si nemyslel, že z toho bude něco víc, ale ráno jsme zjistili opak. Bydleli jsme ve stejném městě, jen pár bloků od sebe. Po půl roce jsem prodal byt a nastěhoval jsem se k ní. Peníze jsme dali na půl roku zúročit a zaplatili jsme z nich svatbu a svatební cestu. Teď vím, že už se domů nevrátím. Tentokrát už mě tam opravdu nic nečeká.“
„Nechystáš se umřít, že ne?“ ujistil se Cirkis.
Andy se smutně pousmál.
„Neplánuju to, ale člověk si nikdy nemůže být jistý. Obzvlášť v tomhle světě ne.“

„Je mrtvý. Je mrtvý. Je mrtvý!“ křičel hlas v Seanově hlavě.
„Nechals ho umřít! Umřít! Umřít!“ znělo mu v uších.
„Sklapni!“ snažil se Sean umlčet ten hlas.
„Věděls, že je alergický na hadí kousnutí! Věděls, že ho na té prašivé cestě může kdykoliv nějaký uštknout a přestos mu dovolil jít. Vlastně jsi ho zabil!“ mlel si hlas svou.
„A co jsem měl dělat?! Nedal se odbýt!“ rozkřikl se Sean.
„Seane,“ uslyšel za sebou nechápavý hlas Cirkise a uvědomil si, jak to musí vypadat, když mluví sám se sebou.
„Co chceš?!“ utrhl se na něj, možná až přespříliš hrubě.
„Slyšel jsem o Rickovi. Je mi to…“
„Neříkej to! Nechci to slyšet!“ nesnášel tyhle projevy lítosti. Jen připomínaly, koho ztratil, a zvyšovaly bolest.
„Kolují zvěsti, že se neplánuješ zúčastnit pohřbu.“
„Občas se zvěsti ukážou i pravdivé,“ prohlásil Sean lhostejně.
„Pohřbíváš jediného svého přítele a nepřijdeš mu na pohřeb?“ podivil se Cirkis upřímně, i když od něj to sedělo. On taky nepřišel Emily na pohřeb.
„Nemám potřebu posledního rozloučení, jestli máš na mysli tohle.“
„Byl by jistě rád, kdybys přišel.“
„Je mrtvý! Je mu jedno, jestli mu přijdu na pohřeb!“ rozčílil se Sean a Cirkis se rozhodl hodit zpátečku.
„Kdyby sis to přece jen rozmyslel, pohřeb se koná zítra za úsvitu u řeky. Jeho tělo bude položeno na hranici a spáleno, jako se to dělalo s váženými padlými bojovníky.“
„Nebyl bojovník. Byl hlupák.“
Cirkis místo odpovědi odešel.
„A já jsem ještě větší,“ dodal, když měl jistotu, že už ho neuslyší.
Pak na zemi uviděl ležet sekeru. Nejspíš ji tady odložili Květinoví muži, když štípali dříví. Vzal ji do ruky, aby ji potěžkal. Vyrobili ji tak, aby byla lehká, ale zároveň plnila svůj účel. Sevřel její topůrko tak silně, až mu zbělely klouby. Vybavila se mu Rickova tvář a jejich poslední dialog.
„Odpusť.“
„Co?“
„Že už tu s tebou nadále nebudu.“

Udeřil sekerou do stromu. Potom ještě jednou a znovu a znovu, když zjistil, že mu to pomáhá. Znovu a znovu plný vzteku, bolesti a zoufalství sekal do stromu, dokud se za ním neozvalo: „Znám lepší způsob, jak ventilovat všechny ty nepříjemné pocity.“
Argon zpozorněl. Zdálo se, že se naskytla ta pravá příležitost. Zmizel, aby se objevil přímo za Seanem. Touhle akcí hodně riskoval. Mohly ho tu vidět Květinové ženy, které by ho s radostí zajaly a nepochybně i zabily, i když nestál za jejich vyhnání z původního domova. Nicméně měl štěstí a Sean byl o samotě, což ho i překvapilo, když viděl, jak zuřivě mlátí sekerou do stromu. Chvíli ho pozoroval, ruce založené na hrudi, a pak řekl: „Znám lepší způsob, jak ventilovat všechny ty nepříjemné pocity.“
Sean se otočil a mrštil po něm sekerou. Argon se jí tanečním pohybem vyhnul.
„Já nejsem ten, na kterém by sis měl vylévat vztek,“ upozornil ho Argon klidně.
„A na kom jiném?! Beztak je to tvoje vina, že jsem tady! Kdybys nezabil Isabel, tahle země by žila v klidu a v míru.“
„Tohle si jen namlouváš, víš to? Problém není v Ise. Problém je v mé dceři. Kvůli ní tu jste, ale vím o někom, na kom se můžeš vybít.“
„Poslouchám.“
„Na Šener.
Sean se zasmál.
„Myslím, že ti přeskočilo, Argi.“
Argonovy oči na okamžik potemněly, avšak brzy zase nabyly své původní barvy.
„Vím, že Šener nenávidíš stejně jako já, ne-li víc a…“
„Počkej. Ty že nenávidíš Šener? Vždyť je to tvoje hračka, nebo jste si snad vyměnili role a ty jsi teď její?“
„Šener její moc kapánek přerostla přes hlavu a je víc šílená, než bývala. Už s ní není taková legrace,“ odpověděl Argon popravdě, až se sám divil, proč to dělá. Sean se na něj díval a váhal. Jeho nabídka zněla velmi lákavě. Rád by Šener sprovodil ze světa, nicméně nebyl idealista. Jak moc velkou šanci měl proti Šener, když dokázala zabít Stříbrného mága?
„Stříbrný mág postrádal to, čeho máš ty dostatek,“ promluvil Argon, jako by mu četl myšlenky.
„A to jest?“
„Nenávist, bolest a strach,“ Argon každé to slovo vyjmenovával s rozkoší v hlase.
„Strach? Jak ten mi může pomoct? Ten spíš člověka činí neschopným.“
„To se liší od člověka k člověku, drahý Seane, a můj instinkt mi říká, že tebe strach posiluje. Věř mi, když to říkám. Jsou to mnoholeté zkušenosti.“
„Jistě. V oboru mučení a zabíjení.“
„Pořád říkám, že je tohle učivo na školách nedoceněno.“
Sean neodpověděl, a tak Argon pokračoval. Tišeji a vemlouvavěji: „Není jediný důvod, abys tu zůstával. Už nemáš nikoho. Nikoho už tu nemáš rád.“
„Ale oni mají rádi mě. Údajně.“
Argon se zasmál.
„Ano, vystihls to dokonale. Údajně. Ve skutečnosti by tě shodili z nejbližšího srázu, kdyby tě nepotřebovali. Jsi jen nástroj k dosažení cíle. Nezáleží jim na tobě. Nejsou tvoji přátelé. Chtějí jen využít tvou schopnost tepla a světla. Vysají z tebe poslední kapku energie a pak tě nechají ležet někde u cesty. Ani se nepodívají, jak umíráš. Ani tě nepohřbí. Na tvém těle si pochutnají supy. Opravdu chceš takhle dopadnout? Ty, Sean Williams III.?“
„A kde mám jistotu, že se mě pak nezbavíš ty, když se mi náhodou podaří zabít Šener?“
Argon se zasmál. Byl to hrdelní smích a Seanovi z něho přeběhl mráz po zádech.
„Jistotu nemáš, hochu. Co ti můžu nabídnout je moc, ochrana před kouzly a možnost se pomstít, avšak jistotu nikoliv.“
„Možnost se pomstít,“ nadhodil Sean přemítavě.
„Ó, ano. Za sebe i za tvého přítele. Rick se jmenoval, že?“
„Co má společného s Rickovou smrtí?!“
„To ona poslala toho hada. Věděla o Rickovi. Věděla, že je alergický na hadí uštknutí a věděla, že tě tím srazí na kolena a to je něco, co jí přece nedovolíš, nebo ano, Seane?“
Zaslechly dusot, jak k nim někdo běžel.
„Nezbývá mi mnoho času. Nesmí mě tady najít a další možnost se už nenaskytne. Rozhodni se. Zůstaneš tady se svými rádoby přáteli, nebo půjdeš se mnou a nikdo před tebou nebude nic předstírat nebo ti něco zastírat. Nikdo ti nebude říkat, jak se máš chovat, co máš dělat, nebo komu máš přijít na pohřeb. Navíc dostaneš možnost se pomstít a pravděpodobně to vyhraješ. A když ne? Inu. Jste zrozeni pro smrti.“
„Půjdu s tebou,“ rozhodl se Sean ve chvíli, kdy k nim přibíhaly Květinové ženy a divoce přitom mávaly meči.
„Dobrá volba, můj nový příteli,“ zasmál se Argon, popadl Seana za ruku a oba zmizeli.

Sonya hleděla na spící Eris. Tuto noc dosáhla toho, po čem tolik toužila. Milování s ní bylo nádherné, okouzlující a nezopakovatelné. Každý Erisin dotek s sebou nesl originalitu a vynášel ji do výšin blaha. Po jejich milování Eris usnula, ale Sonya se na ni nemohla vynadívat a čím dál víc si uvědomovala, že nebude schopna ji opustit. Jestli tak učiní, nikdy si to neodpustí. Naskytla se jí jedinečná šance strávit život po boku ženy, kterou opravdu milovala.
Eris otevřela oči a na Sonyu se usmála. Sonya se usmála na ni a políbila ji.
„Děkuju,“ šeptla pak.
„Za co?“
„Žes mi dala šanci milovat tě.“
„Vydobyla sis své místo po mém boku, i když obě víme, že to není nastálo.“
„Musíme o tom mluvit zrovna teď?“ zeptala se Sonya trochu podrážděně.
„Ano, musíme.“
Eris vstala z postele a natáhla si na nahé tělo župan. Přešla k oknu, které bylo otevřené a vedlo na krajinu.
„Nechci si kazit tuhle chvíli. Nepromluvíme si o tom zítra?“
„Zítra už musíte vyrazit na cestu.“
Sonye spadla čelist. Chvíli ji trvalo, než se vzpamatovala a vypravila ze sebe: „Tak brzo? Proč?!“
Eris se k Sonye otočila čelem.
„Už jste meškali příliš dlouho.“
„Ne však úplně marně. Už se nad Istrií nevznáší kouzlo zapomnění a ty jistě předáš Lily další kamínek a já si tě získala,“ vyjmenovávala Sonya to dobré, co se jim za tu dobu podařilo.
„A co ty špatné věci, které se staly, Sonyo? Ty hodláš ignorovat? Předstírat, že se nic nestalo? Kouzlo mohla Leila zrušit, až když zemřel Nathan. Andy přišel o svou ženu a Seanovi zemřel jeho přítel. To je příliš krutá daň za pár hodin našeho štěstí, nemyslíš?“
Otočila se zpět k oknu a vyhlédla ven. Ani jedna z nich dlouho nepromluvila. Pak Eris, stále hledíc na krajinu, znovu promluvila: „Máte před sebou těžkou cestu. Nejspíš o to těžší, když jste teď přišli o Seana a není jisté, jestli to není nadobro.“
Sonya svraštila čelo.
„Co je s Williamsem?“
„Tobě to nikdo neřekl? Přidal se na stranu Argona.“
„Nesmysl. Williams je velký žvanil, ale ve spolupráci s Argonem si ho představit nedokážu.“
„Ztratil příliš mnoho.“
„I já ztratila přítele!“
Eris se k ní otočila.
„To je jiné.“
„V čem jiné?! Jako že pro mě nebyl Rodrigo tak důležitý?! Nebo snad, že to nebyl můj jediný přítel, nemá jeho smrt takovou váhu?!“ vyštěkla.
„Rozdíl mezi tebou a Senem je, že ty se s tím dokážeš srovnat, on nikoliv.“
„To je snad jeho problém, ne?!“
„Sonyo, prosím. Snaž se mě pochopit.“
„Co mám chápat?! Že mě od sebe odstrkuješ jen proto, že je Williams ubožák a nezvládá smrt kamaráda?! Proč do toho zatahuješ mě?! Proč mě nenecháš, abych s tebou prostě byla šťastná?!“ Sonya se opravdu zlobila. Celé dva roky v jejich světě nemyslela na nic jiného, než na Eris. Nevšimla si jediné ženy nebo muže, kteří o ni projevili zájem. Byla ochotná vzdát se své galerie i celého svého předchozího života. Cožpak to Eris neviděla?
„Bylas předurčená k vyšším cílům,“ zaslechla, co Eris říká a přinutila se věnovat jí svou pozornost.
„Už je to tu zase!“ protočila Sonya oči.
Eris se nadechla.
„Tak jinak, Sonyo. Istrie je můj domov. Když ji zničí Šener, Universe nebo kdokoliv jiný, zemřu. Jsem závislá na přírodě. Pokud lehne popelem, lehnu popelem já i všechny ostatní Květinové děti. Chceš tu být a dívat se na to? To chceš?!“
„Ne, ale,“ chtěla cosi namítnout Sonya, ale Eris ji přerušila: „Jestliže máme mít alespoň malou naději na přežití, ty musíš pokračovat v cestě. Zachránit Universe před spadnutím do propasti, ze které není návratu.“
Znovu Sonye ukázala záda. Sonya vstala, přešla k Eris a zezadu ji objala.
„Promiň. Nechtěla jsem se hádat.“
„Je to těžké, Sonyo. Pro tebe i pro mě. Pro nás všechny, ale jsme součástí něčeho velkého a nesmíme selhat.“
Sonya neodpověděla. Jen držela Eris v náruči.

„Dnes večer přichystala Šener pro své oblíbence ples s maskami přes oči. Mohl by ses tam ztratit a při vhodné příležitosti ji zabít,“ navrhl Argon Seanovi a podal mu plesové oblečení.
„Aha. Takže já ji zabiju v plném sále a nikdo si toho nevšimne, protože ji všichni ignorují. Mám pocit, že Šener není osoba, která se dá ignorovat,“ odvětil mu Sean krapet kousavě. Pak si prohlédl oblečení.
„Děláš si srandu?! V tomhle vyniknout všechny ty chipsy a čokolády, které jsem za celý život snědl!“
„Jdi se převléknout.“
„Nevezmu si to!“
„To je podmínka pro vstup na ples.“
„Najdi jinou příležitost, kdy ji zabít. Vždyť se do toho ani nevejdu. Koho to je, proboha?!“
Argon se zatvářil.
„Moje.“
„Ty jsi anorektik?!“ zděsil se na oko Sean.
„Oblékni si to,“ potom odešel.
„Jistě. Pán je zvyklý poroučet,“ utrousil Sean.
Později se prohlížel v zrcadle. Vysoké černé boty, úzké černé kalhoty a černé tričko s koženým pláštěm, který Seana táhl k zemi. Odepnul si ho, zmuchlal ho a mrštil s ním na zem.
„Snesu hodně, ale ne tohle!“
„Celkem ujdeš,“ zhodnotil ho Argon krátce.
„Jak ji mám zabít? To oblečení je tak napasované, že v něm už nic jiného neschovám, zbraň obzvlášť ne.“
„Nepotřebuješ zbraň, příteli.“
„Takže ji uškrtím. Skvělé. To je ještě míň nápadné, než předchozí varianta.“
Argon se zasmál. Oceňoval Williamsův humor.
„Jsi chodící slunce, Seane.“
„Jo ták. Takže místo, aby mou schopnost zneužívali ti dobří, zneužíváš moji schopnost ty, který stojíš na straně zla.“
„Zlý nebo dobrý. V konečném měřítku to je jedno a to samé,“ mávl nad tím rukou Argon. Seana fascinovala, jak s ledovým klidem to bere. Možná teď potřeboval po boku někoho takového. Někoho bez soucitu a přetvářek.
„Můžeme jít.“
„Ó, ano. Vlastně ne, něco ti chybí. Tu máš,“ podal mu zlatou masku.
„Kde má zavazování nebo nějaké úchyty?“ zeptal se Sean, když si ji prohlédl a nenašel nic, čím by mu na obličeji držela.
„Netřeba. Je očarovaná. Přizpůsobí se tvému obličeji a stane se jeho součástí.“
„Jen aby pak šla sundat,“ dělal si vrásky Sean.
„Jediná věc, co by ti teď měla dělat starosti, Seane, je, jak co nejrychleji zabít Šener. Je mi jedno, kde to uděláš. Jestli v hodovním a tanečním sále, na chodbách nebo v jejích komnatách, ale zabij ji.“
„Tobě se to lehko kecá. Myslíš, že se mnou podlahu nevymete?“
„Jsi už velký hoch. Ty to zvládneš.“
Sean se ušklíbl, ale vydal se na ples. Argon ho následoval.

Když vstoupili do sálu, mnoho párů už tančilo a všichni měli černé oblečení. Muži černé kalhoty s tričkem a ženy černé splývavé šaty s rozparkem do poloviny hýždě.
„Jak mám mezi nimi poznat Šener?“
„Až s ní budeš tančit, poznáš to.“
„To je mi rada. Měl by sis s Wilkinsonem zařídit poradnu. Vy dva dáváte opravdu špičkové rady.“
Argon se krátce zasmál a poté zmizel v davu.
„Hlavně, že ho neopouští humor,“ utrousil Sean a vydal se mezi tanečníky.
Nemusel Šener hledat dlouho, neboť si velmi brzy ona našla jeho a poznala ho i přes masku.
„Takže ty jsi náš vítěz, Seane,“ pronesla a Sean nevěděl, jestli to byla otázka nebo konstatování, a proto neodpověděl.
„Zatančíme si?“ znělo to jako otázka, ačkoliv Šener by odpověď ne ani nevzala v potaz.
„Ach, jsi dobrý tanečník. Bude škoda tě zabít,“ prohlásila po několika minutách tance beze slov.
„Smůla, že já si to nemyslím o tobě,“ odvětil ji Sean pomalu a sledoval reakci v jejích očích. Nejdřív se zúžily ve hněvu, ale pak se rozzářily v šílené radosti.
„Proč mě chceš zabít, Seane? Je to snad kvůli mé snaze tě zabít nebo z politováníhodné smrti Ricka? Vážně věříš, že mám s tím co dočinění? Vždyť byl tak sladký. Jak bych ho mohla zabít?“
„Vědělas, že je alergický na hadí uštknutí!“ zasyčel Sean zlostně.
„Stejně jako to věděla celá Istrie včetně Argona, můj drahý chlapče.“
„Chceš tím něco naznačit?“
Její rty se zvlnily do krutého úsměvu.
„On měl větší zájem na jeho smrti.“
„Áno? A jaks na tohle přišla?“
„Už jste se skoro usmířili a přiznejme si to otevřeně. Kdyby Rick ještě žil, těžko by tě zlákal na svou stranu. Jistě. Chtěl si mě zabít, ale nikdy se to nezměnilo v pomyšlení Dokážu ji zabít. Až Rickova smrt tě přiměla v tenhle přerod, tak mi řekni, kdo tady měl skutečný zájem na Rickově smrti, hm?“
„Snažíš se marně, Šener. Maky udělala tu chybu, že tě nechala naživu, když naivně myslela, že se můžeš byť malinko změnit, snad jen k horšímu, ale to jistě nebyla její myšlenka, avšak já s tebou nebudu soucítit.“
Šener se zasmála. Na někoho tak krutého a šíleného zněl její smích až neobvykle jemně a zvonivě.
„Sebevědomí ti jistě nechybí, to musím uznat.“
„Budeme klábosit nebo přejdeme k věci?“
„Vidím, že tě neumluvím. Vážně tě bude škoda, ale, jak říkáš, k věci. Kde chceš umřít? Nejlepší by bylo v mé posteli,“ navrhla mu pobaveně a snad i s trochu svůdnosti v hlase. Atlantis ji upozorňoval, že Sean je pro ni největším nebezpečím, ale v té kůži byl její nepřítel tak sexy, že jen těžko odolávala. Za to Seana její snaha nechávala úplně chladným.
„Promiň, Šener, ale tvá snaha ve mně neprobouzí ani jiskřičku chtíče.“
„S tím dokážu žít.“
„Tvou jedinou útěchou nechť je, že to nebude dlouhé žití,“ uzemnil ji Sean. Chvíli mu zkoumavě hleděla do očí. Neviděla v nich strach, ale ani příliš vysoké sebevědomí. Uvědomila si, že netančí s Argonovou loutkou ani se žádným ze svých přisluhovačů. Stál před ní muž, který měl jistě strach ze smrti, ale ne strach z ní. Viděla muže, který si byl jistý sám sebou v mnoha oblastech a nemít v povaze chuť do někoho neustále rýpat, nejspíš by i rozeznal, kdy je to vhodné, a kdy už to překračuje meze únosnosti. Cítila, že člověk, který ji chtěl zabít, je pro tu samou věc ochoten i zemřít, pokud mu to pomůže dotáhnout celou záležitost do konce a pochopila, že to není jen o Rickově smrti, ale především o tom, že tahle bytost potřebovala cítit život a to skutečně ucítí jen tehdy, prolije-li něčí krev, a když je to nepřítel, existuje pro to i omluva.
„Pojď za mnou,“ vyzvala ho a dovedla ho do prázdného sálu.
„Takže tady chceš umřít?“ otázal se jí Sean a najednou si připadal směšně. Vždycky si myslel, že kdyby měl přece jen někdy někoho zabít tak to bude impulzivně a v záchvatu zuřivosti, ale teď se cítil až neobvykle klidně na to, že mohl v další vteřině zemřít. Na kůži ho hřál přívěšek od Argona. Údajně ho měl chránit proti magii. Možná proto zůstával klidný. Jak jinak by mu mohla ublížit?
„Lepší otázka by byla: „Ty tady chceš umřít, Seane?“
Sean se ušklíbl.
„Na tohle mě nedostaneš, Šener.“
Vyzývavě se usmála.
„Takže máš představu, jak začneme?“
„Bereš to jako hru, Šener?“
„Jistěže ano. Oba víme, že vyhraju a ty zemřeš, i když se naivně s Argonem domníváte, že existuje šance porazit mě. Musím opravdu říct, že nikoho tak naivního jsem ještě nepotkala.“
Sean neodpověděl. Vlastně ani nevěděl, co má dělat. Začínal o celé téhle věci pochybovat. Šener to poznala.
„Copak, Seane? Začínáš pochybovat? Příliš pozdě. Sbohem, Seane,“ vyslala na Seana plameny, ale ty se ho ani nedotkly.
„Á. Tak Argon tě vybavil. To jsem si mohla myslet.“
Přiskočila k němu dřív, než mohl vymyslet nějak štiplavou poznámku, chytla ho pod krkem a mrštila s ním na protější zeď. Sean si vyrazil dech a nestačil zírat, kde se v ní bere ta síla. Došla k němu a zvedla ho. Znovu ho přirazila ke zdi a pak ho vznesla do výše a nechala z pěti metrů spadnout.
„Áuu!“ zakřičel Sean, když praskla kost v pravém zápěstí.
Šener k němu přidřepla a chytla ho za vlasy.
„Chceš, abych ti udělala to, co udělala Isabel mně? Zlámu ti tvá žebra. Hezky jedno po druhém a pak tě podpálím a budu se dívat. Ne, neodejdu jako Isabel. Uvidím tvou smrt a pokochám se bolestí, která tě ovládne a ty budeš křičet a křičet a tvůj křik bude pro mě rajskou hudbou.“
Zatáhla ho za vlasy ještě víc a Seanovi vytryskly slzy bolestí. Znovu cítil vztek a nenávist. Zlost a naprosté zoufalství ho naplňovaly až po okraj a potom se to stalo. Vyšvihl svou levou ruku a chytil ji za zápěstí ruky, kterým držela jeho vlasy. Šener cítila, jak jí propaluje kůži a pak ze Seana začalo vycházet ostré a pronikavé světlo, které zasáhlo její oči. Šener zařvala a chytila se za oči.
„Nic nevidím! Ty jsi mě oslepil! Jsem slepá! Slepá!“ křičela a máchala rukama kolem sebe. Podařilo se jí škrábnout Seana do krku a zároveň mu servat náhrdelník od Argona, i když si o něj spálila ruku.
Sean s námahou vstal.
„Rozmyslel jsem si to, Šener. Nechám tě žít s tvou slepotou. Navždy.“
Otočil se k ní zády a kulhal se pryč, držíc se za své zlomené zápěstí. Šener, používajíc magii, která ji plně nahradila oči, když teď oslepla, se na něj chystala seslat smrtící kouzlo, když ji někdo bodl do zad.
„Už nikoho dalšího nezabiješ, má lásko,“ uslyšela, než mrtvá padla k zemi. Sean se otočil a viděl Atlantise, který v ruce držel zakrvácenou dýku.
„Miloval jsem ji.“
„A proto jsi ji zabil?“
„Miloval jsem ji, ale mnohem víc miluju tuhle zemi.“
„Tak proč až teď? Proč jsi ji nezabil dřív? Istrie na tom mohla být líp nebýt jí. Měls tolik příležitostí. Proč jsi čekal?“
„Pořád jsem doufal, že se to nějak vyřeší, že to někdo vyřeší za mě. Myslel jsem, že se mě to prostě netýká.“
„Co tě donutilo změnit názor?“
„Riziko tvé smrti. Jsi součást Istrie, Seane, a i když to teď necítíš a je otázka, jestli to tak někdy budeš vůbec cítit, je to tak a Rick to věděl. Ačkoliv jeho smrt byla náhoda, ano, Argon ti lhal, aby tě snadněji získal, byl by na tebe hrdý, žes ho chtěl pomstít a teď mu dovol, aby na tebe mohl být hrdý za jiné skutky, které vykonáš.“
„Za skutky po boku mých spolucestovatelů?“
„To už je na tobě, ale s Argonem žádné štěstí neuděláš.“
„A s nimi ano?“
Atlantis neodpověděl. Vzal její mrtvé tělo do náruče a políbil ji na chladnoucí čelo.
„Všichni jsme zrození pro smrt,“ slyšel Atlantise Sean šeptat a potom odešel.


 celkové hodnocení autora: 93.4 %

výborné chvalitebné dobré dostatečné nedostatečné Ohodnoťte příspěvek!

přidat autora k oblíbeným 
 hodnotilo celkem autorů: 1 komentovat příspěvek 
 autorské hodnocení: 1.0 uložit příspěvek 
 známka poroty: 1.5 tisk příspěvku 
 počet komentářů: 3 zaslat vzkaz autorovi 
 počet shlédnutí od publikace: 14 výpis autorského hodnocení 
 
:: Komentáře k příspěvku ::
 Šíma 18.08.2010, 19:40:43 Odpovědět 
   Odpověď na příspěvek od uživatele: Šíma ze dne 18.08.2010, 19:39:46

   P.S. Občas je vidět práci šotků Překlepníčků! ;-) Ale v délce textu se docela ztratí!!!
 Šíma 18.08.2010, 19:39:46 Odpovědět 
   Zdravím! ;-)

Pěkně napsáno! Taky se mi zdá, že se v tomto díle toho hodně stalo (je jen dobře, že se něco děje), jen mi tam chybí více prožitků Tvých hrdinů (ono ty dialogy všechno nevychytají)! ;-)

Jedna bezvýznamná Jednička je tam!
 Ekyelka 18.08.2010, 18:29:14 Odpovědět 
   Zdravím.
Rejpalka ve mně se ozývá: moc rychle! Seanův přechod na Argonovu stranu, hádka Sonyi s Eris, souboj se Šener i závěrečný rozhovor s Atlantisem.
Není to v popisu, spíš mi chybí emoce a prožitky postav. Neměla jsem potřebu dýchat zároveň s bojujícím Seanem, necítila jsem jeho bolest ani Šeneřino potěšení, její nečekaná smrt byla spíš jako naťuknutí, než skutečná rána, která na okamžik zastaví běh času. Text byl sice napsaný dobře, ale to je vše.
Chtělo by to více se pomazlit s atmosférou a především se slovy. Nesahat po těch obvyklých, ale občas využít jejich stejně obvyklých ekvivalentů. Dát čtenáři pocítit tíhu bušícího srdce, sevřeného hrdla, potících se dlaní, ubíhajícího času.
Anebo neměnit nic a smířit se s tím, že bude Ekyelka zase nespokojená. :)
obr
© 2005-2016 by Matěj Novotný & Filip Kotora | Všechna práva vyhrazena
 
 
Va?e literatura MFantasy Literární.cz - Server s českou literaturou Art & Design - Roman K?bus
 
Partneři: Gastrokritik, Antikvariát Kačur
 
St?hnout SASPI.cz toolbar! RSS zdroj
obr obr obr
obr
Filion
(14.10.2020, 22:49)
Koala
(14.10.2020, 20:43)
Barbuch S. D.
(14.10.2020, 07:48)
Burik
(12.10.2020, 18:11)
obr
obr obr obr
obr
Technická srdeč...
dita k.
Znuděná
Herr
Vypadni!
Beduín
obr
obr obr obr
obr

Silvestr
Dědek
obr
obr obr obr
obr
Liter?rn? almanach SASPI
Aktuální číslo LA...
obr
obr obr obr