obr obr obr
obr
uživatel 
heslo 
» Registrace autora
» Zapomněli jste heslo?
obr
obr obr obr
obr
» Novinky
» Právě vyšlo
» TOP 20 díla
» Články
» Literární almanach
obr
obr obr obr
obr
» Próza
» Poezie
» Výstřely do tmy
» Příručka publikování
» TOP 20 autoři
» Vyhledávání
obr
obr obr obr
obr
» Workshopy 
» Fórum 
» SASPI Chat! (1)
» FAQ
obr
obr obr obr
obr
» Knihovna autorů SASPI
» Redaktoři on-line
» Technická podpora
» SASPI team
» Odkazy
» Spolupráce
» Knihkupectví
"Ženy jsou jako sny - nikdy nejsou takové, jaké bys je chtěl mít."
Luigi Pirandello
obr
obr počet přístupů: 2915295 obr

Adresa SAS E-mail © SAS Obecně platná pravidla Nápověda obr

:: Na SASPI.cz je právě 39398 příspěvků, 5729 autorů a 389845 komentářů :: on-line: 0 ::
obr

:: Zři a zhyň, kolikrát chci. ::

Příspěvek je součásti sbírky / knihy: Povídky ze šuplíku
 autor Pelion publikováno: 20.08.2010, 14:22  
 

      „Tím je, vážení, evoluční teorie vědecky prokázána a kreacionisty tolik opěvovaná celosvětová potopa odeslána do říše pohádek. Žádná katastrofa globálních rozměrů, před několika tisíci lety, nebyla. Nemohla být. Věda to vyvrací. Děkuji za pozornost.“

      Potlesk. Chvíle na kterou profesor Kupka čekal. Zvuky, které vydávaly potící se ruce vědychtivých posluchačů, mu hladily ušní bubínky. Kýval hlavou jako nemocný osel a spokojeně si prohlížel přítomné. První přednáška, v předvečer vydání jeho odborné publikace „Evoluce versus pohádka o Potopě“, nemohla dopadnout lépe. Dvanáct let práce. Konzultace s předními odborníky, bádání v knihovnách, shromažďování dokumentace…

      V předsálí Císařského sálu Univerzity Karlovy bylo živo. Profesor Kupka přijímal gratulace a rozdával úsměvy na všechny světové strany. Ve chvíli, kdy hovořil se svým asistentem, mu kdosi poklepal na rameno. Ozval se přívětivý hlas:

      „A co když je všechno jinak, profesore?“

      Kupka se otočil. Stál tu vysoký muž, středního věku, s oválným obličejem. Oči měl blankytné a vlasy černé jako uhel. Oděn byl do elegantního bílého obleku a příjemně se na profesora usmíval.

      „Co máte na mysli, příteli?“ odpověděl profesor otázkou.

„Globální katastrofu,“ odvětil muž a hleděl upřeně profesorovi do očí. „Člověka, kterého       jsem učinil, smetu z povrchu země, člověka i zvířata, plazy i nebeské ptactvo, neboť lituji, že jsem je učinil.“

      „Zřejmě jste nedával pozor,“ zasmál se profesor. „Přečtěte si mou knihu a Bibli hoďte do koše,“ odbyl neznámého a otočil se zpátky k asistentovi. „Zase jeden pomatenej blázen.“

      „Oči máš zdravé a přesto jsi slepý.“

      Profesor se podrážděně otočil za provokativním hlasem:

      „Vy nedáte pokoj?“

      Nejbližší skupinka diskutujících byla ve vzdálenosti pěti metrů a po neznámém muži jako by se zem slehla. Asistent, který do téhle chvíle nechápavě sledoval, kterak profesor mluví sám se sebou a chová se velmi podivně, se opatrně rozhlédl kolem sebe, odkašlal si a zatahal svého šéfa za rukáv:

      „Je vám dobře, profesore?“


      V bavlněném pyžamu a s bačkorami na nohách vešel profesor Kupka do koupelny. Svlékl vrchní díl spacího úboru a odložil ho na pračku. Ze závěsné skříňky vyndal tekuté mýdlo, kelímek, tubu a kartáček na zuby. Zavřel dvířka a zadíval se do zrcadla. Ve svém podvědomí zaslechl hlas:

      „Co když je všechno jinak?“

      Vzpomněl si na neznámého muže. Či vidinu? Přelud? Hlas se ozval znovu. A opět. Zřetelněji. Byl tak skutečný.

      „Pojď a zři!“

      Profesor se leknutím otočil a těkavým pohledem zkoumal prostor koupelny. Prudce otevřel dveře a zkontroloval předsíň. Nikde nikdo. Uklidnil se. Gumovým špuntem utěsnil otvor v umyvadle a začal napouštět vodu. Pohlédl do zrcadla. Začala se mu točit hlava, nohy vypověděly poslušnost, ztratil stabilitu a sesunul se na studenou dlažbu. V tom okamžiku ho pohltila záře tisíce Sluncí.

      „Hleď!“

      Nabýval vědomí. Tajuplné pološero. Ohýbající se stébla vysoké trávy bičovala jeho obnaženou hruď. Cítil nepříjemný zápach zkažených vajec a kouř. Otevřel oči, otočil se na bok a snažil se postavit. Proudění vzduchu bylo však natolik silné, že se mu to nepodařilo. Pomůckou se mu stal mladý jehličnan.

      Stál, s očima vytřeštěnýma, neschopný slova, držel se křečovitě kmene a odolával náporům silného větru. Pohlédl dolů. Na sobě měl pyžamové kalhoty a bačkory. Nechápal. Jen krátce krmil naději, že to vše je pouhým snem. Tělo velikého mrtvého ptáka prolétlo kolem jeho obličeje a mokré křídlo zavadilo o jeho tvář. Políček na procitnutí? Zděšeně pohlédl před sebe. Nemohl uvěřit tomu, co spatřil.

      Stádo splašených neosrstěných mamutů, které v prvním okamžiku pokládal za slony, proběhlo asi deset metrů od něho. Krátká troubení, změť obrovských šedohnědých těl, dlouhých, zahnutých, bílých klů a uši rvoucí hukot. Mračna prachu a stébla travin byla hnána větrnými víry. Podivná zvířata, která profesor nikdy před tím neviděl, několik druhů antilop, zebry, dva obrovští lvi a jeden, nosorožci velmi podobný tvor. To vše zběsile utíkalo a vytvářelo před očima ohromeného profesora podivuhodně neuvěřitelnou scenérii.

      Praskot nad hlavou, hustý kouř s částicemi popela a stupňující se horko stávaly se pro profesorovy smysly nesnesitelnými. Stěží dýchal. Travnatý porost začal hořet a z oblohy se spustil horký déšť. Kyselé kapky začaly nemilosrdně rozleptávat kůži na rukou bezmocného profesora. Bolestí mu vytryskly slzy a z úst se vydralo zoufalé zasípání. Ozval se zvuk, připomínající třicet startujících Boeingů. Země se otevřela. Nedaleko vytryskly dva gejzíry roztavené horniny. Jako dvě krvavě rudé fontány. Na obzoru se objevila děsivá ohnivá hradba. Rychle postupující proud lávy pohřbíval veškerý život.

      Zazněla silná detonace. Profesor se pustil kmene a tlaková vlna ho srazila do hustého křoví. Trny, ostré jako břitva, mu řezaly kůži a z ranek se řinula rudá krev. Bolestí ztrácel vědomí a v duchu si přál, aby jeho utrpení skončilo. Stalo se. Žhnoucí lavina pohltila vyčerpané tělo.

      „Hleď!“

      Patrové budovy, dlážděné ulice, parky, sochy, kašny a umělá jezírka. Řev, křik, pláč, bezmocnost a hrůza. Rozžhavené kameny bombardovaly město. Ničily budovy, parky. Zabíjely v panice pobíhající lidi.

      „Člověka, kterého jsem učinil, smetu z povrchu země, člověka i zvířata, plazy i nebeské ptactvo…“

      Zase ten hlas! Profesor přicházel k sobě. Otevřel oči. Hrůzostrašné šero vytvořené popílkem a černým kouřem. Nepředstavitelný rachot. Jako by se hlasy deseti Niagarských vodopádů spojily v jeden. Opět ten sirný zápach. Pohnul se a upadl z žulového kvádru do bláta. Teprve nyní zaregistroval chaos. Velmi vysocí lidé, podivně oblečeni, zmateně běhali sem tam. Připomínali mravence, kterým někdo rozkopl mraveniště. V kašovité břečce klouzali, padali jeden přes druhého, ječeli a křičeli v řeči, která se nepodobala žádnému jazyku, co kdy profesor zaslechl.

      Chtěl vstát, ale nějaký mladík mu přeběhl po zádech. Profesorův obličej se zabořil do bláta. Teplé, páchnoucí a lepkavé hmoty. Žena, nesoucí dítě, mu nechtěně přišlápla pravou ruku. Plival bláto a rukou otíral tváře. Žhavý projektil proletěl několik metrů nad jeho hlavou a pustošil nedaleký park. Jiný srážel prchající ubožáky jako kuželky. Další zasáhl blízkou budovu. Kusy zdiva se zřítily a způsobily profesorovi příšernou bolest. Kosti křupaly, kůže se roztrhla a odhalila svalovinu. Fragment velikosti nočního stolku mu rozdrtil obě nohy. Svíjel se v krutých bolestech, třásl se hrůzou a nemohl popadnout dech. Země se chvěla, hory se třásly a skály pukaly. Změť mrtvých těl. Vyhřezlá střeva a utržené končetiny. Neznámá nešťastnice, se zakrvácenou tváří a ožehlými vlasy, se snažila profesora chytnout. Jen bolestivé šrámy zůstaly na jeho pažích, neboť dav strhl ženu do marastu a tam ji ušlapal.

      Malý, kudrnatý, černovlasý chlapec spadl profesorovi do klína. Jeho modré oči střetly se s hnědými, profesorovými, a dlouho mlčky o něčem diskutovaly. Bolest, jakoby zázrakem na několik vteřin ustoupila. Klučina vykouzlil úsměv a pohladil profesora po tváři. Ze svého potrhaného a umazaného oděvu, který připomínal antickou tuniku, vytáhl oranžovou kuličku a vložil ji profesorovi do pusy. Ten ji stiskl zuby a špičkou jazyka prozkoumával. Zaregistroval její nasládlou chuť.

      „Ne, tohle není sen!“ uvědomil si profesor a dříve, nežli omdlel nesnesitelnou bolestí, spatřil gigantickou vodní stěnu, sahající od obzoru k obzoru, která se valila na kamenné město.

      Větrná smršť byla k lidem, zvířatům, ke stromům i k věcem nemilosrdná. Srážela je k zemi, odhazovala proti kamenným hradbám a unášela je vstříc děsivé smrti. A obrovská přílivová vlna dílo zkázy dokonala.

      „Co když je všechno jinak?“

      Profesor prudce zalapal po vzduchu a vdechl vodu. Zakuckal se a vyplivl kus blátivé hmoty. Byl doma, ve své koupelně. Ležel na podlaze v louži vody. Keramické umyvadlo přetékalo. Zmateně si ohmatával dolní končetiny a marně hledal na pažích krvavé šrámy. S námahou vstal a zastavil kohoutky. Posadil se na okraj vany. Nevěřícně hleděl pod sebe. Z oranžové kuličky opadávalo bláto…


      Univerzita Palackého v Olomouci.

      Profesor Kupka mlčky chodil sem a tam. Jeho asistent kolem něj poskakoval jako malé štěně a neustále mu něco vzrušeně šeptal. Přiblížila se k nim dvojice mužů. Ten menší, starší a podsaditý, se s Kupkou přátelsky objal a zvolal:

      „Včera Praha, dnes Olomouc a zítra Oxford!“

      Profesor Kupka se na něj pouze tajemně usmál, poodešel k oknu a dobré tři minuty stál jako bronzová socha. Poté se otočil, udělal pár rychlých kroků, zhluboka se nadechl a vešel do zaplněného sálu. Jeho rozvážné kroky k řečnickému pultu doprovázel bouřlivý potlesk.

      Pravicí přivítal posluchače, poprosil o ticho a začal svou hodinovou přednášku. Jak to stálo černé na bílém. Posluchači hltali každé slovo.

      „…evoluce je vědecky prokázána a, jistými živly propagovanou, celosvětovou potopu můžeme s klidným svědomím odeslat do říše pohádek. Žádná katastrofa globálních rozměrů na Zemi nikdy nebyla. Nemohla být. Věda to vyvrací…“


 celkové hodnocení autora: 98.8 %

výborné chvalitebné dobré dostatečné nedostatečné Ohodnoťte příspěvek!

přidat autora k oblíbeným 
 hodnotilo celkem autorů: 6 komentovat příspěvek 
 autorské hodnocení: 1.0 uložit příspěvek 
 známka poroty: 2.0 tisk příspěvku 
 počet komentářů: 9 zaslat vzkaz autorovi 
 počet shlédnutí od publikace: 23 výpis autorského hodnocení 
 
:: Komentáře k příspěvku ::
 Black Cherie 06.09.2012, 16:13:44 Odpovědět 
   Je těžké na tomto poli stvořit něco originálního, co tady ještě nebylo. Viz televize zaplavující nás snad každý den různými apokalyptickými filmy a seriály. Líbí se mi "konfrontace" dvou myšlenkových názorů. Pokud ale profesorovi zůstala na památku kulička, bylo by pro mne logičtější, kdyby měl i nějaké ty šrámy - jako odkaz, že to nebyl pouhý sen. Jsem dost nerozhodná mezi 1 - 2, ale asi se spíš přikloním k jedničce. Pro stylistickou čistotu, logický rámec celé povídky i nápad.
 ze dne 06.09.2012, 19:40:06  
   Pelion: Zdravím.

Děkuji za návštěvu, přečtení, komentář i hodnocení. Ty šrámy by byly fakt super. Holt, nenapadlo mě to. Na známkách nezáleží, jsou důležitější věci na tomto světě. Povídku jsem, pokud si pamatuji, napsal hlavně proto, že se často divím, že lidé nepoužívají zdravý selský rozum a jsou snadno manipulovatelní. Ještě jednou - DĚKUJI.

Pelion
 Kondrakar 20.09.2011, 16:13:40 Odpovědět 
   Zdravím,

hezky napsáno. Obrazy apokalypsy byly popsány dobře. Jeden by řekl, že po takové zkušenosti možná i prozře a ono ne. Nu což, mě se to líbilo.
 ze dne 21.09.2011, 10:30:52  
   Pelion: Zdravím. Děkuji za návštěvu a komentář. Touto povídkou jsem se snažil čtenáři "říct", aby používal "selský rozum" a nehltal pouze ty "školní" a "rádoby vědecké" nauky. Ještě jednou - díky.
 Šíma 27.08.2010, 21:49:26 Odpovědět 
   Čím to je, že mají Tvá dílka tak malou návštěvnost? To bych taky rád věděl! Vždyť jsou Tvé texty neotřelé a zcela originální (mimo rámec všech námětů na SASPI publikovaných)! Čert aby se v tom vyznal...
 Šíma 20.08.2010, 16:29:02 Odpovědět 
   Odpověď na příspěvek od uživatele: Šíma ze dne 20.08.2010, 16:07:26

   Ale pozor, šíma není sice ateista, ale také není žádný náboženský fanatik!!!!!!

Mi náboženství leze krkem, protože jde svým způsobem o tradici a některé spolky (nemyslím molochy v podobě tradičních náboženstvích, která existují i tisíce let), jsou spíše pro smích a pro to, aby z lidí tahaly peníze...

A Evoluce je taky pro mne určitým náboženstvím, jen aby se lidi, kteří v ní nevěří nezačali zavírat, nebo tak podobně... ;-)))

šíma (obyčejná houba) přepíná a končí se spamem

P.S. Zkuste dát na plotnu hrnec s vodou, zapálit plyn, vedle naskládat mražené kuře a neopracovanou zeleninu a čekejte miliony let, než se z toho stane polívka. Co se stane? Nejspíš brzy vyhoříte (tak do několik hodin určitě, až se voda vyvaří a hrnec se patřičně rozpálí)... Ale to jen na okraj! ;-)))
 Šíma 20.08.2010, 16:07:26 Odpovědět 
   Zdravím, pane! ;-)

Jednoznačně líbilo! Ať si říká, kdo chce, co chce... Vyobrazení katastrofy mi doslova bralo dech a všechny velkofilmy o konci světa se můžou jít schovat!!! Napadlo mě, proč by si Bůh vybral nějakého člověka a snažil se mu ukázat to, co se ve skutečnosti stalo! Ano, je psáno něco v tomto smyslu: "Kdo má oči - viď a kdo má uši - slyš!" Jenže, lidé jsou nevěřící (stejně jako nevěřící Tomáš, když viděl znovu Krista po ukřižování). Kdyby se nám zjevil Bůh ve své podstatě a řekl nám, že přišel na Zemi, aby nás varoval, nejspíš bychom to brali jako další Hollywoodský trik, nebo reklamu, či propagandu. To by celý svět musel zažít na vlastní kůži to, co náš pan profesor a určitě by minimálně 50 procent lidí nevěřilo, že to co viděli na vlastní oči, je (nebo byla) skutečnost. Komu je košile bližší, než kabát? Možná ani lidé v před Potopou nevěřili, že přijde! Určitě ne. Dneska mnozí pochybují, zda skutečně byla. Věda prý vysvětlí vše a Evoluce ukáže neexistenci Boha, jako by nebylo psáno, že jej nikdo nikdy neuvidí, protože je všude a ve všem již svou podstatou. Je součástí stvořeného a není vidět, stejně jako nevidíme elektřinu, která děsně ráda kope, mimo to, že pohání stroje, přístroje (i naše počítače). Uff!!! Omlouvám se, ale trochu jsem se rozkecal... Pardon! ;-)

Takže ono povídání ve stylu: "Kdo nevěří, ať tam běží!" se mi líbí, ale určitě bych jej nechtěl zažít na vlastní kůži. Mám na to trochu slabší nervy. ;-))) Mohl být ten muž v bílém obleku i Ďábel? Kdo ví? Kdo zná Bibli nejlépe? No přeci Ďábel, aby věděl, jak se svému odpůrci postavit! ;-))) Nakonec i Evoluce je víra, protože vše, o čem se v jeji teorii píše je jen výplodem lidských mozků (jejich názorů, prognóz a spekulací). Nikdo z nás tam nebyl (na tom místě a v určitou dobu), ať už šlo o Potopu, nebo jiný konec světa, neřku-li v samotný začátek stvoření (či velkého třesku)! Jo, jo...

Tolik šíma filozof, co se za filozofa jen vydává! Věda je určitě pro lidstvo důležitá, bez vědy bychom byli... (píp), ale neměla by suplovat... Co vlastně? Když víra je osobní věcí každého člověka? Kdysi komunisté zakazovali víru, dneska ji zakazuje Evoluce a věda, která hlásá, že na vše (dříve, či později) najde odpověď! Jen aby se na zem nevrátil skutečně nějaký pán v bílém obleku a všem nám ukázal, jak to vlastně tehdy bylo...

Howg, domluvil jsem... Vyjádřil jsem se vůbec k samotnému textu? ;-)))
 čuk 20.08.2010, 14:22:03 Odpovědět 
   Že by profesorovi ruplo v bedně a podědomí promítalo kontrastní obraz? Ale ani toto vysvětlení mě neuspokojuje.
 čuk 20.08.2010, 14:20:10 Odpovědět 
   Takovýto katastrofický film by mohly natočit Vatikánské filmové ateliéry (profesorova choť měnícím se v kámen při pohledu na tu Sodomu mi tam chybí). Že by si posel boží ne-li samotný Pán takto tvrdě zasedl na profesora a liboval se v opakování trestu určenému profesorovi? Oranžová kulička mohla být droga přimíchaná mezi cukrátka profesora mlsouna. Tato část s kuličkou a jejím dárcem je mi nesrozumitelná, asi neznám předobraz. Tvrdohlavost profesora je ovšem obdivuhodná. Dost dobře nevím, kam autor touto prózou míří, jistě je v ní podtext anebo je to zvláštní horor bez snahy zapojit ho do skutečnosti? Nechce se mi věžřit, že by skvělý humorist konvertoval, tady je spíš přítomna nadsázka než humor.

jen mi tam chybí
obr
© 2005-2016 by Matěj Novotný & Filip Kotora | Všechna práva vyhrazena
 
 
Va?e literatura MFantasy Literární.cz - Server s českou literaturou Art & Design - Roman K?bus
 
Partneři: Gastrokritik, Antikvariát Kačur
 
St?hnout SASPI.cz toolbar! RSS zdroj
obr obr obr
obr
tester2
(18.9.2019, 20:40)
tester
(18.9.2019, 20:37)
Luboš Kemrň
(8.9.2019, 16:38)
Asinějakávadná
(5.9.2019, 22:42)
obr
obr obr obr
obr
Zorie ze Střeko...
Zirvith Snicket
Ve znamení kord...
Zirvith Snicket
Návštěva
Baworg
obr
obr obr obr
obr

Jedna z věcí
Francis Black
obr
obr obr obr
obr
Liter?rn? almanach SASPI
Aktuální číslo LA...
obr
obr obr obr